schuplik
komentáře u knih
Zaslíbená Země Nezemě 4
Kaiu Širai
Série se pořád drží pěkně vysoko na žebříčku mého hodnocení, stále napínavé, stále zvrácené. Co mi leze na nervy je ale to věčné 'přechytračil jsem tě protože jsem myslel 3 kroky na před' - 'ale já myslela 5 kroků napřed' -- 'HA! Já myslel 10 KROKŮ napřed'... jako sice hezký, že jsou děcka geniální, ale jako čtenáři mi to přijde celkem líné vysvětlení jejich pokroku.
Kdybychom alespoň viděli do hlavy jedné z postav trochu víc a ne že se všechno děje za oponou aby nám to bylo naservírováno na třech stranách. Je to tak trochu jako se koukat na šachový turnaj, kde se hráči potí a zírají na šachovnici dvacet minut předtím než udělají tah. My nevidíme ten myšlenkový proces, ale jen to kterou figurkou a kam ten člověk táhne. Což ještě nemusí být tak nudné u šachů, když člověk ví jak šachy hrát, ale v Zaslíbené Zemi Nezemi je to trochu těžší když tam vlastně žádná pořádná pravidla neplatí.
Past
Andrew Fukuda
Jak byly první dva díly podprůměr, tak tohle byl poslední hřebík do rakve. Příšerně zbytečná zápletka, s ještě zbytečnějším koncem, u kterého si člověk akorát řekne, k čemu teda četl ty předchozí dvě knihy. I když se trilogie přes všechny nesmyslnosti a příhodné věci, které tam autor nasázel dala celkem číst, tak ten konec to úplně zabil. Přišlo mi, že Fukuda už prostě měl dost textu, aby z toho byly tři knihy, tak to zabalil a už se neobtěžoval, aby to dávalo všechno smysl.
Postavy jako takové, a hlavně Gen vůbec nemají žádný růst. I když to vypadá, že Gen pobral trochu rozumu, tak v další kapitole jsme zase tam, kde jsme byli. Na to, že trilogie časově zabírá zhruba tři týdny, tak týpek se stihne šíleně zamilovat (aby tam byla ta tragická láska asi), 'odmilovat se' a zamilovat se do jiné (aby tam byl ten happy end že). Jak už jsem říkala u předchozích knih, ty myšlenky o Záři a Sisy, které Gena okupují pořád dokola, a ty scény, které mají víc sexuální podtext mi přišly víceméně trapné a někdy celkem odporné.
Shrnula bych to asi takhle: kdyby se Gen nechoval jako blb na začátku, tak by byli úplně na stejném bodě jako jsou na konci, ale bez stovek mrtvých, kteří zemřeli jeho chybami. Úplně trapný byl taky pokus o nějakou biblickou symboliku v závěru.
Měděná rukavice
Holly Black
I když je to pořád trochu "Jak pejsek s kočičkou dělali dort", tak jsem si ten bláznivý slet událostí celkem užívala. Hlavně úplný začátek, kde mě první kapitoly naprosto šokovaly. Mám pocit, že série se bude s každým dílem o trochu zlepšovat a i když to není úplně dokonalé, tak se těším až si přečtu další díl.
Hon
Andrew Fukuda
Poprvé jsem tuhle knihu četla před sedmi lety. A dostala ode mě 4* protože jsem z ní byla celkem odvařená. No po druhém přečtení tak nějak nechápu proč.
Věci, které se mi líbily: pravidla, která musel Gen dodržovat, aby přežil, celý ten nápad splývání s vlastními predátory, i ta sobeckost a nadřazenost, kterou Gen vyjadřoval v průběhu knihy. To mi přišlo dost realistické a ani mi nevadilo, jak mi lezl na nervy.
Co mě ale štvalo neskutečně byl ten uslintaný-mozek 17letého kluka, který i když mu jde o krk, nemůže odtrhnout oči od holky, která je "prostě dokonalá" "nádherná" "úžasná". Bleh. Jak se mu povede během pár dní se tak nehorázně 'zamilovat', že kvůli ní riskuje nejen svůj život a vlastně to všechno děsně prožívá to jsem fakt nepobírala. Maslowova pyramida lidských potřeb jako by vůbec neexistovala.
