Sam33 komentáře u knih

Moje poslední kniha roku 2020. V listopadu jsem si řekla, že bych si na konci roku chtěla přečíst knihu, která letos vyšla, prostě úplně novou knihu. A z googlu mi vypadla tahle. Nevím proč, ale občas se mi stane, že se sice dívám na titulní stránku, ale vůbec nevidím, co na ní je. Asi jako v tomhle případě. Vůbec jsem tu židovskou hvězdu neviděla. A neptejte se mě, jak je to možné.
Kniha pojednává o životě Zuzany Liebeskindové, takže je rozdělena do 3 větších celků - dětství, dospívání a dospělost. Kniha je psána velmi poutavě, i přes značnou absenci dialogů (a k mému nepříjemnému zjištění, v té málo přímé řeči, která se objevuje, chybí uvozovky, takže si přečtete nějakou větu a až na úplném konci vám dojde, že se jednalo o přímou řeč).
Za mě je kniha úžasná v tom, že čtenáři ukazuje, jak postupně Židé přicházeli o práva, majetek a nakonec i životy. Když se Zuzana dostává do Osvětimi, autorka píše, že se Zuzanin život navždy rozdělil na dobu před Osvětimí a po ní. Ve mě jako ve čtenáři se událo něco podobného. Stránky, které popisují Zuzanin pobyt v Osvětimi, mi bylo nepříjemné číst, ale zároveň jsem nedokázala přestat. Skutečně je kniha napsaná velmi poutavě. To, co přichází po Osvětimi pro mě bylo snad ještě horší. Zuzany mi bylo líto. Nejen, že zůstala sama, ale samozřejmě už nikdy neuvidí majetek, který ji plně náleží.
Co se týče samotného konce, bylo mi z toho na nic. Skutečně jsem přemýšlela o Zuzaně jako o živé bytosti a prolétla mi hlavou myšlenka, zda by pro ni nebylo lepší prostě umřít v Osvětimi. Protože aby přežila šílené nacistické pokusy, a pak ji bil ten prevít, jehož jméno nebudu prozrazovat, mi přišlo na jednoho člověka až příliš. Takže samotný konec mě nutil k úvaze, zda autorka udělala dobře to takhle napsat, zda by nebylo "lepší" věnovat víc prostoru pobytu v Osvětimi a tam třeba i Zuzanin příběh ukončit. Přeci jen kniha je jmenuje Zuzanin dech.
Četla jsem názory, že je to podobné Haně od Morsteinové, to nemůžu posoudit, byť mi Hana leží už přes rok v knihovně, ještě jsem si ji nepřečetla. Zuzana ke mě přišla dřív. Já jsem za to ráda. Doporučuji k přečtení. Citlivějším čtenářkám se bude líbit i milostný příběh na pozadí.

7 31.12.2020

Nepatřím k fanouškům Jo Nesba. Ani kriminálky a detektivky moc nečtu, ale Sněhuláka jsem si přečetla. Líbilo se mi to, byť hlavní hrdina Harry Hole mě příliš nezaujal. Autor mě rozčiloval s tím, jak zajímavý děj najednou utnul. Kdo byl vrah jsem nevěděla a zajímavé odůvodnění proč vraždil.

