Šárka5875 komentáře u knih

Z knížky mám rozporuplné pocity.Některé stránky jsem hltala a jinde jsem se nemohla hnout z místa.Začátek mi přišel dost rozvláčný.Ale nemůžu říct,že by se mi kniha nelíbila.Přesně popsala pocity ženy,která přišla o své milované dítě a navíc tak krutým,odporným způsobem.

1 07.05.2012

Knížka mě ze začátku moc nechytla,ale s postupným rozvíjením děje jsem hltala stránku za stránkou,ovšem konec mě tedy překvapil.

1 04.05.2012

Velice čtivý příběh z období holokaustu, který dáte jedním dechem. Více v recenzi zde na stránkách.

16.05.2018

Za mě má tedy kniha Bake and the City velké doporučení. Pokud milujete sladké, určitě po ní sáhněte, nebudete litovat. Ovšem počítejte s tím, že při prohlížení začnete brzy slintat.

03.02.2018

Já za sebe bych knížku klidně doporučila, ovšem jen těm čtenářům, kteří neomdlívají při ostřejším slovu nebo braní krve. Nejde o žádnou literární pecku, ale je to čtivý příběh přiměřené délky a tak proč ne. Zkuste ho.

03.02.2018

Kouzelná malá knížečka plná nádherných fotografií. Pejskaři rozhodně ocení.

14.10.2017

Na román Moje všechno jsem byla velmi zvědavá. Námět mě zaujal a těšila jsem se na hluboký, emotivní příběh. Ovšem jsem trochu zklamaná. Myslím, že autorka tak úplně nevyužila potenciál, který se jí námětem nabízel. Navíc jsem nečekala, že dost velká část příběhu se bude týkat Tomovy sestry. Musím říct, že konkrétně ona mě moc jako postava nezajímala a tudíž pasáže, které se týkaly jí, mě nijak neoslovovaly. Kniha mě tedy celkově nenadchla. Začala pěkně, čekala jsem, jak se bude příběh dál rozvíjet. Jaks e mladí manželé s krutým osudem v podobě nemoci poperou. Ovšem prostředek knihy mě převážně nudil. Až ke konci jsem se zase svižněji rozečetla, protože mě zajímalo, jak příběh Hany a Toma vyvrcholí. Za mě tedy lepší průměr, nic světoborného. Je to všem debutové dílo a já ráda zkusím další autorčinu knihu, pokud u nás vyjde. Třeba bude již propracovanější.

V knize se střídají kapitoly ze současnosti s kapitolami z minulosti. Dozvídáme se tedy, jak se Tom s Hanou seznámili, jak se vyvíjel jejich vztah a co předcházelo té osudné události v podobě Tomovy mrtvice.

Pokud hledáte odpočinkový román s pomalejším dějem, který nejde nijak zvlášť do hloubky, potom Moje všechno zkuste. Můj šálek kávy to však úplně nebyl, čekala jsem víc. Ovšem jisté poselství si z knihy odnesete. Člověk musí myslet také sám na sebe, a ne žít pouze život svého partnera. A také že nejen prací živ je člověk. Pochopitelně se nabízí pronést, že bez práce nejsou koláče, ale jak se říká... Všeho s mírou. A do třetice... Komunikujte spolu.

Kniha se pyšní nádhernou obálku, která mě zaujala hned na první pohled, a musela jsem se pídit, jaká kniha se za ní skrývá. Za obálku tedy velký palec nahoru.

03.09.2017

Na prvotinu slovenské autorky Andrey Coddington jsem se docela těšila. Měla jsem ji doma již delší dobu, než jsem se do ní začetla. A musím říct, že jsem asi čekala trochu jinak postavený příběh, více psychologie. Dvě třetiny knihy vypráví autorka zážitky ze života v New Yorku, kdy si ještě užívala svobodného života s přítelkyněmi, na večírcích. Hodně se vyžívá v popisu čtvrtí a ulic New Yorku, v čemž jsem se já hodně ztrácela. Až poslední část knihy byla věnována etapě vdané ženy, zvratu šťastného manželství v neštěstí a bolest... v podstatě tématu, kvůli kterému jsem si knihu koupila.

Tím chci říct, že kniha vůbec není špatná, naopak, jako prvotina je určitě dobře napsaná. Jedná se o biografii autorky, ve které popisuje určitou etapu svého života. Jen jsem prostě čekala jinak postavený příběh a proto mě osobně knížka moc neoslovila.

