Rooz komentáře u knih

Moje sedmá Remarqueova kniha a chtělo by se říci "další pecka", ale to se k jeho knihám opravdu nehodí. Remarque pro mě bude vždycky zásadní. Nejen, že je to jeden z nejlepších spisovatelů vůbec, on popisuje skvěle doby, na které bychom neměli zapomínat. Měli bychom si díky němu uvědomovat, co vše se může na naší Zemi začít dít, protože pokud si to uvědomíme, mohlo by nás to varovat i polidštit. Vítězný oblouk řadím k tomu nejlepšímu, co napsal (nejlepší asi zatím Tři kamarádi) a trochu se děsím doby, kdy od něj budu už mít vše přečtené.

13 17.10.2017

Kniha čtivě a srozumitelně doplňuje mozaiku knih, které se zaměřují na různé aspekty toho, jak žít zdravěji. Rozebírá mikrobiotu - biliony bakterií, které tvoří součást superorganismu zvaného člověk - a to, co všechno ovlivňuje a mohla by ovlivňovat. Ukazuje nám ve své podstatě sílu evoluce, jak málo toho zatím víme o našem vnitřním vesmíru a kolik práce ještě na vědce čeká. Doporučuji.

6 30.08.2017

Vysoce sofistikovaná sci-fi. Člověk by řekl, že po Enderově hře je téměř vyloučené navázat tak silným originálním a kvalitním námětem, který by alespoň z části nehrál prim z předchozího. Cardovi se to povedlo a je to jediný příklad, který znám...

1 05.12.2016

Šel jsem do toho s tím, že to bude vhled do ženské duše a nic víc jsem neočekával. Moje očekávání splnila naprosto přesně. Kniha nám dává poselství v tom, že všichni jsme jen lidé a všichni můžeme dokázat všechno a všichni nemusíme taky dokázat vůbec nic, když na to přijde. Větší poselství to určitě přinese ženám, což je patrné už jen z úvodu od autorky k vydání po deseti letech. Taky je z něho jasné, že je ta žena ve svém životě už někde úplně jinde než kde byla v době psaní knihy, a tak je to v pořádku. Někdy je dobré zauvažovat nad tím, kde bychom chtěli být za deset let...

1 10.08.2016

Myslím, že je to moje pátá Remarquova kniha, co jsem četl a už před ní jsem věděl, že je to pro mne nejlepší spisovatel, s jakým jsem se střetl. Nenapsal mou nejoblíbenější knihu (Murakami - Norské dřevo) ani mou nejoblíbenější povídku (Daniel Keyes - Růže pro Algernon) a už vůbec ne mou nejoblíbenější sbírku povídek (C. D. Simak - Poselství z vesmíru), ale vše, co jsem četl, je tak neuvěřitelně vysoko, že jsem to u žádného jiného neviděl. Remarqueovi palec nahoru a knize Tři kamarádi taktéž. Do mého srdce přibyla další čtyři jména: Lenz Gottfried, Otto Köster, Robert Lohkamp a Patricie Hollmanová...

7 10.08.2016

Jiná doba, jiné mravy, jiné cíle i zvyklosti. Šlechta - nikoli ta nejvyšší - z pohledu žen na přelomu 18. a 19. století v Anglii. Je to fascinující část dějin, kde je s rezervou a nadsázkou nutno přijímat a soudit tehdejší velmi zvláštní společnost. Možná, že někteří z nás chápou onu dobu, přesto nás asi již nikdy nepřestane fascinovat pro svou afektovanost a krátkozrakost k životu samotnému a k do nebe volajícím malichernostem.

Pokud toužíte nahlédnout v obraz této doby, naskýtá se zde skvělá příležitost. Autorčin rukopis je čtivý, plný ironických odkazů či poznámek, zábavný, svižný, skvěle vykreslující archetypy doby.

7 30.03.2015

Velmi zvláštní příběh o muži, který se rozhodl popřít společnost a její vliv a usídlit se na okraji lesa poblíž města, kde dříve bydlel se svojí manželkou a dvěma dětmi. V různých částech příběhu se ho pak společnost jako mýtická příšera snaží dostihnout, čemuž se hlavní hrdina snaží ze všech sil zabránit. V knize jsem narazil na jeden až dva opravdu silné momenty, konec je ale na můj vkus poměrně slabý - možná i proto, že následuje pokračování s názvem Kamióny volvo, těžko říct.

1 02.02.2015

Knihu jsem četl na slepo, bez očekávání. Nepopsaný list čekal, co mi autor nabídne. S trochou smutku musím říci, že nenabídl nic zvláštního. V knize se střídá vyprávění z dětství se sklonkem života. Blíže jsem měl k druhému zmíněnému, i tak ale emoce a prožitek z nabídnutého příběhu nebyly nijak zvláštní. Na knihu jsem navázal čtením Dickense, kterého měl v oblibě otec hlavního hrdiny, a to považuji také za hlavní přínos tohoto příběhu, neboť Charlesův příběh - konkrétně Nadějné vyhlídky - byl pro mne fantastickým zážitkem.

