roman9739 komentáře u knih

Začnu zeširoka, protože se nejdřív musím vrátit k Pavlu Hoškovi a jeho Evangeliu, o němž jsem psal nedávno; totiž díky Pavlovi jsem objevil tvorbu páně Setona, u něhož jsem do té doby měl zařazené jen Dva divochy. Chyba lávky! Povídkové celky, které vyšly u nakladatelství LEPREZ v rámci Sebraných spisů, jako Blesk (svazek 2), Zvířata hrdinové (svazek 3) a Král vlků (svazek 7) jsou fantastickými průniky do života zvířat. Proto uvedu tento komentář u všech tří knih.
Ernest měl opravdu výjimečný pozorovací talent a díky Bohu byl nadán i literárně, a tak zaznamenal neuvěřitelné osudy poštovního holuba, divoké kočky, zajíce, psů, medvědů, jelenů, vlků a dokonce i potkana.
Všechny texty jsou nesmírně čtivé, dech beroucí a poučné. A drsné jako příroda sama.
K našemu rodinnému srdci nejvíce přirostl Pírko, šedý veverčák, povídka, kde je mnohé ze Setonovy lesní moudrosti.
Scéna, kdy Pírko pozoruje Zrzouna (ten se mimochodem stane i hrdinou samostatné povídky, kde se opět věnuje své vášni pro červené houbičky), jak vláčí červenou muchomůrku dokládá výše řečené o pozorovacím a literárním talentu.
Ale i ostatní povídky nezůstávají pozadu a odhalují bohatý zvířecí život, jeho veselá i temná zákoutí.
Mimochodem psát povídky o krvelačných vlcích, řekl bych, ve vší úctě, jde samo, ale napsat poutavou povídku o pouštním klokánkovy nebo poněkud alternativně pojatý noční výjev s mývaly, tam spočívá Setonova velikost, zde zhodnocuje hodiny strávené v divoké přírodě.
Takže, Pavle, opět díky!

1 03.05.2020

Začnu zeširoka, protože se nejdřív musím vrátit k Pavlu Hoškovi a jeho Evangeliu, o němž jsem psal nedávno; totiž díky Pavlovi jsem objevil tvorbu páně Setona, u něhož jsem do té doby měl zařazené jen Dva divochy. Chyba lávky! Povídkové celky, které vyšly u nakladatelství LEPREZ v rámci Sebraných spisů, jako Blesk (svazek 2), Zvířata hrdinové (svazek 3) a Král vlků (svazek 7) jsou fantastickými průniky do života zvířat. Proto uvedu tento komentář u všech tří knih.
Ernest měl opravdu výjimečný pozorovací talent a díky Bohu byl nadán i literárně, a tak zaznamenal neuvěřitelné osudy poštovního holuba, divoké kočky, zajíce, psů, medvědů, jelenů, vlků a dokonce i potkana.
Všechny texty jsou nesmírně čtivé, dech beroucí a poučné. A drsné jako příroda sama.
K našemu rodinnému srdci nejvíce přirostl Pírko, šedý veverčák, povídka, kde je mnohé ze Setonovy lesní moudrosti.
Scéna, kdy Pírko pozoruje Zrzouna (ten se mimochodem stane i hrdinou samostatné povídky, kde se opět věnuje své vášni pro červené houbičky), jak vláčí červenou muchomůrku dokládá výše řečené o pozorovacím a literárním talentu.
Ale i ostatní povídky nezůstávají pozadu a odhalují bohatý zvířecí život, jeho veselá i temná zákoutí.
Mimochodem psát povídky o krvelačných vlcích, řekl bych, ve vší úctě, jde samo, ale napsat poutavou povídku o pouštním klokánkovy nebo poněkud alternativně pojatý noční výjev s mývaly, tam spočívá Setonova velikost, zde zhodnocuje hodiny strávené v divoké přírodě.
Takže, Pavle, opět díky!
UPDATE 20. 10. 2020: Jak rychle jsem si na tuhle knihu vzpomněl, když jsem se dozvěděl, že smečka 11 vlků útočila na české ovce!

