SadUnicorn komentáře u knih
Tahle kniha pro mě má speciální význam, protože je to první kniha od Dominika Dána, kterou jsem četla a která mě, jak se říká, zaháčkovala. Dějové linky se krásně a logicky spojí dohromady, nechybí vtip, vyšetřování ani nějaká akce. Myslím, že se mi nikdo nemůže divit, že po téhle knize jsem chtěla víc.
Tady je v chronologickém pořadí trošku problém, protože Moucha, Bestie, Ve stínu, Mucholapka a nyní i letos vydané Břemeno minulosti se odehrávají během tří let a jejich časové linky se proplétají.
Moucha je skvělou ukázkou situace, kdy se policie zkrátka nemá čeho chytit a tlak ze strany nadřízených i veřejnosti je veliký. Ale když nemáte důkazy, co můžete dělat. Případ je vyřešen víceméně náhodou, nová fakta jsou odhalována postupně tak, aby držela čtenáře v napětí celou dobu. Autor opět nešetří krvavými detaily, podrobnými popisy a čtenář nezůstane ušetřen ani té nejnepříjemnější situace či neojdpornějšího faktu. Plus z mé strany za poodhalení více z Burgerovy osobnosti, protože všechny knihy se zabývají hlavně Krauzem a o osobním životě dalších vyšetřovatelů vlastně nic nevíme. Také se mi velmi líbilo zapojení vědeckých metod do policejního vyšetřování. Konec jsem četla s otevřenou pusou a nemohla se odtrhnout. Zvrat je skutečně nečekaný (přestože náznaky tu jsou) a napomáhá navázat na další knihy.
Za mě 4,5 *
(SPOILER) Tahle kniha je krásným důkazem toho, že dánovky se přibližují realitě víc než kterékoliv jiné detektivky, které jsem doposud četla. Ne vždy se zadaří, ne vždy se pachatele povede odhalit, ne vždy je zločinec chycen a často jen hloupá náhoda zmaří vyšetřování nebo ho naopak posune. Pozadí této knihy tvoří období revoluce a měnící se nálada společnosti. I to je krásně vyobrazeno ve změněném postoji Krauzových známých k němu. Je zajímavé pozorovat probíhající revoluci z pohledu policistů a členů StB a vlastně všech, co si chtějí v novém režimu hlavně zachránit zadky.
Výborná kniha, ale jednu hvězdičku strhávám pouze za to, že některé dánovky jsou lepší.
Po druhém přečtení musím přehodnotit hodnocení a jednu hvězdičku navíc přidat. V chronologickém pořadí dávají knihy mnohem lepší smysl. Přestože masový vrah mstící se hlavnímu hrdinovi není úplně nejoriginálnější téma v této kategorii knih, dokáže zaujmout při kvalitním zpracování a to v této knize jednoznačně nechybí. Rozhodně kvalitně budované napětí a atmosféra, detailní popisy mrtvol a míst činu (nálezu), takže čtenář nepřijde skutečně o žádnou hrůzu. Postavy jsou většinou sympatické a všichni oplývají stejným cynickým smyslem pro humor. V průběhu dalších knih si k nim čtenář postupně buduje vztah, takže přestože se zde Krauz jeví jako prvotřídní děvkař, postupně mu to budu ochotná odpustit. Při poslední větě knihy mi přeběhl mráz po zádech, i když jsem to tušila.
Jediná neuvěřitelná věc mi na celé knize přijde to, jak všichni chlastají a neopijou se a stále myslí a mluví jasně. Slyšela jsem, že Slováci vydrží dost, ale až tolik? :D
Přečteno za tři dny a doporučuji audioknihu!
