Satyrka komentáře u knih

(SPOILER) 12. AUDIOKNIHA
Miluju to! Tahle série si mě neskutečně získala. Druhý díl není o nic horší než první. Musím říct, že zatím to jsou dvě nejlepší knihy, co jsem za tento rok přečetla (poslechla).
Líbí se mi Ilaniny popisy, je zajímavé číst o něčem, co je pro vás normální, obvyklé, znáte to a vídáte všude možně, ale protože to popisuje někdo, kdo neví o co jde, tak si pak nejste jistí, o čem dotyčný (samozřejmě Ilan) mluví. Například zapalovač. Zároveň je zajímavé číst popisy vymyšleného světa, něčeho, co vytvořila autorka, a tak vše, co máte, je jen a jen vaše představivost a fantazie, protože se máte od máločeho odpíchnout. Sklenařská města a jejich okolí si umím představit dost dobře, ovšem s nížinami jsem měla značný problém. Na představu scény schůze evropské aliance jsem si půjčila scény z Hvězdných válek (prequelů).
V knize se opět celou dobu něco děje, nejste na jednom místě, scény jsou krásné i temné, pětadvacítka je skvělá. Kapitána sice moc nemusím, nicméně jsem za něj ráda. Moje srdce si získal hlavně Vargas, co se týče pětadvacítky. Hlavní hrdinové knih se mi málokdy zalíbí, ovšem Ilan patří mezi ty, které jsem si velmi oblíbila, na čemž má určitě zásluhu i Jitka Ježková. A Ilanino chování? Sice jsem si říkala, že by měla být trochu klidnější a nevyvolávat zbytečné scény, ale celé její chování k jejímu věku prostě patří.
Už mám za sebou několik kapitol dalšího dílu a jsem znovu v šoku. Tuhle sérii prostě doporučuji a děsím se toho, až třetí díl přečtu a budu muset netrpělivě vyhlížet ten čtvrtý. Opravdu před autorkou klobouk dolů!
PS (spoiler):
Setkání Ilan s matkou a bratrem mě zahřálo u srdce, to byla krásná scéna, já takové miluju!

11 08.08.2024

"... Protože když jdete pozpátku, víc si všímáte všeho, co necháváte za sebou."
Miluji kočky, sama mám tři nalezence, a kdybych mohla, vezmu si všechny kočky světa! Máme i dva psy, ale stejně jsem "kočkař". A tak jsem tuhle knížku musela mít. Začátek knihy Proč píšu o kočkách mi řekl, že čtu správnou knížku.
Krásné milé příběhy lidí a koček, které pohladí na duši a donutí se na chvíli zastavit a popřemýšlet o životě. Tahle kniha sloužila jako menší oddech po přečtení krimi série, s tím, že po přečtení kočičích příběhů se chci pustit do další krimi série. Nicméně si musím pořídit i další díly kočičích povídek.
Nejlepší povídka za mě byla Co kočky vědí, z pohledu kocoura, pak Nestyď se, Delfíno a i hned ta první Cestou na pláž. Čekání na kocoura byla pěkná na zamyšlenou.
Byla jsem i šťastná za část, kde bylo řečeno, že hodně lidí se chová ke kočce jako ke psovi. Tuhle pasáž jsem si uložila pro svého manžela pejskaře, který stále nechápe rozdíl mezi kočkou a psem :)
Takže knížku určitě doporučuji, když si chcete přečíst něco milého na oddech, ale zároveň se trochu zamyslet.

