Smonca komentáře u knih

Miluji žloutkové věnečky, kombinace krému, propečeného a nadýchaného těsta a cukrové polevy je pro mne neodolatelná. Stejně tak i kniha Aleny Mornštajnové s věnečkem na obalu je pro mne na dlouhou dobu knižní lahůdkou číslo jedna. Ubrus s pruhy ovšem dává tušit, že to nebude sladký lehký dezert ke kávě.
Každý dílek skládačky příběhu v knize měl svůj podstatný význam, i ty sladké věnečky měly svoji tragickou roli. Příběh o holokaustu, který je velmi silný ač hrůzy války už byly vlastně pryč. Kniha se mi nádherně četla od první věty. A od jejího přečtení ji doporučuji všude a každému!

23 16.05.2020

Kniha, kterou by si měl každý přečíst a také pozorně prohlédnout. Velmi silný emocionální zážitek. Jeden obrázek vydá za deset stránek textu. V ilustracích, ač na první pohled vypadají jednoduše, je obrovská síla, několikrát mne rozplakaly, několikrát jsem měla husí kůži. Je to jedno z nejzajímavějších pamětnických vyprávění, jaké jsem četla. Velmi mne zaujala dějová linka zaměřená i na problémy přeživších a jejich potomků, kteří holokaust nezažili, přesto jejich životy stále ovlivňuje.

9 19.06.2020

Perfektně napsané, po půlce už se kniha nedala odložit, prostě jsem musela vědět jak to s Livií dopadne. Není to vysloveně detektivka, ale příběh je plný ponuré atmosféry, kterou umocňuje to, ze hlavní hrdinkou je malá holčička.

8 01.02.2021

Byla jsem strašně zvědavá, jaká knížka bude. Psaní paní Mornštsjnové mi sedí, vyhovuje mi její úsporný styl, který mnohdy zapůsobí víc než 1000 slov. V listopádu mi ale občas přišlo, že je škoda, že jsme se nedozvěděli něco víc, větší podrobnosti, víc myšlenkových pochodů hrdinek, pár stránek navíc by určitě nevadilo. Moc se mi líbil nápad s vloženými dopisy. Přečteno za dva večery.

7 15.05.2021

Po dlouhé době humorná kniha pro dospělé, u které jsem se opravdu od srdce zasmála. Oceňuji nápad a provedení formou deníkových zápisků. Téma knížky mi v mnohém připomnělo několik letních sezón, kdy jsem provázela muflony na jednom významném státním hradě.

7 21.05.2020

Hned na úvod napíšu, že jsem byla knihou nadšená. Chytla na začátku a nepustila. Velmi dobře se četla. Příběh byl napínavý a přichystal i pár překvapivých zvratů (ale kde je hlava, jsem tušila docela dlouho). Hodně mne bavily postřehy hlavního hrdiny o školství a o učitelském povolání... Navíc velmi povedená obálka.

7 18.05.2020

Do čtení jsem se dala kvůli výzvě. A jen kvůli ní jsem knihu dočetla. Vůbec mi nesedla.

6 05.08.2020

Přečteno za večer, zajímavá zápletka, ale celkem brzo jsem začala tušit, jak to dopadne.

6 21.07.2020

Deník Anny Frankové jsem četla kdysi na střední škole, tedy to starší vydání z roku 1957. Už tehdy na mne kniha zanechala obrovský dojem a vyvolala ve mne velký obdiv k dívce, která nedostala šanci svůj nesporný talent uplatnit dál. Nyní už mám v knihovně desítky knih a pamětí o holokaustu a byla jsem zvědavá na nový překlad deníku. Musím říci, že je psán mnohem svěžejším jazykem rozhodně bližším k jazyku dnešní mládeže. V novém překladu byly použity i části, které v původní verzi chyběly. Některé tyto části nám čtenářům ještě více přiblížily niterný a citový svět Anne. Samotnou mne to až uvedlo do rozpaků a občas mne vytanula na mys otázka, co by tomu řekla Anne, že si tu teď čtu její myšlenky, které měly zůstat tajné.

6 04.07.2020

Nejprve mi chvilku trvalo než jsem se začetla, ale pak už mne vyprávění chytlo a nepustilo, nejvíce mne zasáhla poslední část knihy a příběh vypravěčky Anežky. Líbí se mi styl psaní paní Mornštajnové, je takový úpornější a přitom nevynechá žádný detail. Kdybych jako první nečetla Hanu, jistě by Slepá mapa dostala o jednu hvězdičku víc...

6 06.06.2020

Moje první setkání s touto spisovatelkou a určitě ne poslední. Velmi se mi líbil její úsporný styl psaní, který umocňoval celý příběh. Také vyprávění jednotlivých aktérů poodhalilo lépe motivace postav k jejich činům. Hlavně ty části z pohledu chlapců na mne silně působily svou ledovou věcností. Knihu jsem přečetla za večer, ale další večery jsem o ní ještě přemýšlela. Kolik podobných žáků máme na českých školách?

