sika444 komentáře u knih

V některých básních je obrovská síla, která má zdroj v bolesti a utrpení básníka. Kovtunův překlad je působivý, rázný, volba slov je příhodná, pracuje s melodií jazyka, byť to prostě není ruština (Mandelštam podle svědectví Naděždy Mandelštamové psal básně tak, že nejprve slyšel právě melodii řeči a až pak do ní vkládal slova). Nejsilnější jsou básně z Voroněžských sešitů a ze závěrečné etapy tvorby.

1 27.04.2023

Tento díl je hodně didaktický, což mi u Holečka nevadí. Zde jsou však prezentovány modely "správné" výchovy dětí, jež je založena na násilí. Prostě dítě se musí mučit, aby z něho něco bylo. A to je hodně odpudivé. No a ten antisemitismus tomuto dílu taky nepřidá. Ančička je pozoruhodná postava, Špírek taky, vlastně i Šindelářovi a Kužel. Jen ty matky, ty jsou hnusné, zvláště Klokočníková a její "milovaná" matka. Dnes by byly jejich děti pokládány právem za týrané. Holečku, jak to, že jsi to nerozpoznal?

22.04.2023

Velký zážitek a zářez na celý život. Wiesenthal odhaluje, že zločinci - dozorci z koncentráků - po válce své zločiny prostě vytěsnili a žili jako řádní občané - viz Kobyla. A to je silné zjištění.

2 22.04.2023

Holeček nezklamal. V tomto svazku je skvělé pojednání o pobělohorské šlechtě - kníže Egon vystupuje jako pragmatik, kněžna Ada jako romantička. A dokonalý je příběh židovského chlapce Lepoldka, který slouží jako příklad "kapitalizace" venkova. Je to trochu didaktické, ale nesmírně působivé. A "pán z Maloviček" je případ sám o sobě - jeho ješitnost a nevzdělanost jako důvod sestupu a krachu. Doporučuji.

1 18.04.2023

Angažované v dobrém slova smyslu, naléhavé, promyšlené - každé slovo zde má váhu. Je to knížka k meditaci, ale nejlepší využití má při společném pročítání při křížové cestě na Velký pátek.

07.04.2023

Jen málo knih dokáže způsobit, že se čtenář nahlas směje. Této se to daří. Humor některých textů je geniální... chrchly, chrchly, chrchly.

5 03.04.2023

Po čtyřiceti letech jsem přečetl znovu. Stále uhrančivé a rafinované.

O této knize lze napsat jen to, že je třeba ji číst a nechat se formovat tím, co z obrovského množství pramenů a literatury Lindqvist sestavil.
Předně je zde mnoho informací, jež se nějak nevešly do standardních učebnic dějepisu - především o masakrech obyvatel kolonií, bombardování severní Afriky, Sýrie, Iráku ve 20. letech 20. století. Pak je zde hodně věcí uvedeno do vzájemných souvislostí, např. význam fanatického zastánce bombardování, který na konci války srovnal se zemí Tokio, v přístupu USA k válce v Koreji a k jadernému vyzbrojování v 50. letech. Co mě zaujalo nejvíc, byly ukázky z literárních děl anglosaské provenience, která odhalují rasismus, pohrdání Asiaty, vytvářejí dystopie, v nichž - zvláště v americké poválečné produkci - prostě je ideálem fašistický režim bílých Američanů.
A na závěr jen povzdech: Škoda, že kniha je dostupná pouze ve slovenském nebo anglickém překladu (A History of Bombing). Stálo by za to ji mít česky.

29.03.2023

Je to jako soubor sloupků o umění ze společenského magazínu. Inu, proč ne. Člověk se leccos dozví a snad trochu porozumí tomu, čemu dosud nerozuměl. A v cizím prostředí je vždy třeba míti průvodce.

1 25.03.2023

Text nepřináší moc nového, je zde málo impulsů, vlastně je zde jen shrnutí děje. Asi to není snadné vykládat takové texty, ale od současného výkladu Bible čekám víc.

