sArKa236 komentáře u knih
Pokud to nevíte, knížka je klidným doplňkem k indickému eposu Rámájaně. Nepokrývá jeho děj, ale doplňuje ho o příběh jedné z jeho (vedlejších) postav, Kaikéjí.
Kaikéjí sledujeme od jejího narození, přes její sesterství, zasnoubení, manželství, mateřství, až k dramatickým okolnostem, které vedly k vyhnání jejího syna.
Knížka se mi líbila, dle mého se jedná o zajímavé doplnění chybějícího úhlu pohledu. Nečekejte mnoho akce či romance. Jedná se o prostý příběh ženy, která vzdoruje předurčením žen v dané kultuře a době.
Je to uklidňující četba. Přirovnala bych ji ke Kirké (M. Miller), ale ne k Achilleově písni (nečetla jsem ji, soudím podle toho, co jsem o ní slyšela).
Největší plus: donutilo mě to si vyhledat něco k indické historii, dozvěděla jsem se něco nového o tamních příbězích, zvycích, mytologii.
Co někoho může otravovat: in your face feminism (hlavní cíl Kaikéjí je pomáhat ženám) - mě ne že by to vadilo, ale nepřišlo mi to napsané adekvátně k příběhu.
Jinak ale vřela doporučuju, jedná se o novinku mezi mými oblíbenými. Určitě si přečtu její Goddess of the river.
Ne, že by se mi závěr trilogie vyloženě nelíbil, ale zkrátka jsem v rozpoložení, kdy jsem od děje potřebovala něco trošku jiného - trochu víc napětí?
Třetí díl je napěchovaný akcí. Hlavní postavy se snaží přechytračit milion myslí v jedné, což nastavuje vysokou laťku. Řešení problémů je kreativní, a samozřejmě se po cestě objevují nečekané zvraty, ale vlastně tak nečekané nejsou.
Jak bylo již řečeno, osobně jsem od toho čekala něco jiného, ale i přesto celou sérii považuji za dobrou a doporučuju k přečtení.
Dlouho jsem přemýšlela, jak knížku ohodnotit. Je to poměrně zapeklitá situace, protože knížka se Vám zkrátka nemá líbit, nicméně je napsána velice dobře a zajímavě.
Pro ty, kdo se rozhodují, zda Lolitu číst nebo ne:
- jazyk je poměrně náročný a hustý, ale mě se styl psaní líbil
- sex je tam spíše zmíněný, než explicitně popsaný, nicméně myšlenkové pochody hlavního hrdiny Vám očekávané znechucení vynahradí
- musíte se nad tím trochu zamyslet, abyste pochopili některé věci (vypravěč je může představit jako jednu věc, ale na pozadí je věc jiná)
- kniha je psaná z pohledu ubohého muže, který si je plně vědom, že je ubohý, a v podstatě se snaží přechytračit sám sebe
- Lolita není nevinné dítě
S tím, kniha pojednává dobře a ze zajímavého úhlu o příšerném tématu. Doporučuju, ale až po zvážení výše uvedených bodů.
Knížka se čte rychle, a přesto že byla naspána už před nějakou dobou, pořád v ní najdete věci, u kterých se pozastavíte a uvědomíte si, že jsou vlastně stále platné.
Doporučuji k odpolednímu čaji.
Přesně takové, jak popis říká. příjemná odpočinková četba, která mi pomohla se zrelaxovat v náročném období.
Klasika, kterou by si měl přečíst každý - ať už k maturitě, nebo jen tak.
Čte se krásně, rychle, srozumitelně, schovává v sobě varování.
Elantris pro mě byla zajímavá v tom, že převážnou část knížky absolutně netušíte kam ten děj spěje. V jiných knížkách postupně odhadujete jednotlivé konflikty, které by mohly nastat, ale tady ne. Naprosto ve zkratce knížka pojednává o přeměně na zombie a sociálním dopadu této přeměny.
