rusalka123 komentáře u knih

Milý příběh, ale nějak moc rychlý. Obvykle u knížek kritizuju, pokud něco, spíš zdlouhavost, ale kupodiu tady mi to přišlo naopak. Kdyby byl totiž trochu popsán nějaký vývoj jejich vztahu, ničemu by to neuškodilo. Takhle to na mě nejenom působilo těžko uvěřitelně, ale až mi přišlo, jako kdyby někdo z knihy vytrhal pár stránek, takové skoky v ději... Ale chápu, epika v tomto dílku nakonec nemá jednoznačně první místo, takže přestanu být drzá a kritizovat Máchu. :D
A co se teda musí nechat, že Mácha je romantik každým coulem a umí zkrátka dobře psát. :-)

5 08.12.2015

Jak shrnout moje dojmy? Nejvýstižnější bude asi jednoduše - opravdu zajímavá knížka. Jsem z ní trochu rozhozená, zvlášť z posledních asi třiceti stran. Takové rozuzlení bych teda v životě nečekala...

Jen jedna věc mi občas kazila čtení, ale to nepadá na hlavu autorky, ale nakladatelství (Baronet, 2010). Některé věty působily tak nějak... možná kostrbatě nebo jak to říct? Někdy byla věta hrozně špatně pochopitelná, jako by jim tam vypadlo nějaké slovo nebo byly čárky na místě, kde by bylo přirozené ukončení věty a působilo to pak trochu zmatečně. Třešničkou na dortu byla věta, ve které jsem se dozvěděla, že hrdinka měla ruce a rohy těžké jako olovo.:-)

5 13.09.2014

Mám téhle knize co vytknout. Ale nemůžu prostě nedat plný počet hvězdiček. To se zkrátka nedá. Samotný příběh by byl totiž klidně na deset hvězdiček. Znala jsem ho přibližně už dávno (díky opeře, kterou má moc ráda maminka a od ní jsem znala děj, byť hudbu z nějakého záhadného důvodu ne - teď to zkouším napravit a lituji, že tak pozdě) a protože mi přišel zajímavý, byť jsem ho neznala do podrobností, řekla jsem si, že si musím knihu přečíst. Abych pravdu řekla, přišlo mi tam přespříliš Puškinových myšlenkových pochodů. Ne že by mi vadily samy o sobě, jen se mi občas zdálo, že se v nich příběh naprosto ztrácí. Což byla škoda, protože člověk občas div nebrečel, ale pak tam najednou byla odbočka někam jinam, která s dějem ani zas tak moc nesouvisela (spíš to byl vlastně nějaký autorův pohled, názor, myšlenka) a kouzlo se rozplynulo. Jenže co se dá dělat, ten příběh, postavy samotné a taky lítost a soucit s nima, jaký jsem snad v knize necítila ještě nikdy s nikým, že by si člověk nejradši pořádně poplakal, především obdivuhodná Taťána, ale taky Oněgin, na ktrého jsem se prostě nedokázala nikdy zlobit, to všechno a navíc k tomu nádherně psané verše, to si prostě nejvyšší možné ohodnocení zaslouží.
(Jinak doporučuji filmové zpracování z roku 1999)

5 13.06.2014

Zase jeden další krásný příběh, který ukazuje, jak velké může mít dítě odhodlání a jak umí bojovat. Až by si z nich dospělí někdy měli brát příklad.;-) A myslím, že by si knížku měli přečíst rodiče, kteří uvažují o rozvodu...!

5 08.10.2013

Víte, pro mě u téhle knihy ani nebylo důležité (a myslím, že by nemělo být pro nikoho), jestli je kniha podle pravdivého příběhu nebo není... Důležité je, jaké přináší poselství, ponaučení... Nemá nám dávat myšlenku "a opravdu se to stalo?" Jejím úkolem je poukázat na válku jiným pohledem. Pohledem dítěte, které mělo velikou odvahu a sílu bojovat. A i kdyby z této knížky byla půlka vymyšlená, pořád by se našla spousta případů, kdy dítě za války opravdu trpělo a mnohdy to určitě snášelo líp, než někteří dospělí, protože se nevzdávalo. A to, že dospělí by si někdy skoro mohli brát příklad z dětí, není výmysl, ale realita.:-)

(já jsem teda sice vlastně ještě dítě taky, ale myslela jsem spíš ty menší, aby to neznělo blbě :D)

5 06.09.2013

V poslední době nějak přicházím na chuť knížkám, které jsou takříkajíc "o ničem". Pro tuhle to platí dvojnásob - o ničem a zároveň o všem, zkrátka o životě. A mně se ve své podstatě líbila. Je výborně napsaná. Skvěle se četla. Ale trochu mě mrzelo, že dané městečko s jeho obyvateli mi nebylo moc sympatické.
Nesympatie by ještě nemusela nutně vadit - to k životu také patří. Těžko se mi však skousávala ona (z mého pohledu) obhroublost, místy vulgárnost až pudovost jednání Islanďanů - jenže co naděláme, ono to asi opravdu odpovídá jejich povaze, nesetkala jsem se s tím ostatně v knize poprvé. Takže autor vlastně nejspíš vykreslil atmosféru daného místa dost realisticky.
Jinak myslím, že je to typ knihy, kterou kdyby člověk četl v pravidelných intervalech deseti až dvaceti let, pokaždé si z ní vezme něco jiného. Nebo to možná platí pro autora vůbec? Já mu asi ještě někdy dám šanci, ale přesně z tohohle důvodu (potvrdí se moje teorie?) to nechám nějaké ty roky uzrát...

