Šárka5875 komentáře u knih

Od knihy jsem měla velká očekávání a jsem malinko zklamaná. Docela dost jsem se s knihou prala. Na můj vkus je příběh až příliš rozvláčný, poklidný. Vůbec by mu neuškodilo, kdyby měl o nějakou tu stranu méně. Myslím, že autorka mohla do svého příběhu vložit víc emocí, trošku příběh vygradovat. Námět by k tomu určitě měl předpoklady. Mně to přišlo všechno tak nějak vlažně napsané, moc mě to neoslovilo. Myslím, že příběh mohl být pocitově silnější. Ale věřím, že další čtenář na to může mít odlišný názor. Toto je čistě můj subjektivní pocit. Někdo další v knize ty prožitky může najít a může mi oponovat, že v příběhu rozhodně silné emoce nechybí. Možná jsem knihu pouze četla v nesprávnou chvíli a jindy by na mě více zapůsobila. Docela mě to i mrzí, protože u této knihy jsem sázela na jistotu. A to možná byla i ta chyba, to přílišné očekávání.

1 25.01.2017

Kniha Otty Weisse je opravdu originálně pojatý příběh z období holokaustu.Zpočátku jsem měla strach, zda mě příběh takto napsaný bude bavit. Ale moje obavy byly zbytečné. Knihu jsem přečetla během pár hodin a šlo opravdu o velmi zajímavé čtení. Období 2. světové války mě zajímá, takže jsem moc ráda, že jsem se k tomuto příběhu dostala.
Knihu můžu určitě doporučit. Nemusíte se obávat, že by byla nějak silně nábožensky směrovaná, vůbec ne. Pouze je vypravěčem Bůh, ale jinak prožíváme klasické situace z židovského ghetta. Kniha je velmi pěkně graficky zpracovaná a doplněna o ilustrace Ottovy dcery Helgy. V zadní části knihy najdeme seznam pojmů, které se ve vězeňském slangu v Terezíně používaly. Což je hodně dobře, protože jinak bych spoustě slov úplně nerozuměla a musela bych si je vyhledávat na internetu. V knize najdeme také několik rodinných fotografií a ukázku strojopisu originálního textu.

2 25.01.2017

Pokud máte rádi klasické anglické detektivky a máte chuť se blíže seznámit se dvěma svéráznými ženami, určitě sáhněte po Domu na Baker Street. Budete mít chuť dát si s paní Hudsonovou čaj v její nablýskané kuchyni a větrací šachtou vyslechnout něco málo z horlivé diskuze mezi panem Holmesem a doktorem Watsonem. Já určitě doporučuji.

1 25.01.2017

Na knihu Dokonalé ticho jsem byla moc zvědavá. Četla jsem již Sestru od autorky a její styl mě bavil. A bavilo mě i Dokonalé ticho. Začátek byl sice malinko pomalejší, ale potom jsem si to užívala až do konce. Neřadila bych knihu mezi thrillery, ale spíše na mě působila jako psychologické drama. Autorka skvěle vykreslila postavu Yasmin a především desetiletou Ruby. Pasáže, které vyprávěla hluchá holčička byly neskutečně ... Nevím, jestli napsat citlivé či působivé, zkrátka mě vzaly za srdce, a živě jsem si Ruby dokázala představit. Také popisy drsné krajiny zahalené do tmy, kruté zimy, bouře, bezútěšné situace, kde hrozí smrt na každém kilometru, byly výborné a sugestivní.
Dokonalé ticho doporučuji všem čtenářům, kteří si libují v psychologických dramatech. Nečekejte krev či snad nějaké drastické scény, přestože je kniha označována za thriller. Vše je o pocitech, obrovské odvaze i strachu. Pronikáme do myšlenek dospělé ženy a desetileté holčičky.

4 25.01.2017

Bolest mě zkrátka bavila. Jde v podstatě o klasickou detektivku z uměleckého prostředí Itálie 30. let minulého století, s prvky mystiky, nadpřirozena. A to svým způsobem příběh velmi zajímavě ozvláštňuje a činí ho tak trochu výjimečným a odlišným od ostatních klasických detektivek. Já jsem si čtení užila, tempo děje bylo přiměřeně svižné, hlavní postava komisaře mi byla sympatická. Zkuste ji :)

4 25.01.2017

Přístav naděje mě nadchnul, to musím přiznat. Kniha, jejíž hrdinkou je starší dáma, vůbec nesklouzává do úrovně nějaké červené knihovny či klišoidního příběhu, ale je to doslova pohlazení po duši. Pobavila jsem se i poplakala. Měla jsem chuť se seznámit s Marianne a vydat se na toulky nádhernou Bretaní. Alespoň tak úžasně tento kousek země autorka ve svém příběhu popsala. Moc příjemné čtení. Doporučuji.

