Safienka komentáře u knih

Tak já jsem nadšená! Divočinu mám přečtenou i nakoukanou a toto bylo takové milé dokreslení v podobě zkušeností a rad, které udává pod pseudonymem SUGAR svým čtenářům. Odepisuje na dopisy protkane zoufalstvím, nevědomosti, krutosti, prostě všemi možnými životními osudy. Strašně moc mě to chytilo a i když to bylo pořád to samé (rozuměj, pořád otázka, odpověď), tak to bylo záživné a poučné. Já si to užila a určitě se ke knize budu vracet. Děkuji za ni!

4 13.07.2017

Super! Užila jsem si to. Začala jsem Veronikou a po skončení jsem se strašně těšila na Jáchyma :) ač příběh obsahuje spoustu nevěr, tak tam najdete i strašně moc lásky a drsné reality... Život mladých lidí, kteří nejsou dokonalí. Všichni mají své chyby, které se ne vždy dají napravit. Za mě spokojenost :)

4 23.11.2016

Moje první, čtivá, vtipná, se zajímavým tématem a i když předvídatelná, tak okouzlující :-)

4 12.06.2016

Příběh se mi líbil. Zajímavé skloubení přítomnosti v podání nadané spisovatelky Carrie, které jednoho dne uhrane zřícenina skotského hradu Slains a která začíná díky jakýmsi hlasům v hlavě psát příběh o Sofii. O její předchůdkyni, která prožívá romantický příběh v období jakobitské invaze. Nejdřív mi vadilo, že je kniha tak rozsáhlá, ale ono se to asi jinak nedalo, když se najednou ocitnou oba příběhy v jedné knize. Sem tam byly na mě moc zdlouhavé rozhovory, které se týkaly zmíněné invaze. Kapitáni, generálové a plukovníci se mi maličko pletli. Ale i přesto jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst. Líbilo se mi, že to autorka stavěla na skutečných událostech, které asi dalo dost práce sehnat. A obdivuji, že byla schopna udělat to, co udělala.

4 05.04.2016

wow! Tak to byla smršť! Dokonalá dechberoucí kniha, která mě nenechala spát. Kecám, spát jsem mohla, ale odtrhnout jsem se nemohla! Jen piště dál paní Hooverová!
Jen jsem začala, tak jsem potřebovala strašně rychle skončit. Nemohla jsem se dočkat, až se dozvím všechny informace o minulosti. O tom, co dělalo Milese takového zatvrzelého!

4 07.03.2016

Ze začátku jsem byla strašně nadšená, pak se to mírně táhlo a nakonec bum, napínavý a čtivý text. Určitě skvělý příběh se zajímavou zápletkou. Sedmilhářky se mi líbily víc, ale tato kniha je určitě hned v závěsu. Neustále jsem čekala, že se stane něco víc a skončí to krapet jinak. Přesto děkuji za pozitivní průběh a velký díl empatie, kterým byl celý příběh protkán.

4 04.03.2016

Oddychová četba...nic extra náročného...životní osudy vesnice a jedné umělkyně. Člověk si rád připomene, jak je umění krásná věc..bohužel dost opomenutá...

4 16.06.2015

Příjemné čtení. Na mě moc novinářských záznamů, ale jinak trefně využité ovlivňování cizích lidí skrze internet!

4 16.06.2015

Další kniha od Johna Greena mě opět překvapila, stejně jako Hvězdy nám nepřály. Ikdyž ty byly víc dojemné a emotivní. Přeci jen nemoc dětí není žádna sranda. V této knize není nikdo nemocný, ale spíš otrávený životem. Jedna z hlavních hrdinek má dost všedních dní, životů a hlavně svých neuvěřitelných rodičů (vůbec se jí nedivím). Tak se snaží svůj život alespoň trochu oživovat několika dobrodružstvími v podobě útěků. Ikdyž je tato kniha dost o samotné Margo, tak hned vedle se odehrává příběh Quentina, středoškoláka, jejího souseda, který je naprostým protikladem nezvladatelné Margo.
V knize jsem našla tolik myšlenek, které mě zaujaly a zřejmě je budu ještě nějakou dobu hledat a opakovat si je :-) Opět kniha protkána několika dalšími díly (do kterých se musím prostě podívat :o). Kniha o tom, jaké je to vybočit ze svého všedního dne a prožít nejeden zážitek. Kniha o bandě středoškoláků, o přátelství, odvaze a hlavně o těch druhých. Paráda!

