Sirius komentáře u knih

O několik stupňů víš než první díl. Tempo vyprávění je rychlejší a hrdina je ten spravný hajzl z Pakerova rodu, který si umí poradit s problémy. Hlavně jsem se tu po dlouhé době konečně setkal se záporákem, který stojí za to. Ono tahounství spočívá hlavně na jeho bedrech. Takže až zase zatoužím po správném badboyovi, vím, kde se mám porozhlédnout. Mimochodem - finále je fakt skvělé.

4 15.02.2011

Splněný sen každého fanouška žánru. Jsem rád, že někdo opět Lovecrafta vydává, že se o něj perou hned tři nakladatelství a že ho vydalo právě Dokořan. Tohle „nežánrové“ nakladatelství se s tím vůbec nepáralo a místo ušmudlaného paperbacku nám nabídlo skutečnou lahůdku. A vážně nekecám. Už dlouho se mi nestalo, abych nějakou knihu četl s takovým nadšením a potěšením. Vyděděnec disponuje praktickým formátem, křídovým papírem, atmosferickými ilustracemi, „ďábelským“ číslováním a efektivně využitým přebalem. Takže jak říkám, prostě splněný sen fanouška žánru a bibliofila, který si nepotrpí nejen na příběh. Texty jsou zvolené dobře, prostě tak, aby čtenář poznal Lovecrafta ze všech jeho stran, při čemž se projevuje fakt, že patřil k mistrům perfektně vybudované atmosféry. Kvalita textů je vyrovnaná, při čemž nejslabšími dvěma začíná a končí. Což je jediný důvod, proč nedávám knize pět hvězdiček.

7 14.01.2011

Není to tak dobrý jako Vraždy na molu, ale rozhodně se mi to líbilo víc než Vraždy bez trestu. Bruenuv styl je nehorázně čistý, vydezinfikovaný a mechanický -tzn. že je jako hodinky s hromadou koleček, které do sebe zapadávají, aniž by se jednou zasekla. Prostě žádné nadbytečné slovo. A je to radost číst. Co se hlavního hrdiny týče, někdo může něco namítnout, ale i tak v současnosti asi nenajdeme sympatičtější postavu, která mi připomněla Joe Hallenbecka z Posledního skauta. A takové hrdiny jsem měl vždycky rád.

4 12.01.2011

Trochu slabší než jednička, ale pořád dobře napsané a zvládnuté řemeslo plné nápadů.

1 09.01.2011

Líbilo se mi to víc než Vincent Vega, ale i tak mi to přišlo nemastné neslané a hlavně bez nápadu. Celou dobu jsem měl pocit, jako by to psal někdo, kdo si na Miroslava Žambocha jenom hraje a jde mu to fakt špatně a navíc je Hitmana x tou verzí všeho, co už jsem od autora četli. Opět závan osudovosti, jeden proti všem a další věci tak typické pro Žambocha. Chvílemi jsem i řval a skrytě doufal, že autor hodí do polévky nějakou novou ingredienci a vylepší ho. Bohužel se tak nestalo. Hrdina má do sympatičnosti Kováře daleko (samozřejmě - zabiják by neměl být sympatický, ale i tak...). Jako samostatná kniha možná, ale jako první díl nové série je to fakt moc slabé. To i Pašerák před několika lety byl prostě lepší. Ale nápad psát o dění z pohledu druhé strany a oceňuji ho.

1 09.01.2011

Ou, bída s nouzí a neb tohle je opravdu masakr.

1 02.01.2011

Pavel Renčín přichází se svou třetí knihou, kterou otevírá svou první trilogii. Příběh jenž je zahalen v hávu městské fantasy a odehrává se v současné Praze, nemá za hlavního hrdinu žádného nabušeného svalovce, ale pěkného parchanta myslícího jen na sebe. Pavlovu nezkrotnou fantasyi pak zabijí rychlý spád, díky kterému první díl Městských válek přečtete proklatě rychle. Doufám, že Pavel v příštím dílu přidá alespoň sto stran navíc a zvolní tempo, protože tato série má šanci zapsat se mezi legendy české fantasy/sci-fi scény.

