Ronin Roujin komentáře u knih

Antisemitská, která by tu neměla být a je ostuda admina, že dává prostor takovému odpadu.

Na úvod jsem čekal, že kniha bude o něčem jiném. Čekal jsem, že se dočtu něco o tom, jak my Japonci děláme to či ono. Jak jíme a co jíme, jak se bavíme či o pačinko hernách a karaoke barech.
Nakonec sjem byl příjemně překvapen, že autor moc nepíše o tom, co ajak Japonci dělají ale spíš proč to dělají. proč to mají Japonci v palici srovnané úplně jinak než zbytek světa a proč se tolik lyší i od svých saousedů jako je Korea nebo Čína. Jak k tomu došlo, že pás poměrně malých ostovů v \"přesné\" vzdálenosti od mocné Číny splodil takovou civilizaci, která se navenek nijak neodlišuje od moderní Ameriky nebo Západu ale pod povrchem, kam je velmi těžké proniknout, najdeme kulturu, které nemá na světě obdoby. Rozdíly které ukrývají Japonci v hlavě jsou tak velké, že nejen evropané nedokáží Japonce pochopit ale ani Japonci nedokáží pochopit mnoho evropských pojmů, jako je např. náboženství.Spoustu věcí nedovedou Japonci gaidžinům vysvětlit a to ani poté, co cizinec už žije v Japonsku několik let.
Japonská kultura, myšlení i společnost jsou skrnaskrz \"zenová\". Neuchopitelná, nejednoznačná a nezařaditelná do jednoznačných škatulek (dobro vs zlo, realita vs duchovno) I když....
Ač je kniha vysázena neestetickým \"krabím\" písmem, autor nakonec správně dojde k závěru, že japonská <dosaďte si cokoliv> je nejlepší, nejsprávnější a nejhezčí na světě.

10 23.06.2013

Většina příběhů začíná klasickým "potká chlapec děvče". Zde pro změnu potká chlapec chlapce a jelikož je to na koncertu blackmetalové legendy Gorgoroth nejde ani o nějakou gay variantu Romea a Julie. Kluci spolu nezačnou chodit ale založí další black metalovou kapelu.

Jeden z nich je drsný metalista a ten druhý ještě větší hovado. Tedy jeden z nich je asociální, negativistický a zmítaný depresemi a nenávistí ke všemu a ke všem. Ten druhý je to samé ale ještě na druhou. Ten se považuje za nadčlověka a všichni okolo jsou pitomci a tupé slabé ovce. Jak se jmenují je irelevantní, protože true (nejen norvegian) blackmetalisti mají "bojová" jména. Ten první si tedy začne říkat Ljåvold a ten druhý Vinterblod. Kapela se jmenuje Stormvold a přiberou do počtu ještě dva členy, kteří pro příběh nejsou moc podstatní.

Když byl Ljåvold (to je ten první) ještě Runar, byl sice divněj a negativistickej ale na blackmetalu ho zajímala ho hlavně hudba (a kdo říká, že to hudba není, zaslouží si ukřižovat hlavou dolů). Pod vlivem svého nového kamráda, který to má posazené naopak a upřednostňuje ideologii (nenávisti) před samotnou hudbou. Umí manipulovat s lidmi a líbí se mu to. Používá mírné prostředky, hrozby i staré dobré násilí. Ljåvold se pod jeho vlivem mění a radikalizuje. I to děvče v příběhu nesmí chybět. Jmenuje se Hilde a je Ljåvold kamarádka ještě z dob, kdy byl jen obyčejný Runar. Runar by si s ní možná i něco začal ale jako zlovolný a mocný Ljåvold si nemůže dopřát luxus vztahu s méněcenou osobou. Protože v bibli správného black metalisty stojí: kdo má holku je gay, kdo nosí jinou barvu oblečení než černou je gay, kdo poslouchá jinou hudbu než black metal je gay... ... a kdo zeslabí libovolnou black metalovou nahrávku (kdekoli a kdykoli) je všech teploušů král!

