Sorrow komentáře u knih

Vrcholné dílo žánru. Neskutečně promyšlená, mrazivá zápletka, charismatické charaktery a dialogy, které je prostě radost číst. Mlčení jehňátek má v sobě všechno, co v knize hledám a ještě k tomu ve správných poměrech. Filmová podoba je velmi věrná knižní předloze, a tak mi tentokrát vůbec nevadilo, že jsem ji viděla před přečtením knihy. Clarice i dr. Lecter byli obsazeni znamenitě a já si je nedovedu představit jinak než jako Fosterovou a Hopkinse. Audioknižní zpracování je taky fenomenální. Byť jsem se trochu zalekla, že knihu načetl muž (Tomáš Kobr), díky vyprávění ve třetí osobě to vůbec nevadilo. V knize se střídá několik úhlů pohledu, takže slovo nedostává jen Clarice - Tomáš každému charakteru věnuje péči a nejlépe rozhodně zvládl samotného Buffalo Billa, při jehož pasážích se mi ježily chloupky na zátylku. Mistrovský kousek!

8 13.09.2018

V dobrém i zlém je niternou sondou do nejhlubších zákoutí lidské duše. Bez obalu zkoumá podstatu manželství i přátelství a hlavně uvádí na scénu jedno velké tabuizované téma, které jsem ještě v žádné knize rozebírat neviděla. Zpracování je skutečně dost syrové, a pokud Vám vadí, když se v knihách nedovedete ztotožnit se žádným z hrdinů, ruce rozhodně pryč, protože trojice hlavních postav se zařadila na mou pomyslnou kandidátku "postav na odstřel". Já to ale (zejména v thrillerech) ráda mám a baví mě právě ten psychologický aspekt, kdy můžete nahlédnout pod pokličku osob, jejichž psychika je na hony vzdálená té Vaší nebo kohokoliv ve vašem okolí (aspoň doufám :)). Jediný problém jsem měla s dialogy, které se mi mnohdy nezdály příliš autentické, zejména pokud šlo o závěrečné vyšetřování, ale tuhle drobnou vadu na kráse odpouštím a tleskám autorce za to, že se nebála pustit do něčeho tak kontroverzního.

8 11.09.2018

Kniha velmi autenticky a citlivě zpracovává téma ztráty milované osoby a otevírá palčivou otázku následných depresí a vyrovnání/nevyrovnání se s nimi. Obsahuje několik skutečně silných momentů, kdy jsem ani já neměla daleko k slzám... Opravdu věřím, že dovede mnoha lidem pomoci a rozhodně by se měla dostat do rukou zejména mladistvým, kteří to potřebují. Dobře zpracované jsou i jisté filozofické pasáže a pochválit je zapotřebí zejména jazykovou vyspělost textu (napříště bych možná jen šetřila se slovním spojením "rezedové oči" :)). Černooká se čte doslova sama a konstrukce tíživé atmosféry graduje v zajímavé finále.
Třemi hvězdami tak boduji z velmi subjektivních důvodů - zejména už jsem trochu stará na tu linii o první růžové lásce, která navíc pro příběh ani není nosná, takže já bych se bez ní klidně obešla (na druhou stranu chápu, že kdyby chyběla, pro některé mladší ročníky by mohla být ta frustrující atmosféra až moc). Za druhé mi trochu chybělo větší spojení mezi Černookou a ještě jednou z postav (nechci příliš prozrazovat) a nezdálo se mi to na konci tak úplně dovysvětlené. A za třetí si myslím, že je v Anně skryto ještě víc a doufám, že nám to v další knize ukáže. Jsem přesvědčená, že po načerpání dalších životních i spisovatelských zkušeností u mě docílí naprostého rozkladu a těším se, až napíše knihu "pro dospělé". :)
Knihu bych ale rozhodně doporučila všem teenagerům (avšak není jen pro ně), obzvláště pak těm, kteří si něčím podobným prošli nebo prochází.

8 24.06.2018

Hm..Takže za mě za dvě no, jsem to ale rebel. Ačkoliv je podle mého jakákoliv forma totalitního režimu zkrátka hrůzyplná a já jsem nesmírně vděčná mým předkům, že mi vybojovali svobodu, tak Příběh služebnice mě zanechal naprosto chladnou. Nevím, jestli je to příběhem samým nebo zkrátka odosobněným stylem vyprávění, ale mám takový pocit, že za 14 dnů si nevzpomenu na nic jiného, než že ženy tamní společnosti chodily v červeném, děly se jim zvěrstva a sloužily jako "kalichy". No, k davu jásajících se bohužel nepřidávám. Doslov nebo epilog nebo co to bylo nebyl špatný nápad, ale zase...Na zadek jsem si z toho nesedla.

