SladkaK komentáře u knih
Byť byl děj předvídatelný, musím jej ohodnotit kladně. Je naprosto překvapující, že na daný typ literatury bylo chování postav racionální a uvěřitelné. Oddechovka, když se vám zrovna nechce pracovat.
Teď ještě prosím pokračování: Neštěkej na svého člověka.
Ze začátku mi začtení se trvalo v průměru déle, než u předchozích dvou dílů, ale tak od půlky mě nemohli od knihy odtrhnout, jako bych k ní byla přilepená Mamutem. A toto spojení nešlo rozpustit ani slzami, které v žádném případě nebyly dojetím nad osudem pětadvacítky (ano spoiler), ale byla to alergie! Alergie na pláč. Přísahám.
Když je toto cituji "na Murakamiho trošku slabší", tak jsem opravdu zvědavá na jeho další knihy.
Když narazím na knihu, která je fakt dobrá, pozná se to podle toho, že si ji šetřím. Tahle mi vydržela opravdu dlouho.
Kniha je napěchovaná dramaty, ale zároveň vyprávění je klidné. Občas mě ten klid mátl a vedl k otázce kam to vůbec směřuje? Když se někdo uprostřed zeptal "o čem to je?", tak jsem vlastně nevěděla, co odpovědět. Na konci mi to všechno dalo smysl. Ostatně jako všem, kdo se někdy zasekl v oddané lásce, která měla někoho zachránit. Leč marně.
(SPOILER) Jsem typ člověka, který snesl jediné dvě fantasy v životě. A to Harry Potter a Zaklínač. Takže když jsem se dostala k Naslouchači a musela se prodírat džunglí cizích slov v prvních kapitolách, málem jsem to vzdala. Ještě, že se tak nestalo. Svět, který jsem objevila mě vtáhl do sebe a kupodivu mě bavil.
Nemůžu se ale zbavit zvláštního dojmu z čtení pasáží kapitán vs. Ilan. Vkrádá se mi tam stále jakýsi erotický podtón a nemůžu se ho zbavit!
To bylo jako s čokoládou. Vrhnete se na ni, chvilku vám chutná a pak je prostě too much. Chcete odložit, ale nejde. Dojdete na konec a nemáte dobrý pocit. Zájem jsem ztratila u života na Špicberkách a nedokázala jsem se znovu začíst. Nehledě na to, že mě konec neuspokojil stejně, jako pohled na kalorickou tabulku po spořádání 120 g čokolády.
Nechat a do detailu popsat celý proces jatek je málo. Stačí pozměnit původ masa a pobuřující kniha je na světě. Neměla bych silný žaludek ani na takový příběh o zvířatech, takže jsem knihu často odkládala.
Zážitek mi trochu kazilo stereotypní vykreslení postav. Hlavně paní Mengele, koželuh a lovci. Na druhou stranu stereotypní chování bylo možná nutností pro celou atmosféru, protože jinak by kniha tříštila pozornost?
Spoustu otázek umlčel závěr. Naštěstí úplně jiný, než jsem myslela a přitom tak předvídatelný.
"Život běží teď a nikdy nenastane lepší chvíle, než je právě tato."
Je mi líto, že musím ubrat dvě hvězdy za styl psaní. To ovšem nebude chyba autora, ale spíš překladatele. Obsah mi díky tomu lehce zhořkl, i když byl opravdu motivující. Odnesla jsem si spoustu mouder a zamyšlení.
Autor píše přesně tak, jak ho slyšíte na přednáškách. Bere to hopem, kniha se čte rychle a svižně. Je ale dobré u ní zatáhnout za brzdu, zpomalit a zamyslet se nad myšlenkami.