4 25.01.2017

Měsíční svit nad Paříží mě okouzlil. Nejen bohémským životem studentů a umělců, ale celkově obdobím, ve kterém se příběh odehrává, samotnou Francií. Během četby jsem měla úplně chuť si podobný styl života na chvíli zkusit. Obléknout si krásné šaty, pozvednout sklenku šampaňského a procházet se galerií s nádhernými obrazy. Potkávat gentlemany ve fracích a užívat si milostného pobláznění. Autorčin vypravěčský styl mě opravdu bavil. Čtení jsem si užila. Přestože jde o romantickou četbu, není příběh kýčovitý ani přeslazený. Postavy jsou uvěřitelné a charaktery výborně vykreslené. Rozhodně doporučuji.

4 25.01.2017

Pokud vás zajímá období druhé světové války, problematika holokaustu, určitě vám knížku můžu doporučit. Opět mi zůstává rozum stát nad odvahou mladých děvčátek. Pokaždé, když čtu podobné příběhy, říkám si, jak je možné, že dokáží mít děti, odtržené od rodičů, tak velikou odvahu a sílu čelit všem těm hrůzám. Opravdu je to pro mě neuvěřitelné.
Přestože jde o příběh velmi smutný, četl se mi poměrně dobře. Strávila jsem s ním dva večery a jsem moc ráda, že se ke mně kniha dostala. Velice zajímavá je i předmluva příběhu v podání Oscara Schwartze, se kterým Eva Slonim na svých memoárech spolupracovala.

25.01.2017

Musím se přiznat, že jsem od knihy neměla žádná přehnaná očekávání, o to víc mě překvapila. Příjemně, samozřejmě. Vypravěčský styl autorky mě bavil, příběh je svižný, neobsahuje žádná hluchá místa. Kniha se mi četla opravdu sama. V příběhu se střídají kapitoly ze současnosti a z mládí hlavní hrdinky před dvaceti lety. Autorka udržuje čtenáře v napětí do samotného konce. Děj pomalu graduje až s posledními stranami. Já osobně hodnotím Nehodu jako skvěle zpracovaný psychothriller, který rozhodně stojí za přečtení.

6 25.01.2017

Tato kniha měla pro mě všeho přespříliš. Zbytečně vysoký počet stran, rozvleklý a na mě až příliš komplikovaný děj, obrovské množství postav, ve kterém jsem se postupem času začala ztrácet. Zkrátka jsem tentokrát neměla štěstí při výběru, příběh mě nenadchl. Na druhou stranu obdivuji autorku, že dokázala rozjet tolik dějových linek a neztratit se v nich. Na konci do sebe vše perfektně zapadlo. Ovšem co se týče vykreslení postav, tam mě Katerzyna Bonda moc neoslovila. Přišly mi plytké a neosobní.
Myslím, že by knize snížení počtu stran přidalo na svižnosti. Ale zase je pravda, že pro tolik zápletek a tedy nutného následného objasnění, by nižší počet asi nestačil. Mě kniha nenadchla, ale jistě si najde svůj okruh čtenářů.

1 25.01.2017

Anotace je vcelku zavádějící. Děj se točí především kolem doktora Langa. Sestra Linda není tou hlavní postavou, jak by se mohlo zdát. Na knihu jsem se docela dost těšila, ale úplné nadšení se nedostavilo. Spíš bych román hodnotila jako průměrný. Autor některé situace vlastně vůbec nevysvětlil a já si teď říkám... Jak to celé bylo? Co se ve skutečnosti stalo? Samozřejmě si to můžeme domyslet, v tom nám nic nebrání. Já jsem ovšem čekala od knihy malinko víc.

25.01.2017

O knize jsem toho slyšela mnoho ještě před tím, než jsem se pustila do čtení. Měla jsem tedy dost veliká očekávání, která byla do puntíku naplněna. Robert Bryndza nám předložil vynikající, svižný příběh plný napětí. Opravdu jsem byla napnutá od samého začátku až do konce. Bavily mě postavy, které jsou naprosto uvěřitelné a reálné. Skvěle propracované jsou nejen hlavní hrdinové příběhu, ale i ti trošku méně důležití. Já můžu jedině doporučit.

8 25.01.2017

Kniha je velmi zajímavá. Dostanete v ní spoustu odpovědí na otázky, které u vás, nejen během čtení této knihy, ale i u dalších se stejnou tématikou, vyvstanou. Určitě jste si kolikrát během čtení knih o holokaustu museli říkat, jak to ti lidé dokážou přežít, jak dokážou zmobilizovat svoje oslabené tělo, psychiku. Jestli se dokážou vůbec z něčeho ještě radovat, jestli je to vůbec možné. Některá vysvětlení mě opravdu překvapila a musela jsem nad nimi přemýšlet.

