Sisssi komentáře u knih

Podivná slátanina. Jen obálka byla hezká.

Velice povedená kniha. Zvlášť příjemné je nahlédnout i do práce těch, kteří šněrovačky restaurují a vystavují.

Vzhledem ke stáří knihy a osobnímu zaujetí autora je třeba brát všechny studie s rezervou, přesto oceňuji neobvyklost témat, o kterých člověk sotva něco (odborného) najde.

Je velmi zajímavé, jak často si hlavní postavy těchto středověkých textů stále píší dopisy.

Příjemné počtení, nejvíc mě zaujala první studie o kontaktech Čech s křesťanským světem, druhá o archeologicky zjistitelných projevech pohanství, poslední o kobercových obrazech s tématikou divých lidí... jen ta Dragounova o zcela účelovém a promyšleném vytvoření všech tří prvních českých mučedníků byla dost přitažená za vlasy.

Srbský Jan Jeník z Bratřic. Škoda, že nejsem schopna posoudit, co se ztrácí v překladu. Doporučuji hlavně těm, kteří si myslí, že poezie je jen nepochopitelná, abstraktní nuda.

Souhlasím s předchozím komentářem, že je fajn, když autor zapojí do děje skutečný archeologický nález, ale zklamala mě příliš moderní mluva i myšlení postav, také některé věci ohledně tehdejšího každodenního života jsou mimo (příliš mnoho chlebových placek, které jsou typickým pravěkým jídlem, příliš mnoho hrnků, hliněných misek a nádob s uchy, příliš mnoho specializovaných povolání).

Pozor na velkou citovou zainteresovanost autorky, která přistupuje k předmětu svého výzkumu (nebo spíš sběru) velmi emocionálně (hlavně při osobním setkání s Micučinou příbuznou v Tokiu, při popisu zchátralého zámku v Poběžovicích, atd.). Nejde přímo o vědeckou práci, styl psaní je čtivý a autorka neváhá zakomponovat ani vlastní dojmy a vzpomínky, což může být pro mnohé čtenáře klad, já bych dala přednost serióznějšímu přístupu. Tímto laděním kniha připomíná práce Aleny Wagnerové. Překladu bych vytkla především nejednotnost v přepisu japonských jmen - jednou jsou přepisována českou, podruhé anglickou transkripcí (Kihachi Aoyama/Kichači Aojama). Na seznámení s touto osobností je to fajn oddechové čtení, zainteresovaný čtenář si však musí dát pozor, protože autorka si ne vždy ověřuje všechny údaje, které předkládá, někdy přebírá zcela bez kritického zhodnocení úryvky ze vzpomínek Micu a jejích dětí.

Díky souběžnému čtení s ruským originálem je můj požitek z této knihy ještě větší. Skvělé!

Autorka opět předvedla svůj obvyklý výkon - zjednodušené, překroucené, neseriózní. A navrch špatný překlad.

Opera v komiksu? Proč ne!

Hanibalovi se nedá upřít, že se snaží si nastudovat fakta, přesto se ale bohužel nedokáže vyhnout hrubým chybám.

Pěkné, nenásilnou formou a pomocí krásných obrázků seznamuje děti se vzory podstatných jmen. Škoda jen té chyby ve skloňování v tabulce na str. 37 v genitivu plurálu.

Moc hezky udělané, stejně jako oba přechozí díly.

Nejvýraznějším rysem je překotné psaní a opakování motivů. Dobré. Tak se mi zdá, že Hůlová má "mladší sestru".

Jeden z dalších kvalitních počinů, k nimž se lze bez obav vracet.

Velká očekávání a velké zklamání.

Zajímavé falzum.

Fajn oddechovka, jen nechápu, proč autorka sama kazí své dílo tím, že si nenastuduje dobové reálie? Kdyby nezasazovala příběh do konkrétních let, posloužila by si daleko lépe.

Proč je v tomto vydání méně fotografií než v prvním?