schuplik komentáře u knih

Nevím proč, ale měla jsem v hlavě utkvělou představu jiného příběhu. I když byl nakonec příběh úplně jiný, mně to nevadilo. Četlo se to velmi dobře.

Bohužel mi celý zážitek z knihy kazili všechny postavy. Některé byli kruté a prostě povahově odporné a jiné naopak neskutečně hloupé a naivní. Nad některými částmi knihy jsem kroutila hlavou, u jiných jsem musela zavřít knihu a jít dělat něco jiného, protože mě to hrozně rozčilovalo.

5 18.06.2016

Ať tak či onak, škoda chvilek
jež neprožívá, necítí,
milenec, básník, smutný snílek,
nejbližším druhem zabitý.

Některé části knihy byly naprosto boží. :) Puškin nezklamal, chtěla jsem si Oněgina přečíst už dlouho, ale nakonec mě k tomu dokopala povinná četba k maturitě. Rozhodně si Oněgina za pár let přečtu znovu.

Četla jsem vydání z roku 1966 v překladu od Olgy Maškové. Takže jsem se nedočkala známého - Já píši vám, co mohu více... ale překlad, který jsem četla se mi opravdu líbil a některé pasáže, které se mi líbili jsem si prostě musela přepsat do sešitu. :)

5 09.09.2015

Od knihy jsem čekala něco víc a hlavně něco jiného. Anotace knihy mi přijde trochu zavádějící, protože samotný miniaturista je jenom vedlejší linií příběhu, která se objeví opravdu jenom párkrát. A ty dramatické osudy rodiny byly trochu přitažené za vlasy vzhledem k dané době.

Ale jinak se to četlo příjemně, dokonce tam bylo pár věcí, které jsem nečekala, takže takový průměr. :) Nejvíc mi ale vadil ten neuzavřený konec, protože přestože se kniha tvářila jako mysteriózní s všechno vysvětlujícím koncem, nic takového se nestalo a tak mi to od autorky přišlo, jakoby sama nevěděla jak dál psát tak to prostě ukončila. :/

5 19.05.2015

Moje první kniha od tohoto autora. A musím říct, že mě to trochu zklamalo. Nemohla jsem se začíst, styl psaní se mi líbil, ale ten příběh mě vůbec nebavil. Někde v půlce jsem se do toho konečně začetla, ale potom mě to zase pustilo a poslední 30 stránek jsem si škudlila skoro týden, protože mě to prostě netáhlo k tomu, abych to dočetla. Přesto, i když mě to nebavilo, rozhodně zkusím nějakou další knížku od Gaimana, ale asi ne v nejbližší době. :)

5 02.08.2014

Úžasná knížečka :) Moc se těším na pokračování.... knížka mě zaujala od prvních stránek, jen mi bylo trošku líto že se zamilovala do Roba a ne do Gabriela... Ale možná se v dalších dílech všechno překroutí ;)

5 21.03.2012

Pokračování Příběhu služebnice jsem se dlouho vyhýbala, i když jsem knihu koupila hned po vydání. Měla jsem strach, že pokračování napsané až 35 let po originále nemá šanci obstát. Opak byl pravdou. Margaret Atwood mě prostě nikdy nezklame.

Svědectví uchopuje příběh Gileády perfektně, činy postav neohajuje ale vysvětluje. Postavy, které člověk mohl snadno odsoudit v původní knize, zde dostanou hlas a dokreslí realitu vzniku a života samotné Gileády v průběhu času. Příběh je vyprávěn z několika úhlů pohledu, každý velmi distinktivní a také opodstatněný. Atwood zkrátka nepíše zbytečně, každá věta a slovo má v knize svůj význam.

Pro podobné zdráhavce jako jsem byla já tedy knihu všemi deseti doporučuji.

4 22.08.2024

Z prvního dílu Letopisů Narnie jsem byla překvapená. Ještě jako dítě jsem se snažila přečíst ten chronologicky první díl Čarodějův synovec a prodrala jsem se tím jen s obtížemi. Lev, čarodějnice a skříň je produktem své doby, takže chlapci se stanou moudrými a statečnými, zatímco jejich sestry se stanou krásnými a žádanými jako manželkami. I biblická alegorie byla trochu těžkopádně zapuštěna do příběhu, takže ani jako nevěřící nemáte šanci té symbolice uniknout. A i kdybyste opravdu nevěděli, která bije, tak vám to připomene opakované 'dcero Evino, synu Adamův'.