4 26.11.2014

Takhle jsem se u knížky nezasmála hodně dlouho :D Skvělá kniha, vtipný děj. Jsem zvědavá na další díl.

4 09.10.2014

Z počátku mi vadilo to střídaní postav, ale nakonec jsem si zvykla. Ikdyž občas jsem musela i přeskakovat. Například, abych se dozvěděla, co je v tom proklatém dopise :o) Jinak čtivá kniha se zajímavým příběhem, který poukazuje na to, co nám v životě tropí karma. A epilog..ten mě taky potěšil :-)Víc v recenzi.

4 13.09.2014

Přiznávám se! Pohyblivý svátek je moje prvotina od tohoto autora. A…nestydím se za to. Něčím se začít musí. A ještě k tomu jsem se k ní dostala jen díky filmu. Tímto nakopnutím jsem se „přinutila“ dojít do antikvariátu, dílo koupit a spokojeně si ho odnášet domů. A to hned na první pokus. Štěstí mi přálo. Dílo vydané pod Odeonem z roku 1966. Paráda.
Dost k úvodnímu tlachání. V rukou jsem konečně držela poslední dílo Ernesta Hemingwaye, které bylo vydáno až po jeho smrti.
Pohyblivý svátek – výraz pocházející z křesťanství, znamenající svatý den, jehož datum není fixované ke zvláštnímu dni. Můžeme s ním pohybovat kam se nám za chce a určit si tak svůj den, který bude svátkem.
Útlá menší knížečka čtvercového formátu, která Vás zavede do Paříže dvacátých let. 198 stran vytržených z kontextu života Ernesta Hemingwaye. Žádný začátek, žádný konec. Najednou se ocitáte v jiném životě. V životě umělce, který byl a je málokým pochopený, přesto uznávaný a žádaný.
Je tomu asi půl roku zpátky, kdy jsem měla možnost spatřit krásy Paříže. Možná mi to i pomohlo v tom, abych popisy autora více pochopila, navodilo mě to do děje a byla jsem tak více polapena.
Vzpomínky jsou mocné, proto je potřeba je občas někam zapsat. Tak to udělal i Ernest. V hotelu Ritz vyhrabal dva kufy, své tužkou psané poznámky a stvořil tuto knihu. Jak jednoduché.
Začátek plyne velice dobře. Člověk se najednou prochází ulicemi, sedá v kavárnách, popíjí víno a píše povídky. Celý den v tomto krásném, romantickém městě. Máte možnost si jít sednout do kavárny a tam celý den tvořit nové světy. Nikdo Vás neruší, jen ta myšlenka, že musíte něco napsat, aby jste se uživili. Příběhy umělců, které se pohybují okolo Hemiho, nás provázejí celým příběhem. Fascinující život – chudý, požitkářský, smutný, veselý. To vše je zachyceno v Pohyblivém svátku.
První polovina knihy byla příjemně plynoucí, navozující tu správnou atmosféru dvacátých let. Druhá polovina už se maličko více vlekla. Společně s Ernestem jsem se potácela v depresích, s tím rozdílem, že u mě nebyly vyvolány životem a zoufalstvím z toho, že neuživím sebe natož svoji rodinu.
Jak těžký je sám život, zvlášť pro spisovatele této doby. Málokdo tehdy ocenil to, co bylo napsáno. Existuje spousta autorů, kteří jsou nejvíce ohodnoceni až po své smrti. Realita je nemilosrdná a krutá.
Kromě svého kousku života nám autor dovolí nahlédnout do života Gertrudy Steinové a okoření řádky tragikomickými a jímavými pasážemi o smutném rytíři moderní americké prózy Francisi Scottu Fitzgeraldovi. Hlavou mi běží otázka, co je z toho asi pravda. Co si Ernest přikreslil.
Po přečtení si říkám, chtěla bych tam být. Ikdyž paradoxně jsem ráda, že jsem tu dobu nezažila. Ale jen tak nakouknout, pozorovat a poslouchat. Díky Pohyblivému svátku jsem umělcům zase o krok blíž. Díky.

