Sisis1999 komentáře u knih

Přiznám se - jsem člověk, který zhlédne fantastický film a později jen tak mimochodem zjistí, že byl natočený podle knižní předlohy. A jelikož jsem film zhltla jako malinu, když jsem knížku objevila v levných knihách, brala jsem to jako znamení.
A já nevím - příběh samotný mám ráda, prostředí Irska a Brooklynu zrovna, dokonce se i umím vžít do Eilisina myšlení, ale... No, prostě mi knižní Eilis byla méně sympatická, než ta filmová. A mrzí mě, že jsem na knížku nepřišla nejdřív. Protože potom by mé hodnocení vypadalo asi jinak.
V knize mi Eilis až na pár vyjimek připadala taková mdlá a nicneříkající, někdy skoro až nafoukaná. Už jsem to tu četla a jen to zopakuji --- co měla udělat, to jednoduše udělala. Čímž se podle mého lišila od filmové předlohy, kde ji vybraná herečka vyložila mnohem veseleji a v jasnějších barvách.

4 20.01.2021

Tři osudy jsou jedna z asi tří knih, u kterých mi nevadí, že předem vím naprosto celý děj. Sullivanovi jsou povedená rodinka --- rozhovory i prostředí jsou živé, barvité, vtipné a dle mého velmi povedené.
Naprosto jsem si zamilovala, že hodnotná část knihy se odehrává v Praze --- je hezké vědět, že se o nás ví.
Knížku vlastním už několik let a každé léto ji s chutí znovu vytahuju, abych si ji připomněla hezky v horkém počasí někde u vody s ledovým čajem v ruce. A vždycky mě dokáže pobavit naprosto stejně!

4 13.01.2021

Po knize jsem sáhla kvůli překrásné obálce a svého výběru nelituju. Svit je příběh, o kterém přesně víte kam jde --- je to ale naprosto nedůležité, protože se nakonec nesoustředíte ani tak na příběh samotný, jako na pocity, které ve Vás čtení vyvolává. Skoro cítíte zasychat čerstvou barvu na Helenině plátně, slyšíte francouzskou hudbu a vidíte tu krásu, kterou Paříž nabízela ve dvacátých letech minulého století. Vždy jsem patřila mezi obdivovatele této dekády, ovšem dnešní kniha mě popohnala k dalšímu čtení podobných knih, kterých mi autorka velkodušně našla nemálo. Smekám před detaily a precizností jejího psaní, rozhodně si vyhledám další její díla a nemůžu se dočkat dalšího podobného čtení..

3 17.09.2021

Kdybych se měla potýkat s jedním z dvojčat, Phury to nebude. Nedokážu správně popsat proč, ale vedle tohohle fešáka se žlutýma očima na mě Z. působí jako velmi vyrovnaný upír. A nevím, zkrátka je Phury pro mě zatím nejslabší. Jeho zápletka s čarodějem mě příliš neoslovila, a i když jeho shellan mám vcelku ráda, jako celek mi to k sobě nepasuje. Opět jsem zde narazila na své neoblíbené zápletky bezduchých, které mi vždy dokážou otrávit celé čtení. Lash je prostě idiot, (ale alespoň teď vím, proč má černou duši). Na druhou stranu zápletky s Johnem, Quinnem a Blayem se mi líbily moc a nemůžu se dočkat jejich pokračování. Jsem ráda, jak to s vyvolenými nakonec dopadlo, ovšem k tomuto dílu se prostě nevrátím..

3 02.07.2021

Příběh Rhage a Mary je úplně jiný, než příběh upířího krále. Musím uznat, že jejich milostná přetahovaná mě bavila o trošku víc, než první díl. Myslím, že Rhage bude jeden z mých nejoblíbenějších bratrů --- jednoduše je ten, kterého bych chtěla mít stále nablízku, ovšem na druhou stranu netuším, jestli bych ho kdy vydýchala jako milence. Mary se k němu dobře hodila, i když její neustálé shazování se mi občas lezlo pěkně na nervy. Jakmile se ale otřepala a našla v sobě pevný bod, začala jsem jí fandit. Když je potom konečně setkala s drakem, měla jsem jasno. Tihle dva prostě patří k sobě. Za mě čtení lepší, než první díl a nemůžu se dočkat Zsadista..

