SmallLucia komentáře u knih
Ačkoli jsem se ze začátku v knížce ztrácela, nebavila mě a nemohla jsem si zvyknout na styl psaní, asi od 70. stránky mě chytla a celé to začalo dávat smysl. Za mě příjemná sci-fi oddechovka.
Krásná kniha, která se nedá přečíst na posezení. Jednotlivé kapitoly jsem musela chvilku vstřebat a měly opravdu krásná poselství. Děkuji pane Fulghume, hodně jsem si toho u Vašich řádků uvědomila.
Nemohu hodnotit jinak, než plným počtem hvězd a na začátek chci říct: DĚKUJI.
Děkuji za tak nádherný příběh, který mi dal spoustu krásných myšlenek a pocitů, že se od něj prostě nedalo odtrhnout.
Každé trápení malé Čijo jsem prožívala stejně jako ona a každý nezdar a pád starší Sajuri jsem cítila také tak.
Někdy je až neuvěřitelné, jak nás některé příběhy dokáží pohltit a vzít sebou, abychom byli jejich součástí a prožívali ho spolu s postavami a jaké emoce v nás umí vyvolat.
Snad v životě najdu ještě nějakou takovou knihu.
Z této knihy jsem měla opravdu rozporuplné pocity.
Na jednu stranu je zde zpracováno potřebné a tíživé téma deprese, bolesti a ztráty blízkého člověka.
Na druhou stranu mi spousta situací přišla málo uvěřitelná a všechny okolní postavy mi přišly jen načrtnuté, nedomyšlené a plytké.
Romantická linka zde byla poněkud zbytečná, tím spíš, že na konci se dotyčný kluk s rezedovýma očima už ani neukázal, jako by se po něm slehla zem.
A co její vztah s Ninou? Také se na konci nedozvíme, jak to vlastně dopadlo.
Mrzelo mě, že autorka nevěnovala více pozornosti postavě otce a mladší sestry, ale možná to byl její záměr, soustředit se pouze na hlavní postavu a přízrak Černooké.
Mě to, bohužel, přišlo více na škodu, protože díky tomu mi přišel celý příběh jen jako hluboké polemizování o pocitech, s téměř nulovým dějem a velmi rychlým zvratem a koncem.
Plus je autorčino krásné hraní s jazykem, takže mi kniha vůbec nepřišla jako debut, nýbrž jako už několikátá kniha. Určitě si přečtu další knížky, jestli nějaké vydá, ale za mě je Černooká pouhým průměrem.
Podle obálky jsem čekala vtipný, mírně morbidní příběh zhrzené manželky.
Bohužel se má očekávání nenaplnila a dostala jsem plytký příběh jakési ženy, která zabila a následně snědla svého manžela. Vtipné mi to přišlo jen ze začátku, protože jsem něco tak bizarního ještě nečetla, ale nadále to bylo jen nudný popis jejich nešťastného manželství bez lásky, proložený konzumací některé z části jeho těla.
Čekala jsem alespoň na konci nějakou pointu, rozuzlení, ale dostalo se mi jen toho, že žena chtěla žít dál bez toho, aby byla svým manželem svazována. Proč ho tedy nezabít a nesníst, to je přece morální a praktické.
Za mě dvě hvězdičky a opravdu slabá kniha.
Už od první knížky jsem si opakovala pořád dokola stejnou větu: "Tak už se sakra rozhodněte."
Chci s tebou být, miluju tě, nenávidím tě, nechci tě už nikdy vidět, nezáleží mi na tobě, nemůžu bez tebe žít....
Ta jedna věta se se mnou táhla přes celou tuhle zbytečně natahovanou sérii, protože to je opravdu ta jediná nejdůležitější věc, která se v knize řeší.
A co všichni víme? Že to celé stejně bude mít happyend, že stejně skončí spolu a víme to už od prvního dílu.