4 25.02.2014

Do knihy jsem šla na základě doporučení. Přečetla jsem si recenzi, která mě tak uchvátila a namotivovala, že jsem ji prostě musela mít. Rovnou jsem si ji koupila a teď přemýšlím o tom, jestli jsem udělala dobře a nebo ne. Ale jo! Jsem ráda, že ji mám v knihovně. Možná mé rozpolcení bylo tím, že jsem na ní neměla tolik času a nebo prostě jen mě tolik nenadchla, jako bylo psáno v zmíněné recenzi. Ale...pěkný příběh! Autor to prý psal zprvu jako povídku, která byla předělána na celou knihu. Ze začátku jsem se celkem rychle začetla, ale pak to mělo takové hluché místo, kdy jsem se ke knize nijak ani nehrnula. Ale ke konci to bylo zase fajn - dokonce i napínavé a hodně čtivé. Celkově tedy nehodnotím knihu 100%, ale přiznávám jí body i za to, že je děj zakomponován do knihkupectví :o) Docela bych ho chtěla vidět v realitě a tu jejich sebranku pod zemí též :-)

4 24.11.2013

Robert Fulghum mě prostě baví! Nemám ho dost ani po jedné knize, takže doufám, že jich vyjde ještě hodně! Tentokrát se nejedná o povídkové dílo ani o příběh, ale spíše o cestopis. Cestopis, který zavítal do Argentiny, konkrétně do Buenos Aires...Pan Fulghum aneb Robert Juan Carlos Fuljumer y Suipach, který se rozhodl naučit tango. Na tři měsíce odjíždí do cizí země, kde se učí, učí, zkoumá, nabíjí a učí. Musím říct, že tango je můj nejoblíbenější tanec a možná i proto mě tato kniha hodně oslovila. Při jejím čtení jsem měla chuť tančit, poslouchat a hlavně tam být s ním. Připisuji tedy na seznam svých přání: Navštívit Argentinu a naučit se tango! Díky této knize je mi pro začátek alespoň bližší mentalita Argentinců a vím, že když jdu do ulic, tak si mám bankovky a doklady poschovávat po těle a na vrchu nechat klamnou taštičku zavěšenou přes rameno s několika drobnými.

4 04.09.2013

Dílo, které obsahuje nesmírné množství pravd a zajímavých postřehů k životu. Do rukou se mi dostalo pouze díky tomu, že jsem slyšela jednu paní, která o něm vyprávěla, jaká to je pro ní bible, ke které se neustále vrací a vracet bude. Je to kniha, kterou člověk zhltne napoprvé a potom v ní hledá stále nové a nové informace, které jsou opředeny pravdou a životem sivánských mnichů.
Hlavní hrdina knihy je úspěšný právník. Jeho přítel Julián má stejnou profesi, ale jednou dostane infarkt a dá se říct, že po této události zmizí z povrchu zemského. Odebere se hledat nový život do Himalájí k mnichům, kteři se mu stávají učiteli života. Dozvídá se zde, jak zlepšit svůj život, jak ho naplno využívat, být zdravější, pln energie a hlavně šťastnější. Rozhodne se, že tyto naučené, cenné praktiky bude šířit dál. Vrací se zpět do svého starého světa, ač už jako jiný člověk. Navštěvuje našemu hrdinu - neznalce, kterému začíná svá moudra předávat.
Kniha se čte velice dobře. Doporučuji všem. Věřím, že se k ní ještě mnohokrát vrátím a zjistím, že tam je pro mě opět něco nového. Proto knihu zařazuji do své knihovny, aby byla co nejblíž k možnému nahlédnutí.

4 24.01.2013

Pěkné, hodně idylické a řekla bych, že o tu hvězdičku slabší než první díl. Jsem zvědavá na třetí díl :)

3 28.12.2020

To jsem to zase pěkně zhltla! Vidím podobnost ve Skleněném trůnu, ale vůbec mi to nevadí! Moc jsem si to užila a ač pár chvil bylo takových táhlých, tak se těším na další díl! A říkám si, jestli Maasová někdy překročí 1000 stran a kam ty knihy budu sakra dávat?:D

3 15.10.2020

Skvělé! Téměř celá já :-)

3 22.02.2020

Je to už doba, co jsem četla první díl, takže jsem asi zapomněla, jak skvělé počtení to je a nebo se autorův styl vylepšil. Ač tak či tak, knížečku jsem si užila. Předčítala jsem ostatním a hodně se nasmála. Našla jsem zase spoustu krásných myšlenek. Jsem ráda, že tuto knihu mohu mít v knihovně! Je to skvost :)

3 29.12.2019

Skvělé to bylo! A to že ne u všech druhých dílů to tak je! Z otce jsem měla osypky a nejradši bych mu dala ránu litinovou paličkou! A kluci opět a zase roztomilí... I ti kamarádi kolem!

3 08.12.2019