3 04.06.2021

Seznámení s Marilyn mě neuchvátilo tolik, jak jsem si původně myslela. Možná proto se nikdy nemá od podobných věcí něco očekávat. Psaní je téměř násilím roztahané, jako když se snažíme rozetřít malé množství másla na příliš velký krajíc --- do okrajů to prostě nikdy nevyjde. Marilyn sama se tam objevovala pouze zřídka, Libby, byť stále tragédka nejvyšší jakosti, mě svým chováním neskutečně vytáčela. Co se humoru týče, tentokrát ho držel v rukou výhradně Borgan, kterého bych moc chtěla poznat v reálném životě. Přesto mě konec příjemně zahřál a celé dílko se jím jaksi dostalo do rovnováhy. Teď už si jen počkat na dotisk noci s Grace v originále, a zjistit, jak to vlastně s tou naší Libby dopadne..

3 29.04.2021

Sérii mohu přečíst kolikrát chci, a přece mě na jejím konci vždy obejme zvláštní pocit - jakési teplo šťastného konce, avšak s hořkými polibky nevyhnutelného začátku nové životní kapitoli. Poslední díl je báječným zakončením příběhu o tom, že dobro a zlo v našich duších nepohánějí naše geny, nýbrž naše skutky. Volby, které činíme.
Knížka je zpracovaná jednoduše, romanticky, mnohdy až kýčovitě. I když se autorka pokusila o momenty překvapení a o náhlé zvraty, nakonec stejně vždy víte, jak co dopadne. Přesto mě příběh dokáže stejně dobře pobavit, jako i rozesmutnit --- Smrt si pro sebe zkrátka vždy bere ty nejlepší z nás. --- A i když mi poslední bitva dodnes přijde v podstatě odfláknutá a bez špetky nějakého překvapení, koncem si to vždy vynahradím. Keidan Rowe se vždy považoval za zrůdu. Svou lidskost si získal tehdy, když dovolil Anně, aby ho milovala, a nechal malou osudem ztrápenou holčičku, aby se o ni postaral.
Vím, že si příběh barev a démonů v budoucnu přečtu ještě několikrát, a nikdy mě to nezklame..

3 04.04.2021

Tenhle příběh si během těch let, kdy jsem ho přečetla několikrát, našel cestu k té části mojí duše, která věří neuvěřitelnému a barví si svět do nachově ruda. Nebezpečí se mi líbí víc, než první díl --- Anna ze sebe konečně oklepává počáteční nevědomost nemotorné nefilky a ona a Keidan si přestávají přehazovat emoce, jako špinavou fusekli.. I když uznávám, že na vytoužené konečně si musíte počkat několik stovek stran. Můj ryzí zájem ale i přesto leží jinde -- v Kopanovi. Vždy mi rve srdce, když ho vidím tak usilovně bojovat proti vlastním genům, které mu od narození velí, aby si zvolil prohru --Navíc je jeho postava popsána naprosto úchvatně. Celkově si ten příběh nejraději pročítám, když si potřebuju zafantazírovat nad něčím, na co se hezky kouká, tají se mi z toho dech, ale nepotřebuju u toho moc přemýšlet. Na to je příběh jako dělaný. Doporučuji přečíst každému, kdo bez zaváhání sáhne po démonech s andělskou tváří a duší zplozenou v hříchu..

