Sorrow komentáře u knih

Je mi hrozně zatěžko nějak hvězdičkově hodnotit nonfikci. Standa z řádků své knihy působí jako milý pohodový chlapík, který si nějak poradí se vším a v každé situaci. Jeho práci nelze než obdivovat. U čtení samotného jsem si připadala, jako by mi někdo svůj neobyčejný příběh vyprávěl v hospodě u pivka (až tedy na poslední dvě kapitoly, ty musely tít hodně do živého u všech). Oceňuji obrazovou přílohu a fandím autorovi při jeho dalších misích, o té z Bangladéše si jistě taky ráda přečtu :)

6 08.10.2019

Dvořáková se i ve své novince Chirurg upíná na téma, které je jí velmi blízké. Jako bývalá zdravotní sestřička prostředí nemocnice, a sálu specificky, dobře zná, čehož umně využila. Hlavním hrdinou románu je zhrzený čtyřicátník, kolem jehož pocitů se motá prakticky celá kniha. Docela mě překvapilo, že si autorka vybrala mužskou perspektivu a nejsem úplně schopná posoudit, do jak velké míry se jí podařilo postihnout mužské smýšlení a chování. Hynek oplývá mnoha stereotypy, přesto ale působí dost plasticky. Domnívám se, že čtenářům (ženám pod pětadvacet specificky) budou jeho charakterové rysy hodně proti srsti, i já měla s jeho morálkou často problém, na druhou stranu jsem upomínala samu sebe, že takoví lidé prostě existují a nemá smysl pokoušet se vše nahlížet skrz růžové brýle. Autorka zvolila přiléhavý hovorový jazyk, spisovnost by dle mého v tomto případě rušila a snižovala autentičnost. Celkově je Chirurg knihou dobrou, zůstává ale rozhodně ve škatulce oddechovka a bohužel žádným komponentem příliš neohromí. Zaujme zejména lékařského prostředí znalé čtenáře a možná by se mohl zalíbit právě chlapům?

6 17.09.2019

Přestože Koho vypijou lišky působí velmi osvěžujícím dojmem a jednotlivými kapitolami doslova prolétnete, téma i atmosféra jsou velice tíživé. Lidmila excelentně zvládla vytvořit mozaiku malých příběhů, která se splétá v příběh velký, dojemný a extrémně za srdce beroucí. Strohost vyprávění podtrhuje hrozivé dětství malé hrdinky, věty typu: "Ze slov nenávistí se stala ukolébavka" nebo "když se honí, proč má tati v ruce nůž?" díky tomu nezapadnou v záplavě dalšího textu, ale vyzní s plnou silou a zaryjí se do čtenáře hodně hluboko. Nikdy bych nevěřila, že z tak mála slov se dá poskládat tak hutný příběh. Tleskám autorce a po velmi dobré povídkové sbírce Místa ve tmě si ji zařazuji na svůj piedestal skvělých českých prozaiček.

6 08.09.2019

Jezero je naturalistickou novelou o zničené krajině, společnosti a jedné tápající duši. Tohle mohlo být skvělé, bohužel ale nebylo. Atmosféra, děj i postavy jsou úžasně nastřeleny, ale chybí tomu všemu hloubka, smysl. Oceňuji zacyklení příběhu a využití jezera v plném rozsahu (okolí, hladina i podvodní svět), ale novela jako taková se mě nedotkla ani v nejmenším tolik jako debut Sentimentální román. Po jejím dokončení mám neurčitý pocit; pocit, že Namimu ani mně ta pouť vlastně nic nedala...
Poslouchala jsem jako audioknihu, kterou namluvila Lucka Žáčková, její hlas mi sedl a i hudební předěly se povedly, pokud Vás Jezero láká, tuto formu můžu doporučit :)

6 06.01.2019

No... Nějak mi dochází slova. Současná česká próza je na tom zkrátka tak dobře, až mi to vždycky vyrazí dech. Po přečtení sto dvaceti stránkové novelky, mám pocit, jako bych schroupala nějaký giga román. Emoce z toho lítají, řemeslně je to vynikající a zhruba každých deset stránek jsem dostala pěkných pár příběhových facek. Bianco, fakt umíte!!

6 20.10.2018

Je to až překvapivě dobré! Ačkoliv jednotlivé povídky nejsou tím typem, na který byste si vzpomněli ještě za dlouhá léta, Tomu Hanksovi se velmi dobře daří vybudovat na malém prostoru kvalitně zpracovaný příběh, který má hlavu a patu. K jeho charakterům je velmi snadné přilnout a hodně oceňuji tu "obyčejnost" - povídky jsou komorní, chce se říct jednoduché (ale v dobrém slova smyslu), a přesto jaksi úderné - některé vedou k zamyšlení, jiné mírně pobaví, další zase rozesmutní. Docela těžko se mi o Neobvyklém typu píše, každopádně ve mně něco zanechal a možná úplně nejlepší je ten koncept, kdy autor psal každou z povídek na jiném psacím stroji. Psací stroje se pak více či méně vyskytují i v jednotlivých příbězích a i originální název - Uncommon Type snad odkazuje k "psaní na stroji = typewriting".
Tahle povídková sbírka má zkrátka něco do sebe, a pokud holdujete jednodušším starosvětským příběhům, bude pro Vás tím pravým. Navíc ta obálka? Tomski & Polanski prostě umí :)