11 15.08.2023

(SPOILER) Jak píšu u každého dílu - po velmi dlouhé době jsem se rozhodla přečíst HP znovu. Více v komentářích u předchozích dílů.
A teď ke knize.
Pamatuju si, že pátý díl byl můj nejoblíbenější. Možná protože je nejrozsáhlejší a máte trochu pocit, že se dozvíte víc než lidé, kteří "jen viděli HP filmy", že jste dostali trochu víc přístupu do tohoto světa než "ne-čtenáři". Teď, po letech už bych ale pátý díl nenazvala mým nejoblíbenějším. Neznamená to ale, že mi přišel nudný. Vůbec ne. Mám pocit, že i když byl tento díl nejtlustší, stejně chci vědět víc! Svět HP je prostě tak báječný, že ho nikdy nemáte dost. Alespoň já ne.
Nechci se opakovat, ale zase mi přišlo škoda, že Zmijozel má mít víc různých vlastností a přesto se dá v knihách popsat jednoduše jedním slovem - zlý. A mnohdy i zbabělý. Opravdu škoda. Draco mě opět štval, jak urážel, ale na něho nikdo nic říct nemohl, Snape tou svou nespravedlností též. Všem, kteří jsou nespokojení s tím, že Brumbál dává Harrymu "až moc bodů", stačí si přečíst knihy a přejde vás to. Trochu mě překvapilo a naštvalo, co se stalo po famfrpálovém zápase, když Draco opět urážel a Harry a jedno z dvojčat na něj zaútočilo. Opravdu pak McGonagallová vykřikovala, že žádné horší chování ještě neviděla? Já nevím, ale stačí se podívat na chování zmijozelských... Ti se chovají neskutečně odporně každou chvíli, ale...ok.. :D (Fakt nejsem zaujatá proti Zmijozelu, jen v knize jsou prostě hrozní....) Přiznám se, že co se týče Siriuse, nikdy jsem ho neměla ráda a Jamese jakbysmet, což se stále nezměnilo. Siriusovi jsem ale samozřejmě smrt nepřála, kvůli tomu, co pro Harryho Sirius znamená. Už jsem se taky nekoukala na Harryho chování tak jako kdysi. Snažila jsem se ho chápat. No a pak Umbridgeová... Asi nejvíc se mi líbila poznámka Kratiknota, že by si s tím samozřejmě poradil sám, ale nevěděl, zda na to má pravomoc. A taky jak drsná byla McGonagallová na Umbridgeovou. Pěkně válela! Percy... Blb prostě...
Která kapitola mě v knize ale moc nebaví, je ta o Drápovi...
Shrnutí - tenhle díl mě sice bavil, ale zároveň mě i štvalo chování různých postav a ministerstva hlavně. Což byl ale záměr, takže... Navíc tu přibylo pár nových skvělých postav, jako třeba Tonksová nebo Lenka/Luna. A přestože díl byl dost vážnější a temnější, přesto nechybělo plno vtipných a zábavných scén. Zároveň mě baví, jak je potřeba pozorně číst a "sledovat", protože vše do sebe krásně zapadá, a co se zdá jako naprosto nedůležitá věc, se dřív nebo později ukáže jako důležitá.
(Tyhle komentáře si píšu hlavně pro sebe, také si pak svoje hodnocení zapisuji do "čtenářského" sešitu. Proto píšu plno detailů o tom, kdo a proč a co. )
A ještě malá poznámka: v mém vydání této knihy je Lenka často "nepřeložená" a její jméno se vyskytuje v originálním znění, tedy Luna.

11 11.01.2023

Přiznávám, že přestože mám sérii o Kim víc a víc ráda, málem jsem knihu zaklapla kvůli větě pronesené Karen: "Nevíš, o co přicházíš, Kim. Nepoznáš, co je láska, dokud nejsi matka. Vedle mateřské lásky blednou všechny ostatní typy." Ano, vím, že většina lidí to jen potvrdí, ale vzhledem k tomu, že tuto větu jako bezdětná slýchávám velmi často, mě naštvalo, číst to i v knize, ale pak jsem si řekla, že autorka to asi taky často slýchá. No... A co dál? Hrozně moc jsem holčičkám fandila a bála se o ně každou stránkou, opět dost potlačováných slz, dojetí a na konci mě rozesmála Kimina věta, která byla odpovědí poslednímu pachateli.
Víc se dozvídáme i o ostatních členech týmu.
Tak a teď už mě čeká čtvrtý díl!