(SPOILER) *Pozor spoilery!* Horor jako žánr miluji a hlavně duchařiny, proto jsem se na tuto knihu velmi těšila. Kniha je čtivá, napínavá, u některých pasáží mě mrazilo v zádech a naskakovala mi husí kůže. Rozhodně oceňuji, že kniha má od začátku spád. Autorka skvěle pracuje s prostředím strašidelného domu, dle mého názoru tento prvek využila na maximum. Postupné budování atmosféry bylo velmi promyšlené a protože je u tohoto typu hororu atmosféra hlavním hráčem, byla jsem nadšená.
Knihu bych určitě doporučila všem milovníkům strašidelného čtení, ale bohužel musím jednu hvězdičku strhnout za happy-end, který se vyloženě nehodil. Možná se mnou budete nesouhlasit, ale podle mě šťastné konce k hororovému žánru nepatří. Ne, že by někdy nebyly na místě (existují horory, kdy si šťastný konec vyloženě přejete a smrt hlavních hrdinů na konci by byl propadák jako třeba To od S. Kinga), ale u tohoto díla to bylo vyloženě násilné a na zbytek děje mi to přišlo uměle naroubované. Kdyby všichni mrtví zůstali mrtví, udělila bych plný počet, takhle bohužel jen 4*.
Po dočtení této knihy ve mně převažují kladné pocity, i když koncem jsem byla trochu zklamaná. Jakožto milovníka detektivek mě první polovina uchvátila, ale přesné popisy brutální vraždy mi trochu nadzvedávaly žaludek (což ovšem neberu jako mínus). Kniha ukazuje, jak snadno může jeden příšerný čin zničit mnoho životů, jak se může jedno špatné rozhodnutí ošklivě zvrtnout, jak snadno se člověk nechá obrátit proti svým kolegům a známým, jak moc nám mohou sousedé znepříjemnit život, jak moc nám může pomoct si jenom obyčejně promluvit s manželkou a mnoho dalších situací, které jsou reálné ve skutečném světě. Na druhou stranu ukazuje i spoustu věcí a situací nereálných, ale od Kinga jsem ani nic jiného nečekala a toto míchání reality a fikce je vlastně důvod, proč patří k mým oblíbeným autorům.
Hlavní hrdina je sympatický a s jeho rozhodnutími se lze snadno ztotožnit. Kniha je čtivá, napínavá, není problém se začíst, děj má spád od začátku. Jednu hvězdu strhávám za závěr knihy, ze kterého mohl King vytřískat mnohem víc. Tohle mi zkrátka přislo příliš snadné.
POZOR SPOILERY!
Tak tahle kniha mi skutečně zlomila srdce. Ale skutečně mi ho přerazila napůl a já se brečící schoulila do klubíčka v posteli. Beáta byla moje nejoblíbenější v celé sérii. A když jsem knihu četla podruhé, rozplakala jsem se v kavárně, i když jsem věděla, co se stane. Policie patří rozhodně k nejlepším knihám série. Zařadila bych ji hned vedle Sněhuláka. Vraha jsem skutečně neodhalila, i když náznaků je v knize spousta. Závěr je tedy podobný Sněhulákovi, ale to mu neubralo na působivosti. Opět jsem knihu zvládla za pár dní.
Každopádně jsem dospěla k závěru (což byl pravděpodobně záměr autora), že vlastně nechci, aby byl Harry šťastný. Protože v okamžicích, kdy je nejšťastnější, tak někdo z jeho nejbližších zemře. Když Harry poznal Ráchel, tak ten večer umlátili Ellen. Když jeho vztah s Martinou začal nabírat na obrátkách a konečně se měl někam pohnout (rozuměj: vyspat se spolu), zemřel Halvorsen. A když požádá Ráchel o ruku, v tu chvíli je Beáta rozřezávána za živa na kusy. Harryho štěstí pak podědomě vyvolává ve čtenáři negativní asociace. A to je další důvod, proč je Harry tak rozporuplný hrdina a Nesbo tak výborný autor. Za mě plný počet.