13.03.2017

Na této knížce je fajn, že pokud nechcete, nemusíte ji číst od začátku, můžete klidně od konce, od prostředka nebo si jen tak nalistovat, jakou stránku právě chcete. A zaručuji vám, že se pobavíte a zasmějete úplně na každé.
Deník fejsbukové matky se mi moc líbil a je to opravdu originální počin. Sice jsem ji přečetla úplně celou od začátku do posledního statusu, ale to mi nebrání, se k ní kdykoli znovu vrátit. Vím, že mi rozhodně zvedne náladu, pokud bude právě na bodu mrazu.

Nechápu tu spoustu negace kolem knihy. Kdo ji číst nechce, nemusí. Inteligentní čtenář od knihy jistě neočekává hlubokomyslnou četbu, ale chce se pobavit. A tuto úlohu Deník plní na 100%.

13.03.2017

Musím říct, že jsem se knihy zpočátku trochu obávala. Přestože mám ráda umění, obrazy, podivínského malíře Muncha jsem dosud neznala. Měla jsem obavy, aby se příběh netýkal výhradně malířství a věcí kolem. Ale naštěstí ne a já a si čtení opravdu užila. Navíc 19. století, ve kterém se děj odehrává, mám moc ráda.
Zdali Munchův nejznámější obraz Výkřik vznikl opravdu díky lásce a zakázanému vztahu ke zmíněné dívce, či to bylo vše úplně jinak, to asi nikdo z nás s určitostí vědět nebude.

Kniha se mi četla moc pěkně. Je psána lehce poetickým jazykem. Troufám si tvrdit, že kniha určitě nebude úplně pro každého, ale své čtenáře si rozhodně najde. Já ji za sebe můžu doporučit určitě.

13.03.2017

Z knihy německé autorky Judith Hermann jsem velmi, velmi rozpačitá. Anotace mě zaujala, námět stalkingu mi přišel zajímavý. Ale autorčino pojetí a zpracování mě absolutně neoslovilo, naopak. Příběh mi přišel nemastný, neslaný. To samé postava hlavní hrdinky. Očekávala jsem, že z příběhu, kde dochází ke stalkování, mi bude úzko, bude mě mrazit. Ale nepociťovala jsem vůbec nic. Příběh se četl naštěstí celkem rychle, protože kniha je poměrně malého formátu a není to žádná bichlička. Takže jsem byla ráda, že jsem s ní nestrávila moc času, protože ve mně prostě nezanechala vůbec žádný dojem. Přitom potenciál by tam mohl být. Ale autorčin styl mi vůbec nesedl. Možná na tom nese vinu i překlad. Dlouhá, kostrbatá a často smysl postrádající souvětí příběhu rozhodně nepomohla. Také absence klasické přímé řeči mi vadila, i když možná to bych dokázala skousnout. Co ale není omluvitelné, jsou chyby v textu. Nejen překlepy, ale hrubky, které by snad neudělalo ani dítě na základní škole. Jak může překládat knihy někdo, kdo ve slově mistička napíše ypsilon? Nepochopitelné a neomluvitelné. Kdyby se tam to slovo vyskytlo jednou, možná bych to vzala jako překlep. Ale našla jsem ho tam minimálně třikrát. Takže to je opravdu otřesné.

Knihu nedoporučuji, protože na knižním trhu najdete mnohem lepší kousky k přečtení.

13.03.2017

Hotelstory Vladimíry Černajové je úsměvná kniha, která vám zaručeně zvedne pochmurnou náladu. Na chvíli zapomenete na běžné denní starosti. Protože je tvořena krátkými příběhy, můžete po knize sáhnout kdykoliv a nalistovat jakoukoliv kapitolu. Takže pokud hledáte nějakou oddechovou četbu, určitě vyzkoušejte.

13.03.2017

Pokud vás zajímá období druhé světové války, problematika holokaustu, určitě vám knížku můžu doporučit. Opět mi zůstává rozum stát nad odvahou mladých děvčátek. Pokaždé, když čtu podobné příběhy, říkám si, jak je možné, že dokáží mít děti, odtržené od rodičů, tak velikou odvahu a sílu čelit všem těm hrůzám. Opravdu je to pro mě neuvěřitelné.
Přestože jde o příběh velmi smutný, četl se mi poměrně dobře. Strávila jsem s ním dva večery a jsem moc ráda, že se ke mně kniha dostala. Velice zajímavá je i předmluva příběhu v podání Oscara Schwartze, se kterým Eva Slonim na svých memoárech spolupracovala.

