sika444 Online sika444 komentáře u knih

☰ menu

Lysistrate Lysistrate Aristofanés

Inu, je to vtipné, ale na Aristofana je toho málo. Největší bonus této hry je paradoxně to, jak je krásně obscénní - vypovídá to o athénské společnosti mnohé. Chybí politická linka, která je u Aristofana vždy tak působivá. Zde je to sice úsilí o mír a odhalení, že za válčením stojí banality, ale odkrytí něčeho podstatnějšího se zde nedočkáme.
Jednu hvězdičku přidávám za feministický rozměr hry. Pozoruhodný je Mihálikův překlad do slovenštiny - viz druhý komentář.

26.02.2022


Saturnovy prstence Saturnovy prstence Winfried Georg Sebald

Opravdu velký čtenářský zážitek - ty podivuhodné asociace provázející autorovu cestu, díky nimž pronikáme do hloubi dějin. Leitmotivem je životní příběh lékaře Thomase Browna. Některé popisy (zaniklé město Dunwich pohlcené mořem, příběh spisovatele Josepha Conrada a mnoho dalších) jsou opravdu magické. Nevím, jak to Sebald dělá, že jeho líčení člověka tak pohltí. Ale pohltí. Navíc obohatí nejen o mnoho zajímavých informací, ale především zprostředkovává existenciální úzkost, naléhavost plynutí času, hrozbu zániku civilizace a mnoho jiného. Vždy je zde zkušenost Němce (Rakušana), který musí žít jinde, ale vleče s sebou i v Anglii stigma příslušníka národa, který se provinil.

20.02.2022 5 z 5


Helena nosí ľaliu Helena nosí ľaliu Rudolf Dilong

Zapomenutý poklad slovenské poezie. Něha a pokora, obrovská imaginace, víra i smyslnost, křehkost i mužnost zároveň. Ružový chlapec je na začátku a Balada o púti lásky ke konci. Chce to číst, o tom se nedá psát.

11.02.2022 5 z 5


Zemři a živ budeš Zemři a živ budeš André Gide

Jakési gideovské Hledání ztraceného času. Kniha se skládá ze dvou částí: první líčí dětství - a to až do nejmenších detailů, jak si je autor vybavuje. Mnohokrát zdůrazňuje, že nepíše román, nýbrž jakousi analýzu toho, kde má počátek on jako osobnost. Teprve ve druhé části však pochopíme, oč autorovi šlo: zde provádí svůj coming out a líčí své první sexuální zkušenosti s chlapci a mladými muži. Gide musel překonat dědictví své puritánské a hugenotské výchovy, tlak ze strany své matky, aby mohl najít svobodu být tím, kým být chtěl. Kapitoly z Alžírska a jeho setkání s Wildem a jeho milencem lordem Douglasem jsou velmi pozoruhodné.
Doslovný překlad názvu knihy by mohl znít "Jestliže zrno nezemře" - je to část verše Jan 12,24: Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.

11.02.2022 5 z 5


Chvála bláznivosti Chvála bláznivosti Erasmus Rotterdamský

Vtipné, výstižné, odvážné, plné laskavosti i jízlivosti, je to opět ten skvělý Erasmus, jak o něm píše Zweig a jak jej znám z knihy O svobodné vůli. Jak jsou aktuální charakteristiky kazatelů, teologů, řeholníků, kněží, biskupů, papežů a králů! Kolik je v tom všem moudrosti! Skvělé.
List Martinu Dorpiovi odhaluje, v jakém duchovním a intelektuálním prostředí se Chvála zrodila. O že to byla poslední léta, kdy byla církev ještě svobodná. Pak přišel Luther, Trident a zrodila se nová církev, mnohem odpudivější. Škoda.