4 05.07.2019

Na mě už to je moc... Moc patetické, moc přeslazené... Je to psáno přesně tím stylem, který už charismatikům občas tak úplně nevěřím. A ani... ani Bohu... Tedy myšleno tak, že se mi zdá, že mu "dávají do úst" formulace, které by On sám takhle nepoužil... Nevím, je to jen můj subjektivní dojem, každopádně já asi potřebuju Boha vnímat jinak, třeba v přírodě, hudbě,... V krásných, ale prostých věcech. Ne ve formulacích tohoto stylu... Ty mnou paradoxně vůbec nehnou.

4 01.07.2018

Strašně zajímavá knížka. Především jsem obdivovala, jak dokázal spisovatel všechno zakamuflovat na první pohled do nevinného, chvílemi snad i celkem "pohodového" příběhu a přece jasně dával najevo všechny odehrávající se hrůzy. Bylo to úplně psáno z pohledu dítěte, které nechápe souvislosti a je důvěřivé, jak už tak děti bývají. Když si ale dáte dvě a dvě dohromady, za nevinnými myšlenkami můžete docela dobře rozpoznat pravdu. Důvodem asi bylo, že autor snad ani jednou nepoužil slova jako "koncentrační tábor", "plynová komora", Hitler byl jenom Fíra atd. atd., ale přece bylo nad slunce jasné, že zrovna o nich je řeč. A pokud je použil, tak jenom jako něco, co je úplně normální a není na tom nic špatného.

4 08.10.2013

Na první pohled obyčejná pohádka, na druhý výchovný příběh. Aniž by to děti tušily, vrývají se jim tím do hlavy "kouzelná slůvka" - prosím, děkuji, atd.. Čím více se s nimi setkávají, tím přirozenější jim potom přijde je používat. A také se setkávají s pomocí druhému - další věc, kterou by děti měly od útlého věku znát.

Strašně silný příběh s velkým ponaučením. Je to jedna z těch mála knížek, kterou můžete číst v každém věku a vždycky se vám bude líbit... Velmi doporučuji!

4 22.09.2013

Tak nevím. U mě není pochyb, že se řadím mezi lidi se zvýšenou citlivostí, koneckonců, potvrdil to i test samotné autorky. Přesto jsem se v jejím popisu poznala jen tak asi ze 30 %. Něco sedí, ale něco prostě vůbec, trochu se mi zdá, že autorka hodně generalizuje a popisuje jen jeden typ lidí z mnoha, které mezi citlivými najdete. Například není pravda, že všichni citliví si hněv schovávají v sobě a nejdou do konfliktu. Může to být přesně naopak - právě proto, že emoci hněvu prožíváte tolik silně (tak jako všechny emoce), se snadno dostane na povrch. V součtu - pár přínosných myšlenek pro sebe jsem si vzala, ale čekala jsem o trochu víc. Věřím, že spousta lidí se v tom pozná na 100 %, neznamená to však, že kdo se v tom pozná méně, je nutně méně citlivý.

3 23.02.2022

Tuhle publikaci jsem si původně půjčila jen jako podklad pro svou seminárku, nicméně její zpracování mě natolik nadchlo, že jsem se rozhodla přečíst ji kompletně celou. Kdyby veškerá odborná četba vypadala takhle (velice hezky graficky zpracovaná, přehledně rozčleněná a se spoustou praktických příkladů a doplňujících informací), byla by vždycky jedna velká radost ji číst. :-)

3 30.10.2019

(SPOILER) Ten konec na mě byl už nějak moc... Celý ten příběh tak plynul. Tiše, jemně, víceméně radostně... A na tom konci se tak strašně nepochopitelně rozpadl... Nečekala jsem nějaký happy end a ani bych ho nechtěla (vlastně jaký by vůbec měl být?). Přála jsem si konec takový, jaká byla celá kniha (a jaká byla Kúnardú) - s něčím tiše krásným uvnitř. Ale z tohohle mě vážně bolelo u srdce...