8 15.06.2018

Charlie Priest je sympaťák a James Hazel prostě umí psát. Tuhle detektivku slupnete jak malinu a byť se rozhodně nejedná o dílo výrazných literárních kvalit, jako odpočinkovka nejen od hutných románů, ale hlavně od všech těch Žen a Dívek to funguje fantasticky. Myslím, že si po delší době přijdou na své i chlapi a já se moc těším na další osudy postav, které se v Jepici mihnuly - jmenovitě Georgii a Williama :)

8 12.05.2018

Tak jsem se k Tomu po deseti letech vrátila, abych znovu mohla obdivovat Stephenovu bezbřehou fantazii a neskutečnou práci s hlavními hrdiny. Zajímalo by mě, jaké prožil dětství, protože neznám autora, který by mi dětskou mysl uměl tak přiblížit. Stále si stojím za tím, že některé dějové zvraty (zejména v závěru) pokulhávají a jsou trochu nadbytečné, ale kolem a kolem je nepopiratelné, že To je jedním z autorových vrcholů a právě trojlístek Řbitov, Osvícení a To dal vzniknout mé neutuchající lásce k autorovi.

8 29.01.2018

Jedno z nejnádhernějších a nejupřímnějších děl, s jakými jsem měla tu čest. Díky, pane Dickensi, za to, že jste byl, a že jste psal...Krásné Vánoce všem!

8 06.12.2017

Připadám si, jako by někdo hodil moje myšlenky/obavy na papír a podpořil je relevantními zdroji a fakty. Výborné čtení a byť je to samozřejmě nonfikce, takže náročnější literatura, rukopis je velmi čtivý. Měla jsem navíc možnost se s Erikem Taberym osobně setkat a popovídat si a podle mého názoru je to velmi zajímavá osobnost, která se vyzná :)
Jako mnozí jiní bych i já tuto knihu navrhovala od 18 jako povinné čtení!

8 24.11.2017

A krasojízda pokračuje... Už je to trochu více konkrétnější, ucelenější, všecko se to někam hýbe, a přesto předpokládám, že si King ponechává asi ještě deset tisíc es v rukávu. Mou nejoblíbenější postavou zatím stále zůstává Roland, ale jako Ochu mu šlape hódně na paty! Moc jsem si toho syčáka oblíbila, ale vlastně celou partu a hrozně se bojím, že mi Stephen někoho vezme!
"Příliš mnoho hlasů zatíží lidské srdce."

8 25.10.2017

Bravurní kniha díky které jsem se konečně ujistila v tom, že C. L. Taylor prostě umí. Budete-li číst její knihy v pořadí, ve kterém je napsala, tedy Nehoda, Lež a Zmizelý, pocítíte neskutečný progres, jehož si cením.
Zápletka Zmizelého je velmi dobře vystavěná, nejedná se o žádné wow a nečekejte ani hektolitry krve, skutečně se jedná o PSYCHOthriller. Vhled do rodiny, která si prochází něčím takovým je jedinečný a podle mě podaný dost citlivě. Rozuzlení příběhu je velmi reálné a i když se dá předvídat, mě uspokojilo a jsem ráda, že se autorka nesnažila za každou cenu šokovat, ale spíše napsala příběh, který se skutečně může stát. Kniha má taky silné poselství a posledních pár stránek mě dohnalo k slzám. Rozhodně doporučuji a už se těším na další dílo téhle sympatické autorky :)

8 08.09.2017

Super originální námět, ještě navíc skvěle zpracovaný. Klobouk dolů před Bartonovou! Tolik úžasně propracovaných úhlů pohledů, skoky mezi minulostí/přítomností, a přesto se čtenář neztratí. Děsivé mrazení v zádech mě provázelo po celou knihu a u kapitoly Manžel jsem si po jejím dočtení musela dát chvíli oddech, tak moc na mě zapůsobila. Doporučuji všem!

8 17.10.2016

May je vážně výjimečný spisovatel...Přestože i v této knize používá zavedené schéma, které známe z trilogie z ostrova Lewis, vůbec mi to nevadilo. Naopak...Připadala jsem si, jak když se setkávám se starým známým. Mám ráda, když spisovatel píše tak, že ho poznám jen podle stylu, ale zároveň je originální.
Jsem vděčná za to, že jsem se dozvěděla zase něco z minulosti, a přesto byla v lehkém napětí z detektivní linky. Knihu bych určitě mohla doporučit, přestože na Skálu nemá. (Na tu už asi nebude mít od autora nic).

