sika444
komentáře u knih
Romance pro křídlovku
František Hrubín
Četl jsem to mnohokrát ve svém mládí a stále mě ta báseň dojímá. Snad i díky Vávrovu filmu. "Navždy mě bude víc..."
Winckelmann / Sběratel. Texty o umění a jeho vnímání
Johann Wolfgang Goethe
Winckelmann je spíš adorace nežli studie. A přece inspiruje, především si díky ní člověk uvědomí, že i ve vědě je láska na prvním místě. A Sběratel? Tam jde o víc - autoři (s Goethem spolupracoval i Schiller) uvažují nad tím, co nás vlastně na výtvarném umění upoutává. A myslím, že leckdy se trefili do černého, byť se to meditování nad obrazy zdá být příliš zasazeno do rokokového vkusu.
Návrat ze SSSR a Poopravení "Návratu ze SSSR"
André Gide
Nejlepší je ta upřímnost a čistota, s níž autor podává svědectví o SSSR, a to navzdory svým sympatiím. Gide byl příliš humanista, než aby mohl nechat projít bez kritiky systém, který ústil do absolutní tyranie. Ve spisku Popravení "Návratu ze SSSR" už navíc má informace o Velkém teroru, který začal v roce 1937. Pro mě je důležité číst tuto knihu, neboť takto ji mohli číst i komunisté a všichni další čtenáři v roce 1936. A i v českém překladu. Vyšla, byla k sehnání. Bohužel, jako mnoho jiných svědectví z té doby, nikdo ji nebral příliš vážně, alespoň ne dostatek komunistů, kteří "to mysleli upřímně".
Vosy
Aristofanés
První část hry je skvělá, vtipná, sarkastická a typicky aristofanesovská. Ve druhé jakoby básník ztrácel tah. Vyznění hry tak není úplně přesvědčivé. Nicméně všechny ty špílce a sarkastické poznámky na adresu kdekoho jsou pozoruhodné, až si člověk říká, zda autor nebyl lehce proti všem. Ovšem parodie na Eurípida - ať mi Mistr promine - jsou vesměs skvělé. Při četbě klasika si člověk ten veliký patos neuvědomuje, nebo ho spíš bere jako samozřejmý. Současníkům však mohl připadat, jako Aristofanovi, nabubřelý a směšný.
Fratelli tutti
Jorge Mario Bergoglio
Papež vyslovil, jak by křesťan měl vnímat svět a mezilidské vztahy. Je inspirativní, jasný, odvážný, utopický a plný lásky. Chtěl bych takto myslet. Je to text, o němž chci v církvi mluvit. A kdybych se ho mohl na něco zeptat, týkalo by se to myšlenky, že jednota je nadřazena konfliktu. Jenomže když je ve hře důstojnost člověka, nelze se konfliktu vyhnout. Kde však je hranice?
Děkuji za inspiraci.
Univerzální Kristus
Richard Rohr
Tuhle knihu asi nelze číst jako příručku dogmatiky, ale spíš jako pokus objevit v křesťanské tradici a spiritualitě ty důrazy, které podtrhují Boží otevřenost člověku, vysvětlují termín "milost" a skutečnost, že všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval. Trochu jsem se kroutil, zvláště zpočátku, neboť se mi zdálo, že je úvod příliš bombasticky a místy se autor nebezpečně blíží k panteismu. Posléze se však kniha stala prostředkem inspirace a povzbuzení, byť si jsem vědom, že nasvěcuje skutečnosti pouze z jednoho úhlu. Přiznám se však, že Rohrův obraz Boha je mi blízký.
To byl Kafka
Johannes Urzidil
Soubor textů publikovaných v různých časopisech a vztahujících se ke Kafkovi. Urzidil má ke Kafkovi vřelý vztah, takže kniha je plná chvály. Velmi mě oslovily úvahy inspirované Kafkovými povídkami, zvláště povídky Pod zákonem. A na konci Don Quijote...