02.01.2011

Válečník je důstojným pokračováním Běsobijce, napsán ve stejném duchu, jako všechny Ďurovy knihy. Nepostrádá akci, romantiku a onu podmanivou atmosféru slovanského dávnověku, která mi u Ďura tak učarovala. Nechybí tu skvělé nápady, jako třeba vylití Divoké, či útok včel na Ašižiny ptáky na Řípu - doslova jsem nad Ďurovou imaginací třeštil oči.
Postavy - nejvíc se mi zamlouval Ctirad, Wulfhart a Přemysl - při vypuštění Velese jsem opět koulel oči. Ovšem nejslabším článkem řetězu se mi zdál Bivoj. Sorry, Ďuro, ale tenhle tvůj hlavní hrdina mě zaujal ze všech nejmíň. Pro mě bude navždycky šampionem Rogan a Ilja.
Jinak konec je povedený - jen vše nahrává tomu, že si připravil půdu pro třetí díl, kde bude Dívčí válka, která ale bohužel nevypukne...

5 02.01.2011

Zajímavé to rozhodně je a v době vydání to musela být jistě událost. Ovšem u mě to víc jak na 4* nedotáhne. Bohužel...

1 02.01.2011

Svůj svět si musíme zasloužit obsahuje celkově čtyři nadprůměrné povídky - Žiješ jen jednou, Příliš mnoho lilií, Kočičárnu a Ustoupit není kam, za námi je Moskva. Dále se tu pak nalézají dobře napsané texty - Komando, , Tichá noc, svatá noc, Navěky a Taková malá mise, která už však skoro hraniční s nudou. Do vod šedavého podprůměru pak patří nepovedená povídka Hawkův vzkaz od Ondřeje Neffa. Nemohu si pomoct, Neffovy knihy mám rád, ale čekal jsem, že si tou povídkou napraví reputaci po odpadovém Jeruzalémském masakru. Bohužel nestalo se tak. Já se jen doufám, že už jej Jirka s Mirkem k projektu nepřipustí. Jeho další díl bych už nemusel přežít. Celkově hodnotím tento díl třemi hvězdičkami a těším se na další povídkový sborník, který snad vyleze do dvou let.

3 02.01.2011

"Nářez", jak by řekl Cirhóza. Vím. Trochu ohraná hláška, kterou jsem použil už u Zabíjení. Ale nemůžu si pomoct. Asfalt se po vás rozlije a nezmizí, dokud se společně se sympatickými hrdiny (Tucet špinavců patří k historii)neprostřílíte na poslední stránku, protože: 1) ta kniha má skvěle propracované postavy a Štěpánova praxe scénáristy se na tom velmi podepisuje 2) je tam vidět obrovský posun a taky to, že se Štěpán od Zabíjení velmi vypracoval 3) akce je vypiplaná 4) humor černější než nejčernější černoch (to není projev rasismu 5) si myslím, že Štěpán v této knize absolutně trumfl šíleně nepovedené Stroncium mistra akční školy Jiřího Kulhánka a lehce mu v ní naznačil, že by se měl začít bát o tenhle titul. ______V kostce: pulpový příběh (to není urážka) s kvalitní brakovou obálkou (to opět není urážka)příhodně vytištěný na hrubém papíru, který voní střelným prachem a sírou, kde teče krev a mozky. Přesně tak se dá charakterizovat Asfalt - druhá kniha Štěpána Kopřivy, která skýtá to nejlepší, co pulpová literatura může v současné době nabídnout.