I s tím vším je to opravdu krásná pohádka, psaná jednoduše, s příjemným vypravěčem, který má občas nějakou poznámku navíc. Samotný nápad Narnie, jejího světa a jak funguje čas mezi světem lidí a Narnií se mi opravdu líbil a byla jsem taky překvapená, že moje chápání příběhu Narnie (film jsem možná viděla jednou, kdysi dávno) se narvalo do té první útlé knížky. Takže jsem dočetla s tím, že se chci pustit do dalšího dílu, což jsem nečekala.

Nevím, jestli příběh obstojí u dnešních dětí, ale dospělému se to četlo pěkně, a i když jsem na Narnii nevyrůstala, přece jen to byl svým způsobem návrat do dětství.

4 22.04.2022

Setkání s knižním Geraltem pro mě bylo stejně příjemné jako to herní. Do knih jsem se pustila hned po dohrání prvního dílu Zaklínače, protože mi Geralt jako postava neskutečně sedl svým chováním a smýšlením. Knižní předloha mě vůbec nezklamala a já si svět Zaklínače ještě více zamilovala.

Nejdřív jsem se bála toho, že ve formě povídek nebude mít příběh takový šmrc, ale opak byl pravdou. Povídky jsou příjemně propleteny dohromady tou jednou na pokračování a tak příběh pěkně plyne a člověk se nemusí bát, že se v příběhu ztratí. Celkově styl vyprávění, humor (ten hlavně), morálně šedá postava Zaklínače, otravný Marigold a další postavy, to všechno mě vtáhlo do děje a kniha opravdu rychle ubíhala. Rozhodně fantasy, které si opravdu zaslouží tak velkou přízeň čtenářů.

4 17.03.2018

Neuvěřitelně silný příběh, který šokuje. Člověk nemůže pochopit, jak se tohle v současnosti může ještě někde dít. Nejvíce mně přišlo šílené to, že Korejci z jihu odmítají ty ze severu. Neviděná šikana (dalo by se říct i rasismus, kdyby nešlo o jeden národ) vůči jižanům, kteří přece nemohou za to, že se narodili na špatné půlce bývalé jednotné Koreje.

Četla jsem na internetu i názory, že je příběh zcela jistě vymyšlený nebo dost upravený. Tomu já nevěřím, ale chápu z čeho ty názory vznikají. Za prvé je v knize spoustu věcí, které člověk který žije obyčejný život v normální zemi prostě nemůže pochopit, pro nás je hodně situací v příběhu této dívky jen těžko pochopitelných. A za druhé byl podle mě trochu špatný krok vyprávět svůj příběh do různých médií v různých (sice jen málo odlišných) verzích. Je jasné, že to Yeonmi nedělala schválně a že ve stresu a hlavně s takovými vzpomínkami jako má ona se těžko přemýšlí vždy stejně a rozhodně.

I kdyby byl příběh hodně nadsazený (což dle mého není), tak by lidé co Yeonmi nevěří měli zamyslet nad posláním této knihy. Po tom, co jsem knihu dočetla chci o tomto tématu najít víc a najít důvod proč s tím stále nikdo nedokázal nic udělat.

4 26.07.2016

Některé povídky jsou úžasné (např. Černý kocour) a některé mě naopak vůbec nebavily (třeba Maska červené smrti). Styl psaní Poea je skvělý, a rozhodně si chci někdy přečíst víc jeho povídek. Líbí se mi, že pohled na horor je úplně jiný v dnešní době a v povídkách zakladatele hororu. Poe se obejde bez motorových pil a zombíků, a stejně ve vás může vyvolat strach.

4 05.05.2016

Pokud hledáte čtivý příběh o hledání sebe sama, tak tohle je skvělá volba. Kniha splnila má očekávání na 120%.

Na téhle knize se mi líbila spousta věcí, na začátek určitě to, že šestnáctiletí kluci se chovali opravdu na šestnáct a ne jako v jiných amerických knihách - aneb teenageři, kteří jako by už všechno zkusili a chovali se na 20. Další věcí byl výběr jmen, Aristoteles bylo to nejlepší jméno, co autor mohl vybrat.

Překvapilo mě, jak moc dobře se mi kniha četla, pořád jsem chtěla číst dál a dál. A to navzdory tomu, že je to opravdu klidně plynoucí kniha a ne nějaké akční drama.

