RoBertino27
komentáře u knih
Dům za duhovou zdí
Pavel Hejcman
Autorovi se povedlo tak přesvědčivě vytvořit prostředí, že jsem ho doslova viděl před sebou. Nevyřešené otazníky minulosti a snaha vyrovnat se s následky dokázala vytvořit zajímavou konstrukci, udržující napětí až do samotného konce. Teď ještě najít zmíněný film - s ohledem na knížku by mě hodně zajímal.
Metráček aneb Nemožně tlustá holka
Stanislav Rudolf
Stálo by za to vytvořit nějaké pojednání, kolik titulů člověk nejdřív viděl a pak je teprve četl. Metráček je toho (tedy v mém případě) dokladem. Viděl jsem ho hned několikrát a v rámci objektivity jsem nakonec sáhl i po titulu, od nějž jsem moc neočekával - já vlastně dlouho netušil, že něco takového vzniklo. Autor, jenž vedle Svatopluka Hrnčíře, provázel dětství mnoha současných šedesátníků, napsal takovou psychologickou sondu, řekněme jazykem dneška, nebo také problémy holky s nadváhou (v současnosti plus-size) a zachoval v ní jistý půvab a srozumitelný přístup k těm, jímž byla určena. Pravda, od filmu se v lecčems liší, ale to není až tak zásadní.
Running Man
Richard Bachman (p)
Opět případ, kdy jsem shlédl nejdřív film a teprve poté četl knihu. Samozřejmě to vnímání ovlivnilo, protože - a snad to nebude spoiler - co je psáno, to vyznívá podstatně jinak. Možná i rozdíl v postavě hlavního hrdiny a vůbec jeho jednání způsobil, že psaný Běžící muž mě tolik neuchvátil, i když má mnohem tísnivější atmosféru než film, mající spíš nádech gladiátorského klání. Ona čtvrtá hvězda zcela upřímně putuje na konto Arnolda, byť s knihou do důsledku nic společného nemá.
Hra na nikdy
Jeffery Deaver
Nová, rozbíhající se řada s lovcem odměn - i když bez většího vyzrazování to není onen typický naháněč, jak bychom si mohli myslet - začíná velmi sympaticky. Colter Shaw naštěstí není žádný superman, ale bystře a inteligentně uvažující muž, mající svá tajemství, kostlivce ve skříni i snahu dotáhnout věc do zdárného konce. Po Lincolnu Rhymeovi se stává mou druhou nejoblíbenější postavou od vynikajícího autora.
Záhada zamčeného pokoje
Per Wahlöö
Pro mnohé nudné, málo akční a málo kapitalistické. Problém, který leckdo nechápe, je opět mnohdy opakované - jde o otisk doby. Někdo, jako Umberto Ecco, rozvíjí nekonečné náboženské úvahy, Jules Verne zase detailně popisuje přírodní okolnosti, dvojice Sjöwall-Walhöö měla dojem, že je dobré seznámit čtenáře s tím, že ve Švédsku zdaleka všechno nefunguje, jak má. Je to jejich styl a dokáží ho pospojovat s onou druhou linií. Ačkoliv to je třeba náročnější na čtení, pořád mám takový přístup raději než nepřirozené hrdiny žijící v prostředí, kdy cyklicky střídají pouhé dvě roviny - akční zásah a všudypřítomný sex.
Reportáž, psaná na oprátce
Julius Fučík
U této knihy hraje zásadní roli čas. Kdy byla napsána a za jakých okolností, co následovalo už bez možnosti autora cokoli změnit. Její osud provází přesně onen tolikrát vzpomenuté, ale o to více platné: "Historii píší vítězové!" Polemizovat nad tím, jak se měl člověk chovat v kritické chvíli, kterou si běžný člověk neumí ani představit, bez ohledu na okolnosti a povahu jedince, a přirovnávat takovou situaci s jinou, diametrálně odlišnou, je něco jako rána pod pás. Důležité je, aby si všichni čtenáři a především kritici uvědomili, co jsem napsal výše - autor nemohl tušit, co s jeho dílem bude a samozřejmě nemohl jakkoli reagovat. Je třeba si uvědomit, že to je deník z určité doby a popisuje situaci v právě probíhajícím čase.
Robinsoni z Kronborgu
František Běhounek
Kniha tak trochu v duchu verneovek - podrobné líčení některých jevů formou výkladu zkušenějších jedinců těm mladším, samozřejmě s ohledem na dnešní dobu mírně anachronické. Přiznám se, že v tomto směru jsem měl možnost a porovnával s pětidílným seriálem z produkce ČsT, byť se ho zhostila značně úsporněji a navíc nám trochu postaršila kadeta Juela na poručíka Jensena.