1 21.03.2023

Tohle je vskutku perla českého písemnictví, plná slovního humoru a nádherných formulací. Kolik je zde ironie, kolik poezie, kolik smyslu pro krásu slova. Jsou zde snad všechny jazykové jevy, je zde okouzlení z toho, co to udělá postavit vedle sebe nízké a vznešené, hloupé a vysoké, prosté a učené. Kolik krásných vazeb, přechodníků, kolik objevených slov! A pak je zde příběh, postavy, prostinký děj a lehký úsměv nad moderním uměním. Pokud bych chtěl vypsat příklady, opsal bych půlku knihy. Tak jen jedna ukázka, neb mi to nedá:
"Jsem pravověrný člověk, děl kterýsi soused, a vím, že do tohoto náměstí nepovolí ani při dobytčích trzích (a bývá tu bez počtu těžkého dobytka), avšak všimněte si, nestalo se teď propastí, nad níž po slunečním paprsku, po útku baladické přadleny sem a tam kráčí líbezný zjev ženský?"

12 21.03.2023

A l e n k a v k r a j i d i v ů - chvíli to trvá, než se člověk dostane do modu surreálného světa, do něhož se padá králičí děrou. Ohromný jazykový humor, bizarní nápady, ohromný vnitřní komentář Alenčin, postavy karikující lidskou hloupost - a to vše v 60. letech 19. století ve viktoriánské Anglii. Nevím, nevím, zda bych to strávil jako dítě. Naštěstí jsem si to nechal na věk po šedesátce.
A z a z r c a d l e m - nejhezčí je Tlachapoud. A pak - vlastně nevím. Velká imaginace, cosi se vynořuje z podvědomí. Jenže - co to je? Švankmajer se inspiroval první knihou - a asi věděl proč.

3 16.03.2023

Práce s Petrem Benešem byla velmi inspirující. Jeho vnímání toho, co je evangelium a co je milost, je určující pro výklad biblických pasáží. K tomu přistupuje přehled v literatuře a hodnotové zakotvení, jež jsou spolu s autorovým charakterem předpokladem pro opravdu silné sdělení knihy.

3 13.03.2023

Klasická hra ve stylu comédie de caractère. Věru, autor se ani za tuto komedii nemusel stydět. Přeci však je Corneille především mistr vážných her. Zde navíc ta spleť lží neústí do katarze či nápravy, ale do šťastného konce, v němž prolhaný Dorant není potrestán. Maně člověka napadá, jak by si s námětem poradil Molière.
Krásný jazyk (alexandrín), pokus přeložit jej do moderní češtiny se, myslím, podařil.

2 11.03.2023

První polovina inspirativní a teologicky hutná. Druhá část jen opakuje křesťanská klišé. Vlastně zklamání.

1 11.03.2023

Komentář je u knihy Neklidné příběhy.

2 08.03.2023

V t i c h é c h a l u p ě - velmi přesně vystižená atmosféra. Jak znám ty poznámky, bodavé, zlé, vypočítané tak, aby zasáhly a zranily. Ta čirá nenávist a zloba - maskovaná, ale natolik stravující, že sežere i toho, kdo ji šíří. Jak velký pozorovatel musel Rais být - a jak je skvělý spisovatel, že to všechno zprostředkoval.
K a l i b ů v z l o č i n - neobyčejně mistrovsky vystavěný román, v němž roste napětí a prohlubuje se temnota stránka za stránkou, pomalu, ale jistě k tragickému závěru. Je zde taková schopnost zprostředkovat vnitřní dění v postavách, je zde taková psychologická hloubka, která nemá obdoby v české literatuře a těžko hledám srovnání i ve světové. Postupné odhalování motivů Karly a její matky Boučkové, propad samotného Vojtěcha, bezmoc otcova i sester, vypočítavost švagra. Ale především je zde to všudypřítomné zlo v Boučkové, v jejích slovech, gestech, tónu hlasu, pohybech, jednání. Její vypočítavost a zlovolnost je obludná - je to jedna z nejtemnějších postav české literatury. Rais zde dosáhl opravdového mistrovství.
K d y ž s e p ř i p o z d í v á - pohled do života několika chudých obyvatel vesnice Borku v Podkrkonoší. Text opět působí nesmírně autenticky, postavy jsou velmi životné, vhled do nich je nemilosrdný. Rais pomocí detailu, slůvka, obrazu nechává poznat skutečnou pravdu o životě svých hrdinů, jakkoli se oni snaží všemožně mlžit, lhát či zkreslovat tíživou situaci, v níž se nacházejí oni i jejich blízcí. Text je bravurní stylistickým zpracováním a působivý hloubkou psychologického záběru. Proto patří mezi skvosty světové literatury, což platí o knize jako celku.

