Saxofonista komentáře u knih
Autor sám na sobě dokazuje, že sociologie není věda.
Samotný příběh v pořádku. Ale stále nechápu, proč autor za hlavní postavu zvolil takového ..., který nejen že je egocentrický namyšlený protekční spratek, ale ještě k tomu zvorá na co sáhne, pořád ho musí někdo kvůli jeho blbosti zachraňovat a ještě ohrožuje důkazy a svědky. Já chápu, že intelektuálně i morálně dokonalý detektiv by asi nudil. Ale tenhle člověk, to už není ani detektiv z detektivky, to je průměrnej policajt z reálného života.
A trochu i k příběhu - autor si nemůže dovolit nechat konec otevřený (i když jde jen o vedlejší větev příběhu), protože ve skutečnosti by ten konec vůbec nemusel skončit tak, jak by čtenář měl předpokládat. Ono totiž vůbec nelze vyloučit, že ten patlal Gereon zvoral i tohle ...
Tak jsem docela dlouho myslel, že tentokrát už půjdu na 5 hvězdiček, protože zobrazení určité diverzity Berlína děj oživilo a navíc Gereon přece jen slevil ze svého nesmyslně kreténského chování a nebyl tentokrát už tak často motivován svou přiblblou ješitností. Ale pak Volker zase neodolal použití opotřebovaných berliček ke zdramatizování děje ("po telefonu nemůžu", "nech mě mluvit, nemám moc času, už musím končit" atp. ...).
Nehledě na to, že Gereonovi mohlo dojít, že by bylo lepší, kdyby řešení situace svěřil jiné organizaci ...
Jo a taky by bylo fajn, kdyby autor nechal C.R. se s Rathem rozejít, nebo Ratha přjmout celibát, nebo klidně i nechat C.R. umřít. Cokoli, jen abych už nemusel snášet ta jejich melodramata.
Neocenitelné informace o USA, které se mnohdy jinde nedozvíte.
Koncepce vydavatelů jsou mysteriózní. První díl, pak třetí, pak nic. Pěkně to tehdy prosrali, dneska už to nikdo překládat nebude, protože teď už by si to koupilo jen pár podivínů jako jsem já.
Jinak bych chtěl pochválit překlad. V 1. díle to trochu skřípalo (prostě překlad ze 60. let), ale tenhle díl je v pořádku, tedy aspoň při zevním ohledání (chybí mi srovnání s originálem).
No, člověk se musí vrátit do 60. let, aby detektivka byla o intelektu, ne jen o zohavených mrtvolách (čau Larsi Keplere)
No, doufám, že ten insulinový šok povede ke změně osobnosti Gereona Ratha ve smyslu integrace určitého mravního zákona a ve 3. díle již bude snesitelnější. Protože (i bez srovnání s TV seríálem) se ve 2. díle chová Gereon jako naprostý kretén. Jistě, postava solitéra odchylujícího se od zaběhnutých kolejí zkostnatělého systému je oblíbená a mnohdy inspirativní, jenže u Gereona přesahuje meze rebela bez příčiny. Nejen, že v zásadě posral, co mohl, a to většinou zbytečně, ale ještě k tomu tak většinou nečinil z touhy po tom "dělat to dobře", nýbrž hnán svou odpudivou ješitností (aby mu nevzali exkluzivní případ, aby někoho jiného zesměšnil atd.). To z něj, v kombinaci s tím, že se ve skutečnosti jedná o protekčního spratka, za kterého stále někdo tahá horké uhlíky z ohně, které do něj on sám hodil, dělá dost protivnou postavu.
Jo a taky srážím bod za časté užívání otravného klišé "záchrany v posledních vteřinách".