Asi to není kniha, kterou bych doporučovala na potkání, protože to určitě nesedne každému, ale mě neuvěřitelně oslovila a čtení jsem si moc užívala. :)

4 01.01.2016

Tak toto je šílenost, už jenom prvních pár stránek mi stačilo, abych v Kopfrkinglovi viděla psychopata. Ono je to vůbec celkově napsané divně. Opakující se věty a fráze, mně vadili, i když vím, že to byl autorův záměr. To samé platí pro nesmyslně dlouhé monology.

No tohle je zatím druhá kniha z povinné četby, co mě vůbec neoslovila a upřímně nedoporučuji těm, kteří knihu chtějí číst jenom kvůli maturitě. Fakt se to čte blbě. Pokusím se knihu dočíst, protože kouknout se na film si netroufám. Nemám na to dost silný žaludek. Ale pro ty, co to mají k povinné je filmová verze velmi věrná knize, takže pokud máte silnější žaludek, směle do toho.

edit: Ironií osudu jsem si tuto knihu vytáhla u maturity a málem na ní vyletěla. :D Paní učitelka si mě u zkoušení pěkně vychutnala. Takže radši si jí fakt k té matuře nedávejte. :D

Jediné, co bych knize vytkla bylo to, že nezachycovala celý život, ale jenom jedno životní období Van Gogha i když patřilo mezi ty nejvýznamnější. Životopisy se mi čtou většinou špatně a proto mě komiksová forma potěšila. :) Rozhodně bych ráda viděla životopis i jiných malířů a osobností v této formě. :)

4 07.09.2015

Kniha má rozhodně zajímavé a znepokojující téma, nicméně pro mě nebyla tak čtivá. Nemám v oblibě válečnou literaturu a tahle kniha se tohoto tématu přece jenom dotýká. Čtení knihy mě trochu deprimovalo, protože blackout není jenom otázkou teroristického útoku, který naší zemičce moc nehrozí, ale může být způsoben i sluneční erupcí. Nevím jaká je pravděpodobnost, že zemi zasáhne elektrický výboj tak silný, že by opravdu všechno elektro vyhořelo, ale vzbuzuje to docela respekt... Když mi můj fyzikář říkal, že tohle nastalo v minulosti kdy lidé s elektřinou teprve začínali pořádně pracovat, tak to ve mě zanechalo pocit, že se tohle může stát kdykoliv.

Každopádně určitě doporučuji, je to skutečně kniha na zamyšlení. :)

4 24.11.2014

Tak čekala jsem něco jiného. Vážně mi přišlo, že se tam řeší jenom ty vztahy, co kdo komu udělal atd. Vlastně nakonec jsem zjistila, že každý tam udělal nějakou totální hovadinu, i ti kteří to ''mysleli dobře''. Hlavní příběh vlastně úplně ustoupil do pozadí, snad v každé kapitole byla stránka z minulosti. Což o to, je fajn se dozvědět minulost postav, ale stačilo by to o každém jedna kapitola a ne že se to roztahá po celé knížce a nakonec příběh nic. Vlastně jediné, co bylo vlastně vážně super byla snad poslední kapitola/stránka. A to není ironie, tam už to vypadalo, že se to celé posune dál, ale on je konec knihy a u další nevím, jestli stojím o to si jí přečíst. Možná, že autorka chtěla v prvním díle seznámit s postavami, ale možná to šlo udělat lépe. :)

4 10.10.2014

Zajímavý rozjezd, který mě navnadil na další díly. Ta rychlost v jaké se z podivného stalo děsivé se mi opravdu líbila. Vůbec jsem nevěděla do čeho v téhle manze jdu, nečetla jsem si ani popisek a dala na doporučení, že to stojí za to. A musím souhlasit.

3 23.04.2022

Jorg není postava do které se můžete vcítit nebo ho mít vyloženě rádi za jeho chování. Je krutý a je krutý rád. Jediná pozitivní věc na něm je to jak si jde za svým cílem a jeho vůle dokončit to, co začal. Na začátku knihy se mi trochu houpal žaludek u některých scén, moc jsem nad nimi radši nepřemýšlela. V mojí hlavě jsem si Jorga představovala o několik let staršího, protože to, co se ve knize dělo mi v kombinaci s 13letým klukem přišlo občas docela dost nechutné.