6 02.01.2011

Dneska v noci přišlo to, čeho jsem se obával od roku 2005/06 kdy jsem začal číst Ďurovy knihy. Stalo se vůbec poprvé, že mě nějaká kniha od tohoto slovenského barda zklamala. Postavy jsou málo vykreslené, vztah milenců málo propracovaný, vždyť ty už jsi Ďuro, stvořil daleko lepší milenecké páry. Záporáci jsou nudní, nezajímavý. Prostředí rovněž nezajímavé, děj rychle ubíhající, takže se rychle pročtete na poslední stránku a řeknete si: "A to má být všechno?" To má být ten příběh, na jehož knižní vydání jsem čekal tak dlouho, příběh, který jsem tiše záviděl čtenářům ze Slovenska? Bohužel ano. A bohužel je na tom to psaní pro časopis příliš vidět. Na jednu stranu je si autor zaslouží pochvalu, protože se mu ten příběh povedlo narvat do takhle malého prostorou. Na straně druhé se však nemůžu zbavit pocitu zklamání, protože ten příběh je průměrný. Při srovnání s ostatními knihami se tahle propadne do Tartataru a nikdo si na ní nevzpomene. Což je škoda, protože ten nápad byl zajímavý. Doufám, Ďuro, že tohle zklamání mi vynahradí o Vánocích Kornel. Takhle mi z toho bohužel vychází rovných 50% ________nemohl jse se zbavit dojmu, ale ta hadí bestie a způsob, jak jí obětovali mi strašně připomnělo Barbara Conana

4 02.01.2011

Slabší 3* Zdá se mi, že pan Feist vaří z stále tu samou polívku- stále ty samé motivy, v čele dospívání dvou mladých kluků v muže, které se odehrává v temných časech. A hlavně záporák, kterého prý zabijí pět knih či kolik. To je opravdu vrchol trapnosti. I tak se panu Feistovi nedá upřít to, že se z něj stal klasik dobrodružné fantasy, ta kniha je taková jednohubka. Inu, budu se těšit na druhý díl.

02.01.2011

"Pomsta je pokrm, který nejlépe chutná za studena," řekl kdysi jeden filmový klasik. Přesně o pomstě, která není zpracována typickým způsobem je tato kniha. Jenže tuto knihu nenapsal žádný začátečník - napsal jí ostřílený borec Petr Heteša, o kterém má bohužel většina čtenářů povědomí jen díky Edici Pevnost. To se snad nyní změní díky Brokilonu Roberta Pilcha. První krokem v této změně je román Démoni jsou věční. Najdeme v ní všechny atributy, které mám u Heteši tak rád. Vymazlená akce, vtipné dialogy a hlavní hrdina, který udělá vše pro vlastní přežití. Román je velmi originální a psaný mým oblíbeným filmovým stylem. Jen jsem si občas říkal, že stříhačské nůžky by tomu neuškodili. Redakční práce tentokrát nepatří k těm nejpříkladovějším - během čtení jsem natrefil na dvě chyby. Inu i mistr tesař se někdy utne. Obálka Juraje Maxona - hrdina vypadá dobře, jen ten ksicht by nemusel vypadat, jako kdyby ho ukradli pětiletému dítěti. Nic z toho však Démonům neubírá na kráse a nekazí čtenářský zážitek. Vedle Asfaltu od Štěpána Kopřiva to patří zatím k tomu nejlepšímu, co letos vyšlo.

