Simi komentáře u knih
Dočetla jsem a oddechla si, že je tomu tak. Námět, Skotsko, duchaření … super. Zbytek pro mne víc, než slabé. Děj byl zbytečně překombinovaný a natahovaný, že zmizelo napětí, očekávání a vlastně i dobrý konec. Autorka mne nepřesvědčila tím, že takhle by se dalo zamést s agresivním a stovky let v pomstě neuspokojeným duchem. Hlavně, že už je dočteno.
Úžasný příběh o hledání cesty a domova, za který děkuji Výzvě. Jinak bych o té knize vůbec netušila. Autorka mi mluví z duše na téma hledání štěstí v jiné zemi a imigraci. Někým jsme a někde jsme se narodili. Je bezva navštěvovat, cestovat a brát zkušenosti jinde a tím vyživovat své kořeny, aby strom dobře rostl, košatěl a rodil. Ne každý strom se přesazením ujme. Zasloužených 5 hvězd.
Mně sedí spíš Niedl. Tohle je humorně pojaté středověké vyšetřování, které se svým stylem blíží ke Švandrlíkovu vyprávění. Takže po dlouhé době odkládám, i když možná proto, že předešle čtená Naďa Horáková s detektivkami z Markrabství Moravského je móóóc velký odskok.
Čtivá kniha s kriminální zápletkou na způsob Vondruškových historických detektivek. Středověcí vyšetřovatelé však často nejsou třeba, protože se náhle zápletka sama vyřeší (např. v rámci úvah utíkajícího lumpa nebo náhlým zábleskem v mysli měšťanky). O Statutě brněnských nevěstek jsem nikdy neslyšela, opravdu zajímavý počin markraběnky. Mimochodem, Jan Jindřich byl ženatý celkem 4x. Markéta byla jeho druhou chotí a po její smrti se oženil jen 2x, ne jak je uvedeno v Epilogu 3x. No není to učebnice dějepisu. Brno mám ráda, asi si přečtu ještě jeden díl.
Milý výlet do minulosti s kriminální zápletkou. Málem jsem zapomněla na to, že vraždu lze vyřešit i bez smart technologií. Stačí k tomu mozek, pevná linka a laskavá ochota lidí pomáhat. Ta je naštěstí věčná. Vrah byl dopaden, ale páter Knox by nejspíš autorce vytkl to, že byl porušen jeden z jeho hříchů.
AUDIOKNIHA. Očekáváte-li kapku pařižského šarmu nebo stejnou kapku irskosti, tak nevím, jestli nebudete zklamaní. Tenhle příběh se mohl odehrávat kdekoliv. Je dost praštěný. Lituji, že jsem radši nesáhla po knize, protože hysterické projevy přímých řeči pí Baladové byly rušivé a přehrávané.
AUDIOKNIHA
Pro mne moc pěkný příběh, k čemuž přispívá i brilantní načtení J. Ježkové. Pojídačky hříchů jsou historicky doložitelné, i když ne v takovém rozsahu, jako v příběhu. Poznáváme rysy Anglie za vlády Alžběty I. Líbil se mi pohled mladé dívky, která tam, kde neznala jména, dávala výstižné přezdívky. Romantiku s dobrým koncem, kdy se z bezectné stane ctná jsem neočekávala, takže konec byl nad očekávání dobrý. May se obdivuhodně dokázala vypořádat s nechtěným osudem a využila toho, co znala a uměla k tomu, aby dokázala žít i na okraji společnosti. Nebyla tam sama, ale pomoct v osamění mohli jen ti, co v pojídání hříchů nevěřili nebo byli jako ona. Detiktivní zápletka dodala příběhu šmrnc a nebyla vůbec špatná.