11 01.06.2022

Jak já jsem šťastná, že přestože je moje nejoblíbenější krimi série takto dlouhá, stále si drží kvalitu. Proč je pro mě série s Kim nejoblíbenější krimi sérií? Velmi mi sedl celkový styl, zajímavé případy, jak ty hlavní, tak "vedlejší", nějaká ta přidaná hodnota v podobě zajímavých informací, v každé knize v podstatě jiné téma, odhalení zlouna je pro mě vždy překvapením a baví mě, velmi čtivé, a co mě osobně dostalo nejvíce jsou postavy! Zatím jsem si postavy nikde jinde tak neoblíbila. Celý tým k sobě perfektně sedí, a nejen ten, nemáme tu nějakou postavu a pak se na ni zapomene, ne, většinou ji autorka použije i dál a já jsem za to ráda. V tomto díle například Tracy Frostovou, která hodně překvapila a číst její část bylo skvělé a měla jsem z toho takový hezký triumfální pocit. A na poslední stránce knihy máme překvapení v podobě postavy, která se už taky několikrát objevila a vždy hrála velkou roli.
Co mě překvapilo je tentokrát surovost vražd, jako, normálně už se rovnala Chrisu Carterovi. Samozřejmě jen ta surovost, popisy stále nejsou zas tak obsáhlé jako u jiných krimi sérií, co jsem četla.
Tento a předchozí díl jsem si šetřila, a zhltla jsem je oba tak rychle, že mě mrzí, že už nemám další, ale zároveň jsem si připomněla, že pro mě je tohle skvost. Rozhodně se těším na další díly!
A název dílu sedí přesně!
Spoiler:
- Vedlejší dějová linka s Tracy a Trishou byla skvělá, hlavně jsem se konečně dočkala jiného řešení, jak se dostat z kruhu domácího násilí, než jsem doposud četla. A naprosto jsem to nečekala!

10 30.12.2023

Tak tato kniha si zaslouží plný počet hvězd.
Velmi čtivá, žádné zdlouhavé nudné popisy, hodně mě bavili i části z nemocnice, přestože tu bylo hodně detailů a odbornějších názvů. Z popisů zranění se mi většinou dělá zle, tady to
bylo docela v pohodě. Příběh popsaný tak, že se mi odehrával přímo před očima, byla jsem tam, jako tichý pozorovatel.
Ano, protože jsem přečetla docela hodně krimi, připomněla jsem si díky knize dva konkrétní tituly, ale vzhledem k tomu, kolik krimi příběhů je, podobnostem se v podstatě nelze vyhnout, záleží spíš na tom, jak to autor podá a zpracuje, a tady si myslím, že na jedničku, aspoň já byla nadšená. Dobře, (tady možný (mini) spoiler) konec byl jako skoro v každé detektivce, co se týče gradace - konec přece neuzavřeme v klidu. Takže to se dá odpustit. Je to taková "nutnost".

Já klidně doporučím a pokračuji dalším dílem.

10 04.09.2023

Tak tohle se mi líbilo!
Jako první zmíním to, že já (zatím) nic od Kinga nečetla, pokud se nepočítá pár stran Carrie, v době, kdy jsem na to ještě neměla mentalitu, věk, kdoví, ani jsem neviděla žádné filmové zpracování. Takže podobnosti s TO vidět nemůžu, jak tu mnozí píší.
Kniha patří mezi ty, které jsem koupila před hodně dlouhou dobou, a pak je nechala ležet v knihovně. Vlastně jsem si ji pořídila díky jedné paní na dovolené v Chorvatsku, Češce, co měla lehátko za mnou a nadšeně o knize vyprávěla. Díky! (I když jsem knihu přečetla až teď.)
Kříďák mě vtáhl a už nepustil. Od začátku do konce jízda, po celou dobu vás doprovází mysteriózní záhadná a trochu hororová atmosféra, tušíte katastrofy a nehody a chcete vědět, co se stalo a co se děje. A co já miluju v příbězích je zamotanost, a ta tu určitě byla. Postupné odkrývání "pravd" i pravd. Držení v napětí. Nechyběly ani životní... myšlenky a moudra, tak bych to mohla nazvat, leč lehce depresivní. Co se týče "pravděpodobnosti, že se něco takového může stát v "reálném životě "", na to já moc nekoukám, to už musí být fakt šíleně přitažené za vlasy, tohle ale nebylo.. aspoň pro mě ne.
Takže jsem nadšená, i když jsem původně čekala spíš čistě horor, dávám 4,5/5.