Poslední věc, co zmíním je ta díra v příběhu, protože doteď nechápu jak to, že 'lidé' nemohou plavat, vlastně se vody úplně děsí, v druhém díle je to podáno jako, že by se "utopili i v kaluži", ale kniha začíná s Genem jako členem plaveckého týmu. I když v bazéně není víc jak metr vody, tak by neměli být schopni plavat nebo vodu jinak překonat, protože to v pozdějších kapitolách opravdu přestává dávat smysl.
Knihu jsem četla znovu abych mě konečně tahle trilogie přestala strašit z mé knihovny jako nedočtená, takže i když bych jinak asi nepokračovala, tak se pokusím trilogii dočíst.
Ledová obluda
David Walliams
Kniha mě zaujala mamutem, bohužel to bylo celkem zklamání. Záchodový humor není něco v čem bych se vyžívala (ani jako dítě to nebyl zrovna můj styl), a tady je ho všude plno. Upřímně mi ty 'vtipné' situace přišly trošku primitivní i pro děti. Nejsem si ani jistá jaká je cílová skupina, protože na jednu stranu ten příběh je opravdu jednoduchý s mraky ilustrací, na tu druhou je tam celkem dost násilností, tu někdo zabíjí zvířata, tu někdo mlátí děti, tu někdo střílí do lidí, a to vše včetně nadávání do mrch a pitomců. Tak nějak nevím, co si z toho mám odnést. Po knihách tohohle autora už asi nesáhnu.
Dvě hvězdičky dávám za grafické zpracování a ilustrace, takže knihu táhnul spíš Tony Ross než autor samotný. Kdyby to byl jen prostý text, knihu bych asi ani nedočetla.
Příchod tmy
Lynn Flewelling
Tempo druhého dílu je dle mého rozhodně lepší než v prvním. Hlavní dějová linka je v celé knize a ne jen v druhé polovině jako to bylo u prvního dílu. Diskuze o pochopení vlastní sexuality je rozhodně přítomná, ale je to napsané citlivě, takže to rozhodně nezašlape hlavní příběh do země. Nějaká romantika je v knize pouze podkreslující element.
Jediné části knihy, které mě moc neoslnily, byly ty z pohledu Beky. Ačkoliv chápu, že jsou v knize opodstatněné, tak mě trochu nudily a rušily mě ve chvílích, kdy prokládaly celkem napínavé kapitoly z pohledu ostatních postav.
Po tomhle dílu mi všechny postavy přirostly víc k srdci a jsem zvědavá jaké další příběhy je čekají.
Štěstí ve stínech
Lynn Flewelling
Štěstí ve stínech mě podle mého očekávání bavilo. Je pravda, že první polovina knihy je trochu úmorná všemi těmi legendami, příběhy o světě a různých královstvích. Ze začátku jsem se nemohla pořádně začíst a v příbězích jsem se trochu (víc) ztrácela. Kdyby v knize byla nakreslená mapa, tak bych se určitě orientovala mnohem lépe. To je asi to jediné, co knize můžu vytknout. Jinak mě trochu pomalejší děj bavil, všechny hlavní postavy mi byly sympatické a po dočtení konce jsem zvědavá, co s nimi bude dál.
Praha noir: čtrnáct povídek předních českých spisovatelů
* antologie
V úvodu knihy je zmíněno, že některé povídky z kolekce se k žánru noir váží velmi volně. Spíše by bylo záhodno zmínit, že se ze sbírky většina povídek žánru vůbec nedotýká. Z knihy bych do titulového žánru zařadila možná dvě nebo tři. Ostatní šly kolikrát úplně mimo.
Rozhodně nemůžu říct, že jsem trvala na povídkách striktně z tohoto žánru. Na druhou stranu jsem ale čekala zajímavé, čtivé příběhy. Něco, co by mě trochu donutilo prozkoumat další tvorbu českých autorů, co přispěli do této sbírky. Bohužel. Drtivá většina příběhů byla nezáživná, bez zajímavého průběhu i konce. Několikrát jsem při čtení začala i trochu bloumat, jelikož mi příběh nedával moc smysl. Oddíl knihy: Praha magická bych úplně vynechala.
Z celé sbírky se mi opravdu líbila jen jedna jediná povídka. Zbytek pro mě byl těžký průměr až podprůměr. Bohužel.