1 03.05.2020

Každý den četby této knihy jsem bojoval s jejím odložením. On je to vlastně Lewis-Williamsův styl - už u jeho první knihy Mysl v jeskyni jsem měl podobný problém; do té jsem se také přehoupl až v druhé polovině.
On se zřejmě David děsně rád poslouchá a než se dostane k meritu věci, přece jen to chvíli trvá. Tím pádem rozumím všem předchozím komentářům i souhlasím s názorem, že první kniha byla lepší.
Pokud však dáte Davidovi šanci, zkusíte s ním hrát jeho provokativní hru, narazíte nejen na zajímavé myšlenky, ale nakonec i jeho styl pojmete za svůj (mě se to povedlo až u samého konce páté kapitoly) a knihu, přes výhrady, zdárně dočtete.
Nutno říct, že vyznění celé knihy poškodil velmi špatný překlad, plný nejen obsahových, ale i gramatických chyb.
Pro dokreslení určité myšlenkové nesourodosti (či chybného překladu) uvádím tuto pasáž, v nezkrácené verzi: Kámen uzavírající vchod do hrobky Newgrange byl naproti tomu zdoben na místě. Teprve poté, co byl dotažen před vchod, bylo rozhodnuto o přesném umístění motivů. Soudě podle jejich pečlivého uskupení si jejich tvůrci celkový vzor nejprve načrtli, než ho začali vydlabávat. Celý povrch kamene na vnější straně pokrývají dvě řady spirál, na okrajích zkrácené. Spodní řada končí u země, i když není vyloučené, že vzor pokračoval i na spodní straně kamene a symbolicky propojoval nadzemní svět s podzemním. (Academia 2008, strana 280 dole)
Jak mohl vzor pokračovat na spodní straně, když byl, podle dvou předchozích vět, upraven až na místě, poté, co byl převlečen na pečlivě vybrané místo? Toto jsou bohužel myšlenkové nedostatky, které se vyskytují v knize na více místech.

1 02.03.2020

Jestli by mě někdo naučil milovat historii, byl by to Fernand Braudel. Podotýkám, že jsem v tomto oboru opravdový diletant (například až tato kniha mi osvětlila postavení buržoazie ve společenském žebříčku) a i ekonomie je mi na hony vzdálená.
Tohoto génia jsem objevil díky Montanariho Hladu a hojnosti, kde se o něm autor mnohokrát obdivně zmiňuje. Proto lituji, že doposavad vyšla v českém překladu, pokud jsem dobře hledal, jen tato Dynamika kapitalismu a krátká studie Dlouhé trvání (La longue durée).
Výklad a souvislosti tohoto mistra každodennosti jsou naprosto fascinující.
Díky doslovu Martina Nodla jsem pochopil i souvislosti významové a pustil se do četby znovu. Opět stejně fascinován.
Volám bravo a nastupuji do rychlokurzu francouzštiny, abych si mohl přečíst ono Braudelovo veledílo Středozemí v originále:)

1 29.01.2020

Má rád knihy tohoto typu - zdánlivě složité, v určitém věku naprosto nečitelné a ve správném životním okamžiku trefné a velmi osvěžující.
Když jsem tuto knihu dostal ve dvaadvaceti do ruky, zápasil jsem s ní, a od té doby na mě cenila zuby z knihovny; nečekaný impuls od letošního Ježíška ji znovu otevřel a já ji nadšeně slupl.
Je to myšlenkově bohatá kniha, která jen potvrzuje můj "znovuobjevený" životní trend.

1 17.01.2020

Kniha je to výborná, obsáhlá, skvěle napsaná, mnohdy zbytečně stručná, ale plná překvapivých informací a receptů. Těším se na vyzkoušení několika opsaných receptů ze závěru knihy.

