S1M0NE komentáře u knih

Roztomilé čtení. Pěkné jako dárek.

2 30.03.2018

Za každodenními povrchními konverzacemi se skrývají skutečné příběhy, životní osudy, všechna ta "etc", ktera dělají život životem a přesto zůstávají nevyřčena. A přesně o tom je tato kniha. Zalíbí se vám, pokud se odvážíta nahlédnout pod zčeřenou hladinu autorčino lyrického stylu.

3 29.09.2017

Maslowska prostě umí.

2 08.08.2017

Knížka o strachu, ale ve skutečnosti o dětství a dospělosti. Dokonalá Kingovka, asi nemám, co víc dodat.

7 08.08.2017

Působivé realistické zobrazení životů několika hlavních postav, jež se staly oběťmi svých vlastních závislostí nebo psychických poruch. Čte se velmi dobře, jen jsem se někdy trochu přestávala orientovat v postavách (je jich, myslím, celkem devět). Každopádně se jedná o moc zajímavé a poutavé čtení.

1 01.05.2017

Pohádka pro dospělé. Myslím, že by ji měli číst hlavně rodiče. Za fantastickým příběhem se skrývá spoustu zajímavých filozofických myšlenek o světě dětí a světě dospělých, který by měl být světem jedním, ale není tomu tak. Když dáváte lidem, co si skutečně přejí, můžete konat zlo, což je také jednou z hlavních myšlenek. Gaiman příběhu vtiskl svůj typický osobitý styl. Koralina nebo Kniha hřbitova se mi líbily o něco více, ale Oceán na konci uličky je krásný příběh, který rozhodně stojí za přečtení. Rozhodovala jsem se mezi 3* a 4*, nakonec jsem dala tři, jelikož hodnotím v kontextu Gaimanova díla, mám ráda jeho styl a vím, že má i daleko lepší knihy.

4 22.02.2017

Nádherná knížka. Od autora jsem si už zamilovala Koralinu a Kniha hřbitova je snad ještě o chlup lepší. Mám hned chuť si od Gaimana přečíst něco dalšího. Přijde mi, že se mu skvěle podařilo setřít hranici mezi dětskou literaturou a literaturou pro dospělé. Jediné, co mi tak trochu nesedlo bylo zveřejnění rozhovoru s autorem na konci knihy. Tazatel se snaží z autora vytáhnout informace nad rámec příběhu, respektive jak to bylo dál atd. To mi přijde naprosto zbytečné, příběh je dokonalý a uzavřený jako celek, tento rozhovor bych tedy z knihy úplně vyškrtla. Dílo by mělo mluvit samo za sebe, nikdy jsem nepochopila takové ty rozhovory s autory, kde se jich redaktor ptá, jak by příběh pokračoval dál a co kdyby tohle bylo jinak atp.

5 16.02.2017

Příběhy Sherlocka Holmese jsem do této doby znala jen z filmů nebo seriálu, jsem však moc ráda, že mi neunikla ani původní literární podoba. Naprosto jsem si zamilovala osobitý, archaický styl psaní sira Doyla. Když k tomu ještě připočtu tu tíživou atmosféru močálů a zámku a nadpřirozenou hrozbu visící ve vzduchu, která se táhne celou knihou, máme určitě co odčinění s velmi kvalitním čtením. Napjatá jsem byla až do konce.

6 12.02.2017

Přečteno za jeden den. Nejvíc děsivá je kniha v kontextu osudu samotné autorky. Četla jsem někde, že autorčiny knihy doporučují i psychologové svým klientům v poradnách. Podle mě je tato kniha dobře napsaná sonda do duše člověka sužovaného tyranským partnerem. Doporučila bych knihu nejen těm, kteří uvízli v podobné situaci, ale i všem ostatním, aby pochopili, jak takové domácí násilí může vznikat a proč není tak jednoduché se z něj vymanit. Osud samotné autorky je tím nejděsivějším příkladem. (SPOILER:) Hrdinka knihy se sice na konci dokáže z destruktivního vztahu vymanit, i když ne vlastním přičiněním, Monyové se to bohužel nepoštěstilo. (KONEC SPOILERU) Nejvíc mrazivá pro mě byla poslední strana knihy, kde v poznámce o nakladatelství je uvedeno jméno autorčina manžela (a jejího vraha). Celý příběh tím podle mě dostává nový mrazivější kontext.

4 15.01.2017

"Jednou o nás napíšu knížku," hladila jsem ho po důlku na bradě a pozorovala, jak zelená místy prostupuje hnědou barvu jeho duhovky. "No, když myslíš... ale stejně to nikdo nebude číst, všichni si budou myslet, že je to bohapustá sračka." (s. 266-267)

Myslím, že tenhle citát z knihy naprosto vystihuje můj čtenářský zážitek. S paní autorkou jsem se před nějakou dobou setkala osobně a působila na mě jako velmi inteligentní a uvážlivá osoba. Proto mě tato její kniha (i když uznávám, že se jedná o prvotinu) skutečně překvapila.

Po celou dobu čtení mi vrtalo hlavou jediné - jak moc je kniha autobiografická. Hlavní postava mi totiž vůbec nedávala smysl. Přitom má většinu společných aspektů s autorkou (včetně jejího původního jména). Prezentovala se jako duchovní guru, expert na meditace, zralá žena apod., přitom po celou dobu děje působila extrémně nevyrovnaně. Ještě se mi nestalo, že bych četla knihu, kde by mi byla hlavní postava tak moc nepříjemná.