V pasti
Josh Malerman
Strach je mnohem silnější, když nevíte, čeho přesně se bojíte. Děsivý, občas odpudivý ale především poutavý příběh. Kniha mi rychle ubíhala a užívala jsem si napjatou atmosféru celého příběhu. Jediné, co se mi moc nelíbilo byl závěr, protože já většinou upřednostňuji, když na konci knihy nezůstanou nezodpovězené otázky. Stejně jsem ale ráda, že jsem si knihu přečetla a vřele doporučuji všem čtenářům, co mají rádi děsivé příběhy. :)
Půlnoční koruna
Sarah J. Maas
Druhý díl mi přijde možná o trochu slabší než ten první. Na jednu stranu je v tomhle díle trochu té očekávané vražedkyně než v tom prvním, ale v podstatě se toho za celou knihu zas tolik nestane. Stále mě Celaena hodně baví, ale upřímně nevím, jestli je série opravdu tak úžasná a nadprůměrná jak to z hodnocení ostatních vyznívá. Série je opravdu dobrá, ale rozhodně to není něco, co bych ještě nikdy nečetla. Navíc mě trochu mě zklamal konec tohoto dílu, protože obsahuje trochu klišé časté v YA fantasy, ale co naplat. I přes to, co jsem napsala se na další díl těším, je to pro mě opravdu oddechové a svižné čtení.
Skleněný trůn
Sarah J. Maas
K této sérii jsem se chystala už pěkně dlouhou dobu. A nezklamalo mě to. Naštěstí jsem nečekala vyloženě knihu o nájemném vrahovi, kde se objevuje jen krev, násilí a smrt. Je to přece jen YA fantasy, kde vždy alespoň trochu, s postavami třískají hormony. Ale to mi neva.
Kniha je jen rozjezd do celé série, i když má svojí vlastní zápletku jsou to jen základy pro další příběh. Nebo tak jsem to alespoň vnímala já. Zápletka knihy mě bavila, ačkoli by bylo fajn, kdyby autorka více popsala samotné zkoušky a ne se o nich zmínila jednou větou, jak to v některých případech bylo. Občas mi chybělo trochu více popisování prostorů, osob atd. Ale zase to rychle ubíhalo. Kniha je nesmírně čtivá a to je asi její hlavní plus. Navíc Celaena a další postavy v knize byly ve směs sympatické, takže mě nic od čtení neodhánělo. Na další díl se těším a jen doufám, že se pořádně rozvine silnější dějová linka, která se potáhne celou sérií.
Lesní lišky a další znepokojivé příběhy
* antologie
Perfektní. Téměř nad každou povídkou jsem si musela chvilku zapřemýšlet. Nad některými více, nad některými méně. Mám ráda zvláštní styly vypravování, magický realismus i nepříjemné pocity při čtení. Tohle vše tahle malá knížka má. Určitě se k některým z autorů vrátím. (+ta obálka je naprosto úžasná)
Austenland
Shannon Hale
Tak knížka pro mě byla celkem zklamání. V tomhle případě je film prostě lepší. Kniha neměla spád a vsuvky s minulými 'příteli' Jane mě moc nezajímaly. Kdybych nejdříve četla knihu a pak viděla film, tak bych byla spokojená víc. Už jenom kvůli odkazům na knihy Jane Austenové. Bohužel po filmu jsem měla očekávání a pocit, že postavy v knize znám a znám i jejich charakter. No ne docela.
Kniha je podle mě o dost jiná především v chování některých postav i ději. Není to zas až taková komedie a Jane se čas od času chová jako úplná blbka.
Poslední poznámku adresuji překladu. Některé výrazy byly mimo mísu - nadávat jako přístavní dělník? V češtině asi spíš jako dlaždič.
Měsíční píseň
Patricia Briggs
Svižná urban fantasy, která mě velmi bavila. Mercy je vtipná a hlavně nad věcí a to je pro mě při čtení knihy dost podstatné, protože u spousty jiných ženských hrdinek mám často chuť jim jednu fláknout.