3 06.05.2020

V době karantény jsem se dostala od fyzických knih ke čtečce (poprvé v životě), kde jsem našla tuhle knihu. Upřímně nejsem fanoušek Odstínů a ani jsem je nečetla. Ale jelikož karanténa, tak jsem se do toho pustila (a sem i přiznám, že mě uklidňovalo, že díky čtečce nikdo doma neví co čtu a neutahuje si ze mě).
Takže ano, vím že je to druhý díl psaný z jeho pohledu a vůbec mi nevadí, že některé drobné souvislosti z předchozí knihy mi unikají. Ovšem příběh jako takový z jeho pohledu mi přijde daleko lepší. Tím, že je to dospělý chlap, byť v této knize dost fňuká a plazí se před Anastasií, mi přijde kniha zajímavější. Jinak se samozřejmě jedná o oddychovku pro ženský, jen teda ty sexuální scény mi přijdou na jedno brdo. Nejsem cílová skupina, za kterou teda já považuju ty maminy okolo padesátky, ale možná to bylo i tím, že v tomhle díle moc nechodí do té své mučírny, ale nic mě nepřekvapilo. Sexuální styk popisovaný pořád na jedno brdo, stále ty stejné slovní obraty  (já tě tak chci, Ano), v podstatě pořád ta samá poloha milionáře a vždycky přichází orgasmus u obou společně  (což teda nechci nikoho urazit, ale mě se to teda nestává ve 100 % případů). A ještě mě fascinuje, že oba můžou třeba i pětkrát denně v jakoukoli denní i noční hodinu a únava asi vůbec neexistuje, respektive se o ní mluví, ale ta touha je větší. Takže z mého pohledu je tam toho sexu zbytečně moc i když je vlastně hrozně nudný a bez nápadů. Ale jelikož je to sexuální román, tak tam logicky musí být.
Do toho mě dost fascinuje, že Christian působí na okolí  velmi sebevědomě, jistě a cílevědomě, ale uvnitř je to absolutně zoufalý, sebe si nevážící uplakánek, který nemá ani kapsu sebeúcty. Což teda mě, ač nejsem psycholog, připadá dost zvláštní. Vybuduje si firmu, je bohatý, ale nedokáže se na sebe podívat do zrcadla? Neustále sám sebe nazývá zmrdem?
Zkrátka pro mě to bylo velmi velmi oddechové čtení, kterého ale nelituju. V trilogii dál pokračovat nebudu, nejsem totiž cílovka, takže o tvrdém sexu nemusím jen fantazírovat, ale můžu ho jít si užít.

1 06.05.2020

(SPOILER) Přečteno v karanténě, kdy jsem doma hledala knížky, které jsem ještě nečetla. Tuhle jsem si vybrala na základě dobrého hodnocení na netu. Pro mě příjemné překvapení, měla jsem přečteno během 2 dnů.
Milostný trojúhelník, kde je všechno ještě kapku komplikovanější. Hlavní hrdinka Louise mi ovšem nepřirostla k srdci, ale nevadila mi. Naopak Adele mě zaujala mnohem víc, i když mi postupem času začalo vadit, jak jí všechno vychází.
Kapitola 56 je celkem úlet, byť mě to bohužel tak nepřekvapilo a hlavně jsem měla chuť Louise praštit za její blbost a nakonec mi ji ani líto nebylo. SPOILER Paradoxně mi bylo víc líto opravdové Adele a její lásky s Davidem, která skutečně odešla v den, kdy skutečná Adele zemřela. KONEC SPOILERU
Za mě pohodové čtení, brala jsem to s nadhledem a chápejte, že v době koronaviru si přečtu i méně kvalitní literaturu s chutí.

6 06.05.2020

Knihu jsem četla v létě a když jsem ji dočetla, byl to pro mě tak silný zážitek, že jsem si řekla, že to musím trochu zpracovat a pak že bych to nějak sepsala. No nebudu lhát, zapomněla jsem na to. Ale na knihu jako takovou nikoli!
Kniha je skvělá. Napsala ji žena, ale hlavní hrdina je MUŽ a celé téma knihy je takové ženské a ano pro ženy. Už snad tím mě to dostalo. S hlavním hrdinou Tomem jsem nějak splynula a chápala ho. A ano, u knihy jsem brečela. Takže ženy, jestli nevíte co s dlouhými podzimními večery, zapalte si svíčku, připravte si kapesníky, zachumlejte se do deky a čtěte. Až dobrečíte, běžte obejmout své děti a partnera taky. A buďte vděčné za to štěstí, co máte.

Na to, jaký jsem literární milovník, mi Lars Kepler úplně vypadl. Narazila jsem na něj teprve nedávno při rozhovoru a velmi mě zaujalo, že manželská dvojice spolu takhle píše. Našla jsem si jejich první knihu, a tak jsem se dostala k Hypnotizérovi.
Musím napsat, že skutečně krimi a detektivky nejsou má krevní skupina. Ovšem jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Velmi mě překvapilo, že jsme vlastně nehledali vraha, jelikož toho známe celkem brzy. Hlavní příběh je skutečně jinde. Než jsem došla k pasáži, kde je flashback (strany asi 320-400), tak jsem si říkala, co ksakru chce autor ještě psát na dalších dvou seti stranách? Flashback to ale zachránil, moc se mi líbil, a pak už to jde rychle.
Takže závěrem- kniha se mi líbila, myslím si, že v budoucnu se k tvorbě Larse Keplera a příběhům komisaře Joony Linny určitě vrátím, ale ne hned. Tyhle vraždy a krveprolití nepatří k mým srdcovkám.