Chlapci vydají demo a je kurva dobrý. Odehrají i první koncert a Satan uslyší, že to je to dobré. Vinterbod opět někoho zmlátí a atmosféra začne houstnout. Čím víc Vinterblod odhluje svoje pravé já, národního satanistu v sobě začnou se ho jeho spoluhráči bát ještě více. A to ani před tím to nebyl nějaký sympaťák. I to, že Vinterblod začne hrát ještě s jinou kapelou (Dark), moc klidu mezi členy Stormvodlu nepřinese. Když Vinterblod zosnuje podpálení jednoho z kostelů celý příběh graduje v temném finále.

Ano, celý příběh je hodně temný, ano, část příběhu je o drsné a temné hudbě zvané black metal ale není to jen o ní a o křížích obrázených vzhůru nahoma. Je to i o vztacích, ovládání lidí, o strachu a jeho potlačování či využívání k ovládání jiných. Je to o vzpouře v době dospívání, je to o vůdcích a následovnících. Je to o hledání sama sebe a o ztrátě sama sebe. Je to kurva dobrý příběh. Pokud znáte kapely jako je Venom nebo Burzum knížku si užijete určitě víc ale líbit by se vám měla i když posloucháte něco jiného. Já ji přelouskal cirka během dvou delších večerů a líbila se mi hodně. Je přímo pekelně dobrá.

Jde o prvotinu a autor natočil jedno studiové album s právě již zmiňovanými Gorgoroth, takže ví, která bije. Po satanistovi napsal ještě jednu knihu a v součastnosti pracuje na třetí. Pokud si pořídíte knihu v analogové podobě (čti papírovou), tak si užijete parádní typografii Martina Peciny, mistra svého oboru, který sidal tuto knihu i do svého portfolia na webu book.-design.eu.

Jinak bych chtěl podotknout, že black metal poslouchám jen okrajově a co se týče "ideologie", tak satanismus u metalistů beru jako obdobu punku, kdy mladí kluci se snaží vymezovat vůdči svým rodičům a většinové společnosti, která je v Americe a skandinávských zemích dosti pevně spojena s křesťanstvím. Ale mám kamarády, kteří si na ulítávají na black, death, doom a dalších metalech. Znám jména kapel, které mají loga, které vypadají jako koruny stromlů v zimě, na obalech hudebních nosičů jsou obrácené kříže a trojčíslí jen ze šestek a jejich členové mají mrtvolně bílé obličeje protkané krví a na kůži a spostu kovu ale jak jsem řekl líbilo by so mi to i kdybych nikdy neslyšel Venom ani jejich následovníky a o náboženství se vůbec nezajímal.

10 06.06.2013

Přečetl jsem téměř přes víkend a přitom má Hájíček v této knize vesnicky rozvláčné "flow". Jednu část překvapení na závěr jsem čekal, tu druhou už ne. Hájíček pěkně vystihl podstatu jedu, který nejen na vesnicích komunisti pravidelně vlévali do myslí svých poddaných. V příběhu je pěkně vidět, jak mohou různí lidé reagovat na neustálé ponižování a bezpráví. jen málokdo takový tlak ustojí takovým způsobem aby nezačal nenávidět toho, kdo ho mučí a šikanuje. Hodně silný příběh.

9 15.10.2013

Obsáhlá fantasy sága, která trošku trpí zbytečným neustálým vyjmenováním potomků postav a někdy sklouzne i do nudného popisu různých podivných rituálů a náboženských úkonů.Jazyk je hodně "zaprášený" a kvalitě knihy též nepřispívá mírná roztříštěnost literárního stylu různých autorů, kterých je více než členů Kelly Family (nebo Manson family - pokud neznáte hvězdy pedo popu),..

Takhle by mohl vypadat pan Šeda, kdyby jej napsal někdo, kdo má vkus, fantasii a styl. A kdo ví o čem je BDSM. Toto není stejný hřiště, to je úplně jiná liga a jiný sport.

