Rooz komentáře u knih
Pokud chcete nahlédnout do období objevování naší planety, do období polárních expedic, nabízí se vám zde dobrá příležitost. Nejen, že si uděláte dobrou představu o měřítku, v jakém se polární expedice uskutečňovaly na moři, o dech beroucí velikosti lodí, nákladu a schopnosti přežít i v těch nejdrsnějších podmínkách, navíc se vám dostane příběhu okořeněného fantazií uznávaného spisovatele fantastiky. Možná prozradím příliš, když tuto knihu zařadím do žánru survival horror.
A já naopak vřele doporučuji knihu číst v zimě, zjistíte totiž, že se podmínky nikdy ani malinko nepřiblíží reáliím knihy a budete mít k těm postavám ještě mnohem větší respekt.
Tohle je mrazivý příběh. Výpověď generace, která nebyla zničena válkou, jako ta Remarqueova, ale byla devastována něčím srovnatelně brutálním - drogami. Nejde mi o to srovnávat čísla. Osudy lidí, které byly zničeny, měly ale stejně malou šanci vypořádat se se zlem, které jim zkřížilo cestu. Společnost tehdy nedokázala pružně reagovat na sílící hrozbu. Kulturní a sociální podmínky byly někdy tak žalostné, že se pro tuto generaci stávalo přirozeností hledat nějaký únik z drsné reality v prostředcích, jejichž nebezpečí si neuměli ani zdaleka představit. Neodsuzujme lidi, kteří do toho spadli v tak útlém věku, protože oni byli oběťmi, kterým měli ostatní věnovat mnohem více úsilí a lásky. Obrátit se zády jde snadno, ale zkusit pomoci těm ztraceným duším, to je to, co se mělo tehdy dít v daleko větší míře.
Výborně napsané, čtivé, silné. Doporučuji.
Jednoduchá čtivá pohádka s náznaky hororu, kterak se malá holka ocitne ve světě utkaném prastarou zlou bytostí. Gaimana známe ovšem v lepších formách.
PS: Velmi doporučuji výborně, kouzelně a velmi věrně zpracovanou filmovou verzi této hororové pohádky z roku 2009: http://www.csfd.cz/film/105807-koralina-a-svet-za-tajnymi-dvermi/komentare/
Nádherné vyprávění o nezdolnosti a velikosti lidského ducha. O schopnosti postavit se síle přírody, přestože je to boj často marný. Je to příběh o síle lidské vůle, o štěstí i o zklamání, příběh o životě v jeho ryzí podobě.
Nejlepší sbírka povídek, pokud si někdo myslí, že ví o lepší, ať mi napíše :-) Až na jednu slabou povídku je to skvost vedle skvostu. Mezi nejlepší patří Přistěhovalec, Soused a Smrt v domě. Tuhle knihu chovám v srdci...
Kniha je pro mě příjemným překvapením. Hádám ale, že nebude pro každého. Podle mého musíte mít určité zkušenosti, abyste plně dokázali pochopit a ocenit vše, co se vám autor snaží říct. Já si například nedovedu představit, že bych si z knihy vzal tolik, nebýt jednoho mého jedinečného vztahu. Protože vše, o čem tu autor píše, na něj sedělo až mrazivě dokonale. Bez této zkušenosti by to byla kniha, která možná ukrývá nějaké pravdy, ale já nejsem schopen se s nimi ztotožnit. Byla by poloviční.
Jsou tu kapitoly, ze kterých máte pocit naplnění, ale jsou tu i části, se kterými se asi neztotožníte nebo vám nic neřeknou. Některé více filosofické pasáže si z knihy nedokážu interpetovat pro sebe buď nedostatkem zkušeností nebo absencí lepšího vysvětlení. Vhodný by byl určitě průvodce, který by vám to, co není jasné, řádně dovysvětlil. Nicméně takové věci jsou tu v menšině a nepůsobí rušivě.
Ani ženy by neměly dávat od knihy ruce pryč, právě naopak. Chtějí-li pochopit muže, být jim blíž a více chápat jejich i své pohnutky, měla by to být povinná četba.
Troufám si říct, že mně kniha dala velmi mnoho, přivedla mě na věci a myšlenky, kde bych možná tápal napořád, náhle se dívám na prožitky a chování z minulosti, ať už mé nebo mé přítelkyně, úplně jinýma očima, s pochopením a uznáním svých vlastních chyb. Kniha ve mě probudila tolik otázek, myšlenek a chutí zkusit nové věci a postupy, ukázala mi, co je pro mě vlastně na ženě důležité. Věci, které jsem dříve odsuzoval na ženách, mě nejen ochuzovaly, ale předurčovaly mě k věčnému tápání. Konečně se mohu naplno vžít do role muže a přijmout ženské dary, které by mi jinak zůstaly skryty nebo bych je nesmyslně odmítal.