5 08.07.2019

Kniha mého srdce. Snad nelze Saturnina nemilovat. A Milouše. A tetu Kateřinu. A dědečka. A slečnu Barboru. A doktora Vlacha a jeho teorii s koblihami. A hlavního hrdinu, jehož jméno za celou dobu ani jednou nezazní. No tááák...

16 16.06.2019

Asi je to tím, že jsem tuhle knihu četla v podobném období jako např. Romeo, Julie a tma od Otčenáška, ale u mě tohle nezabodovalo. Hezký příběh mladého páru na konci první světové války. Ale na můj vkus se moc mladě nechovali. Přišli mi takoví smíření se smrtí, že sis snad přáli, aby na ně ten kostel spadnul. Pardon.
Určitě to patří ke klasice, ale já si myslím, že jsou lepší příběhy, nejen o mladých zamilovaných lidech, ale i o WW1.

4 16.06.2019

Hlavní myšlenka mi nepřijde špatná. Snaha poukázat na dnešní cynismus, hloupé výmluvy, bezcharakternost určitých lidí. Občas se mi ani nechtělo věřit, že něco tak strohého a bolestivého dokázal člověk napsat a poslat to jinému. Ale proč kniha? Bylo mi líto použitého papíru, vážně. Kniha má navíc zbytečně velký formát, aby na 1 stránce byla 1 bublina se zprávou "Už tě nemiluju." Na instagram dobrý, ale kniha fakt ne!

Nápad se dvěma příběhy - každý z jedné strany - nebyl úplně špatný. Jenže záleží, kterým pohledem (zda Veronikou nebo Jáchymem) začnete. Knihu jsem začala číst od Jáchyma, byla to náhoda, jenže sestra mi radila, že je lepší začít Veronikou. A ano, pokud čtete knihu poprvé, začněte Veronikou. Jáchymův příběh mě úplně nenadchnul a hlavně jsem se potom i nutila číst druhý příběh, jelikož už ho znáte, jen se vám vykreslí nějaké drobné detaily. Takže spíše průměr, líbí se mi Hartlův styl psaní, ale nějakou díru do světa touto knihou neudělá. Letní oddechovka.

3 16.06.2019

Má první kniha o Holmesovi, kterou jsem četla. Asi zůstane i navždy jediná, jelikož mě Holmes nijak zvlášť nezaujal, a ani žádný milovník detektivek nejsem. Ale je to klasika a určitě nelituji toho, že jsem ji přečetla.

3 05.05.2019

Zbožňuju. Kniha s děsivým tématem, ale je napsaná naprosto skvěle. Přiznám se, že když jsem ji četla poprvé, trochu jsem zápasila s jmény, hlavně těch tří "bab" ze začátku. Ale když jsem to pak četla podruhé potřetí, už to bylo naprosto srozumitelné. Jen mě děsilo, jak tam toho zla a narážek, co se stane, je víc a víc. Stojí za přečtení. Doporučuji.

12 05.05.2019

Já se tááák snažila, abych knihu dočetla. Vážně. Ale prostě to nešlo. Ani na x-tý pokus. Knihu mám doma a koupila jsem si ji ze dvou důvodů - jednak kamarádka ji četla a byla nadšená a zadruhé jsem si ten rok řekla, že si přečtu knihu, která získala Magnesii literu (2017). No leží mi doma druhým rokem a já už se nechci dívat, jak mi zabírá místo na nočním stolku, tak ji zase uklidím zpět do knihovny a možná po ní sáhnu za pár let znovu. Ale jen možná.
Kniha Jezero je velmi zvláštní. Neznám nikoho, kdo by knihu jen přečetl a řekl jen: "Hmmm." Prostě buď se vám líbí, máte ji rádi a patří k vaším oblíbeným, nebo jste prostě jako já, kdo se dostal možná tak za první třetinu a říkáte si: "Ty jo, ještě nejsem ani v půlce?!" Příběh mě nezaujal, hlavní hrdina - o němž jsem si nějakou chvíli myslela, že je dívka - též nezajímavý a ničím si mě nezískal (ať kladně či záporně). Za mě skutečně ne.

Smrt obchodního cestujícího mě velmi mile překvapila. Kniha je plná zajímavých myšlenek, kterými se člověk začne zabývat až v určitém věku, proto jsem byla ráda, že jsem si knihu přečetla. Jen si kladu otázku, zda autor zamýšlel čtenáře mást tím, že nijak výrazněji neodlišil, kdy se Willymu protíná minulost do současnosti. Často bylo zmíněno jen to, že právě přicházející postava na jeviště vypadá mladě (př. přichází Linda, vypadá jako kdysi). Ale asi ano, aby se čtenář mohl lépe vcítit do Willyho. Za mě dobré, smutné a bolestně pravdivé.