9 24.06.2013

Proč jsem mezi své nejoblíbenější knihy vybral ze všech historických knížek právě tento "kultovní" epos? Protože je to perfektně napsaná kronika našíé země a obrovská připomínka zvyků a mentality našich předků. Příběh Hidejoši je takovým "americkým snem" jen odehrávající se o něco dříve a o kousek jinde. Navíc každé dítě ví: Co když pták nechce zpívat? Nobunaga řekne: "Zabijte ho!" Hldejoši řekne: "Zařiďte, aby se mu chtělo zpívat." Iejasu řekne: "Počkejte. "

8 11.06.2013

Opět jsem podlehl hypu zde a facebooku. Kniha nebyla špatná ale rozhodně neodpovídala oslavným ságám, které lze na ni číst. Jo párkrát jsem se usmál, no i častěji ale nějaké chechtání nahlas nebo dokonce válení se po koberci se nedostavilo. Slušný průměr, možná o kousek nad.

7 28.02.2014

Když autor facebookových Přiznání Adolfa Hitlera psal své postřehy k aktuální české politice, tak jsem jej slodoval u užíval si minimálně polovinu hlášek. Ale po přesunutí děje do součastného Německa a vydání v pevné vazbě mne už to tolik nebaví. Možná také proto, že narážky na faux pas Miloše Zemana chytám snadněji než narážky na Engelu Merkel.
Celkem se povedla obálka ale samotná kniha je pro mne zklamánám. Velký díl na tom bude mít i poměrně slušný hype, který tuto knihu provází a navíc člověk je zvyklý z různým youtube videí, že klipy s Hitlerem jsou většinou velmi vtipné.
Řekl bych, že pokud ovládáte reálie současné "Říše", tak si půlku či dokonce celou hvězdičku můžete připočítat, i když tahle knihy by se spíše měla hodnotit křížky. xD

7 03.01.2014

Vždycky kroutím hlavou, že v době, kdy klasická vaginální soulož je braná téměř jako úchylka, se nejdou čtenářky, které vidí za odmítáním pana Šedy puritánství. Když jsou narážky na anální či orální sex, či jiné praktiky málem i ve Večerníčku a určitě v South Parku na který se dívají děti ze ZŚ se svými rodiči, tak špatně napsaný pseudo BDSM opravdu nemá šanci šokovat téměř nikoho.

Opět jde doporučit téměř vše z beletrie a ledacos z těch jeho "odborných" knih. V kyvadle je asi 1. nejvíce templářů, 2. je postavení na kabale 3. je "nejkošatější". Ve smyslu toho, že představuje mnoho "malých" knih v jedné za jednu cenu. Ale na rozdíl od Horsta Fuchse, vše velice kvalitní, žádný šméčko, šmelc nebo babicování. Žádný, když nemáš templáře, strč tam zednáře, když nemáš ani zednáře, dej tam illumináty a když nemáš ani ty, dej tam prostě univerzálního Žida.

7 11.06.2013

(SPOILER) Led je tlustá kniha a jsem rád, že jsem se mohl vyhnout tahání těžké cihly díky tomu, že jsem si Led dal ve formě audioknihy. A pokud si román mlžete dát v této formě, tak bych to doporučil, protože Filip Kosior dává knize ještě jeden level navíc. Některým postavám dává Filip vlastní styl komunikace. Ale vy to asi budete konzumovat nejspíše v klasické papírové podobě.
— Led se mi líbil hodně ale rozhodně není pro každého. Není to totiž klasické sci-fi s běžným lineárním dějem a spoustou akce. Z tohoto žánru bych možná ve spojitosti s Ledem zmínil legendární Hyperion a z klasické beletrie nějakého Umberta Eca jako je třeba Jméno růže nebo Foucaultovo kyvadlo. Myslím tím, že kniha má spoustu vrstev, děj není zrovna lineární a autor vás zavalí spoustou informací, jak reálných, tak z autorovy imaginace. Ale pokud jste zvyklý na postmoderní literaturu ale zároveň nepohrdáte „pokleslými“ žánry jako je sci-fi, tak by vám Led mohl vyhovovat.
— Ale abych také trošku nastínil děj románu. Představte si, že na začátku devatenáctého století by namísto pádu Tunguzského meteoritu spadlo na Sibiři něco jiného, třeba mimozemská loď a díky tomu, by došlo ke zmrazení většiny Ruska včetně rusy okupovaného Polska a naopak by nevypukla první světová válka a car je stále u moci. Hlavní hrdina knihy je Benedykt Gierosławski matematik s obrovskými dluhy z karet, kterého carská tajná služba vyšle po transsibiřské magistrále na Sibiř aby zde vyhledal svého otce, kterému lidí říkají „Otec Mráz“.
— Ta cesta vlakem tvoří hodně velkou část knihy a některé pasáže jsou docela zdlouhavé a nedivil bych se, že méně zvyklé čtenáře mohou odradit od dalšího čtení. Na druhou stranu se autor ponořuje hodně hluboko do matematické logiky, filozofie a celým románem se jako červená niť táhne motiv vztahů mezi pravdou a lží. V knize také vystupuje dost známých historických osobností jako je třeba Nikola Tesla, Grigorij Rasputin a další. Autor do děje knihy zapojuje i politická hnutí, náboženská učení nebo filozofické směry a to jak ty historické, tak i vymyšlené autorem a související s příchodem přítuh.
— Prostě není to moc snadné čtení ale pokud vám nevadí „dospělé“ knihy a máte už nějaké ty postmoderní knihy přečtené, tak by vás to mohlo bavit. Sice je zde dost nudnějších pasáží ale akce zde najdete také dost, ani styl psaní není úplně běžný ale to vše autor vyvažuje perfektním stylem, hloubkou myšlenek a barvitým universem. Tak doufám, že jsem vás moc nevystrašil, protože pokud se naladíte na autorovu vlnu, tak si užijete jedno z velkých děl nejen polské sci-fi.