10 31.08.2023

Přečteno ve slovenštině, taky poslední kniha od pana Bryndzy, co v tomto jazyce mám.
Do knihy jsem se vůbec nemohla začíst, jestli to bylo tím, že jsem se do prvního dílu s Kate pustila v podstatě hned po přečtení celé série s Erikou, a na ní a její tým a přátelé jsem si tak zvykla, že zvykat si na Kate a Tristana mi dalo zabrat? Nebo že moc nevyhledávám v detektivkách řešení případu, který se více dotýká hlavní postavy? Nevím. Každopádně když jsem se překousala..., no bohužel ne prvními stránkami, tak to konečně přišlo. Bryndza jak ho miluju, napětí a... taky velmi pozdní, nebo spíš brzká hodina ranní a já musela jít spát... Ale nešla jsem. A to je přesně to!
Kate a Tristan mi byli oba sympatičtí, Kate možná víc než Erika, to ale neznamená, že Eriku jsem si nakonec nezamilovala. Robertovy postavy jsou prostě skvělé. Takže přestože jsem se bála, že do dalších dílů nepůjdu, půjdu! Vlastně na ten další jdu hned teď!

10 21.08.2023

Mazec! Styl a způsob, jakým je kniha napsaná, se mi rychle dostal pod kůži a došlo na neustále opakování si "ještě jedna kapitola", přesvědčení, že poslední stránky si nechám na potom. Samozřejmě to nevyšlo a najednou jsem byla na konci.
Je zvláštní, jak člověk rychle zapomene, jaký byl sám v jedenácti, v patnácti letech, ale autorka to za mě zvládla připomenout skvěle. Co bylo děsivé, bylo to, že mi došlo, že mé sestře je teď stejně jako Františce. Hodně jsem se zamýšlela. Třeba i nad tím, jak je lehké někým manipulovat. Hlavně jak ovladatelné děti mohou být, zranitelné, nevinné, neznalé, a proto je třeba je chránit. Nemusí vědět, co už je špatně a co ne. Nad tím, jaké ale dovedou někdy děti na ty druhé děti být. Jak je dospívání těžké. Jak opravdu záleží na výchově, i když vím, že je člověk schopný se spravit a změnit. A že něco přehlížet není řešení.
Bylo mi líto Františky, ale i Sáry, Nely a ostatních. Rodiče Františky, hlavně máma, hrůza. Mirek... Tam ani nemám slov, to je prostě hrůza hrůz. Ale i tohle se děje. Bohužel.
Za mě zajímavá kniha, naposledy jsem na toto téma četla (i viděla) Kdo chytá v síti. Čím dál víc vidím, že knihy opravdu rozšíří obzory a ukáží i realitu, jakou nemusíme vidět nebo znát.

10 05.05.2023

(SPOILER) Jak jsem psala u předchozích dílů, po poslechu x-tého dílu podcastu Neplecha ukončena jsem se rozhodla, že si HP přečtu po velmi dlouhé době znovu, abych si celý příběh obnovila a protože mě zajímalo, jak se na něj budu dívat dnes - už jako dospělá pracující.
Na tenhle díl jsem se těšila. Ne že by byl můj nejoblíbenější, ale protože tady už to začíná být dospělejší, vážnější, temnější, a oproti filmu je tu dost věcí jinak, narozdíl od prvních dvou dílů. Dozvíme se plno nových věcí a detailů.
Na dost věcí jsem už pohlížela jinak a změnila i některé své názory. První, co jsem začala brát jinak, byli Dursleyovi a jejich chování k Harrymu. Velmi odporné chování, vhodné na prošetření sociálkou. Další věc byl i Snape a celkově Zmijozel. Snape se chová dost nespravedlivě k Harrymu a k Nebelvíru, toho jsem si dřív tak nevšímala, ale teď mi to přišlo taky dost přes čáru. Co se týče Zmijozelu, je škoda, že Rowlingová z nich udělala tak příšerné zlouny. Zmijozelská kolej je v knize, aspoň co jsem si všímala v tomto díle, až moc ukazována jako ta nejhorší, kterou nemá ráda žádná další kolej. Je škoda, že nebyly ukazovány nějaké výjimky, sama jsem si kdysi pohrávala s myšlenkou, že by bylo zajímavé, kdyby měl nějaký žák Zmijozelu mudlovské rodiče, ale chápu, že to už teď patří spíš do fanouškovské tvorby. Další, co mě při četbě napadlo byla nespravedlnost ve famfrpálu - není dost nevýhoda, že každý má jiné koště? Neměli by všichni mít stejné, aby se opravdu ukázalo, kdo je talent? A pak tu máme Poberty. Já nikdy nepatřila k jejich fanouškům. Jamese vyloženě nemusím, Siriuse taky moc ne, ale zase to neznamená, že jsem nechtěla, aby byl zachráněn. Ale změnila jsem názor na Lupina. U něj jsem měla neutrální názor, ale tentokrát jsem si ho přímo oblíbila. Zařazuji ho ke svým oblíbeným postavám. Dále - téma času a vrácení se do minulosti mě hodně fascinuje. Je to matoucí, ale dává to smysl, pokud tahle věta smysl dává :D
Takže shrnuto - tento díl se mi hodně líbil, líbí se mi, jak měním pohled na příběh a postavy, snažím se být nezaujatá a moc mě to baví! V tomhle díle se i párkrát už málem dostavily slzičky - to když Lupin nebo i Sirius vzpomínali na Jamese. Bavila mě i Trelawneyová a ten paradox!... Ach... Já už zase cítím, že nebudu mít po přečtení série chuť na jiné knihy! Srdcovka a legenda neskutečná, tenhle Harry Potter!