3 25.01.2019

Za mě nejlepší křesťanská knížka, co se mi zatím dostala do ruky. Oproti té spoustě poměrně hlubokomyslných knih, co stále vychází (a tím je nechci nijak snižovat) nabízí tato vcelku prostou, srozumitelnou a ještě k tomu zábavnou formou myšlenky i pro úplné "modlitební začátečníky". No, možná právě s touhle knihou zjistíte, že po x letech života, co jste praktikujícím křesťanem, i vy naprostí začátečníci jste a takto podrobný návod k modlitbě potřebujete jako sůl.
Tím, že jde o beletrii, tak je to nejen zábavné, ale také to umožňuje čtenáři dívat se na to s určitým odstupem - myšlenky jako by nebyly určeny vám, ale hlavnímu hrdinovi. A co si budeme povídat, když člověk čte knihu plnou pokynů typu "dělej tohle" a "nedělej tamto", je rozhodně těžší to přijmout, než když tyto pokyny dostává někdo jiný a my jen máme tu čest si to poslechnout a také se trochu inspirovat. :-)
Jediné, co mě trošku zklamalo, je, že to není psáno podle pravdy - zpočátku jsem si dle autorova stylu myslela, že je... To by tomu dodalo ještě větší kouzlo.

3 08.09.2018

Průměrná kniha - jako oddechovka fajn, ale moc dlouho mi v paměti neutkvěla. Co však oceňuji je netradiční forma zpracování dvou autorů, kteří na sebe reagují, aniž by byli předem nějak domluveni - takový pokus mohl dopadnout tedy o hodně, hodně hůř...

3 17.01.2018

Není to špatná kniha. Ale je psána jakoby s odstupem, který zřejmě někomu vyhovoval (dle komentářů), mně však opravdu ne. Asi stejný odstup jsem si totiž ke knize vytvořila od prvních stránek i já a zůstalo to tak až do konce. Nevím, možná že byl problém i někde jinde, každopádně bohužel musím říct, že jsem málokdy pronikla k onomu hlubšímu pochopení postav, které vás zasadí přímo do centra dění a mění vás tu na Briony, tu na Robbieho či Cecilii a tak ve vás budí silně prožívaný soucit. Jedinou asi opravdu silnou emocí u mě byla v první části knihy snad přímo nenávist vůči Briony, když jsem si po každé druhé větě říkala "Káča jedna pitomá". Tenhle silný pocit ale časem vyprchal a žádný další ho už nenahradil. A tak jsem knihu dočetla vcelku se zájmem, ale bez onoho pocitu, že ve mně něčím pohnula natolik, aby měla šanci, že neskončí v dalších měsících a letech (polo)zapomenuta...

3 06.01.2018

Já vám nevím, jsem z toho nějak rozpačitá... Nemůžu říct, že by se mi kniha vysloveně nelíbila, spíš jsem ji asi nějak nepochopila. Tedy ne děj, ale myšlenku. K čemu autor směřoval, nebo co tím vším sledoval. Měla jsem pořád pocit, že je mi zaobaleně předkládána nějaká velká myšlenka, ale já ji v tom prostě nemohla najít. Nehodnotím. Na to jsem z toho moc zmatená. Mohla bych dát stejně jednu hvězdičku jako pět. :-)

Čekala jsem propracovaný román. Deset příběhů, které budou směřovat k nějakému cíli. Místo toho na mě čekalo deset povídek. Nic víc. Jedna dovyprávěla, další začala. A ty "povídky" nebyly ničím zajímavé, vlastně popis životů bez většího děje. Navíc měla autorka svůj osobitý styl, což je sice fajn, ale nedokázala ho nikdy pozměnit, takže mělo i všech deset žen vypravěčský styl stejný a všechny stejný charakter. Tedy spíše všechny žádný charakter.
Vlastně nemůžu říct všech deset - nedočetla jsem... Celé příběhy jsem přečetla dva, další asi tři jsem projela rychle, s přeskakováním a tím mi to stačilo. Ale bohužel nemůžu věřit, že dál by se něco změnilo... A vlastně vím, že nezměnilo, protože jsem si projela Natašu, abych věděla, jaký bude konec... S lítostí musím konstatovat, že byl dost nijaký, opět samostatný příběh, který neměl s těmi předchozími nic společného...

3 03.01.2016

Teda tak kouzelná knížečka se hned tak nenajde! Jako malá jsem ji měla moc ráda, ale teď, když jsem ji četla pětiletému bratranci, jsem si ji teprve zamilovala... Takže teda vůbec nevím, jestli má být zařazena mezi knihy pro nejmenší. :-)

3 01.01.2016

Pěkný román, který řeší spoustu problémů (nejen) dnešní doby a spojuje je v jeden znepokojivý, dramatický, ale také obyčejně lidský příběh.
Moc se mi líbilo podání prokládané výpověďmi různých lidí, které čtenáře směřují a nutí ho hádat, co tím chtěl ten či onen člověk říct, o kom vlastně mluví a jak to tedy asi může skončit - a nakonec čeká překvapení, do kterého ale všechno pěkně zapadá.

3 24.09.2015