Říkali mu Terazky
Miloslav Švandrlík
Když přijde na stůl poslední půllitr, nedá se nic dělat. Další exkurze do prostředí černých baronů, prolínající se s oním stěžejním dílem, neztrácí na přitažlivosti a dokonce některé pasáže s oblibou a rád cituji, ale ten zvláště ustřelený konec... jistě, jde říci, že se jedná, filmově řečeno, o takový spin-off, ale šlo ho dotáhnout ještě o kousek dál. Jenže to by se Kefalín s Terazkym museli pěkně zlískat.
Když nastaly deště
Louis Bromfield
K této knize nemohu mít nestranný poměr. Předně mi byla vnucena a s přibývajícími stránkami jsem marně čekal na nějaký konflikt, zápletku, prostě něco. Ovšemže se sem tam něco děje, ale jinak jsem u ní při večerní četbě prostě usnul. Někomu zcela jistě hnu žlučí, ale pořád byl pro mě stravitelnější, bezpochyby pro některé už známé uživatele značně naivní a dětský, ale přesto akční Tygr z Mompracemu.
Tajemství polárního moře
František Běhounek
Běhounkův druhý návrat do kraje věčného sněhu a ledu se odehrál prostřednictvím časopisu ABC, kde vycházel v 16. ročníku na pokračování. V hlavní roli malý chlapec Jirka, vydíraný mechanik, novátorská hmota Holanit a cesta nad severní točnu, kde se ztratila vzducholoď Italia při nešťastné Nobileho výpravě. Pro dnešní generaci v knize chybí větší počet rozsápaných lidí, výbuchů, technických udělátek a nadpřirozených jevů. Poctivé a dobře napsané příběhy už se zkrátka nenosí, což ještě neznamená, že jsou špatné.
Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti / Starej zákon a proroci
Roark Bradford
Majíc v držení vydání z roku 1968 jsem do něj mnohokrát opět nahlížel a bavil se. Ano, je to pro někoho rouhačské, přízemní a laciné, ale Bradfordova kniha mi určitě prodlužuje život. U málokteré jiné jsem se tolik nasmál a to rozhodně není označena za humoristickou. Líbí se mi i onen zdánlivě překotný styl vyprávění a třebaže jsem byl od jejího přečtení odrazován, litovat nemohu a nikdy nebudu.
Noční můra
Thomas N. Scortia
Dvojice Scortia-Robinson napsala "jen" pět knih, ale ta pětice vydá za tisíce jiných, podstatně nepovedenějších knih. Stejně jako ostatní i tato volí jednu oblast a je znát, že autoři přesně vědí, o čem v ní hovoří. Troufám si říci, že kdokoli zvolí kteroukoli z knih tohoto výjimečného dua, rozhodně se pustí do pátrání po těch dalších.
Dobrodružství v temných uličkách
Jaroslav Foglar
Zcela určitě nejznámější oblast činnosti Rychlých šípů, umocněná ještě devítidílným seriálem (i když ten se ve vztahu k předloze příliš nepovedl). Souborné Stínadelské období doplněné po letech poslední části trilogie - Foglarovi nelze upřít cit pro záhadné až temné líčení událostí, o kterých snil nejeden kluk, ale málokdo by si ho troufl prožít (dovolte osobní poznámku - s kamarádem jsme "na zapřenou" prolezli část tramvajové vozovny a jentaktak jsme si necvrnkli do textilu. Přitom tam nebyl žádný Široko, Vontové nebo jim podobné elementy). Pokud něco mohu vyčítat, tak snad jenom značně nevěrohodné pobíhání patnáctiletých chlapců do noci a až na pár zlomkovitých momentů totální absenci dospělých. Nic to neubírá na auře, s níž jsme po Foglarových knihách sahali.
Mezi supy
Karl May
Pro čtenáře tehdejšího ábíčka atraktivní záležitost, moci si poskládat mayovku vlastně zadarmo a ještě s krásnými obrázky Zdeňka Buriana plus několika fotografiemi z filmu Old Firehand. Kdo tehdy zainvestoval 6 Kčs, mohl si nechat tuto publikaci svázat do plátěných desek.