08.02.2022 5 z 5


Andromacha Andromacha Jean Racine

Věru těžce se hodnotí toto drama, které postrádá pravého dramatického napětí, majíc dramatickou látku v nitru svých postav. Série monologů a dialogů, v nichž poznáváme rozervanost všech postav - Hermiony, Pyrrha, Andromachy i Oresta. Kolikrát změnili své stanovisko, kolikrát se rozhodli jinak, aniž však se změnilo jejich srdce. Konečné tragické vyústění je jediným vskutku dějovým prvkem, jenž však je, jak bývá u Racina, pouze vyprávěn. Za pozornost stojí Hermionina hořce ironická, ba sarkastická charakteristika Pyrrha:

Těší mne, pane, že v tom vyznání
tak nelíčeném aspoň k sobě sám
jsi spravedliv, a chtěje roztrhnout
ten svazek posvátný, že vzdáváš se
zločinec zločinu. Však arciť, ono
by ani slušné nebylo, by vítěz
se poddával nízkému zákonu
stát ve svém slovu. Ne, ne, nevěrnost
ti zvlášť lahodí a přišel´s ke mně,
by´s vychloubal se ní. Jak, ani slibem,
ni povinností nenechat se držet,
kořit se Řekyni a při tom v srdci
Trojanku milovat, mne zanechat,
opět mne zvolit, a zas se navrátit
od dcery Hellény ku vdově Hektora,
hned otrokyni dávat korunu,
hned kněžně, Troji Řekům obětovat
a Řecko synu Hektorovu: v tom všem
je vidět srdce, ježto vezdy pánem
je nad sebou, v tom vidět reka, jenž slov
svých není otrokem! Kdybych se měla
tvé choti zalíbit, snad musela bych
tě častovat sladkými jmény zrádců
a křivopřísežníků. Ty´s podívat
se přišel na mé bledé tváře,
bys v jejím náručí se vysmál bolům mým.
Chtěl bys, bych plačíc byla viděna
za jejím vozem; kníže, bylo by to
až příliš radosti za jeden den.
Nač bys si vyhledával cizích jmen,
což nepostačí tobě, co ty máš?
Hektorův starý otec podlehnoucí
tvé síle, přede zraky rodiny
své zmírající, anať ruka tvá
mu v hrudi zbytky svadlé krve hledá...
Hořící Troje v krvi tonoucí
a Polyxena ona škrcená
tvou krutou rukou, aniť Řeci všichni
patříce na to horšejí se na tě...
Co přidat lze k těm činům šlechetným?

31.01.2022 5 z 5


Dalskabáty, hříšná ves, aneb Zapomenutý čert Dalskabáty, hříšná ves, aneb Zapomenutý čert Jan Drda

V první řadě je to fakt zábavné. Úvodní scéna z pekla je skvostná, pak je trochu slabší děj, druhá pekelná scéna má opět sílu. Drda věřil v lidskou dobrotu a náboženství pokládal za zbytečné v nové beztřídní společnosti. Vysmívá se existencionalismu, psychologii, byrokracii, farářům, ale něco ví o svědomí. Snad. Pro mě jako faráře je ta hra hodně vtipná a poučná.

29.01.2022 5 z 5


Rekviem za jeptišku Rekviem za jeptišku Albert Camus

Docela pozoruhodná studie ženské duše, byť trochu předimenzovaná. Schází dramatičnost, hra stojí na silné postavě Temple Stevensové.

29.01.2022 4 z 5


Tři povídky Tři povídky Gustave Flaubert

Prosté srdce - dojemné vyprávění odkrývající Flaubertovo jemné citlivé srdce. Jeho soucit s prostou ženou a laskavost, s níž vypráví o tom, co milovala, připomínají nejlepší povídky Flaubertova žáka - Maupassanta.
Legenda o Juliánu Pohostinném - plná magických obrazů a tajuplných dějů okolo Juliána i v něm. Autor dokázal na malé ploše vytvořit atmosféru světa, v němž se neodehrává jen to, co je vidět, ale i leccos "za". Obrazy ze zvířecího světa jsou neskutečně působivé.
Herodias - zde je hlavním prvkem vytvářejícím atmosféru krajina a samotný palác v poušti. Vedle toho se představuje kaleidoskop lidí - vládců i prostých, kteří dohromady působí jako zmatená skrumáž jednotlivců plných vlastních zájmů, obav, úzkostí, ambicí a tužeb. Prorokovo slovo jen shrnuje to, co všem musí být jasné: tohle musí vyústit do tragédie, protože tohle množství lidí protichůdných zájmů dlouhodobě nemůže koexistovat bez konfliktu.