Chápu, že se jedná o brakový žánr erotického románu, ale proč by i tento nemohl být napsán chytře? Kniha opravdu působí jako nějaký těžce vypocený text patnáctileté puberťačky, která se poprvé zamilovala a neví si s tím rady. V textu mě naprosto vytáčelo, jak hlavní postava dokáže na jedné jediné straně oscilovat mezi zamilovaností (na všechny ty "prdelky", "miláčky", "hlupáčky", "trdýlka" apod. už jsem časem prostě rezignovala), nenávistnou žárlivostí (projevovanou především vůči manželce jejího milence) a jakousi falešnou iluzí, že má vše pod kontrolou a vlastně ona je ta nadřazená. A tohle stále a stále dokola. Opravdu mě to nutilo k zamyšlení, jestli nějaké zralá žena takhle vůbec může uvažovat.

Jednu hvězdu dávám za hnací motor knihy, čímž byla věta, která mi při čtení stále naskakovala v hlavě: "horší už to být nemůže". Načež autorka vždy nasadila vyšší a vyšší laťku, což mě nutilo stále pokračovat a neustále se ujišťovat v tom, že to vlastně horší být může. Navíc na co používat odstavce, když je mohu nahradit desítkami emotikonů, no ne?

6 11.01.2017

Malinká roztomilá knížečka s povedenou ilustrací. Bohužel po obsahové stránce trochu zklamání. Nějak jsem nepochopila záměr této knihy. Dovedu si představit jednotlivé kapitoly ve formě cestovatelstkého blogu, dohromady mi ale nějak nepasují. Přijde mi, že autor skáče od jednoho k druhému. Pokud se jedná o cestopis, chybí tam nějaká červaná nit, která by spojovala kapitoly v jednolitou formu, na průvodce je naopak kniha málo popisná a konkrétní a pochybuji, že se podle ní dá cestovat. Ale každopádně se v knížce dá najít plno milých postřehů a dokáže přiblížit nizozemskou kulturu. Závěr mě trochu zamrzel, přijde mi, jak kdyby autor spíš demotivoval čtenáře k návštěvě (očekávala bych spíš opak), ale na počtení třeba do letadla dobré.

1 18.09.2016

Masłowska je třída, Červená a bílá mě tehdy hodně zaujala, Zabila jsem naše kočky, drahá působí o něco vyspěleji; výstižná "zpráva" o bezedné hloubce nicotnosti a konzumu. Miluji odeonovské obálky, ale v tomto případě to je velký krok vedle - jako knihkupec bych podle vizuálu knihu řadila někam mezi Monyovou a Obermannovou, což pak chápu, že čtenář může být po přečtení hodně zklamaný.

6 24.04.2016

Kniha mladé Polky (knihu vydala ve svých 19ti letech), která otřásla pámbíčkářským Polskem. Postmoderna, hra s jazykem a drogové haluze. Pokud si při čtení zvyknete na autorčin styl psaní, myslím, že kniha se dá považovat za úctyhodný experiment a obraz polské mladé generace.

4 10.07.2012

Příjemná, čtivá fantasy novela. Moje recenze na knihu: http://www.mfantasy.cz/2011/10/magie-pohadky-a-upiri-chobotnicky-aneb-recenze-na-hladova-prani/

1 25.10.2011

O čem je Na cestě? Je to příběh svobody, neustálého pohybu, čirého šílenství, umění žít…a hlavně je to jedna velká divoká jízda!

6 04.04.2011

I když (asi jako každý) znám ten příběh a i když vím, že to stejně špatně skončí...přesto mě to dojalo. Ne že bych byla kdoví jaký čtenář Shakespeara, toto je třetí hra, kterou jsem od něj četla, přesto ho musím obdivovat. To jak dokázal psát a že jeho hry se staly doslova nezapomenutelnými, musím smeknout.

7 28.03.2011

Zajímavý příběh člověka, který celý svůj život zasvětil své práci u presovacího stroje, pak byl však jednoduše nahrazen jinými. Zajímavé čtení, ale chvíli trvá, než si člověk zvykne na Hrabalův styl psaní - ze začátku jsem měla pocit, že prostě plácá páté přes deváté, bez jakékoli dějové linie - k jeho psaní to ale prostě patří. Ale přiznávám, že odstavce mi hodně chyběly.

4 28.03.2011

Skvěle propracované sci-fi, někdy mi nad tím až zůstával rozum stát, co všechno Čapek při jeho psaní dokázal promyslet - viz třeba kapitola o rozmnožování Mloků. Navíc lze v knize objevit spoustu zajímavých odkazů k zamyšlení nad tím, kam lidstvo vlastně spěje.

8 28.03.2011

Co dodat, prostě soubor těch nejhezčích a nejsmutnějších pohádek, co jsem kdy četla.

7 28.03.2011

Šestý díl Temné Věže me opět nezklamal. King hlavně skvěle popsal psychologii postavy Susannah ve které se zmítají tři osobnosti (zákeřná matka Mia, milující a rozumná Susannah a navíc občas zaskočí i drsná Detta). A scéna se samotným autorem? Prostě perfektní!

4 27.02.2011