Jsem člověk velmi otevřený všemu, proto jsem se nechala nalákat do zákulisí zajímavého povolání. Tak se sice stalo, nicméně kdybych zajela na blog autorky a sama si vyzobala některé články, místo celé knihy, byla bych spokojenější. Některé úvahy potěšily (jedna hvězda), některé věty byly vtipné (druhá hvězda). Tři hvězdy mínus za zjištění, že zřejmě nejsem otevřená tolik, jako jsem si myslela a přepis kázání a úryvků z bible byly navíc, stejně jako nášup omáčky s knedlíkem u babičky. Jakože sníte to, ale obešli byste se.
Hrozné.
Jakože krásně vyprávění hrozné události. Je mi špatně na duši i na těle. Chci na to zapomenout a zároveň chci, aby tuhle historii znal každý člověk na světě. Jednu hvězdičku ubírám za nový trs šedivých vlasů, které mi kniha způsobila. Děkuji.
Množství přečtených knih o holocaustu postavilo laťku příliš vysoko na to, abych mohla tento příběh hodnotit větším počtem hvězd. Období to bylo strašné a jen těžko uvěřitelné, obzvláště, když je příběh napěchovaný situacemi, kdy autor unikl hrobníkovi z lopaty snad v každé kapitole. Čtení provázelo snad na 47 výkřiků "To snad není možné", ale je mi jasné, že ty nejsilnější příběhy píše sám život. Nicméně literárně jsem byla zklamaná. Přečteno za dva večery, stejně jako mé maturitní okruhy. To byl stejný výcuc výcucu z výcucu.
Tak nejprve bych knihu přejmenovala na Zkoušku trpělivosti a pak bych ke každému výtisku přidala návod se schématem postav a pytlík na zvratky. Text se zdá být sofistikovaný, jenže má určité dějové výpadky, které spíš působí odfláknutě a zapomenutě. Kniha se mi četla těžce, buď jsem nevěděla, kdo je kdo, a nebo mě postavy prudily. Myslela jsem, že retrospektivní děj je jednoduché napsat, ale není. Očividně.
(SPOILER) Polovinu knihy jsem četla v naprostém zděšení. Ne proto, SPOILER, že bych si představovala Kambiliny puchýře na nohou po láskyplné péči od vlastního otce (!!!). Na nervy mi brnkala domněnka, že se zamilovala do starého a uslimpaného kněžího. Naštěstí jsem si nalistovala první zmínky o Amadim a zjistila jsem, že ho popisuje jako mladíka. Mohu se domnívat, že mu mohlo být 19+, tedy mladé, pružné a svěží tělo. Uff.
Jelikož mám slabost pro bizarní zábavu jako je Výměna manželek a Ulice, začínám si pomalu tvořit guilty pleasure i na knižní sérii “Romantické útěky”.
Tento díl jsem měla vidličku neustále v dosahu, protože jsem měla nutkavý pocit vypíchnout si oči hned od první stránky. Tato touha vydržela až do konce, ale vzhledem k tomu, že své oči budu zřejmě ještě někdy potřebovat, nenaplnila jsem ji.
Celé tři hvězdy za položení důležitých otázek pro naši existenci a zároveň pouhé tři hvězdy za množství hypotéz do budoucna, které se možná ani nesetkají s realitou. Nebo setkají? Mikročip ví.
Zde se nevyplatilo soudit knihu podle obalu. Zajímavý vhled do práce v médiích přebil fakt, že poutavé výpovědi vedly pouze některé z žen. Ty ostatní byly mírně řečeno bez pointy a na granát.
Pět hvězd uděluji hlavně za to, (pozor spoiler) že Zuzana toho dobytka nakonec velmi kreativně zneškodnila. Silná kniha, při jejímž čtení jsem měla permanentní úzkost.
Ok, hodnotím dvěmi hvězdičkami navíc oproti prvotině spisovatelky. Hlavní postava měla příjemně sebevědomou osobnost, aniž by to byla kráva. Jen škoda, že Julča prozradí na začátku příběhu úplně všechno na zlatém podnose, což knize ve výsledku moc neprospívá.