02.02.2015

Naprosto fantastická kniha. Okouzlující vyprávění o naivitě a někdy až slepé krutosti dětství, ponížené lásce, drsných osudech i nezlomném přátelství. Příběh, který je vyprávěn v prostoru a čase tak uvěřitelně, jako náš vlastní život, ale zároveň tvořen duší umělce. Je nám vykreslována doba starého Londýna a okolí, zvyklosti na poli soudnictví a vězeňství, kteréžto dodávají zatrpklou příchuť, jež není ke škodě. Na konci se vše doplní a spojí v jedinečný celek.

***

Chápu i negativní ohlasy, není to kniha pro každého. Ovšem inteligentní čtenář by měl brát na vědomí, že autor devatenáctého století nemohl v žádném případě psát pro běžného čtenáře dnešní doby.

***

Jinak moje první setkání s Dickensem, a to díky knize Pera Pettersona - Jít krást koně, kde jej čte jedna z hlavních postav. Občas se takto nechávám inspirovat na knihu následující - umí to hodně spisovatelů... A již jsem si opatřil Příběh dvou měst. Těším se!

3 01.02.2015

Toto není jen kniha o zdravé stravě, ani zdaleka to tak neberte. Toto je volání o pomoc lidstvu, a to doslova. Fundovaný americký neurolog zde shrnuje poznatky nejnovějšího bádání na poli výživy. Vyslovuje revoluční závěry a bourá stará dogmata. Nehodlám tu rozebírat, nakolik autor dokázal správně nastínit a pochytit realitu dnešního světa, ale za sebe si troufám tvrdit, že je více než přesvědčivý a ten, kdo se zajímá o zdravou stravu a vlastní zdraví obecně (což by měl být každý, protože až tehdy, když zdraví ztratíme, si uvědomujeme, oč jsme přišli) by měl po této knize sáhnout v prvé řadě, ačkoliv já sám jsem ji objevil zcela náhodou, když jsem čekal na autobus.

Knihu sice nadmíru doporučuji, vyskytuje se tu ale problém. Kniha je psána pro Američany a náš stát je oproti možnostem USA trochu někde jinde, takže pokud byste dejme tomu přistoupili na to, co autor v této knize píše, berte také na vědomí to, že cesta ke zdraví podle tohoto receptu nebude vůbec lehká, neboť náš trh je na tento nový pohled na moderní vývoj člověka zcela nepřipraven.

Podobné knihy: Život bez pšenice

12 05.01.2015

Kniha je během na dlouhou trať, čímž myslím, že se nečte úplně snadno a patří mezi ty, za něž dostanete chutné ovoce až při přečtení. Ale o to je pak sladší - ve smyslu silného dojmu z přečtené knihy. To nenacházím zase tak často, protože si spíše vybírám knihy, kdy dostávám sladké ovoce již během čtení, a tak čtu spokojeně a vytrvale. Hodně podobný dojem jsem měl u knihy Sokrates od Josefa Tomana (http://www.databazeknih.cz/knihy/sokrates-63806). Vlastně bych řekl, že ty knihy mají více společného, než by se na první pohled mohlo zdát. Napsat knihu, kde hlavní devízou hrdinů je naprosto dokonalá schopnost hrát si se slovy, výmluvnost a zjevně vysoká inteligence (v Quo Vadis je tím "hrdinou" především Chilón a ve zmíněném Sokratovi pochopitelně sám Sokrates), je podle mého soudu značně obtížný úkol. Sienkiewicz ho zvládl na jedničku stejně jako Toman a v této souvislosti mě vždy napadne ještě jedna kniha - Motlitba pro Kateřinu Horowitzovou - také dokonalá ukázka výmluvnosti. Škoda je jen to, že Tomanova Sokrata oproti Quo Vadis zná jen málokdo.

Nicméně je faktem, že Quo Vadis jde trochu dál, vykresluje svět jako nelítostné místo pro nelítostnou vládnoucí vrstvu, kde se inteligence, lidskost a láska usazuje jen velmi obtížně. Svět byl v některých dobách a místech opravdu kruté a krvavé místo a Neronův Řím mezi tato místa bezpochyby patřil.

6 19.12.2014

Po prvním dílu jsem si myslel, že si dám oddych a změním autora, jako to dělám vždycky, ale po pár stránkách Sto roků samoty jsem musel konstatovat, že to nemohu zvládnout... A opravdu, trilogii Milénium jsem doslova zhltl v kuse a ve velmi krátké době...

6 06.11.2014

Kniha na pomezí matematiky a filosofie představuje řadu problémů a zajímavostí z této pomyslné hranice. Věci nejsou rozebírány do hloubky, problém je často jen nastíněn a okomentován, a to příjemně svěže s nadhledem a nadsázkou. Každý, koho jen trochu tato sféra přitahuje, by měl knize dát šanci. Asi ne úplně všemu porozumíte, nejste-li odborníkem, ale mnohdy dostanete impulz zjišťovat o tématech další fakta.

