Škuch komentáře u knih
Líbí se mi, když věci zůstávají nedopovězené, když si jako čtenář nejsem jista, zda jsem to pochopila správně, jestli je to opravdu tak, jak se mi to jeví. Nutí mě to číst znovu a pečlivěji, víc o napsaném přemýšlet. Opět velký požitek ze čtení.
Oproti Porodní bábě mírné zklamání... ale možná je to tím, že očekávání bylo příliš veliké...
Občas se člověk potká s knížkou, která je jako rána do nosu... dost to bolí a dlouho se to hojí...
K předchozímu komentáři ještě dodávám, že v knize jsou také krásné verše...
I v tak krátkém textu, jakým je jedna věta, lze poznat, že jejím autorem je básník...
Celkem dobrá detektivka, jenom jsem nepochopila, proč je do toho napasovaná ta astrologie...
V téhle útlé knížce je 9 povídek a ani jedna není slabší, všechny jsou skvělé - výborně napsané.
Myslím, že z knížky je hodně cítit, že autor v totalitním Československu nežil...
Rozdíl mezi námi a iráckým muslimským světem je opravdu veliký (bez urážky). A propast hluboká... A velmi mě děsí jejich - Irákem tak samozřejmě prorostlá - nenávist. Alespoň v době, kdy byly tyto reportáže napsané, jí bylo v Iráku plno...
Téma zajímavé a aktuální, ale zdálo se mi to všechno dost splácané dohromady, nedotažené, povrchní...
Tak nesympatického hlavního hrdinu už jsem dlouho nepotkala, styděla jsem se za něj celou dobu, co jsem knížku četla. Trochu mě mrzí, že mu autor přisoudil IQ tykve, pak některé jeho úvahy a jednání může být omluveno jeho hloupostí a naivitou... Ale takových podlých lidí nebylo a není málo, a na to, aby škodili druhým, jsou chytří až dost...
Začátek a první polovina knihy - výborný, dialogy mezi žurnalisty a spisovatelem - krásný čtení. Plno sarkasmu a ironie. Děj sám trochu zklamáním - viz komentáře níže (krabat, Basti06)... přesto knížka určitě stojí za přečtení.
s. 178:
"Tajemství nás omílají tak, jako voda omílá kameny. Na povrchu se nic ani nepohne, ale věci, o nichž nemůžeme nikomu říct, dřou a hlodají a život se kolem nich pomalu obtáčí, přizpůsobuje jim svůj tvar."
Když se mi kniha dostala do ruky, napadlo mě: "zase se někdo přiživuje na někom slavném“ , ale - ještě že obchodník s nemovitostmi Hennetmair, soused a přítel Thomase Bernharda, dostal ten nápad a zapisoval po celý rok 1972 poctivě každý den (spíš každou noc) vše, co se událo a o čem spolu mluvili. Dostal se k uzavřenému Bernhardovi opravdu velice blízko a podal podrobnou zprávu o jednom roce spisovatelova života. A napsal to výborně!
Zpočátku mi dělalo problém se začíst. Ale když se mi povedlo se naladit, srovnat si postavy a souvislosti, odměnou byl krásný příběh a - můži-li to tak říct - klid v duši...
Kniha plná konspiračních teorií, někdy už toho bylo až moc. Kahuda je "morous" - všechno je špatně, všichni jsou špióni, nikomu nelze věřit. Ale potěšil mě velice - krásným jazykem, až lyrickými pasážemi o přírodě a samozřejmě o ženách, průhledy do minulosti, střízlivým pohledem na svět, distancováním se od oficiální propagandy, kterou nás krmí...