3 02.04.2021

Čtení posledního dílu chaosu jsem musela prokládat jinými knížkami --- což normálně nedělám. Důvodem je jednoduše to, že mi slova, stránky a kapitoly s oblibou lámaly srdce na kusy. Vím, že příběh je pouhou fikcí, ale trilogie mě zasáhla víc, než kdejaké dílko z běžného prostředí --- emoce, situace a postavy se kolem mě stále pohybují se syrovostí známou jedině skutečnému člověku. Tedy lidem, které pohání slabost, pošetilost a láska.
Proto konečně polykám veškeré pochyby a říkám, že mistrová i přes své radikální postupy a myšlenky jednala v nejlepším zájmu osady. A jako správný vůdce věděla, kdy má scénu opustit - její konec jí proto slouží ke cti.
Proto dál a dál poslouchám bijící srdce Violi a Todda, které i přes chybějící Hluk nakonec splynulo v jeden silný tepající orgán. Jeden druhého zkrátka milují natolik, že si tím dodávají sílu k záchraně všech.
A do posledního dechu dál bojuji s Prentissem, kterého nejspíš nikdy nepochopím úplně. Řeknu to tedy takto --- Válka dělá z lidí zrůdy. Není proto překvapením, že zrůda, která válku nadevše miluje, se nakonec zničila sama.
Závěrem chci říct, že Patrick Ness si po zásluze vybojoval místo jak mezi mými oblíbenými autory, tak i v mojí hlavě. Jeho příběh hlodal uvnitř mě tak, že jsem paradoxně odmítala dojít na konec jeho cesty.
Četla jsem s tužkou v ruce a blokem v kapse - i tak ale nakonec vím jen to, že nevím vůbec nic. Stále mám pocit, že jsem se celou dobu honila za krásným balonkem, který je ale rozbitý. Vznáší se, má hezkou barvu, ale když jej konečně chytíte, je plný děr a záplat --- ty zoufale chcete zalepit,ale nikdy se to úplně nepodaří.
Hluk je mým rozbitým balonkem, který dál zoufale látám, ovšem nikdy se mi to doopravdy nepodaří..

3 06.03.2021

Nebudeme si nalhávat, že Sukuby jsou nějaké intelektuální veledílo --- je to komerční brak. Je to ale brak, který Vás svou naléhavostí okamžitě vtáhne do děje a nutí Vás číst dál. O tři hodiny později si na přímém slunci vzpomenete, že máte citlivou kůži. Už je to ale stejně jedno, protože někde mezi upocenou zpovědnicí a kalhotkama se zipem, jste se proměnila v pečínku. Další dva dny proto trčíte v posteli pokrytá jogurtem a snažíte se nedýchat příliš hlasitě --- což je taky jedno, protože pokračování této trilogie Vám pořád může držet polštář.
Rozhodně doporučuju přečíst každému, kdo se nebojí uznat, že i komerční šmag může být zatraceně chytlavé čtení.

3 23.02.2021

Tuhle knížku jsem dostala k narozeninám a hned jak jsem ji uviděla, pomyslela jsem si: "Tak tohle bude buď naprostý průšvih, nebo totální genialita." Měla jsem pravdu. Knížku jsem zhltla během dvou zimních večerů, kdy jsem mezi jednotlivými odstavci téměř nedýchala. Naprosto rozumím tomu, proč se některým lidem příběh nezamlouvá, ale to je možná přesně ten důvod, proč mě se tolik líbí --- je nekonvenční, provokativní a mluví do hloubky o tématu, které je mnohým proti srsti.
Noru jsem si jako hlavní postavu zamilovala hned na začátku, i když chápu, že by ji čas od času nějaký chlap chtěl nejen přiškrtit, ale rovnou zabít. Její vztah se Sorenem mě až tolik nezajímal, jako spíš její vztah s Wesleym. Nakonec musím vyzdvihnout už samotný překlad do češtiny. Často se mi stává, že mě knížka otravuje jen tím, jakým způsobem je přeložená. Tenhle překlad je zábavný, vtipný, ostrý a naprosto mě uchvátil svou komplexností.

Opravdu jednoduché čtení na oddech --- někdy možná až trochu moc. Hlavní hrdinka se v mých očích mění stránku od stránky. Místy jsem měla pocit, že by ji někdo měl zabít, jindy jsem jí skoro skandovala. Líbí se mi, že autorka knihy správně předkládá, že lze milovat hned několik lidí najednou a volba je těžká věc. Co se Lucase a Dereka týče, jako vždy mám svého oblíbence jistého, ovšem jako jindy, nečekám, že se pro něj hlavní hrdinka nakonec skutečně rozhodne.. Hádky mezi čarodějkou a upírkou mi místy lezly na nervy a Holiday se svou frází: "Musíš na to prostě přijít sama," zrovna tak. Bylo by pro ni jednodušší, kdyby přiznala, že sama vůbec nic nechápe a nechala to být. Celkově je to fajn počteníčko, když si potřebuje odpočinout od rozečtené knižní série..