6 02.10.2018

Nenalezená se pyšní jednou z nejintenzivnějších úvodních scén, s jakou jsem se kdy setkala. Těch prvních deset stránek totiž přesně popisuje mou (asi největší) noční můru. Děj se pak začíná ubírat zajímavým směrem - konspirace, špionáž, zločinci v řadách těch, kteří by nás měli chránit a velké téma domácího násilí. Zhruba v půlce ale nastává jakýsi zlom - autor se začíná velmi opakovat, aniž by to mělo výraznější postranní motiv. Největším problémem zůstává, že čím blíž je rozuzlení, které by mělo přinést odpovědi na nezodpovězené otázky, tím je celý děj zamotanější, nedostatečně promyšlený a z děr, které v příběhu zůstávají, se vám zamotá hlava. Já navíc úplně nesnáším, když se dvě stě padesát stránek něco děje, a pak se ti, jichž se to týká prostě sejdou, nějakým způsobem si to vyjasní a tím to jakože "objasní" čtenáři. Objasní v uvozovkách, protože mám dojem, že nejsem jediná, komu po dočtení není jasné ale vůbec nic...Škoda, protože ústřední myšlenka není špatná a rozhodně by se o ní mělo mluvit...

6 26.09.2018

Až tak do posledních padesáti stránek před koncem jsem byla nadšená. Bylo to napínavé, nepředvídatelné, opředené tak trochu magičnem. Po delší době se mi stalo, že mě autor pěkně zatahal za nos a své názory na postavy jsem měnila co pár stránek. Zakomponování budovy do děje mi přijde dost nápadité a ani zpracování tohoto motivu rozhodně nepokulhává.
Nojo, pak ale přišlo těch posledních padesát stránek. S tím, kdo za vším nakonec stojí, bych se ještě asi smířila, ačkoliv jiné rozuzlení by mě uspokojilo víc. Nedokážu ale prominout ten závěrečný patos, který (abych nespoilerovala) nemohu více rozebrat... 3,5 - ať nežeru :)

6 27.07.2018

Ačkoliv stále s drobnými výhradami, třetí mnou čtená kniha v pořadí od S. J. Bolton si pět hvězd zaslouží. Autorka velice dobře buduje příběh, napětí, přidává drobné odbočky, které jsou nakonec nepostradatelné a odvádí vynikající práci s postavami. Jsou lehce zapamatovatelné a ačkoliv pro mě zůstává trochu těžké pochopit všechny Laceyiny kroky, její motivace byla vysvětlena myslím dostatečně. K mému velkému překvapení mě baví i ten románek, který je okořeněn sarkastickým humorem, což si, zejména v detektivkách, fakt užívám. Konečně jsem spokojena i se závěrem, který mi tentokrát nepřipadal přes čáru a důvody hlavního záporáka ve spojení s nápodobou Jacka Rozparovače jsou skutečně geniální.

6 16.07.2018

No, tak z tohohle jsem teda řádně rozčarovaná...
Tak za prvé, já si myslím, že tedy stylisticky jde poznat, že první část napsal někdo jiný, protože používá iritující "jej" místo "ho". Sice gramaticky správně, ale když pořád čtete: "viděla jej", "pozvala jej"; tak to jako začne po chvilce otravovat. Notabene to působí o to hůř z "úst holčičky", kterou Johana v té chvíli je. V druhých dvou částech toto naštěstí vymizí.
No a k ději?? Víte co, já mám tyhle obyčejné všední příběhy moc ráda, jenomže se musí umět zpracovat a ta všednost a obyčejnost nesmí být tak průhledná. Johana neuvěřitelně klouže po povrchu. Zaobírá se tématy, která jsou blízká každému z nás, dělá to ale tak, že vy víte, že se s tím chlápkem, kterýho právě potkala vyspí, a že ji zas odkopne. A to číst prostě nechcete, protože to můžete prožít. V tomto ohledu naprosto souhlasím s komentářem Insilvis, který vlastně tak jako celkově shrnuje i můj názor.
Chválit lze skutečně jen za zdařilý závěr, který podporuje atmosféru knihy a jsem moc ráda, že se autorky nesnížily k nějakému patosu.
Kniha je moc hezká i po grafické stránce, ale bílá textilní obálka se bohužel ušpiní jedna dvě...