Je to s tím Akordem velký kříž
David Jirsa
Pozoruhodný vhled do poměrů kolem Akordu. Je to svět zvláštní, jako katolicismus té doby je zvláštní, militantní. Zahradníček je smířlivější, prostě potřebuje naplnit konkrétní číslo. Vodička je vyhraněný a bojovný, zvláště vůči Schulzovi. Pohled do válečných poměrů vydavatelských (co se smělo překládat a vydávat - např. severští autoři, kteří však už všem lezli na nervy). Výborný ediční počin.
„Vedle mne jste všichni jenom básníci“ – Zlomky a skici k Jeanu Arthurovi Rimbaudovi
Miloslav Topinka
Chtěl se stát vidoucím, stal se vidoucím a nesl celý život následky. V absolutní věrnosti pravdě byl schopen zničujících kroků. My však stejně nevíme, kdo to vlastně byl. Nerozumíme mu. Hledáme alespoň záblesky něčeho, co známe, abychom se měli čeho chytit. Jenomže to nejde. Kdo byl A.R.? Kde se v něm vzala poezie a co vlastně byla poezie? Proč ten absolutní sebezničující život bohéma, který jej tolik ponížil, že nebyl schopen na tu dobu ani pomyslet? Co pak jsou vlastně jeho verše? Kde se zde vzaly? Jak trefný je pak název jediné jím vydané sbírky: UNE SAISON EN ENFER.
Radúz a Mahulena
Julius Zeyer
Je to doslova ukázková hra - pohádka, která používá mytologické motivy, archetypy, rytmizovaný jazyk, má krásný slovník, ale především je plná poezie a krásy. Láska je konfrontována se zlobou, kletba přechází v požehnání, matka země je zde jako konstanta duchovního a vesmírného řádu. Vedle toho je tu humor, pathos i trocha té psychoanalýzy (byť zcela nevědomé). Jedna z nejkrásnějších her české dramatické literatury.
A jako bonus Sukova hudba, která povyšuje dílo k absolutnu.
Muška
Georges Bernanos
Tragický a smutný obraz života Mušky, které bylo dáno nést všechnu bolest svou, rodiny a nakonec i svůdce pana Arsena. Scény s Arsenem jsou napsány se svrchovaným mistrovstvím a ponor do duše Mušky je dokonalý. Bernanos je v tomto naprostý mistr, děj se neodehrává vně, nýbrž uvnitř, v samotné postavě Mušky, v jejích vnitřních monolozích, prožitcích a vzpomínkách. Vždyť tak se to často odehrává i v nás - a ostatní netuší, jaké drama se před jejich očima odehrává. Snad jen paní Mathiasová něco tuší, když pochopí, co se Mušce stalo. I ona se však obává toho, co by se mohla dozvědět, a tak zůstává u tušení. Tragédie Mušky je tak současně obžalobou okolí, venkovské komunity, která není ochotná svým trpícím členům pomoci.
Jezdci / Žáby
Aristofanés
(SPOILER) Hodnotím zatím Jezdce:
Sarkastická a velmi otevřená kritika athénské demokracie, kdy město ovládl na nějaký čas demagog Kleon (ve hře Paflagon). Zásluhou rozličných intrik je svržen a na jeho místo nastoupí Jelitář Trhoslav. Hra velmi odvážně odhaluje systémový nedostatek demokracie, v níž je svrchovanou entitou Lid (Demos, zobrazený jako tlustý stařec) - úplatný, jehož lze snadno svést, vypočítavý a hloupý. O něj a jeho přízeň se ucházejí zájemci o vládu, jejichž pozice je ovšem značně nejistá, neboť přízeň Lidu je vrtkavá.
NÁČELNÍK SBORU
Ó Lide, máš krásnou moc!
Všecko se před tebou klaní,
všecko se před tebou třese
v bázni jak před samovládcem.
Ale jsi přístupen svodům,
těšíš se z lichotek planých,
snadno se necháváš klamat.
Na ty, kdo sypou ti frází,
s obdivem otvíráš hubu,
a rozum tvůj v dáli kdes bloudí.
LID
Jste zelená ještě mláď,
jestliže myslíte o mně,
že jsem snad na hlavu padlý.
Dělám se schválně tak hloupým!