3 02.01.2011

Depka jako prase!!! Nevím, jestli to byl osud nebo prokletí, když jsem text četl v noci na nádraží (šel jsem z prvního JFK Conu) během 70 minutového zpoždění vlaku a pak ve vlaku během jízdy. Honza rozkrývá další střípek minulosti Kovářů rovnováhy, kteří by nemuseli být takoví slušňáci, jak se na první pohled zdá. Daří se mu to velmi dobře, země bez slunce je popisována opravdu skvěle. Navíc pro toho, kdo nečetl Žiješ jen jednou bude pár věcí nejasných (nutné načíst!!!). Uvidím, zda se v druhém díle připojí i Tom s Matesem. Příběh je úžasně temný, postavy jsou propracované. Je vidět, že to má Honza skvěle promyšlené, navíc další odhalení X-Hawkovi minulosti čtenáře ještě víc zamrazí_____ v kostce: Odplata je ještě temnější než Zatmění. Kdo čeká akční nářez, plný vtipu a nechuťáren - bude zklamán. Kdo čeká depresivní a temný příběh, odehrávající se v zemi, kde lidé už dávno nevědí, co je slunce - bude nadšen. Tenhle příběh doporučuji číst za hluboké noci v opuštěném bytě za světla lampičky. Už se těším na Vzpouru vyvolených, která bude podle všeho ultimátním masakrem. Prostě : Yes: Kovář is back!!! A to v pořádně temném kabátě :-) Pět hvězdiček dám ale až po přečtení druhého dílu, protože protože mi tu chybí mrazení v zádech, které jsem zažíval v případě Zatmění. Snad jej opět pocítím v druhé části. PS: obálka je skvělá a naprosto ke knize sedí. PPS: ten Sirius mě v knize fakt dostal. Díky, Honzo.____ jak jsem slíbil, pět hvězdiček uděluji. Tohle se totiž musí posuzovat jako jedna kniha :-)

2 02.01.2011

První fantasy po dlouhé době a hned se z toho vyklube takové překvápko_______Ano, přečtení téhle knihy bylo nevyhnutelné od okamžiku dočtení Válečné lsti. Vláďův styl se zde teprve piloval, ale je zde vidět zárodek toho, že se s nimi lidově řečeno: "Nepáře." Ta kniha je dobrá, čtivá a velice originální - o tom svědčí i to, že jsem to dal za jeden den. Postavy jsou skvělé, ale pravda je taková - že Floyd není (bohužel) Roger, které ho mám nejraději; třeba se to změní až poznám blíže Thompsona. Těším se na výpravu do Šíleného lesa, který se už příhodně nachází v knihovničce.

1 02.01.2011

Kniha, která dýchá atmosférou starých dob. Takové už se dneska nevidí. Je to krásné dobrodružství s dobře propracovaným dějem, bitkami (je vidět, že Míla má zkušenosti) a uvěřitelnými postavami, z nichž mi nejvíce k srdci přirostl Terenc. Ovšem kdybych to měl srovnat s tou jednou povídkou, co jsem od Míly četl v desátých Drakobijcích, pak povídka vyhraje neb se mi zdá, že kratší příběhy mu jdou líp. Každopádně si Stínem Černého hvozdu ostudu rozhodně neudělal a já budu nadšeně vyhlížet pokračování. Míla Linc je jednou z nových tváří české fantasy, který se časem vypíše na obrovského profíka. Já mu fandím. PS: ty ilustrace jsou grandiózní

4 02.01.2011

Povídky jsou kořeny každého správného autora. Aby taky ne. Na povídkách si autor piluje svůj styl, hledá v nich sám sebe, prožívá u nich nervy, pokud je zašle do nějaké literární soutěže. Jedním z takových autorů byl i Pavel Renčín. Ten se rozhodl uspořádat svoje nejlepší povídky do jednotného sborníku, který vydalo v krásné úpravě s krásnou obálkou nakladatelství Argo. V deseti povídkách poznáme jeho hrdiny a příběhy, které za těch deset let vymyslel. Některé kusy jsou slabší, jiné silnější. Jednu věc mají společnou. Je to nezkrotná fantazie Pavla Renčína, po jejíž vlnách rád surfuju a doufám, že ještě dlouho surfuvovat budu. Povídky sice nedosahují síly románů, ale přečíst by je měl každý, kdo chce tohoto "prince české fantasy" poznat.