Všem je jedno, že se Hardin chová jako psychopatický idiot, mlátí do všeho a do všech, kdo se na Tessu jen podívá, řve, opouští ji, s prosíkem se k ní vrací zpět, podpálí barák. Je to jedno. Protože Hardin je přece ten chudák, který nemůže za to, že se chová tak, jak se chová. Za to může každý jeden člověk, se kterým vyrůstal a se kterým se setkal, hlavně ne on sám.
Jediná Tessa je lék na všechnu jeho bolest, jejich láska je osudová, věčná, ničím nepřekonatelná a přesně proto se k ní chová jako k hadru na podlahu.
Tessa se snaží léčit jeho bolístky, odpouští mu i ty věci, za které by ho polovina ostatních postav zfackovala, brání ho, protože on je přece ten, který trpí nejvíc. Nechá sebou manipulovat všechny čtyři díly a když už si myslíme, že konečně dostala rozum a už si nenechá dál ubližovat, trvá to asi tři stránky, pak na ni Hardin mrkne, jí se vypaří mozek z hlavy a následuje sex, který má všechny rány zacelit.
Obě dvě hlavní postavy mi tak hrozně lezly na nervy, že jsem měla několikrát sto chutí celou knížku vyhodit z okna a nechat ji tam.
Co mě na tomto díle štvalo nejvíc je to, že i kdyby se desítky kapitol vynechaly, výsledek by byl pořád stejný. Celou dobu jsem měla dojem, že všechny popisy jejich pocitů čtu tak po dvacáté. I věty byly stejné a já je jen očima rychle přeskakovala.
Konec byl tak osekaný, samé "o tolik a tolik let později", že jsem si říkala, že tu sérii ani nemělo cenu dočítat, protože to byl jediný důvod, proč jsem to udělala - kvůli tomu, jak celá tahle věc skončí, co autorka vymyslí.
Gratuluju sama sobě, že jsem to ustála, dočetla a upřímně mě mrzí, že spousta slečen vidí v Hardinovi svého vysněného přítele, hodnotí celý jejich "vztah" 5 hvězdičkami a v hlavě mi zůstává jen jedna otázka: "Proč?"
Ačkoli chápu rádoby poselství celé série, že i ti, kteří udělali špatné věci, si zaslouží mít dobrý konec. Že se nemáme vzdávat toho, po čem skutečně toužíme a někdy jen stačí se tomu postavit čelem, tuhle sérii však cítím jako zcela zbytečnou.
Upřímně řečeno bych knížce opravdu chtěla dát vyšší hvězdičkové hodnocení. Už jen za to, že každý jeden příběh může kdokoli kolem nás prožívat a my o tom nevíme. Za to, kolik dětí musí mít stejné pocity jako Theo. To mě na tom příběhu ničilo.
Ovšem čekala jsem trochu více, i přes krátký rozsah. Nechytlo mě to za srdce tak, jak by mělo.
I přesto, že tento díl byl pro mě překvapením, protože byl o něco málo chytlavější, než dva předchozí, se neubráním malému hodnocení. Na 700 stranách se nedozvídáme téměř nic nového, děj by se dal zúžit do mnohem menšího rozsahu, nehledě na to, že autorka měla potřebu z toho udělat hned čtyřdílnou sérii.
Zvrat na konci knihy mě, musím uznat, docela překvapil, nezachrání to ovšem zbytečných 700 stran před tím.
Těším se, až tuto sérii dočtu celou a už se ke knihám nikdy nevrátím.
Myslím, že tohle je velmi přínosná kniha. Obsahuje základní pravidla, které by měl znát a dodržovat každý člověk, který ve svém zaměstnání pracuje s lidmi.
Příběh je stejný jako název - podivuhodný a krásný. Nic tomu podobné jsem ještě nikdy nečetla a celá kniha byla jako kruté pohlazení na duši. Cítila jsem s každou postavou její bolest a těšila se z její radosti.
Námět knihy mi přijde natolik origiální a čtivý, že jsem se radovala z každého slova a pocítila lítost, když kniha skončila.
