Sorrow komentáře u knih
Typická Flynnová ve své nejlepší podobě. Hutná atmosféra, antihrdinové a závěr šponovaný do neuvěřitelných twistů! To vše na velmi malém prostoru, proto smekám a doporučuji. :)
Podle mého stejně kvalitní dílko jako předchozí Tři muži ve člunu :) Laskavý, chytrý humor strefující se přesně do těch lidských vlastností a situací, které přetrvávají, a proto bude kniha lákat čtenáře a bavit je ještě po dlouhá desetiletí :) Doporučuji!
Na debut to vůbec nebylo špatné. Námět je celkem zajímavý, ale provedení už trošku pokulhává. Tak nějak jsem očekávala, že se od knihy nebudu moct odtrhnout, že budu otáčet jednu stránku za druhou, ale tak tomu bohužel nebylo. Důvod je prostý - pokud nejste úplní ignoranti, musí vám být už tak zhruba od půlky jasné, kam to všechno směřuje, kdo za vším stojí a jak se věci vlastně mají.
Hlavní hrdinka taky není zrovna prototypem sympatičnosti, ale to asi ani nebyl autorčin záměr. Celá ta rodinka (a vlastně i ostatní obyvatelé Wind Gap) je značně trhlá, zvrácená, má spoustu tajemství, ale jak říkám, bylo to takové průhledné...S atmosférou to taky bylo na dobré cestě, ale zkrátka v této knize to Gillian ještě úplně neuměla dotáhnout. O to víc super je, že se jako spisovatelka evidentně někam (daleko) posouvá, protože Zmizelá je úplně někde jinde. :)
Má první Austenová a musím říct, že mě velmi okouzlil její vytříbený styl. Krásný květnatý jazyk, úžasné popisy přírody i každodenních situací, to vše doplněno a zajímavé charaktery - určitě si od autorky přečtu i některá další díla :)
Pozoruhodná kniha, která jistě zaujme už svým námětem a grafickým zpracováním. Příběh samotný je v mnoha směrech originální, ale zdálo se mi to trošku nedotažené. Možná to je tím, že se jedná o debut. Zkrátka se z toho určitě dalo vytěžit víc - čekala jsem mrazivou atmosféru, ale prostě to na mě nějak nedýchalo, škoda. Co ale musím vyzvednout je hlavní hrdinka Mary Shelley, málokdy k někomu tak přilnu, mám jí moc ráda. I přes nějaké nedostatky si kniha rozhodně zaslouží být čtená! :)
V jádru to určitě není špatná kniha. Postava a příběh Dorothy se mi moc líbil, Robertin už méně. Autorka by možná udělala lépe, kdyby prostě odvyprávěla válečný romantický příběh a necpala do toho žádná tajemství přesahující do současnosti...Bylo totiž nad slunce jasné, jak vše dopadne a to už zhruba od poloviny knihy. Nicméně musím říct, že i tak jsem váhala nad hodnocením čtyřmi hvězdami, tudíž ty tři, které jsem jí nakonec udělila, jsou opravdu poctivé. Knihu bych s opatrností doporučila :)
V rámci žánru je to jistě dobrá kniha - postavy nejsou ploché a oblíbíte si víceméně všechny, plusem je to, že je každý jiný...Mě třeba hodně bavil Generál a bílý holub. Vhodné pro větší děti, které mají rády dobrodružství a hlavně zvířata. Jen ten konec byl trochu rozpačitý - že by autor plánoval pokračování?
Opět jako audio a opět jsem se pobavila. S klidným svědomím sice knize nemůžu dát více než tři hvězdy, protože je to zkrátka "stupidní oddechovka", ale já jsem se upřímně zasmála a znovu musím vyzvednout Verču Kubařovou, protože je to zkrátka třída :)
Du forma mi připadala originální a zaujala mě, nicméně příběh jako takový mi k srdci příliš nepřirostl - Beck je blbka a Joeovi všechno prochází až moc hladce...pokud chcete něco v podobném duchu, zkuste Sběratele (od J. Fowlese) - ten tuhle knihu strčí do kapsy :)
S každou další přečtenou knihou od něj, jsem více a více zamilovaná do jeho stylu. To, jak umí klást jednotlivá slova za sebe je prostě óda na český jazyk a pro mě pohlazení po duši (např. "Měsíc se pohádal s nocí, ač měly slavit úplněk; tma se černala bezedněji než všechny předchozí.") Nicméně, co se obsahu týče, jsem celkem překvapená, že zrovna tahle má tak vysoké hodnocení - mně přišla oproti jiným průměrná.
