Ronin Roujin komentáře u knih
Jedna z povedených Bond(y)ovek. Jde o takovou pohádku o unergroundu. četl jsem to první "pookupační" vydání, které má mnohem hezčí obálku. Kniha je mírně poznamenaná dobou vznika a můj dojem z ní byl poznamenám i dobou, kdy jsem ji četl (první půlka devadesátek).
Životní příběh statečného důstojníka, který svůj boj s bílými ďábly ukončil až v roce 1974. Kniha se čte velmi dobře a zčásti se dá považovat i za svého druhu příručku pro přežití ve filipínské divočině.
Celke slušný příběh z alternativní minulosti a současnosti. Příběh obyčejného českého kluka, který shodí atomovklu na New York. Celý příběh ke protkám atmosférou zmaru a paranoie, takže připomíná různé romány z dob normalizace (však také lze nalézt mezi první a druhou okupací mnoho paralel).
Historie, kdy jsou čechy jen jednou ze zemí 3. říše se mi zdá uvěřitelnější než blahobytné Čechy z Pekla Beneše.
Příjemně překvapí různé drobné detaily všedníhío života v Říši a také nejen technické detaily nových něměckých zbraní. Příběh se čte dobře, mně k jejímu přelouskání stačil jeden víkend a jelikož atmosféra celého příběhu je hodně pesimistická, tak se fajn, že příběh není nijak dlouhý, pak už by ta černota lezla čtenáři na mozek.
Kdybych nečetl předmluvu, tak bych to odbyl hláškou "další zastydlý hippisák si hraje na Bukowskýho" ale fakt, že tenhle chlápek naopak inspiroval starýho prasáka, zcela mění situaci.
Kdybych neviděl obálku nenapadlo by mně, že ty hustý hlášky do mně nehustí Božský Kája. Stejná špinavá prázdnota zaplivaných putyk nejniží kategorie, stejný přežívání po zavšivených hotelových pokojích, stejný tápání mezi láskou a nenávistí. Beznaděj, vztek a "dirt" estetika.
Každý písmenko tohohle Škváru je vydobytý litry podomácku pálený kořalky, spustou hrnků kafe pochybný kvality, spoustou nocí strávených ve společnosti pochybných holek na zavšivených matracích. Tenhle zasranej příběh je vydobytej peklem stovek kocovin a nespočtu hodin s prázdným žaludkem bez vyhlídky na něco k snědku.
Co mně zarazilo, byly dost divný pasáže o hulení, nevím zda ty kecy pocházejí přímo od autora nebo to zprasil překladatel. Nicméně musím doporučit všem, kterým i jen nevadí Bukowského styl a pokud jste fanoušky božského Karla, tak jste to už četli nebo si to kurva koukejte co nejdřív opatřit!
Sice jsem jednu třetinu knihy nepochopil, druhou tak napůl ale celkově se to četlo dobře a nenásilným způsobem si prosvištěl dějiny fyziky 20 a 21 století. Nemusíte být přímo nerdi jako Wolowitz nebo Hofstadter aby se vám knížka líbila a naopak po jejím přečtení pochopíte více narážek z tohoto sitkomu. Třeba jak to bylo s tou kočkou v krabici a navíc se dozvíte, že byl Schrödinger pěkný dě... sukničkář, což možná neví ani Sheldon.
Velice příjemné překvapení. Jde o svěží mix CP, detektivky a špionážního románu. To krimi funguje i bez zločinu a ten špionážní zápletka také není zcela klasická. Pobavilo mne spousta originálních nápadů a myšlenek. Zejména "nemoc", kterou trpí hlavní hrdinka je správně ulítle postmoderní.
Nevím do jaké míry se trapsličí příbuzný zakládá na pravdě. Je takové vedro, že se mi ani googlit nechce. Ale ať už je poměr reality a fikce jaký chce, jde o dobře napsaný příběh a autorovi se opět podařilo nacpat zábavnou formou do hlav čtenářů slušnou porci srozumitelně podaných vědeckých faktů. Obálka knihy je již tradičně povedená: moderní, čistá, s motivem hrachu.
Jde o stejný styl vyprávění jako K moři, jen je kniha složena ze tří příběhů. Opět jde o rodinná "dramata" vyprávěná střídavě z pohledu všech aktérů a rozdělená na kratičké kapitoly.