Už samotný název knihy ji posunuje do žánru pohádek nebo humoru. Když tu není kolonka odpad, kde by mohla dělat společnost Mein Kampfu a Komunistickému manifestu.

Další z důkazů, že alkohol a drogy jsou pro spisovatele to nejlepší. Takhle parádní a vtipné historky může napsat jen mistr alkohol. Kam se hrabe nějaká aristokratka!

6 07.10.2014

Tak tento kousek je stejně jako Bohyně na hodně vykřičníků! (pro neznalé, čím víc vykřičníků, ne víc adidas ale lepší a lepší) Nemohu pochválit grafickou a typografickou úpravu knihy. Nebojte se, nestojí za hovno ale četl jsem digitální verzi. Ale jelikož v papírové verzi má na starosti tyto dvě věci pan Pecina, dám jakýkoliv svůj úd do ohně za to, že půjde o perfektní práci a estetický zážitek. Popojedem...
Je to fakt síla. Vědel jsem sice, že na některých místech v ČR došlo k nějakým popravám Němců a různým excesům ale netušil jsem, že v Brně to mělo tak obrovský rozsah a o tom, že existovaly české koncentrační tábory (tedy ještě než je postavili komouši) jsem též nevěděl. Opět se projevilo klasické české přizdisráčství v plné kráse. V čechách asi vždy bude víc důvodů se za svůj původ stydět, než být na něj hrdý. Zejména nyní, když je na Hradě "prezident", který největší část své prezidenstské kampaně postavil na protiněmecké nenávisti a zatím byl financován tím druhým našim úhlavním nepřítelem.
To že v češích je stále zažraná primitivní xenofobie jak špína v oblečení dnes a denně dokazují spousty nenávistných stránek a statusů na FB a to, že stále častěji můžete potkat lidi oblečené v nacistické uniformě značky Thor Steinar. během čtení knihy jsem nacházel hodně paralel s nynější dobou. Bohužel.
Teď zpět ke knize. Autorce se podařilo najít ideální tempo vyprávění. Díky tomu, že je psaná převážně z pohledu hlavní hrdinky, nabývá příběh na niternosti a čtenáře vtáhne do děje. Občas je hlavní osa příběhu nahlíženého z pohledu Gerty "proložena" jednou, či více kapitolami, které jsou psané z pohledu jiné postavy ale většinou jde věci, které čtenář již zná z pohledu hlavní hrdinky. A nyní je vše znovu konfrontována z pohledu někoho jiného, kdo vše může vidět úplně jinak.
Také vyvážení popisu násilných scén s mi zdá ideální. Autorka nic oc nezakrývá ale ani se nevyžívá v detailech. I tak je většina pasáží dost depresivních. Příběh se je rozptýlen v celkem širokém časovém období. Od konce první republiky, po téměř součastnost. S tím, že období kolem roku 1945 se autorka věnuje nejvíce.
Ještě že se najde mezi těmi spousty českých píp píp pár kladných postav + kladná postava jednoho gruzínce. Ale třeba nejsou Gruzínci takoví píp píp jako Rusové a Stalin nebyl typický Gruzínec al spíše taková černá vrána. Teď taky trošku používám klektivní vinu xD
Každopádně pokud vám nebude vadit, že vaše národní hrdost půjde na nějakou dobu do kytek, Vyhnání velmi doporučuji. Kniha ač obsáhlá mne tak uchvátila, že jsem ji přelouskal téměř za víkend a to jsem smradlavý chlap!

