Sisssi komentáře u knih

S historií to má společného jen máloco. Špatné vykreslení doby rensance, lidských vztahů i náboženství. Pozitivum je snad jen to, ža autorka již trochu opustila ten dětsky zatvrzelý přístup "všechno, co napsali akademici, jsou lži". Je opravdu úsměvné, jak je Maureen líčena jako milovnice umění, která ráda tráví čas po galeriích - a pak ani ona ani nikdo další z jejich skupinky (Tammy, Roland, Peter) nepoznají Zvěstování od da Vinciho... Rozesmálo mě, když jsem četla o tom, jak chřipková epidemie vyvolala nepokoje v Římě, protože za noc zemřelo 5 (ano, 5!) lidí :-D.

To nejdůležitější o HA a odkazy na spoustu další zajímavé literatury. Škoda, že některé důležité tituly nebyly do češtiny nikdy přeloženy.

1 11.04.2022

Opět kniha o ničem.

Pecičkózní kniha! A přitom je přes všechna ta čísla a statistiky velice čtivá. Doporučuji.

1 10.03.2022

Krásný katalog, díky němuž si čtenář udělá představu o keramické produkci kultury s MMK.

1 17.12.2021

St Aubyn opět nezklamal. Prohnilé zákulisní praktiky v udílení literárních cen jsou platné i pro fungování jiných podniků, nejen kulturních. Všeobecné zhnusení a nuda, rodiče, zanedbávající a ničící své děti z kariérních důvodů, zhrzené děti, které jim to oplácí, z nudy se opouštějící milenci, u nichž konec vztahu ovlivní jen jejich literární tvorbu, aniž by se skutečně dotkl jejich nitra a citů, apely na ochranu životního prostředí ze stran, které se na jeho destrukci značnou měrou podílí a v neposlední řadě bestseller, který vznikl omylem. To vše zabalené do celofánu sarkasmu a ironie, který by byl k popukání, kdyby to všechno nebylo tak realistické (nebo právě proto?). Obzvlášť mě bavily pomstičky zhrzených a odkopnutých postaviček - Nicola, která práskne na slavnou maminku, že se o ni nikdy pořádně nestarala, Didier, slibující si napsat něco tak velkolepého, že na to Katherine v životě nezapomene - jak výstižné, jak naivní, jak malé a lidské... Roztomilá kniha.

Knižní edice má opravdu pěknou úpravu, láká ke čtení, ale to je na ní také to jediné pozitivní. Jinak je to blábol nad blábol, překlad je bohužel také špatný. Krásná ukázka toho, že je třeba mít od svého badatelského tématu odstup - a anorektička od anorexie prostě odstup mít nemůže.

Není to Dendera, není to Luxor, je to Abúsír. Není to Tutanchamon, Ramesse, ani Amenhotep, jsou to pro většinu z nás anonymní sluneční králové 5. dynastie. Zkrátka počátky, které nejsou tak známé, tak opulentní, ale přitom stejně zajímavé, jako jejich turisticky vděčnější sourozenci. Krásná kniha.

Občas mi to nekritickým nadšením a oslavováním připomínalo doby minulé, rovněž některé překlady ze slovenštiny nebyly nejpovedenější, ale jinak oceňuji hlavně zmínění některých málo známých žen, mnoho těch slovenských je v našem prostoru zcela neznámých.

Bilibinovy ilustrace jsou prostě nej!

"Pohádku nestačí jen zlomit. Je třeba ji roztříštit." - nic takového jsem v knize bohužel nenašla. Spíš mi to připadá, že jedno klišé (krásná, hodná, pasivní dívka je za tyto ctnosti odměněna svatbou s princem) bylo nahrazeno druhým (člověk je absolutním pánem svého života a nic pro něj není nemožné). Jako extrém mi připadá jedno i druhé, navíc mě zklamaly věci typu kroužková zbroj, štít, přilba a meč středověkého ražení v příběhu, který má být zasazen do 18. století. Podobně nelogické byly i jiné věci, zvlášť co se práce týkalo. Šance se svým domýšlivým floutkovstvím mi nebyl moc sympatický, ač tak asi měl působit. Překvapilo mě stáří autorky, myslela jsem, že to psal někdo maximálně do třicítky. Ale jako oddechovka pro dívky - proč ne.