Rád se nechávám krmit
tak jako děťátko malé,
za svého správce si vždycky
jednoho zloděje živím;
když pak se dosyta nacpe,
já zdvihnu si jej a zmlátím.
/.../
A hleďte, zda neumím
podvádět obratně lidi,
kteří se za chytré mají,
chytře se zdají mě klamat!
Dívám se na všechny stále,
vidím je všechny, jak kradou,
tvářím se však, že to nevím.
Potom jim do jícnu vrazím
procesní sondu, a musí,
co nakradli, vyvrhnout zase.
"Proč čteš Aristofana?" ptají se mě různí lidé. No právě z toho důvodu, abych se opět přesvědčil, že politické poměry dnes se neliší od těch, které byly kdysi. Aristofanes viděl do útrob tzv. demokracie - a měl odvahu (a bylo mu to umožněno) ve svých hrách to vše v trochu pokřiveném zrcadle ukázat.
Goethe: Umělecké dílo života
Rüdiger Safranski
Opravdu podnětná kniha, která nás provede životem i dílem velkého muže. Její podtitul vystihuje podstatu: Umělecké dílo života. Safranski vypráví příběh Goethova života a doplňuje jej rozbory díla. Přibližuje Goethovy názory na svět, umění, náboženství, na lásku i politiku. Kniha obsahuje mnoho citátů z díla, ale především z Básně i pravdy a bohaté básníkovy korespondence. Autor je poučený vypravěč, který zná, co bylo o Goethovy napsáno, ale hodnotí jej prizmatem dneška. Proto působí osobnost velkého básníka a milovníka života tak současně a aktuálně.
A ještě osobní poznámka: Čtenáři to prostě nedá a musí začít číst právě ta díla, o nichž se v knize pojednává. V tom je Safranského spis asi nejdůležitější: přivede čtenáře ke Goethovu dílu.
Sachalin
Anton Pavlovič Čechov
Nečekaná kniha, jejíž četba je poněkud úmorná do chvíle, kdy čtenáři dojde, že nekonečné popisy osad, trestnic, nemocí a dalších reálií Sachalinu roku 1890 jsou vlastně stejným hledáním lidství a podstaty člověčenství, jako je tomu v autorových dramatech a povídkách. Scéna svatby a některé příběhy jednotlivců jsou velmi působivé. A črta Ze Sibiře, která svazek uvozuje, je skvělá, velmi plastická a podnětná. Je škoda, že o Čechovově Sachalinu nikdo ani neví, natož aby ho četl.
Acharňané
Aristofanés
Hra má několik skvělých míst. Asi nejlepší se scéna s Eurípidem, v níž po sousedovi Dikaiopolis žádá oblečení ztroskotance z jeho dramat. Je to nesmírně vtipné a sarkastické. Trefná je kritika současných politických poměrů (a velmi odvážná). Separátní mír jednotlivce uzavřený uprostřed Peloponéské války je taky skvělý nápad. A závěrečná konfrontace přípravy na válečné tažení s přípravou na slavnost je krásně zlomyslná. Četl jsem překlad Augustina Krejčího a byl jsem vcelku spokojen, i když je jasné, že to chce současný moderní překlad celého Aristofana.
Herman a Dorota
Johann Wolfgang Goethe
Epos ze současnosti v homérském stylu. Zdálo by se, že si Goethe ze svých čtenářů vystřelil, ale myslel to vážně a dílko bylo po Wertherovi nejúspěšnější u autorových současníků. Je těžké je hodnotit. Jazyk je nejspíš pozoruhodný, což zastírá překlad, i když Vaňorný se snažil. Děj je naivní, ale o ten v polsedku nejde. Jde o důkaz, že i prosté skutečnosti lze zpracovat jako velkolepé děje z minulosti. A čtenářský požitek to stále je pro každého, kdo je schopen číst hexametr.
Balady
Johann Wolfgang Goethe
Některé balady jsou naprosto dokonalé ve své úspornosti a zkratce - Král duchů. Je to sbírka sice mírně nesourodá, ale neobyčejné poetické síly. Pozoruhodné je srovnání s naším Erbenem.
