Shari komentáře u knih
Kniha z prostředí, které jsem neznala a historické příběhy a souvislosti, které mě překvapily. Vyprávění krásně plyne, vzbuzuje emoce a nutí k zamyšlení. Už se těším na další díl.
Nádherně napsaná kniha o smutném osudu, obrovské síle, odvaze a životaschopnosti a lásce k přírodě. Nechtěla jsem, abych dočetla na konec (mimochodem skvěle vygradovaný) a už teď vím, že na holku z bažiny budu často myslet.
Až drásavě popsané rodinné vztahy mezi Viktorem, jeho mamkou a babi. Při čtení se střídá pochopení a vztek na každého z nich. Styl psaní Petry Soukupové mě taky něčím rozčiluje a přitahuje zároveň. Vlastně mě při čtení štve tím, přesně dokáže vyhmátnout, co nechci "slyšet" a donutit mě se tím zabývat - je to něco jako jít na psychoterapii, otevírat bolavá témata a odcházet s úlevou, že ten strašák vlastně není tak hrozný :)
Atmosférou připomíná Sněhuláka. Při čtení jsem měla chuť vrátit se ke starším knihám, abych si připomněla postavy.
Skvělý thriller z prostředí ostrova Lewis - výborně napsané, skvělá zápletka s detektivem Finnem a jeho synem. Ponuré čtení do deštivého dne.
Jako rozvedená máma stejně starého kluka jsem tu knihu několikrát odložila, dělalo se mi z ní fyzicky špatně. Mikyho jsem nesnášela a zároveň mě dojímal a bylo mi ho líto, protože byl produktem svých rodičů.
Petra Hůlové brilantně vystihla mluvu dnešních dětí, knihu napsala skvěle, nicméně kdybych měla knihu doporučit, tak snad jen těm, kteří se rádi vnitřně drásají.
Brilantně napsané, kniha se čte sama a nechtěla jsem, aby skončila. Téma není tak vypjaté, mnohem míň se mnou lomcovalo, což ale neznamená, že není silné.
Překrásná kniha, kterou jsem chtěla z počátku odložit, a na konci jsem děkovala, že jsem to neudělala. Není to ani tak příběh dívky Grace, spíš jejího otce – neuvěřitelně lidského jedince, který působí jako šílenec a proto jsou jeho stavům věnovány tak dlouhé pasáže. Nečekejte napětí nebo nečekané zvraty (i když přijdou, ale tak nějak přirozeně), ale sondu do života jednoho chlapíka, který krásně žil, i když to tak na první pohled nevypadalo.
Knihu jsem dočetla před několika měsíci a stále si na ni občas vzpomenu.
Od Hájíčka jsem četla jeho pozdější knihy a neměla jsem od Selskýho baroka velké očekávání. O to příjemněji jsem byla překvapená - prokreslené postavy, pomalý děj s nečekanými zvraty a připomínka toho, co by nemělo být zapomenuto. Vesnický román 21. století se vším všudy.
Vlastně nevím, jestli takové věci chci číst, ale je to jak magnet. Vlastně nechci vidět lidem do hlavy a číst si o tom, jak přemýšlejí. Vidím, že dělají stejné blbosti jako já - u nich jsou krystalicky jasné, zatímco u sebe je nevidím (nebo jsem neviděla) a to je na tom děsivé.
Pěkně mě ti dva štvali, několikrát jsem si řekla, že se s nimi nebudu nervovat, ale pořád jsem na ně myslela, dokud jsem knihu nedočetla. A myslím na to doteď. Příběh, jakých je kolem nás spousta. A přesně to je otázka, kterou jsem si kladla i na začátku - chci o tom číst?
Příjemná česká detektivka. Dobře se četla, přiměřeně napínavá, zajímavé prostředí.
Kvalitní čtení pro ty, kteří mají rádi příběhy o ženách, jejich rodovém zatížení a jednání, které má často mnohem hlubší kořeny, než se na první pohled zdá...
Silný příběh, skvěle popsané emoce Malinky i její adoptivní mámy, chvílemi mi z toho všeho bylo pěkně úzko, ale nemohla jsem se odtrhnout.
Škoda, že takových Kolářů není v českém zdravotnictví víc... Je až fascinující šíře, v jaké Pavel Kolář přemýšlí.
Skvěle napsaná kniha, která mě přenesla do jakékoliv české vesnice. Ani bych neřekla, že je to humorné, spíš reálné :) Usmívat jsem se mohla jen díky tomu, že jsem se v teplákách narodila, ale už je jen nosím... Nejvíc se mi líbil příběh Maruny a Josefa, ocenila jsem, jak autorka vykreslila postavy a dokázala vybalancovat jejich lidskost a zároveň maloměšťáctví.
Silný román s dokonale vykreslenými postavami a mistrovská práce s jazykem. Právě tyhle tři důvody považuju za hlavní argumenty, proč se do Stehlíka pustit – musíte na něj mít čas a náladu.
Četla jsem v době, kdy jsem měla rozečtených víc dobrých knih a říkala si, že to zase takový zázrak není a horkotěžko jsem to dočetla. S cca půlročním odstupem si na tu knihu a její hrdinky vzpomenu a dnes jsem se rozhodla koupit si další díl. Autor(ka) je skvělá vypravěčka, dokázala vykreslit atmosféru Neapole a velmi přirozeně vypráví, co se odehrává v dívkách. Zdálo se mi to celé velmi banální a plytké, ale právě ta "normálnost" mě s odstupem času na tom baví nejvíc.
Skvěle popsané osudy a charaktery tří generací žen, které opakovaly stejné chyby a dědily dobré vlastnosti. Několikrát jsem během knihy polykala slzy a volala babičce a mámě s vědomím toho, že mi díky knize ve vztahu k nim mnohé došlo...
Fajn oddychovka. Nedá se říct, že bych trnula napětím, ale děj mě pohltil a kniha se hezky četla.
Příběh, při jehož čtení se mi několikrát draly slzy do očí. Když si vzpomenu, jak Gabriel vnímal svět kolem sebe, poletují mi v břiše motýlci. Celé je to pohádkové, možná naivní, ale rozhodně silné. Jedna z knih, které na mě hodně zapůsobily.