8 21.02.2016

Už dlouho se mi nedostalo do rukou něco, u čeho bych co chvíli musela ustávat ve čtení, abych se zamyslela...ale jsem za to ráda. Kniha Úterky s Morriem je neuvěřitelně milá, dojemná a plná mouder. Mám však strach z toho, že přestože jsem si umínila, že si budu více vážit lidí ve svém okolí, budu častěji navštěvovat příbuzné a hovořit se starými přáteli, tento "úkol" se mi nepodaří splnit...Na vrub to můžu připsat jedině uspěchané době, protože přesně jak řekl Morrie - lidé se ženou za lepší prací, více penězi a dražšími domy a jsou to bytosti sobecké. A tak i přesto, že bych si přála se změnit (alespoň trochu), se obávám, že se mi to nepodaří a jistě v tom nebudu sama. A to je velká škoda...
PS: Mohu jen doufat, že "na konci" budu mít dost času, dát všechno do pořádku...

8 29.10.2015

Toto poměrně rozsáhlé dílo odehrávající se na francouzském venkově ve mně vyvolalo mnoho pocitů, z nichž nejsilnější byl určitě úžas. Úžas nad krásou přírody (ale i její krutostí) a krásou jazyka...Úžas nad tím, jak dokážou být lidé krutí, aniž by vlastně věděli, komu ubližují, mající však svou vlastní minulost a úmysly, které je k mnoha činům mohou dovést...
Kniha na jednu stranu pohladí po duši, ale na druhé donutí k zamyšlení nad tím, že každý špatný skutek, vykonaný ať přímo nebo nepřímo, byl, je či bude po zásluze potrestán...Snad...

8 27.11.2014

Dámský gambit snad všichni zaznamenali minimálně díky adaptaci na Netflixu. Já se minisérii a vlastně i knižní předloze docela dlouho vyhýbala, protože jestli je pro mě něco španělská vesnice, jsou to šachy. Jediné, co jsem pochytila je, že jezdec se na šachovnici pohybuje do elka . Když jsem ale měla možnost poslechnout si audioknihu, rozhodla jsem se jí dát šanci. A páni, dobře jsem udělala. Jako takhle, na té knize vlastně není nic až tak nic výjimečného. Je to celkem obyčejný příběh jedné dívky, která si jde za svým cílem a nehledí při tom doleva doprava, takže nic objevného, ale... Je to napsané tak čtivě, zábavně a vlastně i napínavě, že přestože jsem si v hlavě neuměla představit jedinou partii, ty popisy jezdce na E3 a střelce na D5 mě neskutečně vtáhly. Postava Beth možná působí trochu prvoplánově, ve skutečnosti má ale docela hloubku a velkou přidanou hodnotu spatřuji v jejích závislostech (a nemluvím tu rozhodně jen o závislosti na pilulkách a alkoholu) a v tom, jak s nimi bojuje. Kromě šachu a zmíněných závislostí, je pro mě Dámský gambit i příběhem o přátelství, které mnohdy vznikne a přetrvá navzdory neshodám a uplynulému času. Zkrátka a dobře - tuhle (audio)knihu moc doporučuji, o naraci se postarala Jana Plodková, se kterou jsem měla tu čest poprvé a moc moc doufám, že ne naposled, protože mi její hlas neskutečně sednul. Střihla jsem si pak i tu seriálovou adaptaci a jo, je to dobrý, to můžu taky doporučit.

7 14.09.2022

Konečně jsem se dostala k téhle snad už klasice. Výjimečný styl psaní, poetika střídána okamžiky naprostého smutku a depresí. Hrozně mě mrzí, že jsem tu knihu nečetla o něco dřív, podle mě pro dvacátníky musí být naprosto přelomová. Skvěle zachycené reálie Japonska. Doporučuji, nalákala mě na další autorova díla. Jestli si chcete navodit obdobný feel, fakt si pusťte Norwegian Wood od Beatles.