2 04.03.2019

Kniha mi byla doporučena kamarádkou, která má tento typ literatury velmi ráda. Upozorňovala mě, že se musím překousat přes úvod, pak že už je to skvělý. Musím tedy souhlasit, jelikož počáteční problém "s óčkem", jak byl orgasmus nazýván hlavní hrdinkou, na mě působil dosti rozpačitě. Ale prokousala jsem se tím a pak už to jelo.
Mě přišlo, že kniha paradoxně není ani o sexu jako takovém, ale je tam skvělé sexuální napětí mezi Caroline a Nabíječem. Fakt, to se vleklo skoro celou knihou a mě se velmi líbilo. Vůbec bych se nebránila, kdyby kniha skončila tím vyvrcholením v podobě sexu. To se teda nestalo, musel tam být takový přeslazený happyend, ale jsem spokojená. V knize jsou i humorné pasáže, takže dámská odpočinková četba jak vyšitá.

1 24.02.2019

Je až neuvěřitelné, že kniha byla napsaná v roce 1949, a i přesto tak dokonale popisuje současnost. Knihu jsem nyní (na začátku roku 2019) četla podruhé. Poprvé jsem ji četla v roce 2015 a už tehdy mi připadala děsivá. Ale nyní jsem po přečtení snad ještě více v šoku. Big brother is watching you... Skutečně. Dnes jsme sledování - nemusí to být nutně kamery, ale každý z nás se dobrovolně nechává sledovat tou malou placičkou, kterou máme neustále v kapse nebo spíše v ruce a komunikujeme skrze ní s celým světem. Takže za mě skutečně skvělá kniha, jen tedy pozor na to, jaké máte vydání - liší se totiž překlady.

15 24.02.2019

Úžasná kniha, která mi pomohla nahlédnout na lidi s autismem konečně i jinak (mnohem lépe a konečně i jim trochu porozumět). Rozhodně stojí za přečtení!

Na tuto knížku jsem se velmi těšila. Viděla jsem ji před dvěma lety v knihkupectví, ale nestihla jsem si ji koupit. Dnes za to děkuji! Knihu jsem přečetla během 3 dnů, jelikož jsem pořád naivně čekala, že se to nějak rozjede...ale nestalo se tak.
Co je nejvíc strašidelné, tak jsou obrázky a titulní strana. A to je opravdu vše. Autorka nedokázala pořádně popsat Brookline, jeho temnotu ani suterén. Přitom příležitostí měla skutečně mnoho. Takže jako horor to velmi zklamalo.
A to nemluvím o hlavním hrdinovi. Pro mě nesympatický Dan o kterém jsem si celou dobu nedokázala najít cestu. Takový nemastný, neslaný. Ani mi nevadilo, že čtenář nezná jeho fyzickou podobu, ale autorka nevysvětlí ani povahové vlastnosti a čtenář zprvu velmi plave. Celý příběh se trochu rozjíždí po stránce 100, ale ani to není žádná sláva. Nejzajímavější mi přišly asi kapitoly 33 - 35, ale určitě to pro mě překvapení nebylo.
Na to, jaký to mělo potenciál, autorka nevyužila ani 10%. Za mě neuvěřitelné zklamání.
P.S. A už vůbec nechápu, proč je doporučeno až pro čtenáře od 16 let, když by to klidně mohly číst 12leté děti.

Tahle kniha je mou srdcovkou. Četla jsem ji poprvé ve 13 a dodnes se k ní ráda vracím. Samozřejmě, děj je v 70.letech, což je pro dnešní mladé lidi dost složité, ale mě to absolutně nevadilo. Ba naopak se mi líbilo, že můžu poznat (možná ne úplně přesnou) mentalitu tehdejších lidí. Pro mě navíc bylo o to lepší, že jsem se dokázala ztotožnit s jednou z hlavních postav.
Konec je přeci jen takový klišé happy end, ale já jsem spokojená. Jen teda mám výhradu k překladu názvu, myslím, že si s tím šlo poradit lépe.

2 07.08.2015

Kniha je naprosto úžasná. Když jsem ji četla prvně, myslela jsem, že snad nepřekousnu jména jako Hazel a Augustus. Nicméně to se po chvíli smaže a čtenář si plnými doušky může užívat nádherný romantický příběh. Doporučuji

2 07.08.2015