rozina351 komentáře u knih
Kniha, na kterou by i deset hvězd bylo málo :-) Naprostá klasika, skvěle vylíčené charaktery, atmosféra v kulisách viktoriánského sídla na osamělém ostrově by se dala krájet, osudová nevyhnutelnost a úžasná pointa. Královská detektivka královny detektivek!
Prazáklad všech postapokalyps. Pro mě velmi kvalitní a čtivé, ačkoli nejsem milovnice scifíček. Kniha je natolik důkladně řemeslně zpracovaná, že jsem vzala žánr konečně na milost a definitivně odhazuji vlastní sci-fi předsudky!
Jedna z mých nejoblíbenějších dětských knih. Zajímavé je, že Lindgrenová pracovala na Dětech z Bullerbynu souběžně s Pipi Dlouhou punčochou. Obě knihy se jakoby vzájemně doplňují, v Bullerbynu nacházíme soulad, řád, idylické ladění světa dětí i dospělých, zatímco Pipi obrací vše naruby. Líčení slavností i všedních dní v Bullerbynu působí harmonicky a vykresluje svět, který je v pořádku. Lindgrenová mistrně zachycuje různorodost dětských temperamentů i dynamiku skupiny. V Bullerbynu jsou všechny dětské potřeby a přání bohatou měrou naplněny. Dospělí tvoří jen nutný doplněk světa dětí, jejich funkce je zřejmá - poskytovat dostatek jídla, lásky, svobody, prostoru a bezpečí.
Kniha obsahuje všechno, co od knihy od Mornštajnové očekávám: silný dějinný příběh na pozadí intimního rodinného, neméně silného příběhu, a precizní propracovanost dějové linky. Mám ráda, že Mornštajnová uznává lásku jako vysokou hodnotu dávající smysl v jakkoli bezvýchodných situacích a nebojí se to dát ve svých knihách najevo, jakkoli by to mohlo zavánět líbivostí a kýčem. Tato kniha mimo jiné vyniká překvapivým koncem a několika naprosto nečekanými dějovými obraty. Konec, který se některým čtenářům může zdát otevřený a nejednoznačný, vidím v mornštajnovském smyslu naprosto jasně, aneb jak říká hlavní hrdince vědma: Až najdeš své kořeny, přineseš plody :)
Základním předpokladem k přečtení Babičky je, aby čtenář nebyl do četby nikým nucen. Já ji přečetla poprvé v 8 letech, kdy mi ji ještě nikdo nevnucoval, a podruhé ve 30, kdy už mi ji taky nikdo nenutil. Mezitím jsem se obrozenecké literatuře snažila vyhýbat jak čert kříži a na milost vzala leda tak Babičku vulgaris. Nicméně dílo je to úžasné - jako osmiletá i jako třicetiletá jsem byla Babičkou naprosto fascinovaná, i když pokaždé jinak. Audio verzi namluvila Eva Holubová, která v rozhovoru řekla, že v nahrávací kabině plakala - text je opravdu krásný a dojemný a Němcová se dokáže mistrně dotknout lidské duše. Ale pokud čte člověk Babičku z donucení a na sílu, je to naprosté mrhání časem.
Tak todle byl oříšek na několik desetiletí, ale dávám pět hvězd, jakkoli mám k tomuto dílu komplikovaný vztah. Zkoušela jsem to číst v deseti letech, to dost neklaplo, ačkoli jsem v té době zhltila Kytici, Babičku, Raise i Světlou, ale Švejka jsem nedala. Dál jsem to zkoušela na gymplu, tehdy mi to připadalo naprosto excelentně blbé a slyšela jsem i teorii, že by se Švejk dospívajícím děvčatům neměl snad ani dávat ke čtení, není tam jediná postava, se kterou by se čtenářka mohla identifikovat, takže fakt provar. Po třicítce jsem to dala a bavilo mě to, v podstatě se skláním před Haškovou praštěnou genialitou ALE: mám už něco načteno a pobírám ten historický kontext. Ale doporučovat toto dílo děckám na základce a nejspíš i na střední je totální fail.
Hotýlek mě bavil, mám ráda tyto mornštajnovské ságy popisující velmi zajímavé osudy v dějinném soukolí. Často přemýšlím, jak bych se v kritických situacích chovala já, v této knize se řešil "brumbálovský" konflikt mezi tím, co je snadné a tím, co je správné.
Vždycky, když čtu Máj, dostanu se do transu. Jambické verše v češtině působí velmi hypnoticky a romantický floutek - Vilém strašný lesů pán, který si řeší vztah s nezdárným otcem a ještě nezdárnější milou v předvečer své smrti, je a zůstává po staletí naprosto cool! Úvahy o nicotě, smrti, zradě zarámované nádhernými básnickými obrazy nemohou nechat žádnou po umění lačnící duši chladnou :-) A zpěvy se strašidly a duchy nemají chybu!
Kniha, kterou stojí za to mít v příruční knihovničce. Tolik dekadentně cynických a přesto velmi hlubokých mouder vycházejících z mefistofelských úst lorda Henryho a dokonalá proměna narcistního ťulpase Doriana Graye v totálního netvora nemá chybu. Wilde nepochybně skvěle ovládal řemeslo spisovatelské, neboť hladce odsýpající děj je vyjádřen brilantně vybroušeným jazykem. Za mě jedna z top knih ever!
Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec a jeden z vrcholů tvorby Astrid Lindgrenové. Krásné líčení přírody a všudypřítomnost pohádkových bytostí na pozadí příběhu o přátelství, lásce a odpoutání, hledání vlastní identity a způsobu života "po svém". Knihá má určitě co říct i puberťákům a dospělým, jakkoli je psána úsporným a jednoduchým, dětem srozumitelným jazykem.
Velmi příjemné čtení s aktuálními myšlenkami. Kniha nese i značné environmentální poselství. Většina postav nesmírně otravných a nejraději bych jim kolikrát jednu vlepila, ale ten mementoidní konec jsem nikomu z nich nepřála. Klostermann zkrátka umí- Šalda mu sice vytýkal přílišnou popisnost a malou míru uměleckosti, nicméně je zajímavé, že téměř nepodléhají zubu času narozdíl od mnoha Klostermannových spisovatelů současníků, kteří už jsou nenávratně zapomenuti. Naopak si velmi cením dokumentárního charakteru jeho děl.
Pipi je jedna z nepřekonaných a myslím, že i nepřekonatelných dětských knih. Z hlediska vývoje pedagogiky a dětské psychologie je v mnohém ohledu průlomová. Obliba u dětských čtenářů a počet neuvěřitelného nákladu mluví za vše, nicméně z pohledu dospělého čtenáře mě zaujaly hodnoty, které Astrid Lindgrenová dětem předává naprosto neškolometskýchh a nenásilným způsobem. Pipi má úžasný smysl pro spravedlnost, vždy stojí na straně slabších a potřebných, i kdyby to znamenalo střet s autoritami, většinovým systémem a dobrým vychováním. Pipi je silným pacifistickým a humanistickým poselstvím, umožňuje nám s dětmi otevírat témata, o kterých se často těžko mluví. Při čtení se vždy královsky pobavím.
Poněkud drásavé čtení, taky jsem tuto "povinnou četbu" odkládala až do pokročilejšího věku :-) Nicméně je to bezesporu velmi kvalitní kniha, kterou jen tak z hlavy nedostanete. Remarque na minimálním prostoru mistrně a ve vší barevnosti rozehraje děj, postavy jsou plastické a uvěřitelné, ale to téma, to téma je tíživé až k nepopsání.
Moje druhé setkání s autorkou a opět nezapomenutelné. Hospoda Jamajka je to pravé prázdninové čtení, pořádná porce dobrodružství i romantiky, velmi reálné, barvité popisy postav, interiérů a exteriérů. Autorka je velmi zdařilá vypravěčka, umí udržet napětí až do samého konce a čtenář se tak rázem ocitá v drsně krásném Cornwallu mezi tím pravým zlodějským ksindlem vedeným pěkně nechutným a zvrhlým záporákem! A protože se jedná o oddechové čtení, jsem velmi spokojená s vyústěním děje. Přidaná hodnota knihy je bohatý jazyk i velmi zdařilý překlad Ladislava Bezpalce.
Kniha je určitě velmi čtivá a skvěle napsaná, ale hlubší dojem ve mně nezanechala. Celé mi to přišlo málo plastické, postavy jsou jakoby ploché, málo autentické. Téma odloučení matky od dětí je vždycky zárukou čtenářského úspěchu a žánr dystopie je momentálně velmi in. V paměti mám Divoké labutě, které jsem poněkolikáté nedávno opět přečetla a které mapují dopad totalitního režimu na osobní život babičky, matky a dcery, a to jsou poněkud jiný grády...
Moje vánoční srdcovka! Viktoriánká Anglie, duchařina, vánoční atmosféra na nejvyšším levelu, příběh o naději a víře v člověka, příběh, který dokáže oslovit i otrlé puberťáky na základce, no já to prostě můžu!
Jedním slovem WOW! Skláním se před autorem, který zde vyjádřil úžasnou sílu lidství.
Můj první Hrabal, kterého jsem pobrala. A že jsem se opravdu poctivě snažila si k jeho knihám najít vztah, ale nedařilo se mi. Když už jsem nad Hrabalem chtěla zlomit hůl, tato kniha mě neuvěřitelně chytla a zasáhla. Nomen omen Jan Dítě se vší morální flexibilitou i osudovostí mě nutí přemýšlet nad smyslem osudu jednotlivce v soukolí dějin.
Stejně jako u Frankesteina mě bavilo odhalovat původní literární předlohu notoricky známých strašidel. Uznávám, že se jedná spíše o oldschool pro fajnšmekry, ale kvalita je kvalita i po 100 letech!
Heidi je pravou klasikou v tom nejlepším slova smyslu. Silný (a zároveň velmi subtilní a intimní) lidský příběh zasazený do nádherných alpských reálií poutavým způsobem předkládá hodnoty jako tradice, láska k přírodě, respekt a přátelství. Oceňuji i filmové zpracování z roku 2015, které velmi zdařile "ilustruje" knihu. https://www.csfd.cz/film/52739-heidi-devcatko-z-hor/prehled/