Chvíli jsem měla problém se začíst, ale pak už jsem měla problém se odtrhnout. I když mi byl Mikael z nějakého důvodu dost nesympatický, do Lisbeth jsem se prakticky zamilovala. U scén s jejím novým poručníkem se mi chtělo zvracet, ale přesto jsem knihu neodložila. A vyřešení zmizení Harriet mi vzalo dech.
Velice pomalý rozjezd knihy, první polovina je plná víceméně repetitivních situací a celé to působí jako sen v horečce stejně jako Černý dům. Chvilku mi trvalo, než mi to začalo dávat smysl. Původ strašidla se vlastně ani čtenář nedozví, což mě teda trochu mrzí. Ale druhá polovina knihy stála za to a poslední čtvrtka už byla docela jízda. Celkově mám dojem dobrý, ale kniha mohla být klidně o pořádný kus kratší. Chápu, že první polovina knihy měla přispět k budování atmosféry, ale bohužel to na mě kvůli své repetitivnosti nefungovalo. Taková průměrná kingovka.
Rozhodně velmi výborně napsané scifi, které se i přes svou délku čte samo a je nabyté dějem. Ale nějak se nemůžu zbavit dojmu, že mi tam něco chybělo. Nějaké něco, vyvrcholení, nějaké wow, prostě něco, kvůli čemu bych si řekla "aha, tak proto to všechno bylo" a to se bohužel nekonalo. Možná to přinesou další díly...
Velice dobře napsaný thriller/horor spoléhající především na atmosféru a pocit bezmoci, což je přesně žánr, který mě nejvíce baví. Jediné, co bych vytkla je, že série událostí, která hlavního hrdinu sráží na kolena, se stane až příliš repetitivní. hrdina se jen dokola plácá od jednoho zranění k druhému. A bohužel pro mě byl zvrat před koncem příliš předvídatelný (možná proto, že jsem si předtím přečetla povídku Samota, která má velmi podobnou příběhovou linku). Ale jinak moc oceňuji zvolené mrazivé prostředí (doslova) a velmi dobrý popis událostí v mysli zlomeného člověka.
Já vím a chápu, proč bylo důležité tento díl do série zahrnout. Příběhovou linku Rose máme vyřešenou a je na řadě Asad. A přestože to byla další skvěle a čtivě napsaná kniha, nějak mi nesedla. Možná to bylo zbytečně akční, protože místo sezení ve sklepě na oddělení Q a vrtání se ve starých fotkách a složkách tentokrát vyšetřovatelé lítají sem tam po Evropě a akce je tu opravdu vrchovatě. Možná mi i vadily ty popisy týrání Asadovy rodiny, kterými se rozhodně nešetřilo a víceméně psychické zmrzačení obou jeho dcer i manželky. Ani dějová linka s Alexanderem nebyla dostatečně propletená, abych si knihu zařadila na stejnou příčku jako Složku 64 a Vzkaz v láhvi, které pro mě zůstávají na prvních příčkách. Tohle je tak na úrovni Marca. Až moc akční a málo propletený případ. Vyšetřování mě prostě baví víc než akce samotná.
Po této knize je tedy moje pořadí: 1. Vzkaz v láhvi a Složka 64 2. Nesmírný a Selfies 3. Marco a Oběť 2117 4. Zabijáci a Žena v kleci
(SPOILER) Zase politické vraždy a zase politické pletky s podsvětím a zase tajné vyšetřování navzdory příkazům shora. Ne, že by byla kniha špatně napsaná. To ani náhodou. Ale prostě mě obyčejní vrazi s obyčejnými úchylnými motivy baví víc než vraždy pro peníze, moc a v tomto případě pro mlčení. Ale líbilo se mi, jak se opět dvě rozdílná vyšetřování spojila do logického celku.
Konec knihy byl poměrně uspokojivý, viníci potrestáni (což není u dánovek pravidlem) a rozhodně se mi velmi líbil odkaz na případ podnikatele Mariana Kočnera a vraždu novináře Jána Kuciaka.
