Sorrow komentáře u knih

Ústav Stephen King

Fanynkou Stephena Kinga jsem už přes deset let, za tu dobu jsem přelouskala bezmála 40 jeho knih a nikdy nepřestanu žasnout nad tím, že byť je jeho rukopis vždy rozpoznatelný pro určité opakující se motivy, nikdy nevykrádá sám sebe. Rovněž v Ústavu narazíme na typické prvky – dětští hrdinové, neobvyklé mentální schopnosti, svižný americky akční závěr. Za autorovu největší přednost dlouhodobě považuji schopnost vykreslit charaktery, na které se nezapomíná, což se mu určitě minimálně v podobě Luka Ellise a jeho kamaráda Averyho Dixona podařilo, ačkoliv se musím přiznat, že na mě oba možná v průběhu až příliš krátkého času moc rychle dozráli. Celá hlavní myšlenka fungování Ústavu je nesmírně zajímavá, některé popisované pasáže sice byly až moc rozvleklé, jiné však naopak ťaly přímo do živého (scénu s nádrží z hlavy asi jen tak nedostanu). Osobně bych vynechala obsáhlý úvod a krátila i dál v průběhu knihy, jak je ale známo, King je dost grafoman a minimalismus nemá v povaze. Řada čtenářů určitě ocení doslovný konec, kdy dojde k objasnění všeho podstatného, mně osobně by ani otevřenější varianta nevadila. Fanouškům jako obvykle servíruje narážky na jiná díla, což vždycky potěší. Přidanou hodnotu vidím ve volbě audioknihy, Martin Preiss velmi dobře pracuje s intonací hlasu, příjemně se poslouchá a pro naraci byl jednoznačně dobrou volbou. Celkově hodnotím Ústav jako průměrnější kingovku, které sice nevytýkám nic podstatného, na druhou stranu se mi však do paměti nezaryla tolik jako některá autorova ranější díla. Bude se líbit těm, kdo preferují spíše thrillery, nevadí jim méně nadpřirozena a více akce, z předchozích knih mi Ústav připomněl třeba Žhářku.

7 03.03.2021 3 z 5

Náš Coney Island Billy O’Callaghan

Někdy se vám prostě stane, že se do knihy zamilujete ještě předtím, než ji přečtete. Snad jsem to tak měla kvůli nádhernému grafickému zpracování, o které se postaral Jindřich Janíček (Take Take Take), snad kvůli líbivé anotaci anebo díky některým pozitivním názorům (např. od @baruvotavova nebo @janabenesova), každopádně láska vznikla s předstihem. Náš Coney Island je velmi intimní příběh dvou starších lidí, kteří se milují hlubokou a upřímnou láskou. Ta ještě vystupuje v kontrastu s trochu upadajícím prostředím zábavního parku, které je však zvoleno mistrně. Autor velmi dobře vystavěl atmosféru a líbí se mi ta paralela mezi zašlou slávou kdysi velmi živoucího místa a do jisté míry bezvýchodnou situací, v níž se nacházejí protagonisté. Pasáže ze současnosti byly velice intenzivní, niterné. O’Callaghan s něhou a zároveň vážností nastiňuje otázky partnerské krize té manželské, ale i milenecké, popisuje rozporuplné pocity svých hrdinů, otázky morálky, viny, chtíče a na druhé straně uvědomění si následků. Tyto části tvoří knihu, kterou jsem chtěla číst. Bohužel, nebo alespoň pro mě bohužel, je však střídá ještě druhá linka, která nás seznamuje nejprve s minulostí Caitlin a poté Michaela. Naprosto chápu, proč tohle autor do díla zařadil. Nabízí se totiž, že čtenář bude chtít vědět, jak mohla tak intenzivní láska vzniknout mezi dvěma lidmi, kteří už partnery mají, tyto pasáže jsou tak věnovány právě historii jejich manželských vztahů. Osobně ale pro mě tato část tvoří výraznou slabinu knihy. Ani zdaleka nedosahuje takové intenzity jako linka současná a rozbití kontinuity právě probíhajícího pro mě představovalo rušivý element. Mě vlastně nezajímalo, kdo je Michael a Caitlin a proč jsou takoví, jací jsou, pro mě síla knihy tkvěla v jejich lásce, v jejich vnitřním vnímání jeden druhého, v pocitech, které v sobě i po letech dokážou vyvolat. Ač mám tedy k syžetu jisté výhrady, nemůžu knize upřít, že je v určitých momentech velice silná a atmosférická a dost možná se k ní budu vracet. Náš Coney Island je navíc napsán překrásným barvitým jazykem, který je radost číst, za pochvalu určitě stojí také práce překladatele Petra Eliáše.