Jak je uvedeno v závěru, Lukáš Tejnor poskládal román na pokračování z knih Vinnetou mezi beduíny a Satan a Jidáš. Jedná se o trilogii, jejíž první část vydal rovněž na pokračování časopis Ohníček (1966/67)
Ivanhoe
Walter Scott
Dar od babičky se zprvu jevil tak trochu jako Danajský, taková bichle nutně vedla k tomu, že jsem vyzobával atraktivní části, jako rytířský turnaj a dobývání hradu - nakonec došlo k postupnému přečtení celé knihy. Walter Scott je pochopitelně už dávno překonaným autorem, ale pouze pro dnešní netrpělivé rychločtenáře, pro něž je cokoli nad sto stran "mrtvou záležitostí". Navzdory tomu, jak autor žil, pracoval a vlastně se - s mírnou nadsázkou řečeno - upsal k smrti, jde o dílo velmi poutavé a přesně vyvážené pro ty, kteří nezatratili romantiku, hrdinství, čest a hrdost - třeba jenom v literatuře.
Jméno růže
Umberto Eco
Asi nenapíšu nic nového, co by zde už nezaznělo. Po dějové stránce je Umberto geniální, ale poctivě jsem nepřečetl ani třetinu jeho teologických pasáží. Film, na který Eco osobně dohlížel a schválil změny, mi přišel v tomto směru podstatně stravitelnější.
Kapitán Kloss
Zbigniew Safjan
Jednotlivé sešity jsem sbíral postupně a značně odrbané a potrhané je nakonec všechny shromáždil. Kloss byl vážným soupeřem čtveřice tankistů se psem Šarikem, takže se často vedly dramatické debaty, kdo byl lepší - a to měli jak tankisté, tak neohrožený agent své televizní série! Pochopitelně je komiks značně stylizovaný, ale určitě to není taková hrůza, jakou po vydání souboru všech dílů přinesl denní tisk.
Hvězdy tehdejších hitparád
Jiří Černý
Někdo se může zamýšlet nad výběrem vybraných interpretů, je jasné, že bez Beatles a Rolling Stones by to asi nebylo ono. Ty doplňují některé pro tehdejší posluchače ne zase tak notorický známé skupiny či jedinci, takže v konečném důsledku šlo o příjemné rozšíření obzorů. Těsně předtím, než propukla hysterie nekontrolovatelných "zaručených" zpráv... Jiří Černý má svůj osobitý styl a tady ho uplatňuje naprosto bezezbytku, takže místy mu odpustíme chybějící konkrétní údaje a literaturu faktu čteme jako příjemné vyprávění.
Tvrz
Václav Šorel
Tvrz mě pochopitelně nemohla minout ze dvou důvodů (druhý viz zajímavosti) - je sice pravda, že jsme podobné případy, třeba v odlehčenější formě - polský film Prsten kněžny Anny (1970) nebo eskapády páně Broučka, jenž - jaká to náhoda - také „zabloudil“ do husitské doby, třebaže ne stejného roku, popřípadě další autorův „opus přesunu v čase Hlídač na Ikaru. Autoři byli do jisté míry limitováni rozsahem časopisu, proto je Martinův pobyt ve středověku vlastně epizodní, ale přináší několik zajímavých momentů a myšlenek.
Osobně ale zrovna nevítám ono přizpůsobování - a tím pádem vyklízení pozic a zlehčování přístupu oné nastupující generaci. Asi to bude znít nepatřičně, ale Čapkův Krakatit také neuspěl ve snaze ho překopat do „srozumitelnější“ moderní podoby (byť jen filmové v podobě Temného slunce) a tak bychom mohli pokračovat. Každá doba má svůj půvab a měla by čtenáře přinutit se jejími atributy seznámit, a ne je vymazat a nahradit. Takhle totiž s ohledem na stále bující technický rozvoj budeme každou knihu co deset let upravovat.
Sever proti Jihu
Jules Verne
Pro mnohé čtenáře se Jules Verne stal typickým autorem dobrodružných románů na pomezí sci-fi, plných tajemných a často komplikovaných postav. Osobně se domnívám, že v "epizodě" z americké "zásadní" války dokázal vybudovat velmi zajímavou zápletku, tentokrát postavenou ryze na vypravěčském umění a mistrné kombinaci. Nelze tedy Sever proti Jihu odsuzovat jen proto, že tu nenajdeme žádnou technickou, dosud neznámou novinku nebo dobývání dosud neznámých území, případně cestu mimo Zemi. Naopak se tu lehce populární formou dozvíme něco drobného z dávné americké historie.