Samotný obsah je fakticky asi v pořádku, respektive čtenář musí autorům věřit. Nenarazil jsem na nějaké hrubší nesrovnalosti, i když nedávno se objevily "zaručené zprávy" o tom, že se začátkem Šestidenní války to bylo trochu jinak, založené na jakémsi výroku Moše Dajana, který je ale nutné brát s rezervou, protože od něj mohlo jít o určitý alibismus, aby nevypadal jako takový packal, ale aby to vypadalo, že to nezvoral, ale že to tak blbě udělal schválně.
Co je ale nepříjemné, je kompozice, která je občas matoucí. Jistě, vše souvisí se vším, takže nelze očekávat plynule chronologickou souvislou linii děje, ale občas to dělá dojem, že autoři měli k dispozici hotové jednotlivé články, které poskládali do kapitol, které pak časově skákají tam i zpět, takže se pak obtížněji orientuje v čase.
A pak je tu ještě jeden problém, který je někdy způsoben asi přímo autory, někdy překladem (obecně dost nedobrým). Jde hlavně o nedůslednost v užití názvů jednotlivých zpravodajských služeb či jiných organizací. Nejsem v tom úplný laik, ale přesto mě mátlo, že jsou během textu střídavě používány různé termíny a zkratky pro to samé. Dost dobře vím, co je Mossad, Šin Bet (aka Šabak) nebo Aman. Ale s rozepsanými názvy, ještě v češtině (např. Hlavní bezpečnostní služba), mě autoři a překladatelé ze začátku dost mátli, než jsem si to po asi čtvrtině knihy konečně zažil. Zmatku ještě napomáhá to, že se autoři/překladatelé neobtěžovali při prvním výskytu vypsat ta synonyma do závorky, aby to bylo hned jasné. Čtenář si pak musí to přiřazení odvozovat z kontextu, což je dost matoucí. Nemluvě o tom, že by asi bylo v takové non-fiction publikaci vhodné dát abecední seznam základních pojmů a jejich synonym do nějakého úvodu. A vzhledem k tomu, že od vzniku ozbrojených složek a výzvědných služeb docházelo k jejich štěpení, reorganizaci a přejmenovávání, byl by vhodný i nějaký graf, který by to přehledně znázorňoval, protože rekonstruovat si tyto změny podle nesouvislého vyprávění je také poměrně obtížné. Kdybych nebyl už předem v této oblasti předběžně vzdělán z jiné literatury, asi bych se v knize ztratil.
Hm, to, že se tam neobjeví opravdový Golem, jak si zde někteří stěžují (pravděpodobně by k tomu chtěli i komořího Langa a magistra Kellyho), to mi nevadí.
Ale vadí mi ten dost zjevný antisemitismus ve stylu přelomu 19. a 20. století. To není nějaká přecitlivělost charakteristická naopak pro dnešní dobu, ale ty na sílu tlačené popisy židovských stereotypů mi připadají jak z novin v době hilsneriády.
A teď už čistě k literatuře: to hlavní, na čem je kniha postavena, tedy imaginativní až mysteriózní pasáže (od nichž jsem očekával, že mě nadchnou, protože obecně mám tyto prostředky v oblibě) mi připadaly prázdné, kašírované, bezduché, jako od někoho, kdo se snažil z trusu vyrobit zlato. Dialogy autentické jak z rytířského románu (kdyby jejich bizarnost byla aspoň zajímavá, ať už obsahem či stylem, ale nebyla). Ale možná to bylo překladem, tak nakonec dvě místo jedné.
Kritizovaná němčina ... překladatelův nedostatek, že německé věty nepřeložil, když jsme v Čechách.
Ne, to je jen intelektuální lenost čtenářů, zvlášť v době Google Translatoru. Co s tím má společného překladatel? Poláček je český autor a knihu napsal jazykem své doby, což zanechává mimo jiné důležité dobové svědectví, včetně té němčiny, takže ani žádný překladatel neexistoval. Švejk je té vojenské němčiny také plný, to i ten by se měl přeložit? To snad budou čtenáři za chvíli chtít, aby se starší české knihy překládaly do moderní češtiny? Nebo rovnou do newspeeku?