1 08.01.2020

Kniha může mást tělem, protože má poněkud zavádějící název, a nebýt doporučení, asi bych po ní nikdy nesáhl. Ale sáhl a mohu jen doporučit, protože obsahuje řadu zajímavých informací, například kapitolu věnovanou stravování:) Milá kniha na dlouhé zimní večery, kde se neočekává kontinuální čtení, ale spíše paběrkování zajímavostí.

1 18.12.2019

Moje první kniha od dnešního papeže Františka. Otevřela mi cestu k jeho dílu, myšlenkám i osobnosti. Rád se k některým pasážím opakovaně vracím.

1 26.10.2019

Skvělá kniha. Otevřela mi oči a zklidnila mé srdce. Doporučuji každému, kdo se zajímá o tento styl táboření; byť jen okrajově.

1 26.10.2019

Jediná kniha celého Souborného díla, kterou jsem nedočetl a zároveň jediná, kterou bych chtěl mít doma, pokud se mi nepodaří sehnat celou kompletní sérii.
Ta kniha je výjimečná ve dvou věcech: jednak se v ní čtenář dozví mnohé o Hesseho nitru, a pak je tu fenomenální studie na závěr celého souboru.

1 26.10.2019

Je poněkud bizarní, že další komentář v řadě k této knize je opět ode mne, ale je to tak. Po deseti měsících jsem opět dočetl tuto knihu, tentokrát již v rámci chronologického čtení Souborného díla a mohu s klidným svědomím prohlásit, že Goldmund je nejlepší Hesseho román.
Do deníku jsem si při jeho čtení poznamenal toto:
3. 5. Tak jako jsem, ani ne v ročním intervalu, přečetl znovu Stepního vlka, nyní jsem se opět pustil do Narcise a Goldmunda; jsem uchvácen: tři roky po Stepním vlku vzniklo dílo, které je čistou esencí všech předchozích povídek a románů; děj je zasazen do 2. poloviny 14. století (dle mého odhadu) - ryzí přátelství, vášeň a láska, pochyby a myšlenky, bildungs román, pokání, nadsázka, příroda, řeky, roční období, smrt.
9. 5. Narcis a Goldmund jsou boží. Asi rozumím, proč Hesse zasadil děj do temného středověku - zcela mimo moderní vymoženosti, když byl ještě člověk "čistý" jako lilium. I když ono je to s tou čistotou značně pofidérní a záleží pouze na úhlu pohledu.
12. 5. Dočetl jsem Narcise a nadále ho považuji za nejlepší Hesseho román (i když je uveden jako povídka). Narcis a Goldmund jsou jedna postava, jedna bytost, jeden osud. = Goldmund zlatoústý = Co mě na tom románu nejvíc přitahuje , je ono silné přátelství mezi oběma protagonisty - i když je na počátku jeden učitelem a druhý žákem, stanou se z nich postupem času rovnocenní partneři (druzi). Tento přerod je v rukou Narcise, jakožto vyspělejšího z dvojice - a právě ona síla jeho osobnosti je nejkrásnějším tématem knihy.

Loni jsem nečetl Pozdní prózy, protože mi přišly stařecké - a oni jsou, ale v kontextu souboru už jim rozumím; a tak se kruh pomalu uzavírá, mé necelé dva roky s Hermannem Hessem se pomalu blíží ke konci, čeká mě jeho poslední román Hra se skleněnými perlami, který jsem už jednou rozečetl, ale podcenil jsem jeho délku. Proto si ho z knihovny, v rámci letní výpůjční doby, vezmu na celé léto a pomalu, s něžností, úctou a nostalgií, si ho užiju:)

1 29.05.2019

Pravdou je, že je to skvělá kniha, precizně napsaná, bravurně strukturovaná, srozumitelná - to je myslím pro knihy filosofů podstatné.
Nejzajímavější částí knihy je pasáž, kde se Dennett zabývá myšlenkou tzv. šovinismu měření času, tedy myšlenkovým přístupem člověka k plynoucímu času různých dějů.
Pokud bychom tedy připustili hypotézu, že rostliny cítí, a já mám tendenci se k této myšlence přiklánět, nikdy bychom to nemohli hmatatelně dokázat, právě proto, že odezva dané rostliny na náš podnět je zcela mimo časovou rozlišovací schopnost rodu Homo sapiens sapiens. U psa je naopak tato odezva v intencích tohoto vnímání.