7 18.06.2020 4 z 5

Essex County Jeff Lemire

Souborné vydání Essex County sklidilo v zahraničí několik prestižních ocenění, a i v Čechách jsem na něj slyšela ze všech stran chválu. Komiksově zpracované rodinné ságy či významné dějinné události mě hodně baví, bylo proto jen otázkou času, než po téhle obří bichli sáhnu taky. Hned na první pohled mě upoutala minimalistická kresba. Autor dost šetří se slovy a emoce skvěle předává prostřednictvím zamračených pohledů postav, občasného ukápnutí slzy nebo jen měnící se krajiny. Všechny příběhy jsou fenomenálně propojené, pozorný čtenář si vazby mezi členy rodinného klanu může seskládat už v průběhu čtení, pokud vám ale něco unikne, autor ke konci připojuje přehledný strom. Atmosféra zasněžené Kanady a upnutí se ke sportu jako k vlastně jediné možnosti úniku z úmorné práce na osamělých farmách mě v literatuře hodně baví, což mi Essex County po medvědínské duologii Fredrika Backmana jen potvrdil. Knihu s klidným svědomím doporučuji zejména komiksovým fandům a milovníkům emočně vypjatých příběhů, protože tohle je prostě masterpiece.

7 08.02.2020 5 z 5

Možnosti milostného románu Jan Němec

Já asi nedokážu v pár větách vypovědět, jak moc zásadní pro mě tahle kniha byla. O nejlepších knihách, které jsem kdy přečetla, se mi paradoxně hovoří (píše) úplně nejhůře. A tak bude myslím nejvíce vypovídající to, když vám jen doporučím, abyste si Možnosti milostného románu všichni přečetli. Silnější dílo jsem nečetla řadu měsíců, možná i let. K autorovi chovám bezmezný obdiv za to, jak moc se odhalil a za to, že stvořil stylisticky geniální dílo, u jehož čtení jsem měla ústa otevřená obdivem nad prací se slovy i dějem (o němž notabene přesně vím, kam povede). Tu Magnesii Literu doslova cítím :-).

7 30.11.2019 5 z 5

Skoncovat s Eddym B. Édouard Louis (p)

Skoncovat s Eddym B. je velmi naturalistická próza, která čtenáře zamrazí až do morku kostí. Autor výborně popisuje zažité stereotypy, s nimiž ostře kontrastuje jeho jinakost. Jednotlivé zážitky vykresluje velmi věcně, přesto rozdmýchává celou škálu emocí. Ač je homosexualita a uvědomění si jí ústředním tématem knihy, Eddy se zaobírá řadou dalších témat – šikanou, vztahem rodičů a dětí nebo odhalením velkého tajemství v rámci kolektivu (ne)kamarádů. Sama jsem při čtení cítila svíravý pocit a jsem moc ráda, že se evropské vnímání do jisté míry posouvá správným směrem. Přesto věřím, že zejména na venkově bude překonání zažitého ideálu o chlapu „mačovi“ a ženě „hospodyňce“ ještě chvíli trvat. Román doporučuji naprosto všem bez rozdílu pohlaví či sexuální orientace, sama mám drobné výhrady pouze ke stylu, který je přeci jen poměrně jednoduchý (Louis knihu napsal ve svých dvaceti letech) a určité epizodnosti jednotlivých událostí. Uvítala bych o něco větší konzistentnost mezi kapitolami. Nicméně i přesto okamžitě navazuji autorovou další knihou – Dějiny násilí.