Povídku jsem četla v Aj a musím říct, že se mi líbila. Přišla mi taková milá, dojemná a místy i trochu legrační, ačkoliv po většinu času mi ducha bylo spíše líto. Nicméně se trochu obávám, že tato povídka je lehce zapomenutelná...uvidíme časem.
Má první čtená kniha od C. Barkera, a přestože jsem si vědoma, že to není jeho typická práce, jsem nadšena a ráda se pustím i do jeho dalších knih.
Svět Abaratu je krásný, magický a především bláznivý...Ilustrace doplňující příběh jsou úžasně kouzelné a je skvělé, že je namaloval sám autor.
Knížce sice nemůžu dát plných pět hvězd, protože pro mě (když hodnotím žánr fantasy) zkrátka nebyla tak epická jako třeba Pán prstenů, Harry či Hra o trůny, ale určitě bych jí doporučila všem čtenářům a jsem moc ráda, že i v "mém věku" :) jsem schopna objevit takovýhle magický svět, který mě dokáže pohltit!
Na začátek bych ráda upozornila, že můj komentář bude možná obsahovat nějaké náznaky, možná dokonce Spoilery, takže kdo se chystá knihu teprve číst, ať raději můj komentář přeskočí...
Ač trošku nerada, musím vybočit z davu pozitivních recenzí. Kniha se mi četla velmi obtížně na to, jak "jednoduše" je napsaná. Nezaujal mne autorčin styl, a přestože s přeskakováním z jedné postavy na druhou obvykle nemám problém, tady mi to vadilo. Zřejmě to bylo tím, že autorka u každé z postav používala ich-formu, a díky tomu se mi pak postavy zkrátka nezdály uvěřitelné.
Co se děje týče - tak ten je rozhodně největším mínusem celé knihy, protože naprosto kazí celkem pěkné vykreslení prostředí. Opravdu, tolik šťastných náhod a událostí v jednom románu snad ani není možné. Happy endy mi nevadí, ale co je moc, to je moc.
Dále se mi vůbec nezamlouvala rozporuplnost postav (Hannah je na jedné straně to nejuvědomělejší 11 leté děvče; na straně druhé se v bouři sama vydá na moře - a to nemluvím o tom, že bych chtěla vidět takhle malou holku vláčet se někde po pláži v dešti s loďkou - no nic...).
K vylíčení milostného románku můžu napsat jedině: nic, nic a najednou se milují nejvíc na světě...? Proč autorka ze začátku knihy neuvedla alespoň nějaké náznaky, Mike přijede zasnoubený (ačkoliv zřejmě ne úplně šťastně), ale už po 14 dnech je šíleně zamilovaný do Lisy, a to s ní sotva promluvil...
No... trošku jsem se rozjela, takže abych to nějak shrnula, kniha je dle mého názoru celkem tuctový milostný román, odehrávající se sice na hezkém místě, ke kterému si však člověk nemůže vytvořit vztah, protože zápletka je tak překombinovaná, že tomu zkrátka nelze uvěřit.
Naprosto přeslazený, ale svým způsobem krásný a dojemný příběh, napsaný ne příliš dokonalým stylem, řekla bych. Oproti knize mi film připadal jaksi uvěřitelnější, ale i přesto si myslím, že to byla dobře zvolená oddechovka teď při zkouškovém (alespoň v mém případě) ;)
Nebyla to žádná pecka to je pravda..příběh celkem o ničem, gradace nulová..ale přesto je to Miloš Urban a já mám jeho styl vyprávění a popisu prostě ráda. Navíc si myslím, že tuto knihu všichni berou až moc vážně...Myslím, že si z těch Seveřanů chtěl Urban prostě jen vystřelit a spousta lidí to nepochopila a hledala v té knize víc, než tam být mělo...
Předposlední kapitolu jsem nějak nepochopila..přišla mi tam jaksi nadbytečná...
A kritici..nezkoušejte mi tvrdit, že The Gray Catsby nepobavil :D
Kdyby byla možnost, možná bych dala spíše 2,5 hvězd, nicméně přesto nelituji, že jsem si knihu koupila..pro Urbana mám prostě slabost :)
Hodnocení téhle knihy je ode mě hrozně nespravedlivé. Objektivně je to totiž skvělá kniha, výborně vyrešeršovaná a člověku, který má tenhle typ románu s velkým historickým přesahem a naučnou hodnotou rád, dá hrozně moc. Já jsem se ale subjektivně tak moc trápila. Nemám ráda dějepis, a tak jsem si vlastně užívala jen tu historickou linku, kterou ve většině případů tvoří útržky Kateřinina života. Vyprávění o tom, jak se k ní chovala matka, jak málem zchromla, jak se ženy zbavovaly dětí (jako ten cumel z plesnivého chleba a cukru ), to mě bavilo a dost mi to setřelo mé zidealizované představy o té době. Naopak linka Anežky mi nesedla svou popisnou rozvláčností a ani tím, když řešila sama sebe.
