rozina351 komentáře u knih
Jsem svou přirozeností sice minimalistka, ale jinak kreativní bordelářka, chaotička a nesystematička, takže pro mě je to kniha jako stvořená. Dříve jsem v udržování pořádku neviděla vůbec žádnou hodnotu, ale čeho je moc, toho je příliš! Byt s pořízením věci hromadícího manžela a dětí bobtnal bordelem a odevšad se na mě valily krámy a neuróza. Přečetla jsem i Zbavte se nepořádku od Karen Kingston a obě knihy mají čestné místo v mé knihovně. Díky M. Kondo se mi podařilo se s bordelem vypořádat opravdu jednorázově a jednou provždy a získala jsem nad svým životním prostorem jakous takous kontrolu. Trochu jsem si popřemýšlela nad "duší" věcí, společně s Wolkerem ("miluji věci, ty mlčenlivé soudruhy" :-) a zároveň mě čtení nutilo k přemýšlení nad naším zápaďáckým konzumním způsobem života, kdy si můžeme klidně dovolit vyhazovat pytle šatstva a likvidovat kvanta potravin. Taktéž jsem byla konfrontována s vlastní omezeností, kdy potřebuju knihu na to, abych dokázala ukáznit sebe a svůj životní prostor, ale lépe pozdě, než později!
Jedna z nejsilnějších a pro mě nejdůležitějších knih, které jsem kdy přečetla. Nečetlo se mi to vůbec lehce, čtení jsem prokládala lehčími žánry a ke konci knihy se dopracovala asi po roce, ale stojí to rozhodně za to. Téma hledání smyslu života Irving zpracoval naprosto bravurně, takže knihu řadím k osobnímu kánonu klasické světové literatury.
Velmi oblíbená kniha moje i mého syna. Setkáváme se zde s tzv. lindgrenovskou "druhou linií", tou "nebullerbynskou", rozumějte neidylickou. Lindgrenová zde tematizuje nejrůznější trápení dětského světa, například: chudobu, dlouhodobou nemoc, smrt sourozence, ale i třeba trauma způsobené narozením sourozence. Ač se často jedná o velmi tíživá témata, Lindgrenová vždy nabízí útěchu v podobě fantazijního světa a půvabné a subtilní poetiky. Pohádky by proto bylo možné využít i biblioterapeutickým způsobem. Děje pohádek jsou navzdory veškeré svízelnosti, v níž se dětští hrdinové nacházejí, svěží, dětsky radostné a vždy zakotvené v přítomném okamžiku. U Lindgrenové všechny ty plevelivé a v současnosti nadužívané pojmy typu mindfulness, minimalismus, respektující výchova atd. vyvstávají v jejich prapůvodním, autentickém a nepokřiveném smyslu.
Nádherná kniha, která ve vás zůstane. Knihu jsem četla v českém překladu a byla příjemně překvapena jeho vysokou kvalitou. Kniha je psána velmi úsporným jazykem a nenajdete v ní jediné zbytečné slovo, od první stránky jste příběhem lapeni. Jde o dílko nevelké rozsahem, ale obrovské co do vylíčení člověka v jeho syrové autenticitě a až kaleidoskopické barevnosti. Silnému příběhu dodává prostředí Sardinie typický neorealistický esprit. Chudoba, bolest a strnulé lpění na tradicích tvoří dokonalý konstrast k neobyčejně silným vášním, tvůrčí síle a té "nejdůležitější věci na světě". Postavy v knize jsou navzdory své rozdílnosti pevně, tradicionalisticky semknuté a společně tak tvoří úžasnou mozaiku příběhu.
Velmi zdařilé pokračování Anny ze Zeleného domu. Jsem skalní fanynka ságy o Anně, takže mé nadšené hodnocení není objektivní. Jsem si vědoma občas toporného a nerealistického jednání postav, ale pro mě v pubertě neexistovalo lepší čtení. Oceňuji krásný, bohatý jazyk i hodnoty jako přátelství, velkorysost, cílevědomost a obětavost, které jsou v knize velmi vkusně tematizovány.