7 06.11.2019 4 z 5

Houbařka Viktorie Hanišová

Autorku jsem objevila poměrně nedávno díky jejímu nejnovějšímu románu Rekonstrukce. O jejích předchozích knihách jsem sice samozřejmě slýchala už dřív, stále však zůstávaly na mém pomyslném TBR listu, a ne a ne na ně dojít řada. Pro čtení Houbařky jsem si ale nemohla vybrat lepší dobu. Začínající podzim mi umocnil už tak velmi dobře vykreslenou atmosféru a prostředí knihy. Šumavské lesy cítíte z každé stránky a hned od začátku jako byste se Sisi procházeli mezi stromy a hledali malé kloboučky schovávající se v listí. Hlavní hrdinka není stereotypně líbivá, přesto se mi s ní lehko sbližovalo. Její pokora, smýšlení a dokonce i způsob života mi byly velmi blízké. Děj je perfektně vystavěn tak, aby čtenáře držel lehce napnutého, i přesto, že se vlastně docela záhy dozvídá příčinu Sisiina chování. Velmi pozitivně hodnotím, že autorka není zcela doslovná, často pouze naznačuje, podněcuje čtenářovu představivost a řadu věcí ponechává vlastní interpretaci. V podobném duchu se pak nese i závěr knihy, který, ač pro mnohé možná nedostatečně uzavřený, je vlastně velice přiléhavý a k celkovému vyznění se skvěle hodí. Oproti Rekonstrukci mám z Houbařky pocit naplnění, pocit, že celá kniha byla výtečně vypointovaná a po celou dobu někam vedla. Pakliže vám u Rekonstrukce vadilo motání se v kruhu a jistá bezvýchodnost, zkuste Houbařku, je o trochu více přímočařejší a mohla bych tak sednout širšímu okruhu čtenářů. Sama autorka nicméně uvádí, že pro ni vede právě její poslední kniha, a dokonce naznačila, že za Houbařku se tak trošku stydí :)

7 26.09.2019 5 z 5

Mona Bianca Bellová

Mona je mnou v pořadí třetí čtenou knihou od autorky. Zamilovala jsem si ji zejména pro její Sentimentální román, oceňované Jezero mě zasáhlo už méně. Mona stojí někde na pomezí těchhle dvou. Ač je tematicky velmi jiná, atmosférou mi připomněla právě spíš její poslední román, takže komu Jezero sedlo, zbystřete. Bellová opět nastiňuje pochmurnou atmosféru bezejmenného místa, kterým proplouvají jednotliví hrdinové. Středobodem je žena ve středních letech – Mona – neuchopitelná, bloumající, inspirativní. Vedle ní se setkáme s vojákem Háním. Protnou se jejich osudy? Toť otázka a bez mučení přiznávám, že pro mě zůstala nezodpovězená. Věřím, že to tam někde mezi řádky vyčíst lze, ale můžeme si být vlastní interpretací jisti? Autorčiny knihy ve mně vždy vyvolají takový zasněný dojem, působí na mě abstraktně, těžko se mi vybavuje jejich děj, ale nálada a vyznění ve mně zůstává. Možná je to Biančiným ojedinělým slohem, který obsahuje spoustu lyrických prvků. Až se mě za týden zeptáte, o čem kniha byla, řeknu, že nevím, ale až se mě za rok zeptáte, jakou knihu bych Vám doporučila, odpověď bude znít…Monu.

7 17.09.2019 4 z 5

Společenstvo Prstenu J. R. R. Tolkien

Společenstvo prstenu asi navždy zůstane mým nejsrdcovějším dílem trilogie. Miluju popisy Kraje a života hobitů, myslím, že (nejen pro svou výšku) bych mezi ně fantasticky zapadla. Tenhle, pořád ještě dost nevinný, úvod k famóznímu eposu, o kterém slyšeli snad úplně všichni, si zaslouží patřit do každé knihovničky. Případně, pokud už v té vaší nemáte místo, zkuste audioknihu, kterou namluvil Aleš Procházka. Přednes se moc povedl a byť bych uvítala trochu propracovanější zvukové efekty, re-reading v této podobě jsem si opravdu užila.