25.01.2022 5 z 5


Cesta do země Lidivoni Cesta do země Lidivoni Eduard Petiška

Je to esence kritiky komunistické blbosti, demagogie, násilí a kultu osobnosti. Velmi výstižné, byť to není žádná velká literatura. Nevelký rozsah nabízí, aby knížka byla zařazena do povinné četby - myslím, že o naší minulosti vypovídá mnohem víc než jiné antiutopie.

17.01.2022 5 z 5


Lara Lara George Gordon Byron

Krása - prostě poezie, bez ambicí být velkou, a proto velká. Váha slova a verše, pomalé tempo, atmosféra, tajuplnost děje, výjimečné postavy, tragický konec. Poetický překlad, byť stařičký, přesto pečlivý. Díky zasvěceným komentářům vím, že je to jakési volné pokračování Korzára. A jako vášnivý čtenář Máchy cítím, odkud u našeho národního básníka přišla inspirace.

14.01.2022 5 z 5


Ligeia a jiné prózy Ligeia a jiné prózy Giuseppe Tomasi Di Lampedusa

Lampedusa je Sicílie. Cokoli je spojeno s tímto ostrovem je nádherné, ale všechno to také odkazuje na jeho Geparda, autorovo opus magnum. V této knížce je nejlepší úvodní soubor autorových vzpomínek, který je jakýmsi ohlasem Geparda. Ligeia je kouzelná novelka, ostatní prózy jsou milé, ale žádná veledíla to nejsou.

13.01.2022 4 z 5


Znamení neznámého: Rozhovory o spiritualitě Znamení neznámého: Rozhovory o spiritualitě Jan Němec

Kniha jako celek je nesmírně inspirující, protože odhaluje, že při hlubokém záběru je spiritualita v rozdílných tradicích velmi podobná. Jen jediná osobnost působí neautenticky, ostatní jsou spontánní, nepoužívají fráze a floskule. Velkým přínosem je svědectví Jana Pražana o ayahuasce - díky němu se mi otevřely se nové světy. Petr Vacík skvěle formuluje, co je posvátnost, co je duchovní růst a v čem spočívá podstata vší duchovní práce. Alice Koubová přesně pojmenovává, v čem tkví nezralost různých spirituálních cest, vtipně se dotýká "nové normativnosti" v alternativě a upozorňuje na to, že duchovní cesty mohou být něčím zavádějícím. Vrcholem knihy je celý rozhovor s Adamem Borzičem, Jiřím Hazlbauerem (opatem zenového kláštera) a Denisou Červenkovou. Tam je velkým přínosem nejen to, co říkají, ale jejich osobní životní příběh.

01.01.2022 4 z 5


Ohromné maličkosti / Obrany Ohromné maličkosti / Obrany Gilbert Keith Chesterton

Některé texty vyvanuly, jiné jsou svěží aktuální. Kde je Chesterton dobový, jsou jeho postřehy jakoby vyprázdněné. Pak ovšem přijde obecná úvaha o pokoře nebo pojednání o fantazii či o posvátném - a hle, je zde text, který byste chtěli umět zpaměti.
Malý příklad: "Komické vzezření dětí je tím nejvzácnějším poutem, které drží vesmír pohromadě. Jejich vratká důstojnost je dojemnější než jakákoli pokora; jejich vážnost dává všemu víc naděje než tisíc karnevalů optimismu; v úžasu jejich velkých zářících očí se zrcadlí hvězdná obloha; a jejich kouzelný, téměř neznatelný nosík nám, jak se zdá, dává tu nejdokonalejší představu o legraci, která nás čeká v království nebeském." No k tomu se přeci nedá nic dodat.