6 11.06.2018

Jemný příběh poletující jako zrnka prachu ve větru. Není to velkolepý příběh o válce, který cucá vaše emoce; Jsou světla která nevidíme jsou vyprávěním spíše povrchním, a přesto velmi hlubokým. Více než o čem kniha byla, ve vás zůstane to, jaká byla. Těžko se mi hledají slova jak ji popsat. Je zvláštně neuchopitelná, naplněná nenádnou směsicí prvků, které jako celek tvoří výjimečný román.
Dobře zpracovaná audiokniha mi jen umocnila prožitek ze čtení, trochu její tvůrce ale podezírám, že škrtali, což je škoda.

6 28.02.2018

Naprosto chápu, proč se to lidem líbí. Je to obyčejné a přitom není; je to ze života, a přesto doufáte, že Vám se tedy nic podobného nikdy nestane. Je to pravděpodobně mnohem surovější než realita většiny z nás. Pro mě bylo Zmizet zejména panoptikem těch nejpříšernějších lidských charakterů, jaké si lze představit. Proplesknout by zasloužili téměř všichni, babičku z povídky Na krátko bych ale musela vzít po hlavě nejmíň cihlou...
Myslím, že až budu mít sama děti, bude to pro mě ještě aktuálnější, i tak se mi to ale vlastně "líbilo"... Nejvíc asi úvodní povídka Zmizel, ale tam za to hodně může narace mého nejoblíbenějšího Kryštofa Hádka. Audiokniha je ale celkově vážně dobrá!

6 26.02.2018

Doupě je velmi originálním počinem, minimálně na poli české literatury určitě. Je úsporné, a přesto úderné. Všechny tři příběhy, byť se protnou opravdu jen zvolna, se mi do knihy hodily. Člověka zasáhnou a po dočtení je pocit úzkosti, osamocení, ale možná i jisté naděje velmi hmatatelný. Autorka umí dobře pracovat s postavami a zároveň jim nepotřebuje věnovat dvacet zbytečných stran. Jí stačí dva řádky. Opravdu silně na mě její román zapůsobil a fandím i polootevřenému konci, byť to normálně v knihách moc ráda nemám.

6 25.01.2018

Nesmírně vrstevnatý příběh, který rozhodně není kompaktní, ale skládá se z devíti samostatných vyprávění, jež se skrze hlavní hrdiny překrásně protínají. Tohle hluboce lidské a láskyplné dílo bylo mým prvním seznámením se s autorem a už teď vím, že rozhodně ne posledním.
Poslouchala jsem jako audioknihu a byť tuto podobu většinou doporučuji, tady bych asi přeci jen raději sáhla po fyzické knize. Chyběla mi ta možnost vracet se v ději zpátky, kontrolovat jména, data a předchozí události. Navíc si ani nemyslím, že by byla nějak extra kvalitně namluvená...

6 30.11.2017

Jojojo, tohohle víc, prosím! Ta knížka je kombinací snad všeho, co si jen lze představit. Ze začátku jsem sice byla trochu otrávená jistou rozvláčností a říkala jsem si, že ze sebe autor vydal to nejlepší už v Lauře, ale to jsem se tedy pěkně spletla. Vůbec jsem netušila, jakým se kniha ubere směrem a jaké nakonec nabere grády :)
Jsem nadšená i tím, že vlastním vydání se slovem Facebook na konci neb je pro mě mnohem magičtější, ne vše je dovyřčeno. Druhý konec se ke knize podle mého moc nehodí a je příliš definitivní :)
Tohle moc doporučuji, ale jen těm, kdo mají rádi magický realismus, finské podivno a nevšední autorovy hříčky, kterých je kniha plná :)

6 24.10.2017

Velmi živá a vrstevnatá záležitost. Na pozadí skutečných historických událostí Elena mistrně vykresluje příběh dvou malých slečen, které musí dospět rychleji, než by se jim bývalo líbilo. Láska, přátelství, ale i rivalita a všudypřítomná špína neapolské čtvrti - to všechno jen podpořeno autorčiným úžasným stylem a perfektním překladem. Knihu moc doporučuji a doufám, že v dalších dílech budu osudy jednotlivých postav sledovat s ještě větším napětím :)

6 22.09.2017

Příběhy "obyčejných" lidí na pozadí závažných historických událostí - to mě prostě nikdy nepřestane bavit. Autorka má cit pro jazyk a především dovedla neuvěřitelně lidsky popsat osudy svých postav.

6 05.07.2017

Dojemné, úsměvné, lidské. Národní poklad, který by si měl přečíst každý!

6 22.05.2017

Naprosto perfektní a neotřelý námět. Ten nápad použít aljašskou divočinu jako jednu z hlavních postav, mi připadá vážně dobrý. Na díle je navíc znát, že byla provedena opravdu kvalitní rešerše. Autor ale celý tenhle trojlístek světlých bodů zabíjí naprosto nelogickým a překombinovaným závěrem, který jsem dokázala dočíst jen s vypětím všech sil.

6 22.03.2017

Peter May tak, jak ho známe - dvě dějové linky, střídání ich a er formy a pro tentokráte citlivý příběh plný nostalgie o síle přátelství. Rozhodně doporučuji :)

6 11.09.2016