7 23.07.2019 5 z 5

Rekonstrukce Viktorie Hanišová

Rekonstrukce zpracovává jedno z nejzávažnějších rodinných témat, jaké si lze představit. Hned u prvních stran mi bylo hrozně úzko a chvíli jsem váhala, zda knihu vůbec zvládnu přečíst. Podobný pocit mě provázel celou první půlkou, pak ale najednou kniha začala ztrácet dech. Točíme se pořád ve smyčce a příběh jako by ustrnul na mrtvém bodě a to bohužel až do samotného závěru. Celkové vyznění je tak, i přes závažnost tématu, takové nijaké... Hanišové ale nelze upřít spisovatelský um a chválím i mnohoznačný přilnavý název :)

7 05.07.2019 3 z 5

Ví o tobě Sarah Pinborough

CO TO SAKRA BYLO?? Tak takhle mě na konci snad nevypekl ještě nikdy nikdo. Celou dobu jsem knihu považovala za naprostý průměr, trojúhelník, který už jsme viděli desetkrát jinde, no jo, ale ten konec! Ten to zabil! A byť je na mě ten mystery element jako dost, tak autorce tleskám za to, že se rozhodně postarala o to, abych na Ví o tobě nikdy nezapomněla.
Audioknižní zpracování není vůbec špatné, Ivana Jirešová je jako narátorka výborná, zejména telefonický hovor ke konci se jí povedl znamenitě. Na druhou stranu mě moc nenadchly předěly kapitol a další drobné rušivé elementy, zejména pomlaskávání herců (jako by se jim lepily rty a oni je před delší replikou potřebovali naslinit, a pak polknout).

7 27.10.2018 4 z 5

Probudím se na Šibuji Anna Cima

Extrémně zdařilá prvotina. Autorka se nebojí polytematičnosti, jednotlivá vlákna příběhu splétá s grácií a umně provede čtenáře Janinými osudy. Mě osobně prvek magického realismu vždycky potěší, a když je navíc takto kvalitně zpracován a má hlubší myšlenku, oceňuji ho o to víc. Anna to taky umí se slovy a myslím, že se od ní můžeme těšit na velké věci. Dovede pobavit, zafilozofovat, ale povídkou Milenci ukazuje taky svou romanticko poetickou stránku :) Tuhle autorku si rozhodně do budoucna pohlídám :)

7 25.08.2018 4 z 5

Kde kvete tráva Han Kang

Kde kvete tráva je bezesporu kniha, která mi dala čtenářsky asi nejvíc zabrat (rozhodně letos, možná i za celý život). Mnohokrát jsem se ztratila v postavách, časové linii, v tom kdo zrovna vypráví... To ale nic nemění na tom, že je tahle kniha naprosto výjimečná, srdcervoucí, silná, emotivní, naturalistická a mimo jiné také poetická. Han Kang pečlivě skládá mozaiku všech těch úděsných osudů lidí, kteří povětšinou byli jen ve špatnou dobu na špatném místě. Vysílá světu neskutečné poselství a odhaluje, že to v Jižní Koreji (alespoň po určitou dobu) rozhodně nebylo o moc víc růžové než v její Severní sestře. Nejvíc na mě zapůsobila kapitola "Chlapec přichází" psaná z pohledu matky, při jejím čtení mě mrazilo...
Co nesmím zapomenout pochválit, je famózní český překlad. Překladatelka navíc na konec knihy přidala doslov, což obvykle doslova nesnáším, tady to ale celému dílo přidalo na intenzitě a zejména čtenáři neznalému tematiky díky tomu doklapla celá řada věcí. Kde kvete tráva tak právě kvůli doslovu vyznívá ještě mnohem intenzivněji. Neskutečné dílo. Určitě se k němu v budoucnu vrátím, ačkoliv budu muset obrnit své city...