Hodně jsem se musela přesvědčovat, abych neodložila. Chtěla jsem si užít romantiku na Islandu, ale kniha mne svou nelogičností, divnými dialogy (asi takhle: co se jí stalo …. tak já ti to řeknu, myslí si, že jí nedůvěřuješ…. proč se do toho pleteš) a zvraty (týdny se nemůže vypořádat s papírováním po předchůdcích a pak jimi naplní 4 pytle a vyhodí je) nenadchla. Scéna, když se opilá ředitelka hotelu Lucy vydává se stejně opilou asistentkou, s černými punčocháči na hlavě se šroubovákem vylámat sklad hotelové pokojské, aby našla zmizelé věci a hledá výmluvy jak jí to vysvětlit, protože z ní má vitr, to je fakt síla. Vikingská mast s vůní mandlí a levandule …. jak tradiční pojeti léčivých ingrediencí severu atd. Asi jsem měla velká očekávání, nápad na romantickou sérii z krásných míst je skvělý.
Zvláštní kniha. Pro mne příšerně depresivní. Maloulinko světlých okamžiků. Muži jsou líčeni jako nesamostatní a sobečtí jedinci bez citu a ženy jsou vzorky typů, se kterými bych dvojdomek mít nechtěla. Pořád se tam všichni hádají, emoce, napadání, neposlušné děti, nic se nezvládá, jak se chce .... stres a nespokojenost čpí z každé stránky. Jediný, kdo to má srovnané, je matka rodu, ta už si očividně nejhorší životní období prožila. Je tam v rodinných vztazích tak málo lásky, že máme co dělat, abychom jí nepřehlédli. A konec? Vlastně žádný nebyl.
Asi první polovinu knihy jsem byla naštvaná. Ze stejného důvodu, jako u předešlého dílu. Gamache je přece poctivý chlap a policista, který dělá jen správné věci. Je ušlechtilý (páni, tohle jsem v životě nikomu neřekla!!!) a vždycky ví, co je dobré a co špatné. Tak proč mu KRUCI pořád většina nevěří. Autorka mě tímhle štve. Měla by změnit náhled na něj. UFFF. A pak přišel zlom. Pořád to byl boj o důvěru, ale nebyl v tom sám. Vzalo to takový spád, že jsem nevěřila tomu, že se děj zastaví v knize. Pokračoval dál a skončil přímo tady u mě. Úžasné!!! Čím dál tím víc miluju Ruth. Je to člověk, vedle něhož bych byla celá JÁ. V závěru jeden úžasný člověk řekl druhému ( napojenému na přístroje) to, co potřebuje slyšet každý, kdo bojuje o správnou věc a vystavuje se nezměrnému riziku a odpovědnosti: “Jste skvělá. Silná a statečná. Zachránila jste nám život. Jste v bezpečí a milovaná. Vaše rodina Vás miluje. My Vás milujeme. Jste skvělá….” Au revoir příště Monsieur Gamache!
UFFF. Vůbec se nedivím, že se ortodoxní muslimové cítili dotčení. Zajímavý byl článek v závěru knihy o celé kauze. SR knihy jsou obtížně stravitelné, ale jsou tak svérázné, že je nemám s čím porovnat. Satanské verše jsou jak kaleidoskop od všeho propojený odvěkým schematem anděla a ďábla, mezi kterými se rozdíly stírají. Velmi čtivé byly části týkající se minulosti, jak o rádoby vzniku islámu, tak o putování motylí prorokyně. Řada myšlenek byla hodná zapamatování i hlubokého zamyšlení. Např. “Stáří, Čamčo, to je stálé ponižování. Narodíš se, býváš bit a vychováván, cepován ze všech stran, nakonec se zhroutíš a strčí tě do urny. “ V závěru knihy je úžasně popsáno umírání a smrt Čamčova otce. Stejně jako u Dětí půlnoci - jsem ráda, že už je konec, ale nelituji.
Skvěle pojatá kniha, která Vás provede i neznámými místy Plzeňského kraje. Opravdu dobře investovaná dotace z ROP.
Nepřirozená kombinace pravdivého středověkého násilí a krutosti s naprosto nepřirozeným chováním hlavního hrdiny. Christian, kdyby byl takový, jak byl popsán, by nedožil ani dospělosti.