10 18.12.2022

Kim Stoneovou jsem začala číst prvním dílem Němý křik a pokračovala vždy postupně, i tento díl, prequel, jsem přečetla až teď, po dočtení dílu Dětské duše.
Rozhodně se řadím k lidem, co souhlasí s tím, že je prequel lepší číst takto, tedy po dočtení Dětských duší, protože ty pocity a emoce jsou úplně jinde, když už máte tolik dílů za sebou. Je to jako vracet se k něčemu, o čem víte, že vás nezklame a cítíte se být součástí celého příběhu. A jako... Proč jsem vraha zas nečekala?!
Tuhle sérii mám zařazenou mezi své nejoblíbenější a nyní mě čeká (zatím) poslední díl, a já se tak trochu bojím, protože nechci opouštět Kimin tým a její případy.
Takže celou sérii doporučuji všemi prsty - i těmi u nohou, ale pozor - návykové!!

10 08.08.2022

Líbí se mi, o jakých tématech A. Marsons píše a jak je zpracovává. Tentokrát tu máme zločiny z nenávisti, vůči všem, co nějak vybočují z řady. Dozvídáme se tu něco víc o Stacey, za což jsem ráda, protože ta si získala mé srdce hned v prvním díle na prvních stránkách. Zprvu mi rozdělení týmu taky vadilo, ale nakonec to nebylo tak zlé. Hlavního, nebo jednoho, ze záporáků jsem později odhalila jen díky tomu, že mám přečtené předchozí díly, kdo četl, nejspíš pochopí. Každopádně konec mě překvapil tím provedením vražd, vím, že takové téma vídám v poslední době v mnoha knihách, ale tahle je první, kterou jsem na toto téma četla. Rozhodně pokračuji dalším dílem a trochu se bojím, že po dočtení zatím posledního, nebudu vědět, co se životem... Skvělá série!

10 23.06.2022

Koupila jsem si pouze první díl série, prestože jsem měla možnost, vzít jich naráz víc, ale bála jsem se, že by mě to nechytlo. V půlce knihy jsem ale poznala, že je to přesně ten styl, co mě baví, takže už mám objednané všechny ostatní díly, pár už jich doma mám a jdu na tedy na ten druhý.
Za mě prostě není nouze o překvapení, postavy se mi líbí, byla i část, kde jsem se dojmula a část, kde se mi naopak zvedal žaludek. Krátké kapitoly jsou ten nejlepší tah, co spisovatel může udělat, protože "ještě jedna kapitola" nabývá nových rozměrů.
Jediné mínus dávám té naší obálce. Někdy si prostě všímám detailů a štvou mě. A tady je to postava dlouhovlasé blondýny, přestože Kim je krátkovlasá tmavovláska. Ale to rozhodně nemá s mým celkových hodnocením co dělat, jen jsem si musela postěžovat :D