6 21.08.2013

"Tři králové revival" je asi opravdu největší story studené války. A "česká válka" byl jeden z největších úspěchů českých vojáků v moderní historii, o to cenější, že zde bojovali češi proti spojeným silám svých dvou arcinepřátel (z toho němci jsou nepřátelé odvěcí). Ta přesila proti které stálo 5 a později jen tři muži (či spíš kluci) byla nepředstavitelná.
Stejně ne li ještě více musí člověk obdivovat odvahu a bezdolnou sílu žen v "zázemí". Ať už jde o jejich sestru, matku či další ženy a muže z jejich okolí. Děj knihy je velmi obsáhlý. věnuje se jak otci a ostatním Třem králům a situaci za druhé světové války. Následuje celý příběh bratří a spol, se vsuvkami o "podstatě komunismu", s epizodami ze života lidí z jejich okolí a končí krátkým shrnutím života Mašínů a Paumera ve svobodném světě.
Celý příběh ukazuje absurditu a tragedii minulého století v (nejen) Střední evropě. Celá kniha je napsána vemi svižně a přesto "do hloubky", jen s mírnými sympatiemi pro "hlavní" hrdiny. Zejména část příběhu odehrávající se v komunistickékm Německu se čte opravdu jedním dechem.

BTW: byli to hrdinové.

6 18.06.2013

Divoká jízda mongolskou stepí a divokým Ǔlámbátárem na hřbetě několika mongolských žen z jedné rodiny. Až tak nevadí, že spoustě slov čtenář nerozumí a další si tak nějak musí přeložit z kontextu, stejně jde o téměř strhující ságu. Sem tam se čtenář ztrácí ve jménech, což je způobené, že se jednotlivé vypravěčky střídají po kapitolách, ale tak velký hokej jako v Taiko, kde si čtenář málem musel kreslit strom rodokmenů na papír to nebylo .)

6 18.06.2013

Hodně silný román. Příběh čínského intelektuála z města uprostřed divoké mongolské stepi ukazuje na rozpor mezi ustrašenými a usedlými rolníky a divokými a odvážnými kočovníky, rozpor mezi kolaborantským konfuciánstvím a divokým animálním náboženstvím "totemu vlka".
Kniha má několik rovin a uchvátí čtenáře natolik, že se musí zakousnout do příběhu jak vlk do své kořisti. Škoda, že končí velice smutně a čtenář je svědkem dalšího příběhu o tom, že kam vkroší noha bolševika, tam sto let tráva neroste. A že ti čínští byli extra vymaštění.

6 16.06.2013

Moje první setkání s Rowling. (když nepočítám filmy) Nakonec se z toho vyklubala celkem povedená old skool detektivka (odehrávající se v součastnosti). Pokud si ji opatříte ve formátu mp3, tak si připočítejte minimálně půl hvězdičky za t jak si pan Oliva pohrál s hlasy jednotlivých postav.

5 05.08.2014

Kniha má jednu ohromnou vadu. Je moc krátká na to jak je dobrá. Jinak samá pozitiva a sociální jistoty. Najdete zde vše, co se vám líbilo u Amerických bohů či Nikdykde. Takové to napínavé balancování na hranici reallity a jiných světů, skutečnosti a mýtů.Přelouskla jsem to za jeden víkend a to jsem toho přitom stačil udělat spoustu dalších věcí.

5 02.03.2014