Světlá je moje guilty pleasure! Jakkoli jsem si vědoma schematičnosti a prvoplánovosti, vždy podlehnu. Miluju sladkobolné líčení starých časů a Světlá píše krásně a poutavě. Takže za mě pět hvězd. Za zmínku stojí motivistická shodnost Černého Petřička s Viktorkou Boženy Němcové.
Zajímavé a čtivé svědectví doby i života Astrid Lindgrenové. Deníky jsou plné hlubokého pacifismu i humanismu. Astrid soucítila se zeměmi ve válečném stavu a s obrovskou vděčností přijímala fakt, že Švédsko je války ušetřeno. Mnohé myšlenky z deníků najdeme později rozvinuté v dílech s protiválečnou tematikou. Jejich rozpustile bojovnou podobu nacházíme v Pipi, tu vážnější potom v Bratrech Lví srdce: "Nacionální socialismus a bolševismus proti sobě bojují jako dva veleještěři."
V knize najdeme i množství až vizionářských myšlenek, dosud aktuálních: "Uprchlictví je bída. Je pouze otázkou času, kdy se spravedlivý hněv uprchlíků obrátí proti jejich hostiteli."
Řemeslně skvěle zvládnutý historický román. Pokud rádi renesanci, umění a biografie, pak je toto to pravé ořechové! Líbi se mi, že autor nevykrádá skandální fakta Leonardova života, ale důkladnou prací s historickými prameny představuje velmi uvěřitelný obraz Leonardovy osobnosti, umělecké činnosti i jeho doby.
Astrid Lindgrenová milovala Vánoce. A na této knize je to skutečně vidět! Vánoční příběhy jsou poetické a nostalgické, skrývají v sobě velikou hloubku, i když jsou psány naprosto jednoduchým jazykem. Kniha obsahuje příběhy idylické i takové, které jsou trochu posmutnělé a které otevírají prostor pro mluvení s dětmi o vážnějších tématech.
No ty vole! Mě tento dehumanizovaný hipsterský styl fakt znechucuje. Ale i tak jsem knihu naprosto fascinovaně dočetla až do konce. A dost se obávám nového trendu v literatruře, kterýmu nahrává i izolace způsobená částečně covidem, částečně tím, že nemáme žádný existenciální potíže a plácáme se ve vlastních duševních i tělesných výměšcích. Kniha je poutavou generační výpovědí. Ale je to výpověď natolik posthumanistická, že si musím rychle dočerpat porci lidské důstojnosti ke Karlu Čapkovi! Nicméně pár hvězd za poutavost a za ironizování a poctivé rozkrývání hipsterského pozérství.
Tak toto mě bavilo tak do půlky, pak jsem četbu vzdala, protože těch ulítlých urbanovin už na mě bylo trochu moc, příliš mnoho nepochopitelně inscenovaných mrtvol a postmoderny na úkor sledovatelnosti děje. Líbily se mi kunsthistorické souvislosti i pro mě nová fakta, ale jakmile se od umění odbočilo k postavám knihy, dost jsem tápala. Ale jak tak koukám na ostatní komentáře, možná že to ještě dočtu.
Nevím, jestli mi po přečtení této knihy nehrábne stejně jako hlavní hrdince, ale některé expresionisticky vylíčené scény opravdu nemůžu dostat z hlavy a obávám se, že mi budou strašit v kouli už navždy. Téma je v podstatě velmi podobné jako u Gerty Schnirch a metaforické zpracování mi určitě nevadí, ale celé to vyznívá jako jedna velká naturalistická deprese. V podstatě nevím, jak s literaturou tohoto druhu naložit - ať už Gerta Schnirch, Zuzanin dech nebo Peníze od Hitlera - všechno to jsou knížky, které přečtete jedním dechem, ale zanechávají ve mně stejný pocit beznaděje jako Zola nebo Šlejhar. Chápu potřebu české literatury se s tématem holokaustu a odsunu Němců nějak vyrovnat, ale nevím, jestli o tom chci ještě někdy cokoli číst v beletristické podobě.