30.12.2021 4 z 5


Hry a hříčky Hry a hříčky Federico García Lorca

Krvavá svatba - hra velké poetické krásy, plná vášně, lásky a nenávisti. To důležité se odehrává mimo scénu, v nitru postav. Formálně vybroušené dílo plné úsečných rozhovorů i básnických vložek. Postavy nejsou individualizovány (vyjma Leonarda) - je to matka, ženich, nevěsta, služka... Jména nejsou důležitá, důležité jsou role. Dialog nevěsty a Leonarda je velmi působivý - ve stínu smrti a s vědomím viny. I to je však s otazníkem:
Leonardo: Moje oči se ti / z dálky vyhýbaly, / ale kůň mě nosil / k tobě na zápraží. / Má krev plná jehel, / celá zčernala mi, / sny mi zarůstaly / zlými bylinami. / Není to má vina, / vinu dávej zemi, / svým ňadrům a vlasům / a té vůni jejich.
Yerma - drama o plodnosti a neplodnosti, ženské touze po dítěti a mužské tuposti. V závěru nabývá až eurípidovské velikosti.
Dům Bernardy Albové - absolutně svíravá atmosféra, Bernarda je postava, která se řadí k největším bestiím světového dramatu. Lorcovi se podařilo do tísnivého prostředí jejího domu a vlivu zasadit zápas dcer o muže, který vrcholí tragédií. Velké drama, působivé a skvěle napsané. Dopsáno měsíc před smrtí.
Fantastická ševcová - pozoruhodná studie lásky a věrnosti, i když maličko přitažená za vlasy. Nicméně postava ševcové je opravdu dobře napsaná - její věrnost je nečekaná, obraty v náladách a postojích jsou inspirativní - nutí nad sebou zamýšlet.
Pimprlata - je to sice maňásková hra, ale určitě ne pro děti. Zrůdnost Dona Kryštofouse, nečekanost dvou milenců Rositiných a její věrnost lásce k Taliánkovi jsou vlastně moc milé.
Láska dona Perlimplína a vášnivost Belisina - navzdory podtitulu (Erotický výjev o třech obrazech s prologem) a navzdory postelové scéně, v níž se don Perlimplín objeví s parohy je nakonec tato hříčka velmi silná a závěr je až antický. Moc dobré.
Neprovdaná doňa Rosita - dramaticky ne úplně povedené, ale tři časové roviny jsou působivé. Lorca je i zde mistr v charakteristice ženských postav, zatímco chlapi jsou buď pasivní, nebo úplně blbí.
Celek: Je skvělé sledovat Lorcův vývoj a lze jen litovat, že tomuto velkému básníkovi nebylo dopřáno navázat na Dům Bernardy Alby a stvořit další velké hry. I to, co napsal, se však stalo klasikou, hlavně zmíněný Dům Bernardy Alby a Krvavá svatba.

29.12.2021 4 z 5


Nekonečný příběh Nekonečný příběh Michael Ende

Mimořádná kniha nejen o fantazii a zvrhlých snech, ale především o lidském srdci a jeho tajuplných zákrutech. A taky o konverzi a nalezení zdroje živé vody - neboli o lásce. Krásný obraz přátelství, v němž je někdy nutné prožít velkou bolest. A kapitola o Proměnlivém domu je opravdu dojemná, stejně jako nalezení obrazu. Mimochodem - film je sice krásný, ale knihou se opravdu inspiruje jen velmi lehce a povrchně. Ne nadarmo se k němu Ende neznal.