Přiznám se, že za Eda jsem uronila slzu, protože tenhle věčně kouřící starý detektiv byl jedním z pilířů oddělení vražd.
Pokud tato kniha má být ukončením série, rozhodně je to dobrý konec. Ale prostě jsou v sérii napínavější případy, politikaření není tak zajímavé a tahle kniha byla v porovnání s jinými trošku rozvláčná. Což je jediný důvod, proč strhávám hvězdu.
(SPOILER) Tahle kniha podle mě patří k těm povedenějším dánovkám. Děj velmi dobře ubíhá, opět sledujeme několik dějových linek, které se nakonec spojí do logického celku přesně tak, jak to mám u této série ráda. Konci nechybí akce ani napětí. Dalším plusem je průnik do osobního života i jiného detektiva než Richarda. Velice reálný a uvěřitelný popis těžké životní situace jako je nemoc a umírání rodiče mě vzal za srdce. Bohužel se opět nekoná happyend a trest pro padouchy a u tohoto dílu mě to vážně naštvalo, protože každý člověk, který má žaludek na páchání takového zla, by měl hořet v pekle.
4* v kontextu série, protože existují i lepší knihy v sérii, 5* pokud bych měla knihu brát jako samostatnou detektivku.
Opět sledujeme souběžně více linek a dvě vyšetřování, které se nakonec spojí dohromady do logického celku, jak je u dánovek už zvykem. Kniha mě bavila, ale nějak mi ty knihy přijdou jedna jako druhá. Když to srovnám s Básníkem, Bestií nebo Mouchou, které výrazně vyčnívaly a dotkly se čtenáře i detektivů víc než obvyklé případy, mám pocit, že v sérii chybí další takto vyčnívající kniha. Přestože je každá originál, zároveň jsou jedna jako druhá. Pitvy, cigarety, alkohol, pěkné ženy, popichování v kanceláři... a znova dokola s další knihou. A za to dávám jednu hvězdu dolů. Ne, že by to bylo spatně napsané. Pro někoho, kdo bude samostatně číst jenom tuto knihu to bude jistě výjimečně dobrá detektivka, ale z pohledu série jsme se dostali do stereotypu, který výsledku škodí.
(SPOILER) Za mě výborné spojení dvou věcí, které mě baví - vědy a detektivního příběhu. Pro někoho budou vědecké termíny a vysvětlování postupů, historie či genetiky možná zdlouhavé a nudné, ale protože je genetika můj obor, tato kniha je přesně pro mě. Hlavní hrdina coby výstřední profesor, který si vždy dělá věci po svém, je mi sympatický. Prvním mínusem je za mě neschopná až diletantnská policie, která se vlastně jen Theovi plete do cesty a zabraňuje mu vyšetřovat. Nevím, jak v reálu policejní vyšetřování funguje, ale přijde mi absurdní, že by nešli po horké stopě jen proto, aby neměli práci. Druhý mínus je rychlý konec Hračkáře bez jakéhokoliv vysvětlení jeho motivů či kontextu.
Každopádně tato kniha mě velmi bavila, děj rychle utíkal, ale na konci mi možná chybělo něco víc.
Asi už to bylo řečeno i v jiných komentářích, ale shrnu to, s čím souhlasím. Je to nejslabší díl série, přesto je to pořád kvalitní fantasy. V této knize jsou fantasy prvky více než v Písni krve, což jen přidává na efektu, ale přesto byla Píseň krve mnohem zábavnější a čtivější.
Opět jsou všechny hlavní postavy nezranitelné a nesmrtelné, což v kontextu toho, jak všichni kolem padají jako mouchy (i hlavní vedlejší postavy), zní dost nesmyslně. Nechci být morbidní, ale někdo z hlavních postav umřít mohl. :) Navíc evidentně se mladá dívka po několika týdnech cvičení s klackem nebo tupým mečem vyrovná léta trvajícímu tvrdému výcviku mužů v šestém řádu. Nyní je stejně dobrá a stejně nezranitelná a vlastně je tak dobrá, že to může učit. Ne, že by mi její postava vadila, mám ráda přechod z rozmazlené šlechtičny na válečnici, ale tohle byl do očí bijící nesmysl.
