Romcha komentáře u knih
Problém této knihy je, že vás na poměrně velmi krátkém úseku provádí naopak velikou částí Francouzské revoluce, respektive všem jejími třemi částmi (kdo má tedy bohaté historické znalosti pro toho je kniha s pěti hvězdičkami, pro neznalé je to o jednu hvězdičku méně), respektive jako celek kniha pokrývá až celkem čtyři období:
1) Počátek revoluce
2) Monarchistické období
3) Republikánské období
4) Jakobínské období a vládu teroru
Samotné dílo má pak v těchto dobách poukazovat na rozdělení národa. Otec bojuje se synem, matka proklíná dceru a že se vláda jako takové ujímá madam Gilotina. Rok 1793 byl nejdramatičtějším obdobím francouzské revoluce skrz všechny výše zmiňované období na jeho pozadí se odehrává napínavý a zároveň tragický příběh tohoto skvělého historického románu.
Bezesporu patří mezi vrcholná díla francouzského romantismu.
V poslední době jsem se začal velmi zajímat o téma severní KLDR. Upřímně některé otázky jsou natolik stupidní a záměrně směřující rozhovor i tam, kam si tázaný určitě nepřál, jenom z důvodů "aby se ukázalo a prodalo."
Tolik protichůdných informací potažmo v novinářské práci jsem snad ještě neviděl. Krátký a jednoduchý příklad: "V Severní Korei se prakticky není možné dostat k elektronice." O pár řádku dále se dočítám "Na černém trhu lze notebook a prakticky jakoukoliv elektroniku pořídit za levnější cenu jak v Číně."
Silně mi to bohužel připomíná knihu Blaine Hraden o Útěku z tábora č. 14, kdy vyšlo později najevo, že si spoustu informací přikrášlil k obrazu svému.
Knihu Niny Špitálníkové rovněž považuji podle ostatních dostupných knih a především originálních výpovědí svědků spíše za účelovou poukázat na "hrůzy" než objektivně posoudit novinářsky danou situaci.
Upřímně mě až iritují ty protiklady něco jako ve stylu - do Severní Koree ani z ní se novinář nemůže dostat, ALE veškeré informace jsem pro vás jako novinář tak, že jsem se dostal do Severní Koree. TAK JAK? Když to teda vlastně nejde?
Po zhodnocení a čtení více než deseti let knih na toto téma, musím objektivně konstatovat, že nejlepší knihou, která podává skutečné svědectví o Severní Korei, je Pod stejným nebem - od Stephena Taltyho, kdy se jedná o skutečně identickou výpovědí Josepha Kima.
Musím zcela otevřeně říci a přiznat, že se mi tento počin líbil i jako historikovi. Klidně bych to zařadil mezi povinné učebnice dějepisu. Dlouho jsem neviděl podávat historické fakta tak obsáhlým a především objektivním způsobem, čehož si jako historik cením vždy ze všeho nejvíce.
Nejdříve mě při otevření této publikace, která vypadá jako časopis, zarazilo že je s EAN a o to více mě potěšilo, že jsem ji pak našel na databázi knih.
Nejobsáhlejší kapitolou jsou potom zcela určitě naše odboje během 2. sv. války a jakým způsobem podporovali a zasahovali do odbojových bojů především naši parašutisté ze zahraničí. Tato kapitola mi rozšířila moje dosavadní znalosti nejvíce.
Publikace je přitom podávána velmi zajímavým způsobem a tak zcela jistě osloví široké spektrum čtenářů - od těch kteří o dějinách neví zcela nic a chtějí se něco dozvědět, přes ty pro které jsou dějiny jejich jenom koníčkem nebo okrajovým hobby, ale také jistě uznávané historiky, kteří si chtějí rozšířit svoje obzory.
Zkrátka skvělý počin jak na poli hobby tak v oddělení naučené literatury, které v období půstu roku 2020 bylo skutečně málo.
Jsem přímo vyučený kuchař a dříve než jsem přešel do bankovního sektoru, jsem se pohyboval pár let v oboru.
Nádherně komplexně ucelená kuchařka a dá se říct, že téměř nadčasová, kde jsou jednotlivé recepty přehledně tříděné i podle kuchyně dáného státu. Od vzniku této kuchařky jsem už nikdy nic takového neviděl.
Síla této knihy vůbec nespočívá v tom do jakého období spadá, nebo že by přidaná hodnota právě tím, do jakého prostředí a kterých let je zasazená.