10 21.05.2022

Tento žánr obvykle nečtu, ale vzhledem k tomu, že jsem fanoušek HP, jsem musela udělat výjimku. Musela! I když Draco Malfoy nikdy nebyl mou oblíbenou postavou.
Obálka se mi líbila hned, už od začátku, a já si nemůžu pomoct, ale Tom Felton mi připomíná vzhledem na obálce mého bratrance. A ten výraz na fotografii, kde se objímá se Šedohřbetem mimo kamery je úplně přesný, jaký můj bratranec dělá. To jen tak mimo.
Asi jsem čekala více HP světa, na druhou stranu jsem se do vyprávění ponořila a připadalo mi, jako by mi to Tom vše vyprávěl z očí do očí, pohltilo mě to tak, že jsem knihu zhltla "za chvíli". Zároveň jsem si aspoň udělala reálnější představu, jaké to je být herec. Navíc vyprávění není vůbec arogantní nebo namyšlené, je upřímné, aspoň tak to vnímám, a to se mi moc líbilo. Fotografie super, jen bych je asi dávkovala postupně. (A u Merlinových vousů, Neville, nebo spíš Matthew Lewis, je tam tak boží!)
Nevím, jak hodnotit hvězdičkami. Ale když přihlédnu k tomu, jak jsem hodnotila několik desítek předchozích knih, vidím tuhle na 3,5 až 4/5.
Nevím, zda chci doporučit, rozhodně je potřeba si uvědomit, že nečtete o Dracovi, Hermioně, nebo třeba Brumbálovi, ale o hercích, kteří je hráli, přestože jim třebas byli velmi podobní.

9 29.08.2023

Tak já nevím, jak mám hodnotit. Zase. První díl Mráz mě totálně dostal, v podstatě jsem díky němu začala zase pořádně číst (přečetla jsem asi před rokem a něco), přestože byla kniha tlustá, každá stránka mě bavila, ale o Kruhu to bohužel napsat nemůžu. Já vlastně nevím, co mi vadilo, ale zkrátka mě to pořádně nechytlo. Možná protože Marianne mi byla těžce nesympatická. Možná kvůli tomu, jak se Martin potýkal s minulostí. Nevím. Nicméně Zieglerovou jsem měla ráda už v prvním díle, to se nezměnilo (jen nemám tušení, proč jsem si ji pamatovala jako zrzku), Margot a Elias mě též bavili.
I tak si ale brzy pořídím další díl. Jen já tak nemám ráda, když se nějaký vrah a jeho působení táhne několika díly...

9 20.02.2023

Dočteno se slzami v očích...
Nejdřív jsem si myslela, že příběh bude takový "typičtější", jestli to správně nazývám, zkrátka o domácím násilí fyzického i psychického rázu, a o tom, jak se z toho dá dostat. Nakonec to tak ale nebylo.
Knihu jsem nedokázala zavřít, přestože mi z ní nebylo úplně nejlépe, ale já chtěla vědět, jak to skončí, takže jsem musela číst dál.
Kniha ale není jen o tom zlém, líbilo se mi to sesterské pouto mezi Grace a Millie, což ukazovalo, že láska k někomu není slabost, jak se většina záporáků domnívá, ale naopak to dokáže hodně. Millie byla úžasná. Závěr, jak jsem psala, mi vrhl slzy do očí.
Ke konci mě to i trochu zmátlo, ale pochopila jsem později záměr.
Dávám 4 z 5, protože mi tam něco málo chybělo.
.
.
.
Trochu mi to tématem připomnělo knihy, které se mi velmi líbily a doporučuju je: Stupně viny a Poslední paní Parrishová.

MINISPOILER:
Napsala bych, že s mužem, kterého sotva znám, bych se rozhodně hned nebrala a rozhodně bych mu nedala peníze z prodeje svého domu, nechtěla bych aby vybíral dům beze mě, a nedala bych mu právo na opatrovnictví své sestry s Downovým syndromem, ale nemůžu to napsat, protože v situaci, v jaké Grace byla, nejsem a přece jenom, každý jsme jiný v mnoha ohledech. Každé jedno rozhodnutí nějak náš život ovlivní.

