Smonca komentáře u knih

Když jsem si před lety jela pro nového člena naší rodiny, tak jsem kromě chlupáče, granulí a jiných nezbytností dostala od osvícené chovatelky i tuto knihu. Když štěndo spalo, tak jsem studovala... Zásady soužití člověka a psa popsané v knize bych podtrhla a podepsala. Je důležité pochopit, že pes není člověk a jeho chování podmiňují úplné jiné mechanizmy. Občas jsem měla pocit, že některé kroky autorka vysvětluje až moc polopatě, ale na druhou stranu je fakt, že se psy se nedá nic uspěchat a musí se postupovat po drobných krůčcích. Zato závěrečná myšlenka knihy o kastraci psů byla na můj vkus až moc strohá a dost mne to zaskočilo. Každopádně knihu doporučuji všem majitelům pejsků, kteří chtějí, aby jejich společné soužití bylo šťastné.

3 20.05.2020

Čtivé, mělo to spád. Četla jsem kvůli výzvě a musím napsat, že velmi milé překvapení. Hlavní hrdina sympaťák. Kvůli dnešní době téma epidemie ještě více rezonujicí...

2 28.07.2021

čekala jsem trochu víc. Nebylo to špatné čtení, ale některé věci mi tam vadily. Přišlo mi to překombinované, životní příběh manžela mi nepřišel úplně uvěřitelný. Každopádně na propršené podzimní odpoledne ideální.

2 29.09.2020

Drobná knížka Neviditelná sbírka vyšla v roce 1930 při příležitosti moravského sjezdu bibliofilů v Uherském Hradišti jako památka pro účastníky. Téma novely bylo pro bibliofily velmi příhodné. Je v ní prostřednictví velmi dojemného příběhu ukázán věčný koloběh sbírek. Ten, kdo propadne sběratelské vášni, pracně sbírá, kupuje, ledacos obětuje, pro ten omamný pocit dobrého úlovku a možnost se se svou sbírkou pomazlit, pochlubit nebo i skrýt. A jiní, většinou příbuzní, jimž sbírka bezpracně spadla do klína, ji zase rozprodají, rozdají či třeba i zničí. Novela se časově odehrává v Německu ve 20. letech 20. století v období, které rozhodně sběratelství nepřálo a pro chléb se chodilo s milionem marek v kufru. Příběh sám otevírá ještě téma milosrdné lži. Protože jsem také sama zatažena do sběratelského koloběhu (na kterém jeho konci ale neprozradím :-)), byla pro mne knížečka trochu i osobní záležitostí. Pro ty, co neseženou tuto bibliofilskou verzi, ještě dodám, že novela vyšla, ale v jiném překladu, v souborném vydání Amok (1979).

2 19.05.2020

Nečetlo se to špatně, ale některé části mi přišly moc zdlouhavé a popisné. Druhá půlka knihy měla lepší spád. Zaujalo mne, jak autoři vysvětlili zázračné uzdravení z nemoci Brama Stokera.

1 01.08.2021

Kniha se dobře četla. Je na ní vidět, že autor čerpal z historických pramenů ve formě středovekých soudních knih a zápisů. Hlavní hrdina mi byl sympatický, jen mi přišlo, že těch zvratů v životě měl až moc. Mám také trochu pocit, i když bych většinu jeho myšlenek a rozhodnutí podepsala, že jeho pohled na svět by ve středověku prostě nebyl možný, že prostě myslel jako moderní člověk.
Zaujala mne i
letmá zmínka o našem "Otci vlasti" jako o panovníkovi, který podporoval pogrom na Židy, takhle my Karla IV. moc neznáme...

1 02.01.2021

Hrozně mne mrzí, že nemůžu dát více hvězdiček, ale jinak hodnotit nemohu. Celkové pojetí knížky mi přijde jako promarnění příležitosti napsat fantastickou knihu. Příběh Barbory Ubrykové by si zasloužil lepší uchopení.
Nevím ani, kam by šla knížka zařadit, nebyla to ani literatura faktu ani historická detektivka ani červená knihovna... Prostě nejistá slepenina, která se ne úplně dobře četla. Také mi dost vadilo počáteční nedatování událostí, na obálce "román z dávné a kruté doby"... Fajn, tak středověk? Pak čteme o dělení Polska... no dobrá 18. století? Až na posledních stránkách se dozvíme dokonce i datum narození nešťastné hrdinky a šup, jsme v polovině 19. století... To mi nepřijde až tak dávná a krutá doba... Dočetla jsem, ale jen proto, že pršelo a knížka má 180 stránek...

1 18.10.2020

Michelangela považuji za jednoho z největších umělců všech dob, to co dokázal vysochat z mramoru je vrchol lidského umění, absolutní dokonalost. Je pro mne, která nevyniká v žádném uměleckém oboru, těžko pochopitelné, jak někdo tak nadaný mohl pochybovat o svém umu. Jeho básně mi přišly až děsivé, musel prožívat citové peklo a k tomu navíc věčnou nespokojenost.

1 11.06.2020

Belmondo je sice o několik desítek let starší než já, to ovšem neznamená, že by mne neokouzlil. Filmy s ním mám moc ráda, zejména jeho komedie patří mezi osvědčený způsob, jak si zvednout náladu. Na jeho knihu jsem se moc těšila. Docela dlouho mi trvalo než jsem se začetla, první část vyprávění byla taková hodně opatrná. Druhá polovina knihy, kde Belmondo popisuje jednotlivá natáčení, kaskadérské kousky a třeba oslavu svých 40. narozenin, už mi sedla více. Nevím, jestli jsem četla nepozorně a přehlédla jsem, ale ve výčtu příběhů z natáčení mi chybělo vyprávění o "Zvířeti", pro mne film číslo jedna. Ale na druhou stranu jsem si poznamenala řadu starších filmů, které jsem ke své ostudě ještě neviděla. A hodlám to napravit. Fanoušky tohoto geniálního herce kniha určitě neurazí, škoda že tam není alespoň pár fotografií.

1 19.05.2020

Komiks " Jeruzalém, rok v rozděleném městě" se mi dostal do rukou právě po návratu z poznávací cesty do Izraele. Během čtení jsem si s autorem vysloveně notovala, líbí se mi, jak je nestranným pozorovatelem, nic nehodnotí. Navíc jeho doba pobytu v Jeruzalémě byla nesrovnatelně delší než ta moje, takže těch zkušeností prožil mnohem více. A rozhodně to umí vyprávět, jak slovem tak obrazem. A musím říci, že jsem se i od srdce zasmála.

1 17.05.2020

Jeden z úlovků z knihovny po babičce. Knížečka o tom, jak může naivita a silně nábožensky zaměřená výchova poplést dívčí duši. Po knížce jsem sáhla hlavně kvůli krásným a jemným ilustracím Jana Zrzavého. Byla pro mne oddychem a trochu návratem do mládí, kdy jsem podobné příběhy měla moc ráda.

1 16.05.2020

Kniha na krásné téma, psaná zřejmě s nadšením a upřímnou snahou, ale tím vše pozitivní končí. Kompilace z různých spíše popularizačních starších titulů, navíc s množstvím faktografických knih. Autor nepřináší nic nového.

17.12.2022