Její největší genialitou je to, že autor dokázal příběh převyprávět očima devítiletého chlapce a to vás pak nutí přemýšlet. O souboji mezi dobrem a zlem, výchovou a místo příběhu tak nechává pracovat při knize váš rozum, představivost a úvahy o tom, co byste udělali nebo mohli udělat lépe, nebo byste chtěli udělat jinak.
Dále jako bývalý filmový kritik a student kinematografie a přitom fanoušek dobré literatury se nevyhnu srovnat literární dílo s filmem. Ten druhý je bohužel oproti tomu, co se děje během knize (popsáno výše) hodně slabý odvar.
Víte, že hymnu francouzských revolucionářů "Marseillaisu" složil zarytý stoupenec monarchie? Že objev zlata v Kalifornii udělal z nejbohatšího muže světa žebráka? A že stačilo jen zavřít zadní branku, a Turci by nedobyli Cařihrad? O tom všem píšeš Stefan Zweig v této knize, která se ve světě již dávno proslavila. Přináší dvanáct mimořádných příběhů, které v posledních pěti stoletích měnily tvář našeho světa. Jsou o vojevůdcích, geniálních vynálezcích i nesmrtelných umělcích. A o tom, proč právě kvůli nim udeřila "hvězdná hodina lidstva", která změnila osudy lidí na desítky a stovky let dopředu.
Nic bohužel nebyla větší ztráta než číst tento výplod chorého mozku na drogách.
Chce se mi to dokonce snad označit už jako i spoiler, tomu chudákovi zfetovanému klukovi, který pobíhá po lese a neví nic o okolním světě (a takové stavy jsou z reálného života i podle lékařských záznamů či prognóz pod takovým typem omamných látek zcela běžné) - tak tomu bych to odpustil.
Co však neodpustím určitě autorovi je vzít příběh takového zfetovaného pomatence a vydávat to za co největší záhadu kvůli podpoře prodeje. Je to hnus.
Také si pamatuji, jak jsem kdysi při hodině zeměpisu litoval tu "hodnou" Korejskou republiku, která zůstala uvěznaná "zlým" komunistickým Severem (s rudou Čínou za zády) na vzdáleném konci druhého Korejského poloostrova, oblokopená ze zbývajících tří světových stran jen lhostejným mořem. Posametovou optikou jsem vnímal protiklad mezi dvěma Korejemi jako opozici komunismu a demokracie, útlaku svobody, zla a dobra. To, že v Korejské republice mohlo docházet k názorové cenzuře, pornásledování odpůrců režimu či dokonce k politicky motivovaným vraždám a masakrům, nezapadalo do mé jednoduché šablonky.
Pokud něco vůbec dokáže vyvrátit výše zmínenou teorii je to právě tato kniha. Tuto černobílou šablonu rozbíjí prakticky dokonale. Událost pojmenovaná v tamní kultuře 518 (podle 18. 5., tj. dne kdy povstvání v roce 1980 začalo) tak tamní "demokratická" vláda si vybrala několik svých občanů jako obětní beránky, aby umetla cestu demokracii, jenže už z pozadí tahala za všechny nitky lidí stejného národa, kde se jako "vzor demokracie" o osm let později konaly velkolepé olympijské hry.
70. a 80. léta představují nejtemnější období dějin jihokorejské demokracie. V roce 1972 vyhlásil úřdající prezident Pak Čonghi novou ústavu (tzv. jusinské reformy), čímž se fakticky stal dikatátorem demokratické země. K ospravedlnění pak tento režim často využíval právě komunistickou antiideologii, oklešťoval bezpečností opatření a zpřísňoval postihy. V roce 1975 vešel v platnost mimořádný výnos číslo 9, který klasifikoval jakoukoliv kritiku kohokoliv z vlády jako trestný čin. Odpůrci nového "demokratického" režimu pak byli mučeni, vězněni, zatýkáni a popravování.
Moc mě zajímalo, jak si pan Vondruška jako historik tentokrát poradí de facto se sci-fi opírající se alespoň ze začátku o reálné základy.
Z knihy bylo žel pak cítit, že tam kde má zkušenosti a právě tam, kde je autor jinak silný je jen ta historická část. - Tady ta část knihy je vskutku silná právě z tohoto důvodu.
Co se týče budoucnosti tak už to dost polkuhává a doporučil bych vlastně asi radši jinou knihu jako například Budoucnost od Gluhovského. Osobně je tam na mě až přespříliš téma migrace (evidentně silně ovlivněné dobou, kdy jí autor psal) na úkor úplně jiných témat, kterých se vůbec autor v budoucnosti nedotýká - jako by nebyly nebo vůbec neexistovaly.