2 04.08.2021

Zsadist je můj nejoblíbenější milenec --- jeho odtažité chování a neočekávané reakce mě od začátku nutily, abych se mu snažila přijít na kloub. V tomto ohledu jsem tedy Belle velmi rozuměla. Nemám ovšem její tvrdohlavost, odhodlání a čirou touhu zakusit temnotu neznámého --- přesto, že ji ten, kterého milovala opakovaně posílal do náruče jeho vlastního dvojčete, ona nepolevila a dostala se mu přímo pod jeho zuboženou kůži. Netroufnu si ani hádat, co by ze mě na upírově místě zbylo --- černé oči, k vlastní kůži čirý odpor. Já už bych na jeho místě nejspíš neměla ani oči, ani kůži. Proto před Zsadistem smekám --- proto je to můj nejoblíbenější bratr. Bella je jeho naprostým opakem --- zdánlivá dokonalost ve své nejjasnější formě. Přesto se jeho temnoty nezalekla a nechala se jí vést k lásce. Proto má i ona můj obdiv. Společně tedy nemohou být ničím jiným, než naprostými protipóly, kterým vesmír nepřeje. Proto jsou pro mě jediní..

2 08.06.2021

Na mě to prostě funguje. Znovu, není to čtení pro lidi, kteří jsou literárními lahůdkáři. Je to spíš čtení na oddech --- děj si pluje sám, jen tak mimochodem a Vás s jisté vůle vláčí s sebou. Jelikož jsem člověk, na kterého zapůsobí více žánrů, příběh se mi líbí. Jackie je občas trošku na facku, na druhou stranu Remy bych si přála jako kámošku do nepohody. Navíc se v tomto díle objevujeme v New Orleans, které je mým malým hříšným snem. U příběhu se směju, nemusím nad tím příliš přemýšlet, což se mi po náročnějším čtení občas hodí.

2 25.02.2021

Kam se na tenhle skvost hrabe první díl! Příliš často se mi nestává, že by pokračování nějakého příběhu bylo lepší, než to první. Až příliš často je to jen na sílu napsané pokračování, kde je doslova vidět, že si spisovatel dnem i nocí trhal vlasy z hlavy, aby vyplnil prázdná místa jen alespoň trochu vzrušujícím.
Jsem hrdá, že to o Andělovi říct nemůžu. A ne, teď opravdu nemluvím o Wesleym, o Noře ani o otci S. --- ti jsou mi z prominutím v tomhle příběhu zcela a naprosto ukradení. Od první chvíle jsem milovala Michaela a jeho pohnutou minulost, vztah k jizvám, bolesti a jeho otci, kterému bych z velkou chutí vrazila do břicha jednu z těch sexuálních pomůcek s bodlinami.
Michael byl předehra. Když se k němu ale přidal ještě Griffin, byl to pro mě zkrátka orchestr. Jejich dějová linka plná vášně, smíchu, vtipu a bolesti mi nedala spát. A i když se jedná jen o postavy na papíře, nemám problém přiznat jim svou závist. Závidím jim vztah jeden k druhému, míru porozumění a něhu, jakou k sobě chovají.
Ale co komu budu namlouvat, kdyby se celá kniha skládala jen z pasáže o tetování, jsem naprosto spokojená a moje hodnocení by vyznělo naprosto stejně.

2 25.01.2021

Nemůžu si pomoct, ale jsem z toho prostě totálně na větvi. Spisovatele jako takového jsem objevila taprve nedávno a řekla jsem si, že to zkusím. Upřímně, prvních několik stránek první knížky se mi četlo hodně špatně. Nemohla jsem si na ten výraz, jazyk a celkové tempo zvyknout. Ale jakmile jsem se prokousala počátečním zmatením, do příběhu jsem se zamilovala. A do pokračování snad ještě víc, než do prvního dílu.
Naprosto rozumím tomu, že způsob psaní Patricka Nesse není a ani nemůže být pro každého. Já ho svou neučesaností přirovnávám ke Kerouackovi nebo Sallingerovi --- všichni tři neučesaní, netypičtí a pro mě naprosto ohromující.
Navíc, Patrick Ness má za mě ještě jednu kvalitu vynikajícího spisovatele --- píše komplexní postavy! Todd je pro mě osobnost, kterou i přesto, že existuje jen na papíře, nikdy nebudu moci skutečně pochopit. Jeho postoj k životu není jen černý nebo jen bílý. Neexistuje jen dobro nebo zlo. Jen pravda nebo jen lež. Všechno to existuje na rozhraní tak komplexním, že to může být pouze a jedině živoucí problém. Což za mě, umí Patrick Ness popsat naprosto brilantně.
Nemůžu se dočkat až se pustím do závěrečného dílu!