Takže proč se mi kniha vlastně líbila? Je dobře napsaná a já celou dobu přemýšlela, kam ten příběh směřuje a jak se Jorg vyvine jako postava. Navíc se mi líbil časoprostor, který se postupně odhalí.

Nakonec se člověk dokáže smířit i s Jorgovou zvrácenou myslí, protože všichni koho nenávidí jsou stejně krutí jako on sám. Je to jen takové vyhánění čerta ďáblem.

3 09.08.2017

Druhý díl mě tak nenadchl jako ten první. Stále ale platí, že se mi kniha četla opravdu dobře a neobvykle rychle (i když jsem měla knihu rozečtenou dlouho, ale to byla chyba mého volného času a ne knihy, když už jsem k ní zasedla, přečíst 100 stránek najednou nebyl problém).

Tažení do Tearlingu oproti předchozímu dílu mnohem víc věnuje vysvětlování na úkor děje v Novém Londýně. To co mi chybělo předtím, tady až moc převažuje. To 'vysvětlování' je tu navíc podáno zajímavou formou. Nechci nikomu nic spoilerovat a proto jen řeknu, že bylo dobře, že autorka alespoň trochu vyjasnila časovou linii a jak svět Teatlingu vůbec vzniknul. I tak se stalo dost podstatných věcí a nemyslím si, že by pokračování této trilogie bylo nějak špatné.

Rozhodně plánuji sérii dočíst, už se jen rozhodnout, jestli se pustím do originálu, který teď vyšel nebo jestli si počkám na češtinu. :) Ještě musím říct, že za poslední dobu jedna z těch lepších trilogií, opravdu chytne a nepustí. :)

3 25.11.2016

Nepředpokládala jsem, že mě to bude bavit, proto mě ohromilo, jak daleko jsem byla od pravdy. Čte se to jedna radost. Ocenila jsem hlavně to, že byla kniha občas trochu drsnější a nesnažila se nepříjemné a hnusné věci nijak obejít.

Hlavní hrdinka byla super. Kelsea byla samostatná, schopná, inteligentní. Prostě si nehrála na princezničku. Také musím zmínit, že mě zaujalo to, že nebyla hezká (a to tam nebylo jen z její hlavy, ale i podle názoru ostatních). Sice zní hloupě to takhle vytyčit jako zajímavou věc, ale upřímně, skoro ve všech knihách pro mládež je hlavní hrdinka hezká i když si to o sobě nutně myslet nemusí.

Trochu mě štvalo, že se člověk v době musí zorientovat sám. Až tak nějak po půlce knihy mi došlo, kde se na časové ose ocitá Tearling. Teď už v tom guláš víceméně nemám, protože jsem už přečetla kus druhého dílu, ale stejně mohla autorka trochu naznačit v prvním díle víc, jak to vlastně je.

Každopádně z přehršle YA trilogií je pro mě tahle hodně vysoko. Zatím skvělá záležitost, teď se jdu s prominutím věnovat Tažení do Tearlingu. :)

3 29.08.2016

Fangirl patří mezi nejlepší knihy, co jsem přečetla minulý rok. Když jsem se o Carry On dozvěděla, musela jsem si ho prostě přečíst. Jak jsem čekala je to jako retelling Harryho Pottera. Alespoň v první polovině knihy. Už ve Fangirl bylo jasné, že autorka fiktivní knižní sérií narážela právě na sérii Rowlingové.

Ono to není v některých věcech podobné je a někde zase vůbec. Sirotek, který je hlavní hrdina příběhu, silný Mág, co šéfuje jejich škole, umístění příběhu do Británie (tohle si autorka mohla odpustit) atd. Naopak spousta věcí byla originálně pojatá, například kouzlení pomocí známých slovních spojení nebo názvů písniček mi přišlo super.

Druhá polovina knihy už se od HP odpojuje a stává se z ní konečně naprosto originální příběh. (tím nenarážím na romanci) Rozuzlení je naprosto fantastické, i když pravda trochu jsem tušila, jak to dopadne. Konec knihy hlavně zamíchá s těmi skutečnostmi, které na začátku vypadali právě neoriginálně.

V celku se mi kniha líbila, bavila mě a rozhodně si jí přečtu znova. Přemýšlela jsem, jestli mě to tak nebavilo právě kvůli podobnosti s mými nejoblíbenějšími knihami, ale ne, prostě Rainbow Rowellová píše skvěle a její knihy jsou vždy potěšení číst. :)

3 10.08.2016