9 26.11.2022

Přiznám se, že nemám moc ráda krimi, kde se vrací záporák z nějakého předchozího dílu, a tak jsem byla snad jediná, kdo se na tento díl zas až tolik netěšil...
Zprvu jsem byla, dá se říct nespokojená, protože mi pomsta Robertovi přišla tak předvídatelná a pak... Ježíši, autor je prostě geniální! Prý předvídatelná, cha. Carter prostě umí psát. Na to, jak jsem se na začátku na díl netěšila, jsem pak ponocovala do brzkého rána a nemohla se od knihy odtrhnout. Dvakrát jsem se i zasmála a ne ničemu černému. I když z ní mám občas noční můry, tuhle sérii miluju.
Jediné, co mi ale vadí ve všech dílech, je to, a není to jen u této série, že hlavní postava na všechno přijde, je super geniální a jeho kolegové působí jako největší blbci, co nikdy na nic nepřijdou a kdyby nebylo hlavní postavy, tak snad všichni přijdou o práci... Chápu, že Robert je génius, ale i tak... Je mi líto Garcii, že vypadá pak jako tupec.. Díky tomu jsem ho, mini spoiler,
....na konci dílu i dost podcenila, ale nakonec mě příjemně překvapil. Jen jsem na něj v duchu křičela, ať není blbec, ať není blbec :D

9 13.10.2022

19. AUDIOKNIHA
Další drama, které už jsem jednou četla a to konkrétně k maturitě, a taky jsem měla to štěstí a Čapka jsem si i vytáhla. Vím, že tenkrát se mi Bílá nemoc narozdíl od většiny povinné četby líbila asi nejvíc. Ono dost sedí, že povinná četba začíná být dobrá a zajímavá, až když není povinná. Já se dneska nedivím, že je Bílá nemoc povinnou četbou. O tom se ani z mé strany nedá nic napsat, tohle se prostě musí přečíst.
Krásná (jak se to vezme) ukázka toho, jak to chodí a jací lidé převážně jsou, umí být. Zrovna nedávno jsem si přečetla na Facebooku komentář, že by lidi potřebovali válku, aby přestali myslet na ***, čímž dotyčný myslel těch dnešních několik desítek pohlaví. Ale já vám nevím, já radši budu žít ve světě, kde se chlap cítí jako letadlo (berte to s nadsázkou) a někdo zase jako "oni" než ve světě, kde se válčí. Nejsem pro válku.
A musím teď po covidu říct, že Čapek fakt předběhl svou dobu. Aspoň tohle mi přišlo jako předpověď covidu. Samozřejmě ne v celé té pointě, ale okrajově.
Pocity z poslechu byly každopádně spíš depresivní.

13. AUDIOKNIHA
No co tohle bylo? Wow!
Tento díl bych řekla, že je oproti předchozím jiný. Temnější, naléhavější. Hned na začátku si mě autorka pojistila, že zůstanu až do konce, protože z prologu jsem měla husí kůži a strach, a byla jsem velmi zvědavá, co se stalo! Musela jsem to vědět! Už kvůli Ernovi! A jelikož poslouchám, tak pro mě pak první kapitoly nebyly tak zdlouhavé. Každopádně už tento začátek naznačoval, že tentokrát to bude jiné.

Za mě opět super to, že nám autorka připomněla, že se vlastně nacházíme v našem světě. Já vím, že to jsou známé tajemné události, o kterých se dá dozvědět z různých zdrojů, ale já si hned vzpomněla na Enigmu. O událostech z našeho světa, které autorka zmiňuje, jsem totiž četla právě v tomto časopise.

Líbí se mi, že se v tomto díle posouváme dál a i když přichází nové objevy a tajemství, dost se jich taky odkrývá a často jsem si říkala "wow".

Konec byl jedno velké tornádo a já vlastně nevím, zda se mi líbil nebo ne. Chápu, že tohle vše bylo pro děj potřeba, ale byl to pro mě opravdu veliký skok z té tajemné, ale docela nadějné, a někdy příjemné atmosféry knihy. Určitě si přečtu další díl, o tom žádná, tahle série je zatím jedna z nejlepších, co jsem četla, a rozhodně nejlepší série od českého autora, ale mám trochu strach, kam to vše povede a jak to celé skončí - nebo začne... Ale věřím autorce, že to zvládne a celou sérii dalšími díly nezkazí.
SPOILERY:
Oproti předchozím dílům jsem tu ale měla menší krizičku, to když se Ilan dostala zpátky k pětadvacítce. Tam se to pro mě trochu zaseklo a nechtělo se mi chvíli poslouchat dál. Pak jsem ale samozřejmě pokračovala, protože co ten Erno, a co Ilan udělala tak strašného? A taky protože se to zase dalo do pohybu a začalo to být opět zajímavé, až do konce.