1 03.10.2016

Musím říct, že s touto knihou jsem se trápila víc než deset dní. Tím nechci říct, že je špatná, to rozhodně ne. Jen asi nebyla to pravé ořechové pro mě. Politické pozadí pro mě znamenalo dost velký problém. Navíc spousty jmen a názvů, která jsou v dánském jazyce absolutně nezapamatovatelná, velké množství postav ať už z dánské policie či zpravodajské služby. Náhlé skoky do Oxenovy minulosti. To všechno mi utvářelo v hlavě jeden velký chaos a bránilo mi v plynulém čtení.
Jinak příběh je sám o sobě určitě zajímavý. Odvíjí se tedy pomaleji, já mám raději děj, který má spád. I když to je také individuální a záleží na samotném příběhu. Naštval mě tedy konec, ale co si budeme povídat o politice... Nepřekvapil mě.
Oběšené psy doporučuji určitě všem čtenářům, kteří mají rádi politické prostředí, rozvláčnější děj. A myslím, že kniha sedne více mužům než ženám.

1 03.10.2016

Do knihy jsem se pouštěla s chutí a Tess Stimson samozřejmě nezklamala. Mám moc ráda její příběhy ze života. Je psaná stejným stylem jako ostatní její knížky, které jsem už od autorky přečetla. Střídají se kapitoly z pohledu Grace a Susanny. Určitě doporučuji, strávíte s knihou několik příjemných hodin.

1 03.10.2016

Chris Carter mě svým příběhem naprosto nadchl. Chytl mě od první stránky a pustil až se samotným koncem. Čtení jsem si naprosto užívala, vychutnávala jsem si každou kapitolu, každý odstavec. Kniha neobsahuje jediné hluché místo, kde byste ztratili pozornost nebo se snad nudili. Neexistuje. Zpočátku jsem měla trochu strach, protože jsem slyšela, že autor píše dost brutální příběhy a nebojí se ani děsivých detailů. Přesto jsem se do knihy pustila a nelituji toho, naopak. Jsem ráda, že jsem poznala nového autora, jehož knihy si chci přečíst. Některé pasáže v knize jsou věnovány také psychologickým rozborům zločinců, což mě také velmi zaujalo.

Dvojitý kříž doporučuji všem milovníkům opravdu napínavých detektivek a thrillerů. Všem, kteří vyžadují svižný děj, neutuchající napětí, zvládnou drsné popisy brutálních vražd, radím, jděte do Cartera :) Je opravdu čtivý.

13 03.10.2016

Knihu bych asi neřadila mezi thrillery, spíš krimi, detektivky. Četla se velice dobře a rychle díky krátkým kapitolám a velkému fontu. Ale v tomto případě bych si přála, aby kniha byla delší a sdílnější. Nakouknutí pod pokličku speciální jednotky bylo určitě zajímavé, jen ta dějová stručnost příběhu trochu ubrala na atraktivitě.
Přestože podle mě nebyl úplně využit potenciál, který námět mohl nabídnout, myslím, že za přečtení kniha určitě stojí. Pár příjemných hodinek s ní strávíte.

03.10.2016

Za mě je Má je vina naprosto vynikající psychothriller. Autorka si s vámi hraje a vy jí to krásně baštíte. V knize se střídají kapitoly, vyprávěné Jennou v první osobě a potom kapitoly, které jsou v er-formě a popisují nám průběh vyšetřování, a také navíc střípky ze soukromého života detektivů. Nenajdete v ní hluchá místa, pasáže, kde byste se nudili. Neexistuje. Děj je svižný a zamotaný. Ano, tak skvěle zamotaný. Musím říct, že jistý zvrat způsobil, že mi spadla čelist. A nejde pouze o jeden zvrat. Určitě knihu doporučuji.

11 03.10.2016

Knížka je útlounká, ale navzdory nízkému počtu stran v ní najdete mnoho. Připomenete si, jak černoši žili v Americe v padesátých letech minulého století. Že pro bílé nebyli víc než dobytek. Neměli žádná práva. Autorka dobu místy popisuje opravdu drsně. Už jen záblesk vzpomínky na samotném začátku příběhu, kde Frank a Cee ještě jako malé děti potají sledují zakopávání černošského těla. Některé pasáže jsou naopak napsány s větším citem.
Pokud knihu nebo autorku neznáte, podívejte se po ní. Jde o syrový a nepřikrášlený pohled na onu těžkou dobu.

4 03.10.2016

Na tuto knihu jsem se hodně těšila. A opět se stalo to, že moje očekávání byla asi příliš veliká. Čekala jsem parádní pecku, ze které padnu na zadek, ale to se nestalo. Dostala jsem vynikající příběh, to ano, ale ono pověstné „wow“ se nekonalo.
Četla se mi velmi dobře, to ano, žádné nudné nebo zbytečné pasáže jsem nezaznamenala. Několik kapitol je líčených z pohledu vraha. Jsou psané jiným fontem písma a na rozdíl od ostatního děje, který je psán er-formou, vrah podává své myšlenky v první osobě. V některých pasážích se krátkodobě vracíme do minulosti. S Kim, jakožto hlavní postavou jsem měla malinko problém. Jako ústřední postava příběhu mi nepřirostla nijak zvlášť k srdci, nevytvořila jsem si k ní vztah. Prostě mi byla tak trochu jedno, řekla bych. Za mě dobrá detektivka, ale ne výborná.

4 03.10.2016