Byť se mi kniha netrefila do vkusu dějově, chtěla bych vyzdvihnout její audioknižní zpracování, díky němuž jsem ji podle mě vůbec "dočetla". Narátorky @petrabuckovaherself i Johanna Tesařová jsou obě výborné. V rozhovoru s autorkou jsem se dozvěděla, že obě mají německé kořeny, proto je jejich interpretace velmi přesvědčivá a výslovnost cizích slov a jmen fenomenální. Zvukový podkres je taky skvělý, čtením prostupují dokonce i písně, pokud je o nich v textu zmínka. Audiokniha se mi opravdu moc líbila.
Na první dobrou mě kniha zaujala úvodním odstavcem a i dál se četla velmi dobře. Ústředním tématem jsou vztahy rodinné, které mají vliv na ty partnerské a (ne)touha po dítěti. Pro mnoho dnešních žen mezi třicítkou a čtyřicítkou docela ožehavá témata. Amáliino nimrání se ve vlastních pocitech a tužbách mě ze začátku dost bavilo, zejména momenty jejího vztahu s matkou. Později mi ale cykličnost a jakási skutečná "nehybnost" = ustrnulost příběhu začaly být proti srsti. Netvrdím, že musí být každá kniha skvěle vypointovaná a ubrat se k jasnému cíli, jenže když to postrádá, mám po dočtení tak trochu pocit neúplnosti. Proč jsem ji teda četla? Abych se dozvěděla, že spousta žen ve středním věku váhá nad tím mít dítě a proč? To přece vím... Nechci, aby to vyznělo, že se mi kniha vůbec nelíbila. To rozhodně ne. Je jazykově zajímavá, donutí k zamyšlení a pasáže o vztahu k rodičům jsou vynikající. Přesto mám ale s odstupem asi deseti dnů po dočtení pocit, že mi nic moc nedala.
Kristina Láníková prostřednictvím velmi úsporných básní (nejdelší mají šest veršů) ohledává témata lásky („ještě pořád bych z lásky vykrajovala vločky“), touhy po klidu a tichu („chtěla jsem mít ticho“), samoty, ale i méně uchopitelná jakými jsou slova, pojmenování, význam zájmen („odkládám jména / hledám mezery / stavím si svou ohradu“; „odkládala jsem zájmena na malou plošinu / a svázala je řetízkem“). Častým motivem je spánek, bílá barva, prostor. Básně jsou poměrně neuchopitelné, člověk je musí přečíst opakovaně, aby slova doputovala na správné místo a zarezonovala. Celá sbírka působí velmi propracovaně ve smyslu řazení jednotlivých veršů – skoro jako by autorka (nebo spíše lyrický subjekt) putoval(a) od začátku ke konci (srovnej str. 9 „chtěla jsem mít ticho / ze začátku z obavy opustit vážnost“ a str. 68 „předchozí stránky vedou až na konec“). Svou roli hrají i výjevy z běžného života působící, jako by autorka (lyrický subjekt?) zůstával(a) často doma, snad ze strachu, snad právě z potřeby být sám(a), což částečně naznačuje i úvodní fotografie prázdného pokoje na obálce knihy. Byť nejsem velkým čtenářem poezie a neumím mezi řádky hledat skryté významy a jsem si proto jistá, že mi podstatná část brilantnosti této sbírky uniká, musím říct, že se mě řada Kristininých veršů dotkla, pár jich proto ještě vypíšu: „na jaro jsem měla spoustu plánů, jenže léto / ho přeskočilo / teď nevím, co si počít“; „při úklidu se řídím zásadou ztrát“; „při pohledu vpřed se cítím vzadu“; „tehdy jsem ještě byla zvyklá čekat a hrozilo / že se zkazím“; „zpoždění vzniká rychle“ a další.
Vlastně vesměs souhlas s komentářem uživatele Palivo. Ospalý, zapadlý městečko dusící se všudypřítomným vedrem; vrah/nevrah; pomsta... Jo, funguje to, ale je dost pravděpodobný, že když mi někdo za měsíc řekne název knížky, nebudu ani vědět, že jsem ji četla...
S historickými romány nemám příliš zkušeností, ale tenhle si mě nakonec dokázal získat. Myslím, že mohl být ještě o chlup víc atmosférický, zejména na svém začátku, ale nakonec příběh Sofie hodnotím vlastně kladně. Myslím, že romanticky založeným ženám, které historii holdují, se určitě zalíbí. Celou knihu pro mě pozvedl konec - líbí se mi, jak autorka naložila se svými postavami. :)