25.01.2017

Anotace je vcelku zavádějící. Děj se točí především kolem doktora Langa. Sestra Linda není tou hlavní postavou, jak by se mohlo zdát. Na knihu jsem se docela dost těšila, ale úplné nadšení se nedostavilo. Spíš bych román hodnotila jako průměrný. Autor některé situace vlastně vůbec nevysvětlil a já si teď říkám... Jak to celé bylo? Co se ve skutečnosti stalo? Samozřejmě si to můžeme domyslet, v tom nám nic nebrání. Já jsem ovšem čekala od knihy malinko víc.

25.01.2017

Knihu bych asi neřadila mezi thrillery, spíš krimi, detektivky. Četla se velice dobře a rychle díky krátkým kapitolám a velkému fontu. Ale v tomto případě bych si přála, aby kniha byla delší a sdílnější. Nakouknutí pod pokličku speciální jednotky bylo určitě zajímavé, jen ta dějová stručnost příběhu trochu ubrala na atraktivitě.
Přestože podle mě nebyl úplně využit potenciál, který námět mohl nabídnout, myslím, že za přečtení kniha určitě stojí. Pár příjemných hodinek s ní strávíte.

03.10.2016

Podle anotace jsem čekala, že ústřední postavou celé knihy bude Cherri. Čekala jsem tudíž více napětí a propracovanější děj, složitější a více psychologicky rozpracované vztahy. Nejvíce prostoru dostala v příběhu asi Grace. Její tuctový románek mě však moc nezaujal. Kniha celkově mi připadala napsaná strašně jednoduše, předvídatelně. Čtete, ale v podstatě už hodně dlouho před koncem víte, jak to celé dopadne. Jako oddechovku ale můžu klidně doporučit.

03.10.2016

Příběh je vyprávěn v první osobě naší hrdinkou prostřednictvím deníkových zápisků. Tyto zápisky se střídají se sny, které se naší hlavní postavě každou noc zdají. A musím říct, že mě kniha bavila. Žádnou podobnou jsem dosud nečetla. Sedla mi i zmíněná deníková forma, kterou je kniha napsaná. Já ji určitě čtenářkám můžu jen doporučit. Nečekejte však žádný sluníčkový příběh nastávající maminky. Kniha je prostě neotřelá svým způsobem. Už jen i samotnou absencí klasických křestních jmen. Hlavní hrdinka je životem obouchaná ženská, která je zvyklá si se vším poradit. Bohužel však nezvládá vlastní matku. Stačí jeden telefonát a promění se v uzlíček nervů. Ale každý máme nějakého kostlivce ve skříni.

03.10.2016

Kniha z prostředí afrického kontinentu se mi četla velice dobře. Egypt a archeologie jsou pro mne v podstatě jedna velká neznámá, o to víc mě ale asi kniha oslovila. Užívala jsem si úžasné autorčiny popisy krajiny. Hned bych měla chuť se například do Údolí králů vydat. Také postavy autorka vykreslila bravurně.
Příběh v sobě obsahuje určitou dávku napětí a překvapivých zvratů, což jsem ocenila. Jen konec mi přišel možná trošku jako z červené knihovny, ale to nic nemění na tom, že jsem s příběhem spokojená.

03.10.2016

Námět knihy rozhodně není originální, podobných příběhů už bylo napsáno spoustu, ale autorčin styl mě bavil. Píše s lehkostí, vtipem, nebojí se sarkasmu a někdy je až cynická. Nejde o žádnou červenou knihovnu. Jako oddechovou četbu po náročném dni určitě můžu s klidným svědomím doporučit.
Recenze v záložkách - Můj knižní ráj.

21.06.2016

Od thrilleru Dívka, která si říkala Tuesday jsem očekávala opravdu mrazivý, brutální thriller. Dostalo se mi však jakéhosi „podzemního“ fantasy. Takže za mě docela zklamání. Kniha se četla sice dobře, děj plynul svižně, nenudila jsem se. Ale v mém případě autor nedokázal jednu velmi důležitou věc, a sice, abych mu uvěřila. Postava Tuesday je pro mě neuvěřitelná, téměř nadpozemská. Tím pádem je pro mě celý příběh spíše žánru fantastického než thrillerového. A srovnání s Lisbeth Salander je pro mě úplně směšné. To jsou dvě tak naprosto rozdílné a nesrovnatelné osoby, že porovnávat je, je holý nesmysl.
Recenze v záložkách - Můj knižní ráj

19.06.2016