Dějem provází tři hlavní postavy:
Raoden: nadějný princ Raoden, kterému je všechno odebráno, když ho postihne Raod a je tedy vhozen do Elantris, města zombie, kde je ponechán vlastnímu osudu. Odhaluje, že život v Elantris je úplně jiný, než si lidé venku myslí. Snaží se pomoct obyvatelům v Elantris k lepšímu životu. Chvilku se mu to vlastně i daří, ale pak BOOM.
Sarene: neobvyklá princezna, která přijíždí uzavřít politický sňatek s princem Raodenem. K tomu ale nedojde, protože je princ prohlášen za mrtvého. I tak však Sarene získává postavení u dvora, a její průbojná osobnost ji nutí zavrtat se do místní politiky a života. Jakožto žena není vnímána jako inteligentní, čehož využívá do poslední kapičky. Je fascinována Elantris a v jednu chvíli dokonce naváže tak trochu vztah s jednou z místních mrtvolek.
Hrathen: má nejpitomější jméno, které jsem si musela vygooglit. Jedná se o příslušníka nepřátelské církve, který přichází obrátit místní no svou víru. Během tří měsíců, protože to je reálný cíl.
Nejvýznamnější roli má v této knize tyčka. Let that sink in.
A to je asi tak všechno, čím vám můžu knížku přiblížit, aniž bych prozradila něco zásadního. Knížka se mi líbila, možná bych ocenila aby byla o pár stránek kratší, ale nijak zásadně mi to nevadilo.
Pokud máte rádi fantasy a Sandersona, dejte tomu šanci.
Přemýšlím, jak v jediném komentáři vyjádřit, jak moc mě Cesta králů bavila.
Se Sandersonem mám dobré zkušenosti, přivedla mě k němu série Mistborn. Teď se postupně prokousávám vším, co spadá do Kosmíru. Archiv Bouřné záře mě děsil nejen délkou jednotlivých dílů, ale i plánovanou délkou série. Přesto jsem mu ale dala šanci, a ničeho (zatím) nelituji!
Teď už něco ke knížce jako takové - co šekat? Nemusíte mít načtené nic ze Sandersonovy tvorby, abyste si ji užili. Někde jsem četla, že je to v podstatě takový prolog k celé sérii, a s tímto tvrzením souhlasím.
Kniha slouží k seznámení se se světem a hlavními postavami.
Sanderson opět dokazuje, že fantazii se meze nekladou, a opět přichází s originálním světem, na který si musíte zvyknout. Naši planetu totiž moc (vůbec) nepřipomíná. Na druhou stranu tam mají obří kouzelné meče a brnění. Takže za to velké významné plus.
Každá z kapitol se věnuje jedné z hlavních postav, které jsou však roztroušené po světě, a tak se téměř nepotkávají. Kaladin: mladý, zotročený voják, který se snaží vypořádat s bezvýchodnou situací a udržet své lidi naživu. Při tom se mu nějak podaří se spřátelit se vzduchem, protože proč ne. Dalinar a Adolin patří k šlechticům, kteří bojují za svého krále ve válce. Mají ale trochu jiný pohled na svět než ostatní šlechta, takže to taky nemají úplně lehké. Šalán je mladá dívka, která se jednoho dne rozhodne, že okrade jednu z nejvzdělanějších/nejváženějších/nejkrásnějších/nejdrsnějších žen na světě, která je ještě k tomu sestra jednoho z králů. Protože na tomhle plánu se nemůže nic pokazit. A taky umí kreslit. Szeth musel zabít krále, a tak jde všechno do háje. A Hoid. Každá z postav je jiná, má vlastní cíle a problémy, se kterými se v průběhu příběhu musí vypořádat.