3 14.10.2014

Neuvěřitelně hluboký vhled do lidské duše s ještě neuvěřitelnějším faktem, že nahlížíme skrze autora do duše ženy. A nejen to, kniha jde mohem dál, autor nám ukazuje nebývalý nadhled nad lidskou existencí. Z knihy cítíme moudrost a znalost života prostého předsudků. Nahlížíme zde na vše nikoliv z pohledu vlastních postav, ale přímo z autorova pohledu, který komentuje příčiny chování a myšlení, emoce a touhy, přání a činy. Dokazuje nám, jak mnoho jsme v zajetí vlastních iluzí, přetvářky a lží a jak málo se tomu snažíme uniknout. A zároveň však netvrdí, že je to špatné, nekritizuje slepotu a nevynáší nad nikým konečný ortel. Naopak v tom všem díky němu spatřujeme lidskou přirozenost a nezměnitelnost.

Je to kniha nesmírně bohatá na myšlenky a moudrost a kdybych bral onu jedinou knihu na pomyslný pustý ostrov, tak ač bych tam postrádal samozřejmě mnohé další, bral bych Okouzlenou duši...

Navzdory celému svému komentáři se ale domnívám, že si kniha najde jen velmi úzký okruh čtenářů, kteří ji budou velebit. Neodvážil bych se ji jen tak někomu doporučovat...

8 02.10.2014

Spletitý a velmi čtivý příběh líčený bystrou myslí vypravěčovou. Hlavní postava, soudce Ti, postupně rozmotává klubko událostí, aby odhalil zločin. Netradiční doba i prostředí dodávají vyprávění silné osobité kouzlo. Autorův vypravěčský um, morální odkazy a postřehy životních paradoxů řadí dílo zcela jistě mezi klenoty krimi literatury. Nelze než doporučit.

4 27.09.2014

Zbývá poslední povídka, ale možná je čas rekapitulovat. Kniha je vyvážená stylově, ale nevyvážená tématicky. Možná díky tomu zvyšuje svoje šance, že si v ní každý najde to svoje, což je jistě plus pro marketing. Krátkopovídkový rozměr mně osobně příliš nevyhovuje, ale autor v některých kouscích dokazuje, že má svoji sílu a opodstatněnost. Nakonec vám ale z toho všeho stejně zbude jen hrstka obrazů a dojmů. Především zrezivělá torza zarostlá travou a pocity, že hrdinové a hrdinky obvykle poztráceli cestou to, co stejně nemohli zachránit. Ne, že by to bylo špatné, vůbec ne. Bylo by ale fajn mít možnost ukázat na ty texty, které konkrétně Vám sedí a říci - chci více - a vy byste najednou drželi novelu nebo román místo povídky.

4 21.09.2014

Je to krásná knížka, ačkoliv jsem bojoval i s tím, abych četl dále. Že je napsána ženou je z ní cítit na sto procent. Nadsázka a ironie je spisovatelce opravdu vlastní, ale nic není přehnané, vše je podloženo ryzím intelektem a podáváno krásně i vtipně. Hezká přirovnání i barvité a originální popisy náročného života jsou podávány s lehkostí a grácií. Nakonec se s knihou loučíte s nostalgií a přáním dobrého konce hlavním hrdinům, a já osobně s tužbou aspoň z části zažít a umět to, co hlavní hrdinka a kát se, že hlavnímu hrdinovi nesahám ani po kotníky. Kouzelné, roztomile chaotické, lákavé a vzdálené. Je to příběh o životě, který dneska lze objevit asi už jen málokde na planetě, o životě čistém, náročném, plném a soběstačném.

8 27.08.2014

Z počátku se novela pozvolna a celkem vlažně rozjíždí v podobě zdánlivě prostého příběhu jedné velké lásky, v půlce se ovšem mění na dobře vykreslené psychologické drama. Ten zlom vnese do knihy novou mízu a přinutí čtenáře číst o něco málo rychleji. Sympatická novela, nad kterou se vznáší černý vykřičník v podobě poselství, které s sebou vleče...

4 05.07.2014

Zajímavá a osvěžující kniha s orwellovskou tématikou, ale prostě jsem čekal víc od závěru.

3 05.06.2014

Přečetl jsem nejprve pár povídek z knihy Nejkrásnější ženská ve městě. Byly fajn, ale postrádalo to šířku, záběr. Musel jsem mít román, tak jsem si koupil Ženský (vydání od Arga, které má opravdu sympatickou úpravu). A velmi rychle se začetl. Brzy jsem věděl, že jsem zase objevil spisovatele, kterého můžu, jeho otevřenost, přirozenost a živočišnost oceňuji. Nejsem z typů lidí, kteří se brání nějakému kontroverznějšímu vyjádření, mám rád život zobrazen bez příkras (i když i ty mohu, jsou-li kvalitně a správně nadávkované a člověk ví, na čem je). Je to román, nenalhávám si, že by to byla pravda, vlastně mám někdy pocit, že si spisovatel záměrně se čtenáři hraje, že je rád balamutí, protože ví, že mu to mnozí zbaští. I tak ale je ten autor velkej sympaťák a ještě větší spisovatel. A kniha je opravdu zábavná a výtečně napsaná.

2 07.01.2014