Kniha má spád i slušný děj. Chvíli mi občas trvalo se zorientovat v postavách a členech jednotlivých smeček, v celkem krátké knize se těch postav objeví docela hodně, takže pro mě byl problém si je zapamatovat všechny napoprvé. Vzhledem k rozsahu celé série se to dá ale omluvit. Celkově se mi kniha líbila a rozhodně se pustím do dalších dílů. :)
Pnin
Vladimir Nabokov
Kniha mě bavila a roztržitého Timofeje Pnina jsem si oblíbila. Některé části mě pobavily a celkově to pro mě byla taková odpočinková četba z vysokoškolského prostředí.
,,Tom si myslí, že nejlepší vyučovací metodou jakéhokoli předmětu je pěstovat ve třídě diskusi, což znamená nechat dvacet mladých pitomců a dva nafoukané neurotiky, aby rozebírali padesát minut něco, o čem ani jejich učitel, ani oni sami nemají ponětí.''
Člověk se objevuje v holocénu
Max Frisch
Kniha mě přímo nenadchla, ale musela jsem nad ní přemýšlet. Zapomínající starý člověk zápasící se samotou a nudou. Kniha by mě bavila více, kdybych měla šanci se začíst. Ono samo o sobě je to knížka malinká a navíc je proložená samotnými útržky, které si pan Geiser vystřihuje a sama kniha jsou spíše jen útržky příběhu, proto si myslím, že by se mi mnohem lépe četla (a bavila mě) v souvislejším textu.
Trojský lev - Ze zápisníku ředitele zoo
Miroslav Bobek
K pražské ZOO mám velmi dobrý vztah díky každoročním výletům už od mých osmi let. U spousty zvířat si pamatuju i jejich osobní jména a proto mi příběhy ze ZOO v Praze byly ještě bližší.
Knihu jsem vzala do ruky, právě proto, že jsem jí viděla v suvenýrech když jsme v zoologické byli před pár dny. Ten den jsem strávila asi dvě hodiny okukováním báječných mravenečníků a čekáním jestli na mě vykoukne ten nejmladší - Lecter. (pořád mě baví jeho jméno, stejně jako jméno je otce - Hannibal)
Výběr z článků, který je v knize dán vystihuje asi ty nejdůležitější okamžiky za poslední dva roky až po útěk a chytání ibisů po Praze. Nejvíce mě bavili právě příběhy vztahující se přímo k ZOO, ale i ty ostatní byly důležité a rozhodně ne všechny byly veselé. Ohrožení různých zvířat, chování lidí vůči přírodě, i jejich chování ke zvířatům v zajetí je katastrofální.
Až (a jestli) vyjde pokračování této knihy, tak váhat nebudu a knihu si zase s chutí přečtu. Možná se i vrátím ke knihám předchozím. :)
Vlčí jáma
Jarmila Glazarová
Knihu jsem si vybrala jako povinnou četbu k maturitě. Příběh byl vleklý, postavy ve výsledku každá nějak otravná, neustálé popisování zbytečností. Nejhorší na tom bylo použité nářečí, které kolikrát ani nebylo vysvětleno a německé věty, kvůli kterým člověk musel listovat na konec knihy, aby vůbec věděl, o čem je zrovna řeč. Navíc jsem měla jakýsi odpor ke čtení téhle knihy, vzhledem k tomu, že autorka byla aktivně se angažující komunistka. Vím, že politický a literární život je trochu něco jiného, ale mně tyhle věci přijdou důležité, a kazí mi pohled na určité lidi i jejich tvorbu, ač to spolu více méně nesouvisí.
A jedna vtipná perlička na konec. V téhle knize jsem poprvé v životě (a možná i naposledy) viděla slovo kusý (viz. Didakťák z češtiny 2016). :D
Hobit (alebo Cesta tam a späť)
J. R. R. Tolkien
Ač filmy jsem docela protrpěla, tak jsem se s jistotou, že kniha je docela něco jiného, pustila do čtení. Knížka byla krásně čtivá, občas i vtipná. Styl psaní se mi opravdu moc líbil. A upřímně, kdyby člověk četl bez přestávky, tak knížku přečte pomalu dvakrát, než zkoukne všechny filmy. :D
Revisor
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Neříkám, že to je špatné drama, ale mě to prostě číst nebavilo. Přišlo mi, že se tam pořád nic neděje a veskrze všechny postavy naprosto bezpáteřní (i když to byl účel).