A tom kniha je. I když je plná bitev a akčních scén, pravé vyvrcholení je až na konci. Celých 900 stránek skáčete mezi jednotlivými postavami a jejich životem, ale i to je záživné. Celou dobu navíc víte, že se na pozadí děje ještě něco většího, temnějšího. Nevíte ale co, a ani já zatím nemám moc teorií pro další díly. Sanderson se ale osvědčil v nečekaných zvratech, takže určitě budu překvapená.
Knížku vřele doporučuju!!
Knížka je oproti všemu, co jsem zatím od Sandersona četla, velmi tenoučká.
Určitě není lepší, než původní trilogie, pokud ale máte rádi svět Mistborn, pak určitě doporučuji. Cíle hlavních postav nejsou ani tak ušlechtilé ani tak nedosažitelné, jako v původní trilogii (na druhou stranu, popravení boha a záchrana končícího světa se překoná jen těžko). Jedná se o odpočinkový příběh na pomezí divokého západu a průmyslové revoluce. Myslím, že pokud k druhé éře budete přistupovat jako k povídkám ze světa Mistborn, nebudete zklamaní.
Co mě potěšilo, je využití předchozího příběhu i zde - při cestě městem narazíte na místa pojmenovaná po hlavních hrdinech, vytvořila se zde nová náboženství a šlechtické rody.
S touto knížkou jsem se svezla na vlně posedlosti, která ji obklopovala. Rozhodně se nejedná o mistrovské dílo, nebo něco originálního, ale pokud vás baví Maasová a Armenautová a Holly Blacková, tohle by mohlo být něco pro vás.
Příběh však není nijak hlubokomyslný, postavy dělají naprosto nelogická rozhodnutí, a vše, co se děje se děje pro romanci a drama -čtěte, pokud vás tyhle knihy baví.
Knížka mám moc zajímavý a originální námět, děj i postavy mě zaujaly.
Doporučuji vyzkoušet, autorka je oblíbená z určitého důvodu.
Mnohem, mnohem slabší než první díl, až trochu promarněný potenciál? Konec se mi ale líbil, přišlo mi, že vzhledem k dané situaci se to stát muselo, nicméně bych byla radši, kdyby se děj vedoucí ke konci odehrál trochu jinak.
Zajímavý námět a postavy, magický systém se mi taky líbil, a děj mě zaujal. Atmosféra knihy je temnější, ale postavy někdy až komické.
Doporučuji.
Skvělé odpočinkové čtení o prvním pořádném zamilování. Doporučuji pro slunečné odpoledne na zahradě s mohitem v ruce.
O dost(?) slabší, než první díl, ale v sérii hodlám pokračovat.
Asi už jsem se ocitla mimo cílovou skupinu? Mojí chybou je, že jsem myslela, že knížka je fantasy s romantickou linkou, ale ne, jedná se o fantasy romanci, takže jsem byla zklamaná. Pořád jsem čekala, až trochu upustíme od pokukování po mladém strážci a dozvíme se trochu víc o světě, ve kterém jsme, a jak funguje, ale to se nestalo.
Děj mi přišel předvídatelný a postavy neoriginální, ale chápu, proč se to lidem líbí.
Není to sice můj šálek kávy, ale doporučuji čtenářům ya, kteří mají chuť na něco trochu ostřejšího, tajemného cizince a upíry.
O Mistborn jsem slyšela hlavně od zahraničních influencerů, česká vlna, pokud nějaká byla kolem vydání knih, mě zcela minula. Do čtení jsem se dala se zvědavostí a vysokým očekáváním, a byla jsem více než spokojená. Svět, ve kterém se nacházíme je nesmírně zajímavý a originální, stejně jako magický systém. Postavy super, děj super, svět super, všechno super.
Doporučují těm, do mají rádi zajímavé magické systémy, trochu politikaření a bandu kriminálníků, kteří se snaží svrhnout vládu.
Druhý díl mi přišel o něco slabší než ten první, ale přesto se jedná o výborné pokračování. Opět jsem nečekala žádný ze zvratů a odhalení, doporučuji!