1 02.05.2019

S těžkým srdcem musím tuto knihu odložit, protože mám z knihovny zapůjčený sedmý svazek Hesseho Souborného díla, na které je další rezervace a tak nesmím s četbou otálet.
Je to fantastický náhled do konce osmnáctého století, kdy je ještě cestování spojené s dobrodružstvím a údivem.

1 26.03.2019

Těžké čtení.

1 11.01.2019

Knihu jsem prozatím odložil; je značně nudná a nedosahuje kvalit, které jsem očekával po famózní biografii Steva Jobse.

1 11.01.2019

Trpím slabostí pro německé poutníky. Po Hesseho průzračných cestách, je tato zimní deprese příjemným zpestřením. Určitě to přitáhne mou pozornost k Herzogovým filmům.

1 17.12.2018

V první řadě se musím přiznat, že jsem zatím knihu nedočetl, protože mi skončila výpůjční doba v knihovně, takže mé hodnocení je spíš osobní poznámka.
Kniha je to těžká, nenápadná, propracovaná, se záhadnou atmosférou, která se v mnohém podobá zcela odlišné knize Katyni od Pavla Kohouta (hovořím pouze o atmosféře a je to zcela osobní pocit). Rozhodně se k ní vrátím, byla by ostuda ji nedočíst.
Dodatek 23. 7. 2018: myslím si, že je vrcholem triptychu po Stepním vlkovi a Pouti do Země východní.

1 02.07.2018

Nestává se mi tak často, abych knihu po přečtení ještě nějakou dobu nosil v tašce a nechtěl se s ní rozloučit - závěrečnou část Petra Camenzinda jsem za poslední dny přečetl dvakrát. V té knize je síla; mám teď hessovské období, hltám jednu knihu za druhou.
Skvělý bildungsroman, z počátku poněkud krkolomný, ale právě v závěrečné části hrdě nesoucí autorův klasický, až ikonický rukopis.
Ačkoliv nejsem přítelem zveřejňování vzletných citací (i s ohledem na fakt, že za pár let je budu vnímat zcela jinak, viz můj komentář k Siddharthovy) nemohu si v tomto případě pomoci: Všechny drobné neřesti, jimiž si kazíme a hatíme svůj krásný, krátký život - hněv, netrpělivost, nedůvěra, lež -, všechny tyto odporné, špinavé vředy, které nás zohavují, spálilo v tomto člověku dlouhé a důkladné utrpení provázené velikými bolestmi. (Argo, 2010, strana 147)

1 23.02.2018

Pravda, hrůzy jakékoliv války nejsou úplně můj šálek kávy, ale knížka je to skvělá, i když trošičku poplatná současnému tlaku na styl psaní románů.

1 05.10.2017

Sudek je fantastický, čistý, upřímný. Mluví jak mu zobák narostl a nebere si servítky. Kritizuje hlavně sebe.
Nemyslím si, že je tak mytický, jak ho prezentuje autor v Úvodu. Dokonce si myslím, že slovo autora mělo být v tomto případě slovo Závěrem, protože ten, kdo udělá tu chybu, že si nejprve přečte Úvod, je zbytečně determinován.
Každopádně souhlasím s autorem v konstatování, že jednou z nejsilnějších pasáží knihy, je Sudkův rozbor jeho tvorby.

1 25.09.2017