Pokud se ptáte jestli tak obsáhlou knihu vlastně číst? Spíše ano, než ne. A to vzhledem k originalitě to, čeho si na knize vážím a hodnotím nejlépe je nápad: mapaující 3 generace a originalita zpracování nápadu do letepočtu opřených o historické reálie.
Já zase naopak geek jsem a musím vás varovat před pořízením této knihy.
Kniha je velmi pěkně graficky zpracována. Tím však všechno její nadšení z ní končí.
Informace pro člověka, který o těchto zajímavostech ze sci-fi a fantasy ví hodně, ničím nepřekvapí a naopak ho naštve v tom, že ne všechny informace jsou tam přesné a pak začne pochybovat i věrohodnosti těch, které třeba doposud neznal (takových tam však vskutku moc není).
Naopak pro neznalé zase daného tématu se v knize vyskytuje spousty chyb a nepřesných informací (namátkově třeba strana Spider-manovi, tam by zbyly oči Stan Leemu (čest jeho pamatáce) asi jen oči pro pláč.
Pro samotné geeky jednoduše existují lepší knihy (např. Marvel, aneb co jste vše nevěděli o komiksovém zázraku apod.).
Pro neznalé koupi jednoduše z důvodu zavádějících nepřesných informací nedoporučuji.
Pak ve mně vyvstává otázka ohledně smysluplnosti a přínosem této knihy.
Hodnocení volím kvůli pěknému grafickému zpracování a chronologickému přehledu, který sedí. Víc vám to skutečně nedá a nic neodnesete. Pokud náhodou ano, nemáte záruku, že je to dobře.
Jako zarytý fanda a milovník tohoto žánru, žel musím konstatovat: Tato kniha není špatná. Ona zkrátka také ničím nepřekvapí na druhou stranu ani neurazí. Ona prostě je.
Mně osobně se nelíbí ten typ přístupu, že něco má ohromné marketingové promo, abyste to museli mít, když pak zjistíte, že se to zařadí do standardu. Taková rovněž aktuální Mise Saturn je daleko plnohodnotnější sci-fi.
Nyxii budiž přičteno velké plus za to, že má výborný námět a je navíc hodně čtivá a také je to perfektní podnět k zfilmování. Pokud se však dočkáme nějakého pokračování (a to bude důvod vysvětlení tak otevřeného konce), dostane i zcela jiný a nový rozměr.
Od JoJo Moyes určitě doporučuji jiné knihy. (Poslední dopis od tvé lásky), Dívka, již jsi tu zanechal)
V této je dost poznat nerozvážnost a samotné prohlášení autorky, která se přiznala, že vůbec neví zda má knihu dopsat nebo ne.
Velmi zajímavý námět začíná být časem zdlouhavý přes některé pasáže až obtížný, když od poloviny knihy znáte konec. Přesto knize nelze upřít velmi zajímavý pohled na věc očima postav, který děj prožívají.
Verdikt: Tato kniha zažila daleko větší marektingový boom a propagaci s reklamou než oslovení čtenářů její kvalitou a kvalit a daleko lepších knih stejné autorky (zmiňovaných již na začátku) - nejlepší tedy zůstává pořád Poslední dopis od tvé lásky a v ničím nezadá s Dívkou, již jsi tu zanechal, ale tato k nim rozhodně nepatří.
Vůbec ta kniha není taková katastrofa, jak se zde v komentářích níže píše.
Jde o to, že si autor připravuje velice dobře živnou půdu pro velice epesní závěr, který zažijete v málo knihách s takovými převraty. Nejvíce se závěr podobá knize Já, robot od Asimova.
Pravdou je, že některé pasáže jsou dlouhé vleklé a místy i nudné tím jak barvitě popisuje místa, což v sci-fi žánru jde vždy velmi obtížně a kvality Tolkiena v popisu destinací to bezesporu nedosahuje. To je však na úkor toho, že dějovou linku vypráví částečně v retrospektivě, kdy hlavní hrdina knihy vzpomíná na internátní tábor, což jsou paradoxně jedny z nejlépe čtených pasáží knihy.
Pokud knihu dočtete do konce určitě nezklame. Ostatně nemohu pochopit, jak někdo může hodnotit knihu, kterou nikdy nedočetl. Je to jako nedokoukat film a vytvořit si o něm ucelený názor.
Kvality tituly METRA od stejného autora to také nedosahuje, ale určitě kniha neurazí. Naopak si myslím, že může závěrem jenom překvapit. Autor si určitě připravil takové popisy pro případ zfilmování knihy, které mě osobně by velice i ke studiu na filmové škole zajímalo.