Jeden ze základních titulů k dějinám žen. Velmi milá a nenáročná kniha.

Závěry jsou jednoznačně autorčinou slabou stránkou. Příspěvek z vědecké konference je přímo úsměvný.

Autorce lze jen závidět. Co? Její naivitu a nekomplikovaný pohled na svět, jednoznačné dobro, jednoznačné zlo, jednoduchou feministickou hrdost. Podobně píše leckteré pubertální dítě, jen bez přidané hodnoty indického původu.

Holčičkám se podobně zpracované knihy asi líbí, ale mně přehnané adorování (nejen) módních výstřednic není blízké.

Znamenitý pozorovatel? Talentovaný stylista? No já nevím... Hledat výšiny a propasti národních povah mezi pár zhulenci nebo hospodskými povaleči mi vždycky připadalo zcestné (což je do jisté míry honba za národní povahou celkově). Bohužel nevidím v knize ani tu barvitost a exotičnost, ale spíš tu uniformitu a nudu - ne postsovětskou, ale uniformitu a nudu několika mladých vyhulů, kteří jsou úplně stejně bezradní a vykoření, jako kdekoli jinde na světě. Je to taková ohraná písnička: Polák má komplex méněcennosti před západem, tak jede na Ukrajinu. Němec má komplex méněcennosti před Francií a Británií, tak jede do Polska, Francouz má komplex před Britem, Brit před Američanem, Američan se zase cítí jako výsledek nekonečného míšení a má zase komplex méněcennosti, protože nikam nepatří, nikde nemá kořeny... Groteskní a zároveň smutný kolotoč.

Jakub fatalista byl skvělý, vtip, nadhled, obecná platnost a aktuálnost v každé době mě dostaly. U jeptišky ale bohužel nic podobného nenacházím, jde o produkt své (osvícenské) doby. Překvapil mě tabák pro matku představenou, jestlipak ho měla na kouření, nebo na šňupání?

První část je fajn, komorní příběh několika zrůdiček, které si táhnou svá traumátka z minulosti a nedokáží se s nimi vyrovnat. Čtenář cítí, že nejde jen o ně samotné, ale že se jedná o koloběh. Ten, do koho kopali, si potom také musí kopnout do někoho dalšího, o čemž nás utvrzuje i Patrickova myšlenka na kopání s hlavami nepřátel téměř v závěru. Gekon je neotřelý, Bridgetin návrat s těžký kufrem úsměvný (zároveň tvoří kontrast k jejímu skutečnému odchodu na konci třetí části).

Druhá část je soukromý psychopříběh plný hnusu a čtenář je utvrzen v tom, že rodinný koloběh pokračuje, Patrick se nedokáže vymanit z tenat, která si (částečně sám) klade do cesty. Tím víc překvapí pozitivní vývoj jeho postavy v poslední části knihy.

Vtipný a sarkastický pohled na "lepší" společnost vyrovnává ono až kýčovitě působící smíření, odpuštění a obrácení se na lepší cestu. Poslední část mi připadala nejlepší.

Připomíná mi to filmy na motivy skutečných událostí (čímž nechci říct, že bych Bibli považovala za věrný popis skutečných událostí). Ona skutečná událost se vezme, vykuchá, přešije, převrátí naruby, vymáchá a vypere, takže z ní vznikne něco úplně jiného, zkresleného, pokřiveného - a celé se to pak prezentuje jako odhalení šokující a pečlivě tutlané pravdy. Autor skáče sem a tam, kupí fakta a "fakta" někdy zcela bez souvislosti za sebe a nakonec je korunuje frází "z toho jasně vyplývá", ačkoli z výše uvedeného nic "jasně nevyplývá", nanejvýše by mohlo plynout, ale ve většině případů jde pouze o jeho interpretace či spekulace. Bonusem je ještě chabý překlad. Vážně si autor myslí, že křesťanství se stalo státním náboženstvím za císaře Konstantina? Co si asi představuje pod roky 313 a 1054...

Příjemná sonda do života Doudlebska v minulosti.