4 02.01.2011

Kniha je vypiplaná od začátku do konce. Obálka mého oblíbeného Michala Ivana svádí ke čtení (jen je škoda, že se použil zrovna takový cover, kdyby se tam dal míň fantasy, mohlo to přilákat i lidi, co fantasy nečtou). Po otevření jsem přičichl k papíru jak je mým dobrým zvykem (taky tak rádi čucháte k novým knihám, které čekají na to, až je přečtete? :-) Vnitřní ilustrace Jany Šouflové pak dodávají knize další rozmach. Po seznámení s knížkou jsem se šel seznámit s povídkami.
Memento Mori Pavla Renčína mile překvapilo. Byl jsem nadšený, jak si autor s tématem historické fantasy poradil. Příběh je originální, nechybí napětí ani vtip. Jako rozjezd skutečně dobré.___ Pokud jsem se u Mementa mori skvěle bavil, tak u Barvy Saši Pavelkové jsem trpěl. Jednak jsem se musel do čtení nutit, jednak jsem čekal, že se budu alespoň trochu bát, když bylo v úvodu zmíněno, že se jedná o thriler. Žel bohu se jedná o pouhý nedokonalý pokus. Nápad je sice originální, prostředí Itálie vylíčeno věrohodně, ich forma zvládnutá na jedničku. Ale bez správného gradování je to všechno na houby____ Kalteštejnská nevěsta je tradiční dobrodružný Medek, který zabrousil do pohusitské doby. Hrdinové jsou sympatičtí, pointa je také dobrá. Ale že by se pan Medek přetrhl, to se zrovna říct nedá. Od legendy české fantasy a tvůrce mého oblíbeného Dobrodruha jsem čekal něco víc___ Každý sborník musí mít svůj vrchol. Vrcholem Mementa mori je Nový svět pana Novotného. Jeho text nepostrádá originalitu, skvělou pointu, díky které je toto dílo srovnatelné se zahraniční produkcí. Myslím, že pan Novotný má další cenu Akademie SFFH v kapse. ___ V náručí boží představuje další čarodějku Petry Neomillnerové. Povídka obsahuje všechno, co mají její čtenáři rádi. Petra si tentokrát vzala na paškál inkvizitorské procesy. Nechybí ani dávka psychologie. Kdo má autorčiny texty rád, pak by mu neměl uniknout ani tento._____v Kanále mistra Leonarda jsem poprvé poznal styl Jany Jůzlové, která mě velmi ohromila a rozhodně vyhledám časem její další díla. Místo v tomto sborníku si díky své povídce zasloužila plným právem. ____ Druhým vrcholem sborníku je pak poslední povídka nazvaná Turkobijce. Tu napsal čím dál tím lepší slovanský bard Juraj Červenák. Povídka je originální, nevídaná - v hájích fantasy rozhodně originální už jen kvůli době, v níž se odehrává. Povídka je navíc vzdáleným prologem k jeho nové a velmi očekávané sérii Kapitán Bathory. Po tomhle předkrmu, který by se měl spíše jmenovat Masakrální jatka u Moháče, se na ní těším ještě víc. _____ sečteno, podtrženo: Memento mori je dobrá kniha, která disponuje třemi nadprůměrnými texty (Memento mori, Nový svět a Turkobijce). Zbylé povídky však také neurazí a rozhodně stojí za přečtení. O proti takovým Legendám české fantasy se však nejedná o takový bomba sborník. To ale neznamená, že by neměla chybět v knihovničce každého fanouška fantasy.

3 02.01.2011

Sympatické postavy, propracovaný svět -to jsou hlavní klady tohoto příběhu. Autor ze začátku nastaví dobré a rychlé tempo, ale v okamžiku, kdy se objeví víc, jak jedna dějová linie, to jde do háje a příběh začne drhnout, díky čemuž jsem se celkem nudil. Nechci nic říkat, ale doménou Vladimíra Šlechty jsou povídky a ne romány.

2 02.01.2011