Přerod Lyrny na pomstychtivou vládkyni a zkušeného stratéga mi ani nepřijde tak neuvěřitelný. Zvlásť, když je v sérii několikrát zmíněna její ambicióznost, touha po moci a láska k bratrovi, kterého celým svým tažením mstí. I když je pravda, že v druhé knize mi byla o poznání sympatičtější.
Co mi ale nejvíc vadilo, byl ten nesmyslně uspěchaný konec. Po tom všem, co Spojenec za knihy předvedl, byla jeho porážka vyloženě snadná. Podle mě autor vše směřoval k velkému finále, tvořil nesmyslně mocného protivníka, aby byl dobrý konec téměř nedosažitelný a pak nějak nevěděl, jak to zakončit, aby se konal happyend, tak tam prostě něco plácl. Je to škoda, protože jinak se mi celá série dost líbila.
Ale série jako celek je dost dobrá, bavila mě a umím si představit, že si ji za pár let přečtu znova.
Já vám nevím, u některých kingovek mám vyložene problém tomu přijít na chuť. Poslouchala jsem to jako audioknihu a vlastně se nedivím, že má tolik lidí problém se do toho začíst. Bylo to dlouhé, zbytečně popisné a asi si teď dám od Kinga na chvíli pauzu. Všechno to působí jako horečnaté sny a hlavně už v těch knihách vidím jasnou šablonu. Tohle bylo totiž velmi podobné Mrtvé zóně nebo Ostrovu Duma Key. Osnova příbehu zůstává stejná. Jinak postavy knihy byly velmi dobře propracované a dalo se s nimi soucítit, děj nebyl špatný, bylo to napínavé a místy i akční. Jen to bylo prostě dlouhé a chvílemi mi to přišlo zmatené.
(SPOILER) Tenhle díl mě vážně hodně bavil. Trošku mě překvapil velký skok v čase od Koženého srdce, ale možná se ještě dočkáme dalších knih spadajících do tohoto období.
Přestože případ krásky a netvora není nijak neobvyklý, celé zamotané vyšetřování a zohavená mrtvola v Maďarsku tomu dodali na zvláštnosti a zajímavosti. Jen by mě zajímalo, zda to bylo takto zamýšleno nebo jen chyba - po Martinině výslechu nasedá do auta k Dušanovi do černého mercedesu a spolu se baví o tom, že už ji našli. Takže museli něco vědět, ale v závěru knihy to není dovysvětleno. Možná se k tomu autor vrátí v jiné knize.
Druhý případ s batoletem v krabici byl velmi bizarní a knihu oživil zajímavým směrem. Zajímalo by mě, zda byly tyto dva případy spojeny do jedné knihy, protože v obou figuroval černoch nebo zda se takto náhodně skutečně sešly. Původně jsem i čekala, že se tyto případy spojí v jeden.
Také mě pobavilo, když Krauz zmínil, že kdyby psal on knihy, napíše 2 ročně.
Každopádně tato kniha mě velmi bavila, jen mě mrzí, že pachatel byl zbabělec a nemohl tak čelit spravedlivému trestu.
(SPOILER) Dominik Dán opět naplnil svůj standard. Zločin není nijak vyjímečný ani zajímavý a pachatel je vlastně předvídatelný, ale kniha je ozvláštněna vsuvkou o historii přátelství party ze sídliště, která mě bavila a díky které se kniha dostala do roviny psychologických detektivek. Co mě jen trochu mrzí je ta naděje, že dojde k rozuzlení s potrestání příběhové linky se Zorou a zase nic. Ta nespravedlnost a nepotrestání viníků mi drásá nervy.