Poslední příběh z trojice mně bavill nejméně. Každopádně knížka je srovnatelná s prvotinou (K moři) a v určitých pasážích ji i překonává. Setkáváme se s věcmi, které sami dobře známe ze svých životů, sourozenecký hate, kostlivce ve skříni, touhu vypadnout z místa, kde člověk žije, nedorozumění mezi generacemi a pocity vyděděnosti. Jak se zpívá v jedné písničce: "peklo jsou ti druzí".
Ač jsem knihu v 82% vyměnil za jinou, tak to neznamená, že by to byl nějaký šmelc. Naopak dobře se čte (díky slušnému spádu vyprávění) a myslím si že zejména dívky knihu přelouskají až ke stránce pro sdílení na twitteru. .)
Na to že jde o ukázkového zástupce žánru kaidan banaši je v příběhu těch strašidlných prvků dost málo. Autor, který je u nás považován za nejlepšího vypravěče EVER (a proto je uvalen ban na použití jména Enčó) mistrně spojil dva příběhy do složitě propleteného vyprávění plného zvratů, osudových přitažlivostí a velkých emocí. Vyprávění má slušný spád, zejména pokud přihlédneme k době vzniku.
Reálné vzpomínky ruského vojáka na život na frontě. Jde o hodně temné a deprimující čtení. To co je u Kulhánka humorná nadsázka, je zde krutá realita. Jelikož autor byl již od dětství indoktrinován myšlenkami jednoho hnutí, které se zakládá na nenávisti a závisti, tak je vyprávění hlavního celkem objektivní. Ač je hlavní hrdina komunista a v druhé části tažení i politrug, není to nějaká hnusná a slizká kreatura ale dosti vnímavý a laskavý člověk.
Zajímavé je že byl zároveň muslim a komunista. Škoda, že v knize není s motivem tohoto poměrně zásadního rozporu ve světonázoru nijak pracováno. Ač jsem z knihy měl trošku strach, nakonec to nebylo vůbec špatné čtení., zejména s ohledem k "zemi původu".
Obálka knihy je trošku zavádějící ale kniha samotná výtečná. Příběh se možná rozjíždí pozvolněji a v mém případě chvíli trvalo zvyknout si na slovenštinu ale minimálně od půlky jsem si to užíval. Kniha jiíž obsahuje většinu atributů HM děl. Nostalgii, pocit ocizení, prolínání reality a snové skutečnosti....
Příjemné překvapení. Ač první díl série o Harry Dresdenovi nevybočuje z žánru komerčnější urban fantasy, tak se četla velice dobře. Na to, že je příběh plný magie, démonů a čar je autorům pohled na magii velice "realistický". Příběh má nějaké chybky ale globálně vzato jde o velmi příjemné čtení, které každý shltne v rytmu akčního filmu s Bruce Willisem.
Vybrat nějakou krimi ze severu bylo velice těžké dobrých tam mají fůru. Ať už počítám ostatní věci od Nesba, tak trilogii Millenium, V lesích a jeho pokračování, Hypnotizéra nebo Sluneční bouři. A proč právě nesbo? Protože Harry Hole připomíná hrdiny ze série filmů Smrtonosná past. Poldu s věčnou kocovinou, co dostává na budku ale nakonmec se nějak do toho cíle dohrabe
Líbí se mi styl psaní HM. Líbí se mi, že se snad všechny odehrávají v Japonsku, protože Japonsko je sexy. Nemohl bych nemít v top 10 jen samé bílé ďábly a nikoho od nás. Jsem japonský vlastenec. Z knih HM jsem se rozmýšlel zejména mezi Kafkou a Koncem světa, i když například Na východ... nebo Dřevo nejsou také špatné. Haruki je prostě taková jistota. A pro Kafku zejména svědčí to střídání realistických a méně realistických pasáží (které jsou i v Konci), které u některých jiných jeho děl nejsou
Pořádná bichle ale přečtete jí opravdu za chviličku a navíc se naučíte ten trik s baíčkem karet, jak o něm zpívají ti kotlíkáři xD
Krátké a přesto dost pomalé příběhy z vesnice mapující její proměnu od roku 86 do roku 96.
Takové corporate verze Božské komedie. Nebylo to nejhorší ale omezit celou knihu jen na podrobný popis postav se mi zdá trošku málo.