Murakamiho styl psaní mi vážně dokonale sedí. Příběh Kafky na pobřeží je jedinečný a kouzelný, místy mi připomínal Gaimana, některé věci mi ale vadily. Především samoúčelné putování pana Nakaty. Nevím kam, půjdu, ale ono se to za chvíli ukáže. Stejně tak věci kolem dvou výstředních postaviček (získání vchodového kamene a další), díky kterým mi chvílemi připadalo, že děj začíná spadat do žánru pohádky. Škoda těhle věcí, protože jinak to mohl být vynikající román se slušnou dávkou mystiky a hloubky.
Spoilerový komentář!
Dracula je excelentní kniha, má ale jednu zásadní vadu. Potenciál hraběte Draculy zamořit svět je obrovský, v knize se místo toho ale brzy stává štvanou zvěří. Žádný opravdový souboj na nože, žádné pochybnosti o vývoji událostí. Velký potenciál, který autor zmařil v půli. Přesto přese všechno kult, za to klobouk dolů...
Hlavním tahounem všeho dění je samozřejmě svérázná a jedinečná postava pana Kaplana. Páně Kaplanovu logiku si člověk zamiluje bezpochyby, kouzlo jeho osobnosti je nadmíru silné a hřejivé, z pohledu čtenáře nelze s takovým člověkem nesympatizovat. Sympatie s knihou jako s celkem již nejsou tolik silné, neustávající proud slovních hříček, na kterých kniha z velké části stojí, je únavný. Ale i kniha samotná nakonec zanechá na vaší duši stopu, nemálokrát vás pobaví i dojme, můžeme zde jen zatleskat mnohým bravurním přirovnáním, mnoho kapitol je krásně vypointovaných a najdou se i pasáže příjemně filosofické. Nedílnou součástí tohoto magického vzezření jsou pak i neopominutelné barvité postavičky ostatních spolužáků a jejich vzájemné vztahy.
Trpaslíci jsou klasickou heroickou fantasy o putování za zničením zla. Dílo mělo dle mého hlavně vykreslit trpasličí svět, představit nám jeho zvláštnosti a sílu. Alespoň já jsem si to od takto pojatého díla sliboval. Leč Heitz pro toto zřejmě není ten pravý, jeho jazyk je nezajímavý až nudný, a i když je čtivý, leckdy mám jako čtenář problém pokračovat. Do toho se přidává předvídatelnost a nalajnovanost příběhu samotného. Postavy někam míří a vůbec nepochybujete o tom, že tam také dojdou. Děj je prostý jakýchkoli zvratů, chybí mu moment překvapení a hlavně emoce. Postavy jsem si nedokázal zamilovat, mnohé pro mě byly jen loutkami plnícími předem daný účel. Život jim nebyl vdechnut. Když už se o to autor snaží, často svou snahu přehání, neustále dokola opakuje jedny a ty samé strachy či zvyklosti jednotlivých protagonistů románu a člověka to po chvíli začne až otravovat. V některých trpaslících jsem viděl spíše lidi. I jednotlivým místům, na která se postavy během svého putování dostanou, chybí ona pomyslná jiskra.
Minas to ve svém komentáři vystihl dobře. Kvůli první a třetí části bych osobně nemohl dát plný počet hvězd, ale to, co Asimov vytvořil v prostřední části knihy považuji za jedno z vůbec nejlepších děl science fiction...
Dosud jediná kniha, u které se u mě projevila závislost. Prostě jsem musel číst. Je zajímavé, jak různorodě je vnímána (včetně názorů, že je to plytké a "o ničem"). Zpětně musím říct (protože to byla moje první kniha od Murakamiho a od té doby jsem přečetl pár dalších), že nic lepšího a ani trochu se přibližujícího už nenapíše.
Pro mě osobně je to jedna z nejlepších knih, které jsem četl. Asteroid Hidalgo je předělán na mezihvězdný koráb Ikar a vyslán do vesmíru. Má za úkol pátrat po jiných civilizacích. Celý příběh je vlastně zpovědí hlavního hrdiny, Zenona Balova, jenž je prvním člověkem narozeným v tomto novém soběstačném světě, Země je pro něj jen legenda, mýtus, minulost lidí (vybraných géniů lidstva), kteří putují vesmírem s ním. Je to příběh o hledání lásky, porozumění a hlavně sebe sama ve světě, do něhož sice jako první opravdu patří, ale v němž se zároveň oprávněně cítí nesvůj a ztracený, neboť kolem něj je jen uzavřená skupina starých vědců a nová generace teprve přichází. Osobně vřele doporučuji.