První zmínky o tom, jak Ilan žárlí na zrzku, do které se kapitán zakoukal, jsem si všimla hned. Za mě je to známka toho, že Ilan nejenže dospívá, ale taky si kapitána velmi oblíbila, víc než si možná přiznává.
A ta scéna z wellness. U všech amarijských věží, tak ta byla skvělá. Usmívala jsem se u poslechu této scény od ucha k uchu a určitě patří mezi moje nejoblíbenější z téhle knihy. Další má oblíbená scéna je třeba ta, kde si malá nasterea dala jméno kvůli Ilan.
Když na scénu nastoupila Kozlowská, věděla jsem, že už se brzy dozvím, co se to v tom prologu stalo. Ta babizna je snad lepší sestra Dolores Umbridgeové z HP, ne? Vnímala jsem ji tak. I na konci. Jakmile Ilan osaměla s Ernem a zbytek pětadvacítky odjel z města, věděla jsem, že teď jde do tuhého a poslech knihy jsem nedokázala odložit.
Do poslední chvíle jsem ale nechtěla věřit, že by Erno umřel. Nevěřila jsem, že by to autorka dokázala, zabít ho. No překvapila mě. A ještě jakým stylem zemřel... Chápu, že pro děj to bylo dost důležité, ale i tak to pro mě byl největší šok z knihy. Po tom, co bylo odhaleno Ilanino pohlaví, se mi to všechno přestávalo líbit. Někdo tu zmínil, že Ilan se musela nějak dostat do nížin, aby získala (D?)duvaly, a jasně, souhlasím. Ale co se pak z Ilan stalo? Já doufám, že se to zlepší, když se z ní stane menší nakopávačka prasečích zadků, nemám absolutně problém, určitě na tohle většina z nás čeká, ale doufám, že pořád to bude ta skvělá Ilan, kterou mám dost ráda. Že se nezmění v nějakého mimozemšťana, nebo spíš ve tvora z mraků - hlavně spíš povahově... Takže za mě obří nálož šoků a opět všechny klobouky dolů autorce!

Dovolím si tohle hodnocení ukončit větou, kterou pronesla právě Kozlowská:

"Máme se příliš dobře na to, abychom přežili."

8 19.08.2024

11. AUDIOKNIHA
Já říkala, že to nevzdám s těmi českými autory! A dobře jsem udělala! Poslední dobou se snažím číst a zkoumat české autory a jejich díla a skoro nikdy to není ono. Ale toto! Nejlepší kniha, co jsem za červen přečetla a jedna z těch nejlepších, co jsem zatím přečetla za tento rok. Naprosto nemá chybu (i Jitka Ježková, která ji namlouvala, byla perfektní)!
Do příběhu mě to vtáhlo už od první věty. Poslouchám v práci a já tam najednou nebyla, fyzicky možná, ale jinak jsem byla ve světě Ilan. Hlavní postavy mi taky vetšinou nesednou, ale Ilan jsem si hned oblíbila. Bavila mě každá část. Scéna, kde se Ilan narodí mě fakt fakt hodně. Pak se nejprve vše vysvětluje a já v tom cítila nějaký, asi nejlépe to popíšu slovem "řád", což miluju a zrovna v předchozí přečtené knize jsem to necítila (což není chyba, já prostě radši ten "řád", ten "srozumitelný postup"). Anotaci jsem si nepamatovala, takže jsem ani nic nečekala. Chování pětadvacítky se mi vlastně dost líbilo, dělo se to, co pro mě bylo... zase, jak to popsat?... uspokojivé (ne ve smyslu hodnocení), co jsem vlastně číst chtěla. A co mě potom dostalo a já si řekla WOW, a bylo to takové wow, že to hned chcete někomu říct, bylo to, když mi autorka připomněla, že ten svět, ve kterém se ocitáme, je ten náš, zmínkou zrovna o něčem, co mě vždycky děsilo a od doby, co to znám, mi to nedá spát. A pak se i ukáže, že to není jen zmínka, ale hraje to velkou roli v ději, až jsem si říkala, jestli tohle vlastně nebylo jednou z velkých inspirací a taková hlavní dějová linka.
No já nemám co dodat, co cítím, se dá velmi těžko popsat slovy (jak jste si určitě všimli).
Stoprocentně jdu do dalších dílů a knihu si určitě musím pořídit i fyzicky, a bude to jedna z těch, co si přečtu znovu.

8 04.07.2024