5 02.03.2023

M l a d o s t - vyprávění o zkáze jedné lodi vezoucí uhlí. Ohromná atmosféra, ale především nostalgie a humor nenápadně skrytý v lehké ironii vypravěčově. Obraz hořící lodi hned tak nezapomenu.
L a g u n a - ohromná atmosféra příběhu z Malajsie. Vyprávění Arsata o lásce, která zničila víc než dala. Na tomto vyprávění je nejvíc působivá kulisa tropického pralesa, řeky a laguny. A jazyk! "Do ticha kolem se rozlévala tucha neštěstí, jež není nikdy daleko, hlodavá tucha, jež číhá v našich srdcích; a rozlévajíc se do toho hlubokého němého ticha, měnila je v cosi podezřelého a mrzkého, v jakousi neproniknutelnou masku, za níž se skrývá neospravedlnitelné násilí. "
V ý s p a p o k r o k u - ta ironie je ohromující. Stručné, věcné, jasné a - demaskující. Conradovo téma: POKROK - v jehož jménu se spáchaly ty nejhorší zločiny.
S r d c e t e m n o t y - neuvěřitelně hutné, plné - atmosféry, slov a textu (takřka zde nejsou odstavce), lesa a vody, tmy a šera, násilí a temnoty v duši. Jsou zde pasáže (vlastně je to celý text) až magicky působivé, popisy pralesa, řeky, atmosféry Konga s jeho tragickou koloniální přítomností. A postavy vykreslené tak, jak to umí málokdo. Vrcholem je Kurtz, kolem něhož se vše točí... Jak Conrad umí popsat duši! Jak zná člověka! Je to dokonalé.
G a s p a r R u i z - poněkud konvenčnější stylem, ale úžasně vypointovaná. Poslední stránka zaskočí.
P ř í b ě h - skvěle vyprávěný příběh o podezření, které - nedokázáno - způsobí katastrofu. A největší trápení člověka, jenž vraždil, spočívá v tom, že se nikdy nedozví, zda ti, které zabil, byli či nebyli vinni. "Ach ty můj ubožáčku..." řekne mu ta, která jej miluje. O zmařené životy prostě nejde...
Č e r n ý n á m o ř n í k - černá groteska, s výbornou atmosférou a především skvělou pointou.
Souhrn: ostatní prózy vysoce převyšuje Srdce temnoty, a to jak svým závažným námětem, tak propracovanou strukturou, jazykem, atmosférou a literární úrovní. Celek knihy však není nevyvážený a představuje skvělý vhled do díla velkého spisovatele.

5 28.02.2023

Unikátní kniha, skvěle napsaná a výborně komponovaná. Připomíná metodu W. Sebalda - forma cestopisu a osobních zážitků, na něž plynule navazuje věcné probírání procesů a událostí vrcholících holocaustem. Jsou zde zmíněny všechny důležité filosofické a teoretické práce zabývající se vítězstvím "civilizovaných" a mocnějších evropských národů nad těmi "podřadnými" a "méněcennými" v Americe a Africe. Je to zrcadlo imperialismu, přičemž autor demonstruje podstatu skutečností, o nichž píše, na povídkách Josepha Conrada Výzva pokroku a Srdce temnoty. Naprosto skvěle po jednotlivých krocích popisuje Lundqvist zrod a vývoj anglosaského, francouzského, ruského (okrajově) a německého imperialismu, který charakterizují vraždění a genocidy národů ("méněcenných") Afriky, Ameriky, Austrálie a Asie. Mimochodem citace z Churchilla (knihy Mé životní začátky) líčící bitvu u Omdurmánu jsou opravdu silné. A pak je zde výstižně popsán zrod a rozšíření rasismu a rasových teorií. Kniha končí slovy: "Své už víte. Stejně jako já. Nescházejí nám znalosti. Co nám chybí, je odvaha uvědomit si, co vlastně víme, a vyvodit z toho důsledky."
To vše se odehrává na Sahaře, ve výhni a prachu, na cestách, po nichž se autor pohybuje s bolavou páteří a umanutostí, neboť potřebuje být tam, kde se část z toho, o čem píše, odehrávalo.

1 21.02.2023

Jako většina knih s touto tematikou nás i tato vtahuje do soukolí hrůzy. Přesto však zůstáváme jakoby stranou, protože příběhy se vždy týkají těch přeživších. A zázračné jsou vlastně jen dva. Paradoxně tedy na mě nejvíc zapůsobila vyprávění, která nebyla z prostředí chasidů, ale vychází z autorčiných autentických zkušeností jako členky Komise pro studium holocaustu. To vše však jsou podružnosti ve srovnání s tím, co tvoří obsah knihy. Na nějakých mých dojmech zde totiž vůbec nezáleží.

18.02.2023