Románová kvalitka. Výborné řemeslné provedení, postavy plasticky propracované. Příběh úpadku nerovnocenného vztahu.
Tak tuto knihu jsem si o dovolené neskutečně užila. Jakkoli se jedná o nijak sofistikované, zábavné čtení pro ženy ve středním věku, kniha je to prostě fajn a ráda na čtení vzpomínám.
Toto není lehké čtení, přesto jsem knihu zhltla. Absurdita války ad absurdum, absurdní rozuzlení. Pro středoevropanku nerozmotatelná složitost Balkánu. Drásavé rodičovské téma.
Moje druhé setkání s báječnou nerdkou Flavií de Luce a její potrhlou rodinou. Miluju Británii, staroanglické reálie, květované vzory, "bochánky" (scones) a sendviče a čaje o páté a milounké vraždičky a natvrdlé vyšetřovatele. Příznivci slečny Marplové si jistě přijdou na své. Zápletka druhého dílu se mi líbila ještě víc, než první díl, a do Flavie jsem zamilovaná od prvních stránek, takže hnedle šupajdím do naší folklorní okresní knihovny pro další díly!
Báječná padesátková nerdka Flavie de Luce, její zákeřné sestry, mimózní tatík a matka zmizelá za krajně podezřelých okolností, anglický venkov par excellence, čaje o páté a květinové vzory a starobylé, chátrající staroanglické sídlo tvoří stylové pozadí svěží detektivky. Knížka jistě potěší, pobaví a nerdíky všech věkových kategorií i poučí.
Napínavé a čtivé, ale za mě už lehce překombinované a místy nedotažené. Dvojník Mirka Dušína, Mirek Daneš mi připadá už dost bizár stejně jako náhlé zjevení klubového psa Bubliny umučeného za dva dny hladem. Ale věřím, že dospívající mládež se možná takovými podružnostmi nezabývá :-)
Pro mě velmi příjemné překvapení, opravdu vtipné, až jsem se u čtení smála nahlas. Pokud člověk trochu pozapomněl na vlastní pubertu a potřebuje její břitké připomenutí, najde zde mnoho inspirace. Zajímavé dobové reálie a ještě zajímavější srovnání s českým normalizačním doslovem z roku 1987 a s našim následným přerodem v kapitalistickou zem. Mám moc ráda Británii a kniha je opravdu svěží, čtivá, lehká a třeskutě pubertální.
Kniha celkově velmi čtivá, napínavá a pro dospívající chlapce jistě velice přínosná v mnohém ohledu. Já foglarovkám v dětství nikdy nepropadla, jednak jako holka jsem v nich nenalézala identifikační vzor (který pro mě v citlivém období představovala Lisa z Bullerbynu a Anna ze Zeleného domu :-))), jednak nejsem soutěživý typ, což zrovna u této knihy může být problém. Jako poučené čtenářce mi vadí klasické rozdělení hrdinů na správňáky, zlouny a "neurčitou masu". V tomto ohledu bych možná i zpochybnila výchovný přínos - neučíme tím děti jednostrannému a schematickému vidění světa? Pak mě trochu děsí scéna, kdy Petr Solnar vstoupí do skautského oddílu - ta koncentrace "správňácké" ideologie a jakoby sektózního zaujetí ze stránek knihy přímo odkapává. Ač jsem sama dlouholetá skautka, nějak ty ideologické agitky nevyhledávám. Je možné, že je dílo poznamenané i dobou vzniku - jde o rok 1936! Z této perspektivy musím na kritičnosti ubrat a dávám 4 hvězdy.