Snad autorka napíše další knihy, rozhodně mám v plánu se do nich pustit.
Jedna z těch lepších knížek, které jsem za posledí dobu četla. Dobrý nápad, zauzlení situace, že ani vy sami nevíte, na čem jste, pocit úzkosti, to všechno tam bylo. Konec byl však slabšího rázu, nestačil mi. Dozvěděli jsme se konec o hlavní postavě, ale o celém tom zvláštním místu nic.
Přiznám se, že čtivost knížky je skvělá a jako oddechová četba mě bavila.
Postrádám u ní ovšem nějaký originální nápad, je to vlastně celé nějak slepené z Labyrintu, Hunger games a myšlenek druhé světové války.
Tato kniha je psána trochu zmateným způsobem. Skáčeme s Arvidem zpět do minulosti a ocitáme se zpátky v přítomnosti.
Mě kniha jako celek nebavila, dá se zde ovšem najít několik dobrých myšlenek, které stojí za přečtení.
Já to prostě ani jinak hodnotit nemůžu. Situace je stejná jako v první knize, stále dokola to samé. Děj se během 600 set stránek posunul téměr nulově. Přečtu si další díly jen, abych věděla, jak to skončí, ale tuším, že dočíst tuto sérii se u mě bude rovnat utrpení.
V téhle knize bylo prostě všechno špatně.
V prvé řadě omílání stejných situací v každé kapitole možná funguje na platformě, jako je Wattpad, protože je to pro čtenáře poutavé, v knize už však ne.
Ještě nikdy se mi nestalo, že by mi všechny, opravdu všechny postavy byly už od začátku nesympatické. Oba dva hlavní hrdinové mě neuvěřitelně štvali, chovali se jednou tak, podruhé onak. Vždy to však skončilo větami "Ale já ho miluju a nemůžu bez něj být.", "Prosím neopouštěj mě." nebo jim podobnými, popřípadě nějakou sexuální scénou.
Knížka mě k smrti nudila a byla jsem z těch jejich věčných hádek tak unavená, že jsem u ní nikdy nevydržela dlouho a trvalo mi její přečtení skoro týden.
Jednu hvězdičku si kniha vysloužila pouze tím, že mi po 350 stranách začaly připadat úplně všechny situace tak komické a přitažené za vlasy, že jsem si i párkrát nahlas zasmála.
Tak milou a "lidsky" napsanou lovestory jsem už dlouho nečetla. Člověk si při ní uvědomí, že každý máme z něčeho strach, měli bychom se navzájem více doopravdy poslouchat a že bychom měli bojovat za to, co doopravdy chceme. A nevzdávat se, i kdyby to nemělo dopadnout. Aspoň si budeme jistí, že jsme udělali všechno, co jsme mohli.
Knihu mohu hodnotit snad jen jedním slovem. Zdrcující.
Z posledních stránek mě bolelo snad každé slovo. Závěr nečekaný, odstrašující, dohánějící k slzám. Ale takové konce za války byly, s nikým neměly slitování.
Kniha vás zprvu docela okouzlí a pobaví, když vidíte všechno skrz dětské oči. Později vám začnou docházet souvislosti a ty nevinné a naivní dětské myšlenky začnou bolet, dokud Felix nedojde k prozření, na které čekáme vlastně celou knih.
Dobrý námět, ale vytěženo z něj bylo minimum. Chápu, že kniha je určena zřejmě pro mladší čtenáře, než jsem já sama, ale i přesto si myslím, že mohla být propracovanější, čtivější, mohlo z ní být mnohem více.
Musím uznat, že si dokážu představit společnost takovou, jaká byla prezentována v této knížce. Člověka až zaráželo, jak snadno lze domestikaci zvířat a šlechtění chilli přirovnat k "úpravě" člověka tak, aby vyhovoval vládě určité země.
Kniha se mi líbila, některé části byly ale mírně přitažené za vlasy a konec... ten mě upřímně trochu zklamal.