15.12.2021 5 z 5


Kassandra Kassandra Christa Wolf

Kniha malá rozsahem, ale velká významem a filosofickým záběrem. Je zde hluboký ponor do společnosti a analýza její proměny. Očima Kassandry sledujeme proces rozvratu humánního a přirozeného společenství a jeho proměnu do byrokratické a mužsky šovinistické společnosti, v níž pravda, lidskost a smysl pro hloubku pozbývají významu, neboť je vytlačuje strach, řád a lež. Vedle toho zde sledujeme vývoj a zrání ženy Kassandry, která objevuje své ženské a lidské možnosti.
Christa Wolfová načrtla obraz původní Tróje jako model sociální utopie nepatriarchální a nehelénské. Tato utopie se však postupně rozpadá (znamením je vyloučení královny a dětí z porad o osudech města). Vítězí REALITA a nastupuje patriarchální ideologie. Řízené násilí je zde zdůvodněno racionálně. I muž (Paris) musí být ovšem nejprve lidsky zlomen, aby mohl naplnit heroický obraz ověnčený pýchou.
Hrdinové jsou muži utíkající před sebou samými a před svými démony (obtíže s potencí, nepřiznaná homosexualita, nenávistný strach z žen) - mají pak naléhavou potřebu uskutečňovat se v náhradních skutečnostech, v nichž namísto přirozenosti vládne princip.
Mnoho by se dalo o knize napsat a mnoho o knize napsáno bylo. Snad jen poznámka o jednom motivu, který souvisí s Goethovým Faustem, kde má být vyvoláno zjevení Heleny. Musí se pro ni však jít k matkám, mystickým bohyním, jež "trůní mocně v osamění, vůkol nich prostoru ni času není." Podobný svět vytváří i Wolfová na svazích hory Idu, kde ovšem ve společenství těch "nesystemizovaných" dlí i Anchíses, otec Aineiův. Toto společenství vyvržených či svobodných nechává vyniknout polaritě mezi světem paláce a světem přírody (přirozenosti). Svět paláce je svět zkamenělého vědění, které svede své nositele k zániku, zatímco společenství v jeskyni, společenství - vědění matek, je společenstvím života.

12.12.2021 5 z 5


Dějiny krásy Dějiny krásy Umberto Eco

Kniha je vlastně slovníkem, což si člověk zezačátku neuvědomuje. Přináší heslovitě přehled představ o kráse, estetických zdůvodnění a rozdílných interpretací uměleckých děl. Ten přehled je hlavní plus knihy. Problém je však právě v té přehlednosti, heslovitosti, hutnosti. Neznalec prostě vezme na vědomí, ale nezapamatuje si, protože chybí souvislosti. Textové ukázky jsou bohaté, mnohé a pestré, leckdy právě ony inspirují, takže čtenář má touhu přečíst si text v jeho původním kontextu. Obrazový materiál je bohatý, ale i zde mi chybí alespoň nějaký komentář - proč je zde reprodukováno právě toto dílo. Z textu to plyne jen někdy.

12.12.2021 3 z 5


Dům bez pána Dům bez pána Egon Hostovský

Syžet není příliš zvládnutý, a proto působí děj roztříštěně, útržkovitě. Postavy jednají chaoticky, ženou se do záhuby, aby se vše nakonec v dobré obrátilo. A přece má cenu knihu číst. Jednak je svědectvím o českém antisemitismu roku 1937, o jeho různých podobách na českém maloměstě. Druhý důvod: Kniha obsahuje několik pozoruhodných svědectví ze života chasidů - oslava svátku Purim v chasidské komunitě v Praze, několik postřehů z Podkarpatské Rusi a také modlitbu Jicchaka z Berdičeva ("Kudy chodím - ty, a kde stojím - ty, jenom ty, jenom ty, pořád ty, a zase ty, ty, ty, ty, ty!").

07.12.2021 3 z 5


Překvapivá naděje Překvapivá naděje Nicholas Thomas Wright

Ano, je to trochu klopotné čtení, které se však zhruba v polovině rozběhne a člověk čte jedním dechem, jak se nebe prolne se zemí. Jsou to velmi inspirativní pasáže, které mění náš pohled na současnost, v níž je Kristus přítomen jako Král. Vysvětlovat to nemá smysl, musel bych přepsat kapitoly z knihy. Wright inspiruje a nabízí mnoho podnětů k přemýšlení a novému uchopení křesťanské zbožnosti i praxe.

04.12.2021 4 z 5