7 21.07.2018 5 z 5

Čekání na Bojanglese Olivier Bourdeaut

Nevšední, bizarní kniha, která rozhodně rozbrnkala moje emoce a hlavně mě donutila zauvažovat nad životem. Hlavní hrdinové této knihy ho totiž skutečně prožívali naplno, vychutnávali si každý okamžik a cele se milovali. To bylo na celé knize možná to nejkrásnější. Ta bezbřehá láska, která prostupovala každou stránkou. Myslím, že se k Mr. Bojanglesovi ještě určitě někdy vrátím, písničku teď sjíždím pořád dokola, jen se nedovedu rozhodnout, jestli se mi víc líbí původní verze nebo verze Niny Simone :)

7 19.06.2018 4 z 5

Pod zámkem Maude Julien

Podle mého mně ani nikomu jinému nenáleží, tuhle knihu vůbec hodnotit. Biografický příběh Maude se musí dotknout naprosto každého a to, čím si prošla, a co vydržela, je hodno obdivovat. Bohužel si myslím, že se podobná (a možná ještě horší situace) týká mnoha dětí a žen, protože ať byla její matka jakákoliv i ona byla bezesporu obětí a jsem na Maud nesmírně hrdá, že nejen, že se z područí svého otce vymanila, ale navíc teď jako psychoterapeutka pomáhá ostatním.

7 14.06.2018 4 z 5

Co zbylo z mojí sestry Nuala Ellwood

Opravdu svižná kniha, kterou se vám nebude chtít zavřít, byť si myslím, že většina lidí odhalí alespoň některé nitky mnohem dřívě než obě sestry. Změna vypravěče v polovině mi přišla velmi nápaditá a ačkoliv autorka používá dnes už dost profláklý prvek nevěrohodného vypravěče, povedlo se jí do žánru přivést i nějaké inovativní prvky, čehož si cením a myslím, že kniha určitě stojí za přečtení. Nejlepší za mě byly rozhodně svižné dialogy, které jsou napsány s naprostou lehkostí :)

7 16.03.2018 4 z 5

Vzkaz v láhvi Jussi Adler-Olsen

Jussi je jeden z mála autorů, který ve mně dokáže vyvolat emoce když dojde na postavy. Možná jsem divná, ale hrdinové knih jsou mi obvykle volní a je to parametr, na kterém mi celkově v knihách záleží asi nejméně. Pro mě je hlavní styl, atmosféra, prostředí, děj, zápletka, rozuzlení, pak dlouho nic, a pak teda postavy. Ne tak u Jussiho. Tady se o ty postavičky regulérně bojím a koušu si ret, aby z toho všichni vyvázli.
Zakládáte-li si tedy na signifikantních a dobře prokreslených postavách + k tomu chcete ještě i všechny ty body, na kterých zas záleží mně, tenhle dánskej sympaťák je prostě někdo, koho nemůžete vynechat!
PS: Navíc je to děsně vtipný.
PPS: Jo a děsně návykový!
PPPS: Abych nezapomněla, právě čtu P.S.ko od Geislerový, tak možná proto všechna ta "péeska" :D

7 29.09.2017 5 z 5

Má ji rád, nemá ji rád Sharon J. Bolton

Ta kniha je hrozně dobrá. Fakt. Styl psaní na vysoké úrovni (v rámci oddechové literutary), žádné zbytečné plácání (což je na více než pěti set stranách úctyhodné), odsýpá to, postavy jsou zajímavé a nestereotypní - zkrátka samá superlativa... Jenže té zápletce se nedá věřit, že ne?
Jo a to protetické "v" v překladu mě tady dost točilo...

7 29.07.2017 3 z 5

Jákobovy barvy Lindsay Hawdon

Žádný komentář rozhodně dostatečně nevystihne tuto knihu. Mistrovsky napsaný příběh, ve kterém se prolíná několik časových i geografických rovin plný tak moc živých postav, až je to k nevíře. Lindsay vytvořila NĚCO - něco, co si dozajista zaslouží pozornost všech a jak už navrhl někdo přede mnou, je to přesně jedna z těch knih, která by se měla ocitnout na seznamu "povinné četby" - přenádherný jazyk, těžký příběh a silní hlavní hrdinové - to je jen hrstka předností, kterými se tento titul pyšní. Za pochvalu pak stojí rozhodně i práce překladatelky!

7 11.05.2017 5 z 5