RobertRoberts komentáře u knih
Malá, útlá sbírka, která se vejde přesně do zadní kapsy vašich kalhot. Pokud máte rádi Seiferta a jeho básně, je to ta pravá volba..
“Tajně a skrytě
ty mě máš ráda,
já tebe rád:
až jeden z nás zemře, pod jakou záminkou
obleče druhý smuteční šat?“
Jaromír Hořec, novinář i básník, není zrovna člověkem, který by plnil učebnice základních, středních, ale vlastně i univerzitních škol, což je hrozná škoda. V této sbírce nikterak nešetřil své někdejší pocity. Vyhledávaje krutost pravdy a její kontrasty pohleděl kriticky i do odvrácené a tragické tváře svých prvotních mladých dnů, kdy ho okouzlovaly déšť, obloha a milostná tma, vyslovené tehdy v jakýchsi suchých jehlách slov..
Svítání už
vstávat chtělo.
Poranil se
o dívčí tělo.
Vrabci křičeli
a v rozsvícené vodě
javor se prohlížel
nalehko jarem oděn.
--
Až letní lisí usne
a jeho teplý proud
se ztratí v noci dusné
a nebude chtít plout
v průsvitném modrém dešti,
pak pošlu slovo jen
k tvým oknům, k tvému štěstí
a skončím tento den.
--
Úplně malý sen
jen jako krůpěj deště
ztracená na prstech
A mnohem menší ještě
Za lesním pramenem
zmlkneš a zastavíš mě?
Úplně malý stesk
jen jako plátek višně
Básně to špatné nejsou, to vůbec ne. Ale osobně mám mnohem raději volný verš, než rýmovačky ve stylu LÁSKA - PÁSKA. Určitě se k této sbírce nebudu vracet tak často (jestli však vůbec někdy budu), jako například k básním pana Hraběte..
„MILUJU TĚ!" řekla.
„dík," řekl jsem já.
„to je všechno, co mi řekneš?"
„ano."
„di do prdele!" řekla a zavěsila.
láska usychá, pomyslel jsem si,
když jsem se vracel zpět
do koupelny, dokonce rychleji
než sperma."
Jsem přesvědčený, že pár minut po napsání tohoto komentáře na tuhle knížku zapomenu. Ne, že by mě mě snad nějak urazila, ale ani mě nijak zvlášť nenadchla. Možná proto, že jsem od ní čekal podstatně víc. Čekal jsem podstatně hlubší sondu do pocitů hlavní hrdinky, ale dostalo se mi jen jakéhosi povrchního vyprávění. Celé to bylo popsáno až příliš jednoduše a autorka ve mně nevyvolala jakýkoliv pocit sounáležitosti, pochopení, nebo jakékoliv jiné emoce. Celé to bylo takové plytké a nezáživné. A především proto na tuhle knížku rychle zapomenu...
Jedná se o 3 filosofické listy, které jsou psané ing. dr. Antonínu Křížovi, ve kterých se mu snaží objasnit svoji metodu filosofického myšlení. Doporučuji přečíst si životopis pana Klímy, který si napsal on sám..
http://www.misantropovaknihovna.estranky.cz/clanky/klima-ladislav/ladislav-klima--vlastni-zivotopis.html
Knihu Navzdory básník zpívá jsem dočelt nedávno a bylo to zatím mé první setkání s tvorbou paní Loukotkové. A nebojím se říci, že jsem byl knihou doslova unešen. Dokázala popsat nejenom krásy, ale i hnusy a celkovou atmosféru tehdejší Paříže s veškerou její vůní, ale i zápachem tak neuvěřitelně, že jsem měl pocit, že jsem tím doslova nasáklý. A přitom zcela nenásilně, kdy čtenář hltá každé její slovo. Měl jsem při čtení pocit, že nečtu knihu, ale prohlížím si namalované obrazy. A k tomu všemu básně Francoise Villona! Bezesporu jedna z nejlepších knih které jsem kdy četl a určitě s paní Loukotkovou jako autorkou nekončím!!
btw: A Kateřina? Do té bych se určitě zamiloval také i přesto, že to byla mrcha. Mrchy já rád..