5 16.05.2020

U prvního dílu jsem byla nadšená, u těch dalších už to bylo na mne pořád stejné a ohraná písnička. opakovaný vtip, už prostě přestává být vtipem. Zde se autor snažil vymyslet zajímavou zápletku, ale na mne to bylo až moc předimenzované. Prvním dílem jsem se prosmála, u tohoto posledního mi do smíchu nebylo...

4 21.07.2020

Vilu Tugendhat bych jednou moc ráda navštívila, zatím znám z obrázků a teď i z popisů v knize. Právě popis atmosféry "Skleněného pokoje" se mi na knize líbil nejvíc. Kniha se četla dobře, jen mi vadilo několik věcí. Nevím, jak to přesně vyjádřit, řekněme míra fikce. Hlavní manželský pár, stavitelé vily, byl autorem vymyšlený, se zkutečnou rodinou Tugendhatových měl společného vlastně jen to, že těsně před válkou odešel do Švýcarska a pak do zámoří. Jiné postavy např. V. Kaprálová jsou v knize samy sebou, bez fikce. Chápu, že vymyšlenost hlavních postav umožnila autorovi pustit se do velmi odvážného mapování citových vztahů stavebníků vily. No a právě ta odvážnost byla další věc, která mi úplně nesedla...

4 21.06.2020

Povedená detektivka, která se pěkně četla a na rozdíl od většiny dnešních thrillerů či detektivních příběhů nebyla na každé stránce mrtvola. Není to kniha, ze které by mi spadla čelist, ale jako knížka na lehátko k vodě ideální.

4 19.06.2020

Dogmana jsme si zamilovali!!! Je to tak jednoduché až je to geniální. V komiksu jsou vlastně dva příběhy: příběh tvůrců komiksu dvou kamarádů od školky, kteří pro svou tvorbu ve škole u paní učitelky Prudivé :-) rozhodně nenaleznou pochopení. A hlavní příběh je pak vlastní komiks o Pesopánovi. Dlouho jsme se tak nenasmáli!!! Hned jsme si museli aportovat z knihkupectví další díl... Oceňuji i návody na kreslení jednotlivých postav v závěru knihy, které jsme se synem také bohatě využili.

4 20.05.2020

Výborný nápad na příběh, perfektně napsané, četla jsem společně s dětmi jedním dechem. Doma jsme pak uzavřeli dohodu, že aktuálně se kývající zoubky pod polštář už dávat nebudeme :-) Strašidelnosti přidaly i perfektní ilustrace. Knížka měla všechno: legraci, dojetí, smutek, odvahu, strach a šťastný konec.

4 16.05.2020

Tak přesně takovou knihu jsem teď potřebovala. Tekly mi slzy smíchu, klobouk dolů před autorkou, umí si udělat legraci ze svých bližších, ale hlavně taky ze sebe.

3 22.11.2022

Příběh jedné rodinné tragédie střídavě očima dcery a matky. Za mne škoda, že tam nebyl i pohled ostatních členů rodiny. Vlastně všichni v té rodině byli svým způsobem nešťastní. Bára byla něco jako hromosvod pro nezdary a citové výlevy těch ostatních a takovou zátěž nemohla unést. Bylo mi jí velice líto. Myšlenkové pochody matky mi byly hodně cizí, nejvíc mne iritovala tou snahou zalíbit se a porovnávat se se svým okolím. Chmurné atmosféře příběhu přispěly i nádherné a velmi neotřelé ilustrace.

3 28.06.2020

Knihu jsem poprvé četla asi v patnácti, od té doby uteklo hodně vody:-) Jediné, co si pamatuji, je, že se mi tehdy příběh moc líbil. Po letech jsem se tedy díky čtenářské výzvě k Mrtvé a živé vrátila. Knížka se mi pěkně četla. Zápletka příběhu byla zajímavá i hlavní hrdinka mi byla sympatická. Občas mi připomínala mne v telecích letech... :-) Napínavé čtení s krásnými popisy anglického venkova, kterému čas rozhodně nebral na kráse.

3 27.06.2020

Moc lituji jediné věci... Že jsem nejdříve viděla film a knihu četla až pak. Film se mi líbil, knížka ještě více, ale obrácené pořadí mne připravilo o to obrovské překvapení, které Jacob zažije při své návštěvě sirotčince. Naprosto neotřelý příběh, úžasně čtivé. A ani bych neřekla, že je pro děti, je tam tam spousta věcí k zamyšlení, třeba vztah společnosti k jinakosti.

3 19.06.2020