2 10.01.2021

Poslední ze série. A závěr? Jackie bych v běžném životě asi zaškrtila, zatímco Remy zbožňuju do poslední kapky své utajené nestoudné krve. Nevím proč, ale v tomhle díle mě Noah neskutečně štval a Zane je prostě můj favorit už od samého začátku --- je to zkrátka tak, že postavy, kterým velice rádi přezdíváme padouši nebo záporáci, se nám do srdcí dostanou mnohem snáze. Proč? Protože jsou mnohem komplexnější. Neexistuje nic takového, jako čistý záporák. Vždy jsou na zrezavělé minci přinejmenším okraje, přes které se rez zatím nedostala. A my přes ni nahlížíme tak zoufale, až nakonec spatříme, že největší krása je v nalomených věcech. Nehledě na to, že se záporákama je prostě víc srandy --- ať si říká kdo chce co chce. Za mně velmi povedené zakončení série --- nenechte se mýlit, pořád je to brak s příšernými přebaly. Ale brak pro mě velmi čtivý. Navíc si hlavní hrdinka poprvé v mém životě mezi knihami, pro sebe vybrala muže, kterého jsem si pro ni od začátku přála..

1 28.02.2021

Znovu něco, za co jsem neskutečně věčná, že jsem četla. Není to jeden z nejlepších románů na toto téma, ovšem je to první a zatím i jediný román z pohledu homosexuála v koncentračním táboře. Pan Brázda měl štěstí v neštěstí, že i když se ocitnul na tak strašlivém místě, osud k němu byl vcelku milosrdný. Nechci si ani představovat, jaké to pro ně všechny muselo tehdy být. Rozhodně doporučuji přečíst už jen z čiré úcty.

1 31.01.2021

Jestli hledáte knížku, která vám nedá spát a ze které vám bude skutečně fyzicky špatně, můžu doporučit jedině peklo. A že tohle čtení peklo skutečně bylo - - - v nejhorším a zároveň v nejúžasnějším slova smyslu. Ostnaté dráty jsou jedna z těch brilantních knih, u kterých si při pouhé vzpomínce na ni, vybavím i pocity, s kterými jsem četla - znechucení, odpor, úlevu, strach, dojetí, lásku. Tyhle emoce jsem cítila a ještě jsem ani nebyla v polovině knihy.
Brilantní literární počin dovršil už jen závěr, u kterého jsem děkovala vesmíru, že jsem si nikdy ničím podobným nemusela projít já, moji přátelé, ani moje rodina. Skutečně můžeme být rádi, že žijeme jak žijeme.

1 31.01.2021

Co jsem dělala, když jsem v prváku jela úplně poprvé do Itálie? Četla tohle. Ne vážně, moje vysněná cesta do zahraničí skončila tak, že skoro celý pobyt lilo jako z konve. Knížku jsem si půjčila od spolužačky a už ji nevrátila. Prostě jsem asi sedm dní z deseti seděla na pokoji, poslouchala déšť, četla a cpala se pizzou s těstovinami.
Svůdné zlo by si měl za mě přečíst každý, kdo si libuje v moderním pojetí jistých témat. Nejenže jsem si samotný příběh naprosto zamilovala, navíc jsem si po celou dobu netroufla hádat, co se stane dál. No a potom je tu Kaidan --- má oblíbená osobnost, u které si myslíte, že všechno víte a přitom nemáte ani tušení, kdo ten člověk je. Zhltla jsem to jedním dechem a po návratu domů jsem si okamžitě musela koupit zbylé dva díly.

1 27.01.2021