Jedinou výtku mám, která už byla zmiňována - žádná postava vám vyloženě nepřiroste k srdci, i když Nachtigal je hlavním hrdinou, jde o spíš o komplexní příběh lidstva a co s ním bude dál, než zaměření se na jednu konkrétní osobu, nebo hlavního hrdinu tak, jak tomu bylo například v trilogii METRO.
Klenot světové literatury. Chrám Matky Boží v Paříží je monumentem jak stavebním, tak literárním (a to obecně Francii její historii a Francouze příliš nemusím). Velikán však francouzské - a světové literatury v něm za neuvěřitelných pět měsíců vytvořil dramatický příběh o lásce, posedlosti a zradě. Kromě oddaného Quasimoda, naivní Esmeraldy a odpudivého Klaudia Frolla mezi hlavní postavy patří i samotná raně gotická katderála, již Hugo vzdal ve svém vydaném díle takovou poctu, že se dá považovat za další hlavní postavu tohoto literární budova, komu jinému se to v jakém literárním díle podařilo?
Lidská myšlenka když změní formu, změní také způsob vyjadřování ; kamenná kniha, tak pevná a trvanlivá, ustoupila knize papírové, ještě pevnější a trvanlivější.
Velmi zabávané a poučné dílo a také nesmírně cenné dílo z pohledu vhledu erotiky v naší literatuře. Věřím, že čtenářům pomůže přítomnuá kniha, která předvádí lidskou sexualitu jako nedílnou součást zdejšího umění a kultury od středověku po dnešek, otevřít oči. Ty ostatní pak jistě pobaví a možná i poučí.
Titul někdy bývá označován za román, což je nepřesné. Na místě je spíše označení esej, ve které autor přemítá na Palachovým osudem. A z tohoto pohledu zahraničního autora má kniha nesmírnou přidanou hodnotu. Nečekejte klasické dílo o životopise Jana Palacha, jde pohled ze zahraniční s omezenými zdroji, kde hlavními tématy jsou spíš hledání motivace Jana Palacha k radikálnímu protestu, promyšlení dobového kontextu a hledání paralel.
Některé z nich samožrejmě budou pro českého čtenáře překvapivé, nebovyklé, či dokonce chybné. Důvodem je především odlišný kulturní kontext. A právě odlišná perspektiva, pohled a určování zahraničních paralel činí tento literární počin nesmírně zajímavým.
Velice zajímavá kniha v níž najdete přesně 100 všeobecně zažitých mýtů, které jste od rodičů třeba slýchali od malička. Vyvrácena tvrzení o mýtech jsou podložená jasně nevyvratitelnými vědeckými důkazy. Také se mi líbilo rozdělení knihy do celkem 6 tematických celků, takže se věda zabývala mýty z oblasti: Jak věci (ne) fungují, Naše planeta, Zázraky archeologie, Lidský život, Zvířata skutečná a vymyšlená, Vesmír a co je za ním.
Tatér z Osvětimi není špatná kniha ani příběh. Jejím zásadním a významným úskalím je především to, že je to původně scénář.
Film a scénář z knihy i podle mých zkušeností z filmových a dokumentárních studií realizujete jednoduše. Knihu ze scénáře však budete vytvářet velmi těžko a tato kniha budiž toho důkazem.
To, že právě vychází ze scénáře jí děla ve skutečnosti daleko jednodušší než je a děj tak působí příliš stroze, dobře se však právě díky svojí až přílišné jednoduchosti čte.
Samotnému mi toto vydání kniha na toto téma přišla jako pohádka. Protože se v poslední době navíc s takovými knihami doslova "roztrhl pytel" tak aktuálně bych doporučil třeba spíše Mengeleho děvče.
Tentokrát žádná "kultovka", ale příjemná oddechovka od Gluhovksého, kterou jsem byl velmi hezky překvapen. Původním záměrem bylo doplnit si celou tvorbu od Dmitryho, ale narazil jsem konečně na velmi tvrdou odpověď východní literaturu k Danu Brownovi.
Navíc v této knize je vše opřené o skutečné události a nezachází až do takové mystifikace jako Šifra mistra Leonarda.
Pro příznivce Gluhovksého a výše zmíněných typů knih - povinnost.
Pro ostatní ještě podotknu, že tato kniha je docela úplně jiné oproti jeho ostatní tvorbě a mám za to, že lidem, kterým se nelíbilo Metro, Budoucnost, se tato knihu bude líbit daleko více.
Velice mě zaujalo jak taková kniha a vůbec myšlenky v ní sepsané před více jak tisíce lety mohou být poplatné stále i aktuálnímu životu a jsou nadčasové.