Velmi pěkně napsaná kniha o statečné ženě, která tehdy, když jiní řikali někdo by to měl udělat, šla a udělala to. Vůbec jsem netušila o její existenci a jsem ráda, že jsem tuto jedinečnou knihu nalezla při hledání vhodné knihy do výzvy. Vůbec si nedokáži představit, jak mladá žena ve třicátých letech minulého století dokázala vybudovat nemocnici v Bagdádu. Schopnost přežití Vlasty Kálalové byla obdivuhodná, s kolika těžkými ranami a bolestmi se dokázala vypořádat. Doslova klobouk dolů. A díky úžasné knize Ilony Borské na MUDr. Vlastu Kálalovou di Lotti nikdy nezapomeneme.
Velmi pěkně napsaná kniha o statečné ženě, která tehdy, když jiní řikali někdo by to měl udělat, šla a udělala to. Vůbec jsem netušila o její existenci a jsem ráda, že jsem tuto jedinečnou knihu nalezla při hledání vhodné knihy do výzvy. Vůbec si nedokáži představit, jak mladá žena ve třicátých letech minulého století dokázala vybudovat nemocnici v Bagdádu. Schopnost přežití Vlasty Kálalové byla obdivuhodná, s kolika těžkými ranami a bolestmi se dokázala vypořádat. Doslova klobouk dolů. A díky úžasné knize Ilony Bordké na MUDr. Vlastu Kálalovou -Di Lotti nikdy nezapomeneme.
Tak tahle knížka od JKJ mne doslova vzala za srdce. Hluboká, něžná s milým vtipem a přitom dojemná. Jak se říká v doslovu, každý zná především Tři muže .... a ostatní autorovo rozsáhlé dilo je jimi zastíněno. Skvostná byla jak poetická a vtipná pohádka o marnivé a krásné víle z Bretaně, tak i další dvě povídky.
Kniha vydaná u nás roce 1932 s poněkud krkolomným prvorepublikovým překladem, popisuje život a dobu Louise Françoise Armanda de Vignerot du Plessis, 3. vévody de Richelieu a 8. vévody de Fronsac, praprasynovce kardinála de Richelieu, prvního ministra Ludvíka XIII. Richelieu, vévoda malý vzrůstem, byl však natolik významnou osobností své doby, že u všeho podstatného byl. Není to jen popis lásek, ale především dekadentní doby blížící se ke krvavé revoluci.
Nejedná se o životopis, ale o román, přesto v doslovu autor odkazuje na ověřené zdroje a v textu je mnoho citací dobové korespondence a také kupletů.
Richelieu žil 92 let, to je neuvěřitelné. Titul už neexistuje od roku 1822.
Poutavá a velmi čtivá kniha, kterou je těžké odložiit. Snad ani nejde napsat víc, než se objevilo v dřívějších komentářích. Budu pokračovat dalším dílem. A vyzvednu si v pondělí u výdejního okénka v knihovně pár zajímavých publikací o Slovanech, Otovi a královnách korunovaných v Cáchách. To nebude tak čtivé, ale zajímavé určitě.
Poutavě napsaný příběh mladé ženy, která po smrti svého otce odkrývá rodinná tajemství, o kterých by nejradši nevěděla. Jedna hvězda dolů za příliš naivní ukončení tak vážné zápletky.
Pratchettova série o Zeměploše je neuvěřitelná. Tak různorodá a přitom se příběhy i postavy setkávají. Hezký příběh o holywoodské nerealitě. Potkáme tu Navážku (ještě bez chladící helmy), Gaspodu (na konci už nemluví), Kolíka (zase mu to nevyšlo), Kvestora (nezávislého na sušených žabách) a další.
Úžasná hláška: “Můžu Vás vyrazit, kvestore? ...Ne, kancléři, já mám definitivu....V tom případě mně pomozte vylézt a půjdem se poohlídnout po něčem k pití. “
Tohle by mělo být v příručce pro manažery.