7 19.08.2022

Lidmila Kábrtová je autorka, jejíž tvorbu si bedlivě hlídám už od debutu Koho vypijou lišky. V něm perfektně dokázala, že i na úsporném prostoru umí vykreslit hutný atmosférický příběh. Její první povídková sbírka Místa ve tmě mě zaujala neméně - popisuje osudy různých žen, jejichž životní cesty se protínají. Stejný narativ, jen rozpracovaný více do hloubky, nalézáme právě i v nejnovějším počinu Čekání na spoušť. Osm povídek funguje i samostatně, nakonec je ale propojení osudů hlavních hrdinů opravdu klíčové. Zpočátku má čtenář trochu problém usledovat, kdo je kdo, čím dál v knize ale jsme, tím více jsou příběhy navrstveny a propojeny a k mýlce už snad nemůže dojít. Trochu dvojsečné je to, že každá z kapitol/povídek začíná jako samostatná jednotka a k propojení dochází obvykle až v závěru. Tím pádem tedy každý text funguje sám o sobě, nicméně čtenáři trochu rozbíjí nit pospolitosti příběhu a musí se rozpomínat na to, kdo je kdo. Kábrtová, opět na celkem malém prostoru, obsahuje více než sedm desetiletí a pokrývá širokou škálu různých charakterů i prostředí, od ilegalního přechodu hranic v době nejtužšího komunismu, přes pařby v klubech až po péči o mrtvoly v pohřebním ústavu. Přestože je každá z částí výjimečně dobře vyrešeršovaná, mně jako čtenáři by asi o něco víc vyhovovala větší soustředěnost směrem k postavám, protože byť Čekání na spoušť není objektivně o nic horší než autorčiny předchozí dvě knihy, už docela brzy po dočtení ve mně zůstaly spíše reálie než osudy hlavních hrdinů...

7 01.04.2022

Po stopadesáté pro jistotu na úvod zmíním, že nejsem „povídková“. Pro vychutnání si díla s ním potřebuji strávit trochu delší čas, Lucia Berlin mi ale nicméně dokázala, že občas, občas objevím poklad, který za to vážně stojí. Snad tomu napomáhá koncepce, kdy jsou povídky sice svébytnými jednotkami, ve finále však tvoří mozaiku autorčina života. Přestože bych očekávala chronologické řazení textů, není tomu tak a já jsem nakonec ráda, neboť jsem díky tomu nikdy netušila, zda se v další povídce vrátíme k jejímu traumatickému dětství, na schůzku Anonymních alkoholiků nebo snad na půdu vysoké školy. Je skoro k nevíře, že za jeden život změní člověk tolik životních rolí. Berlin to rozhodně neměla jednoduché a byť je většina povídek tematicky vlastně smutná a obsahuje mnoho utrpení, při čtení na vás naopak bude sálat nezaměnitelný humor, nadsázka a síla vše zvládnout a na všem negativním spatřit něco pozitivního. Jak už tomu u souborů bývá, některé texty ve vás zarezonují mnohem více než jiné, jako celek je ale Manuál pro uklízečky jedním z těch skvostů, které ráda doporučím k přečtení a sama vím, že ho budu číst opakovaně. Na závěr jen bez většího vysvětlování dodám, že ta kniha je hrozně americká, úplně na vás ta atmosféra 60. nebo 70. let dýchne. Jediné mínus knihy vnímám v překladu – málokdy si toho všímám, což je asi škoda, protože dobrý překladatel dokáže určitě knihu povznést na úplně jinou úroveň – tady je tomu bohužel ale naopak. Byť se Martina Knápková snaží o autenticitu, s níž byly jistě povídky napsány v originále, ne vždy se jí to daří, některé slangové výrazy se mi sice líbily, často však braly za uši a některé větné konstrukce zněly dost vyšroubovaně. Rovněž „soap opera“ se do češtiny jistě nepřekládá jako „mýdlová opera“.

7 25.10.2021

Zase jednou koukám na prázdnou stránku s poblikávajícím kurzorem a nevím, co napsat, protože nic z toho, co naklikám, nemůže ani zdaleka obsáhnout hloubku prožitku, který jsem ze čtení měla. Matěj Hořava vystřelil brilantní stylistikou i sílou sdíleného šíp přesně do mého srdce a s naprostou jistotou se tam usadil. Tenhle vycizelovaný, prožitý a pečlivě (byť rozhodně ne exhibicionisticky) vykonstruovaný rytmický text si musíte všichni povinně přečíst. Lyricky odvyprávěné vzpomínky, které rozechvěje nepatrný pohyb nebo vůně. Paralely mezi zážitky z Banátu a událostmi z autorova mládí v Čechách a v Bavorsku mezi sebou krásně hrají a velmi intenzivně působí na všechny čtenářovy smysly. Skoro jako byste četli dlouhou překrásnou báseň. Miluju!

7 17.08.2021

Medvídek Pú byl jednou z mých nejoblíbenějších dětských knih, teď se stal první knížkou, kterou jsem sama přečetla svojí holčičce :)

7 28.07.2021