Ten překlad je maso, hlavně v poslední třetině. Těžko se hodnotí případná ztráta smyslu vět, když člověk nemůže srovnat s originálem, ale leccos napoví takové drobné podivnosti jako:
"Most zlaté brány" - to jako Golden Gate Bridge v SF, to je jako překládat londýnský The Tower.
"Macyino spodní prádlo" - to je dost bizarní překlad pro oddělení spodního prádla v obchoďáku Macy's (který založil pan Macy, ne paní Macyová)
"bílí Američané anglického původu" - nevím to jistě, ale myslím, že tam Pynchon spíš měl prostě WASP, než něco takhle krokolomného
"operatér" místo "operátora" (šlo o letiště, ne o chirurgický sál)
Navíc se v té poslední třetině už jazykový korektor vykašlal na opravu pravopisných chyb.
Taky mi teda připadlo, že se tady Pynchonovi ten jeho děj, který on klasicky fragmentuje, navíc místy i nějak rozpliznul, což dílu ubírá.
Jak jsem toho plný, nejsem schopen smysluplného komentáře.
Snad jen: Jak tohle kurva mohl napsat někdy po sedmdesátce? Já tou dobou budu prdět do hlíny nebo potřebovat nějakou asistentku, aby mě dovedla na záchod a řekla mi kdo jsem. A on je schopný napsat tohle. Pizděc!
Samozřejmě, že žádná velká literatura to není, ale pokud jste také postiženi tím, že:
1. jste si vybrali medicínu jako svůj životní osud
2. jste staromilci, kteří touží po starých dobrých časech, které nezažili,
pak je to kniha přesně pro vás.
Jen tenhle díl je přece jen oproti předchozím už trochu vyšeptaný.
Samozřejmě, že žádná velká literatura to není, ale pokud jste také postiženi tím, že:
1. jste si vybrali medicínu jako svůj životní osud
2. jste staromilci, kteří touží po starých dobrých časech, které nezažili,
pak je to kniha přesně pro vás.
Samozřejmě, že žádná velká literatura to není, ale pokud jste také postiženi tím, že:
1. jste si vybrali medicínu jako svůj životní osud
2. jste staromilci, kteří touží po starých dobrých časech, které nezažili,
pak je to kniha přesně pro vás.
Takhle to dopadá, když někdo píše s cílem, aby to bylo zfilmováno. A aby tomu pomohl, tak si ještě jako část pseudonymu vezme kus příjmení momentálně frčícího autora. Pak už na zbytku nezáleží, tak proč se snažit o víc než o pár hnusáren? Jistě že od detektivky nelze čekat stylistické dobrodružství, ale tohle už je trochu moc.
Takhle to dopadá, když někdo píše s cílem, aby to bylo zfilmováno. A aby tomu pomohl, tak si ještě jako část pseudonymu vezme kus příjmení momentálně frčícího autora. Pak už na zbytku nezáleží, tak proč se snažit o víc než o pár hnusáren? Jistě že od detektivky nelze čekat stylistické dobrodružství, ale tohle už je trochu moc.
Takové to, když vás vlastně život jenom drtí a všechno stojí za hovno, ale přesto to svoje bytí máte rádi, i v té osamělosti nebo zimě. Teda aspoň někdy. A takovým zvláštním způsobem.
Knihu jsem si koupil ve svém "skandinávském období", přestože působila hodně brakovitým dojmem (stačí se podívat na přebal), protože jsem tehdy prostě četl všechno skandinávské, co se dalo sehnat. A byl jsem příjemně překvapen, že byla ve skutečnosti úplně jiná. A o úplně jiných žralocích. Nekorektně řečeno, jestliže někdo nepochopil, proč se to jmenuje Žraloci, asi nemá cenu, aby četl knihy.
Ze stylistického hlediska je to děs běs, ale příběh má spád a neškobrtá, takže jsem byl v nemocnici po operaci spokojen, takové uvolňující čtení, u kterého se neusíná, jsem potřeboval.