Sisssi komentáře u knih

Jak už je u této autorky zvykem, text má daleko blíže k beletrii než k literatuře faktu. Je neuvěřitelné, že i po tolika letech psaní o Habsburcích si autorka plete arcivévodkyni Isabelu a Terezu a neví, že arcivévodkně Marie Josefa zemřela dávno po Františku Josefovi. Už po pětatřiceti stranách je jasné, že autorka opět nepřekročila svůj stín.

Velmi pěkné.

Škoda, že autorky citují jen nedůsledně, protože u mnohých výňatků z dopisů a dalších zajímavých informací bych zdroj velmi ocenila. Překlad má své mouchy, např. staré známé chyby u přivlastňovacích zájmen. Hollerova práce o Žofii zůstává nepřekonána.

Oceňuji zvláště krásné ilustrace, na kterých Nikl hravě a přitom výstižně vystihl různé kočičí výrazy.

Na můj vkus příliš ženské, plné postav s nesympatickými názory, postav, které se nikdy nepoučí a s nimiž jaksi nemohu soucítit. Jako oddechovka dostačující.

Opět pravopisná chyba hned na prvních stranách, která bohužel nezůstala jediná, škoda.

Překlad se mi nezdá být ideální a hned na prvních stránkách lze najít pravopisnou chybu.

Mám poněkud smíšené pocity. Poslední část byla dobrá a moc se mi líbila, i když ten konec po příchodu na Athos by se dal ještě rozvinout, části předtím mi svou dobrodružností až připomínaly mayovky. Je vidět, že autor se orientuje ve věcech, o nichž píše, co ale ubralo na historické věrohodnosti, bylo vyprávění stylizované jako zápis jeromonacha Theodosia, protože takhle se tehdy opravdu nepsalo (a už vůbec ne, aby někdo psal v ich formě za někoho jiného). Kdyby to všechno autor popisoval jako pouhé myšlenky protagonistů, bylo by to daleko lepší. Smutné na tom je, že tohle překopání má na svědomí redaktor z Hostu. Fakt díky, kvůli lepší čtivosti a pár čtenářům navíc přinutit autora, aby překopal něco, co psal ve stylu byzantské legendy, opravdu nebylo nutné. Autorovi palec nahoru (pokud napíše něco dalšího, ráda po tom sáhnu), Hostu palec dolů.

Slibovaný zázrak se nekonal. Slabé a trapné.

Začátek se mi líbil, od druhé části se však začínalo objevovat čím dál více laciných sci-fi prvků a kniha se zvrhla v tuctovku.

Patrně nejhorší román o císařovně Alžbětě, který jsem kdy četla. Prostředí, charaktery, dobovost - to vše je totálně mimo.

Neobvyklé, zajímavé, mnohovrstevnaté.

Fráze muž vždy s šálou kolem krku je velmi nepřirozeně působící a rušivý překladatelský paskvil (originál zní l´homme aux écharpes multicolores), přitom by stačilo vynechat slovo vždy. Myslím, že Láska v moll od Mileny Holcové, zaměřená na podobné téma, je daleko lepší.

Silná kniha.

Pěkná kniha o hrozné a bezskrupulózní ženské. Škoda, že není více prostoru věnováno jejímu mládí a vztahu k arcivévodovi Františku Salvátorovi.