soukroma komentáře u knih

Romance bavorsko-česká, v kulisách bouřlivých let první poloviny 17. století. Historické události jsou vždy jaksi vloženy jedním dvěma odstavci (včetně bitvy na Bílé hoře), dle mého se ale nedá bez dalšího zkoumání podrobností v evropském dění, kořenů a průběhu třicetileté jen z textu vyznat; historická fakta nelze hledat ani ve vyobrazení Černínova rodu. Autorka si hrdinu dle záložky vymyslila. Nicméně moc nesouhlasím s dalším překvapivě neurvalým popisem ze záložky knihy, že by se děj odvíjel absurdně pomalu - na romanci je to rychlé až až (a kniha zahrnuje období vlastně třiceti let).

25.02.2020

První setkání s autorkou a velmi milé překvapení: jako u správné Irky, Dubliňanky a navrch spisovatelky, jsem čekala drsná a nepříjemná témata, ošklivé pozadí a trudný příběh, namísto toho se mi dostalo velmi čtivého milého příběhu s odkazem na Itálii, v němž moderní Dublin vyhlíží čistě a příjemně, dá se v něm žít i najít smysl života. Takové poklidné dlouhé ženské čtení obohacené rozmanitým školním prostředím. Italsky se moc nenaučíte, zato předvídatelné romantiky bude hodně. 70%

23.02.2020

Byla jsem zvědavá na autorovo veledílo a velmi příjemně překvapená prvními stránkami: jako milovnice bonmotů, zajímavých citátů, mouder, trefných úvah a pěkně vyjádřených (mně vyhovujících) názorů jsem si hned zpočátku přišla na své - svoji sbírku bych mohla výrazně rozšířit jednou dvěma větami nebo odstavcem či dvěma z každé druhé stránky. A tu nastává ten problém - vršení slov pro slova samotná, omílání téhož jinými slovy dokolečka dokola, a jakkoli to vyhlíží líbivě při prvním i druhém pohledu, za chvíli se to omrzí, čtenář se unaví.
Chtěla bych knihu přečíst celou celičkou, ale nemám na to náturu, ani čas; čas na zemi je příliš krátký, abych, spíš než si užívala plynoucí a někam směřující psaný text, bojovala s každou další stránkou bohatých shluků slov, v pěkném stylu i překladu, ale postrádajících příběh, sice souznících s dobou se záchvěvem starých časů a posledních předválečných let Rakouského mocnářství, nicméně nevlídných k lidem spěšným, čtenářům 21. století. A ještě ke všemu to vlastně ani po 748 stranách hutného textu není celé...
Knihu tedy jako celek hodnotit nemohu, ale příjemný pocit ze slovního mistrovství, ledva okuseného, ve mně zůstane; ostatně který autor si dovolí vlastně své dílo takto ironizovat, když začíná:
1. Kapitola, z níž pozoruhodně nic nevyplývá...
(a v trefných názvech krátkých kapitol pokračuje dál a dál, ach zase to nekonečné vršení slov...).

Těšila jsem se, ovšem nejen že jsem se málo dozvěděla, ale navíc to bylo hrozně roztahané, utahané až nudné. Knihu autor napsal skoro před 20 lety, možná víme o téhle záhadě dnes přeci jen víc?

14.02.2020

Atypický thriller jen na první pohled zdůrazňující téma africké migrace do Evropy, přesněji do Francie (kde s ní mají dlouholeté, zdaleka největší zkušenosti). Samotné zločiny totiž neměly přímo s migrací moc společného a byly, nu, děsivé, podivné a neomluvitelné. Hlavní hrdinové byli dost nejednoznační, ale přesto vesměs nesympatičtí, více či méně; hlavní hrdinka předložila dost neuvěřitelný životní příběh.
Celý příběh byl zbytečně dlouhý, teprve v závěrečné pětině se konečně děj naplno rozjel a čtenář mohl obdivovat autora, jak nám předtím leccos důmyslně zamlžil. A celá camouflage hlavní hrdinky byla překvapivá. 65%

12.02.2020

Stačilo mi 50 stran, abych si udělala obrázek o hlavní hrdince, a první večer, kdy se octly samy další dva body trojúhelníku, abych si dokreslila obrázek i o nich, a po záchvěvu nevolnosti odkládám.

11.02.2020

Velmi děsivé, protože velmi blízké nám a naší současnosti: sucho, požáry a nedostatek pitné vody, v románu katastrofrický stav Evropy v roce 2041 (uprchlické tábory pro všechny ze spálené země jižních států mířících na původně mrazivý sever). Takže obsah není žádný výmysl, ale rozumíme mu velice dobře.

"Příroda nám nepatří. Zrovna tak, jako my nepatříme jí. Nevlastníme vodu. Nikdo nevlastní vodu. A přesto si dovolujeme úplně všechno..."
x
"Ale my můžeme, můžeme si dělat, co chceme. To je to, co nás dělá lidmi, to, co nás odlišuje od zvířat. ... Tvoříme civilizaci."

Psáno v současnosti pro současnost. Poselství je tedy všem jasné. Budoucnost nikoli. Otevřený konec, jen s momentálním světýlkem naděje, nedává moc nadějí nám, dnes a zde.
65%

Historie včel byla mnohem bohatší jak co do příběhů, tak vize. Modrá vlastně vůbec nic nového nepřináší.

Pozn.: do českého vydání se vloudil nepěkný pojem "odsolňování" - asi si někdo spojil odsolování s odvodňováním...

10.02.2020

K uzoufání nudné, nezajímavé, rozvláčné.

08.02.2020

Román by byl úžasný, ale toho se autorka naneštěstí nedopustila a zůstala u faktografie, s bohatými odkazy, rejstříkem a fotografiemi. Škoda. Velká škoda.

02.02.2020

Ne úplně hladké čtení, však taky zabíhá do různých podrobností a zabírá nejrůznější obory jako botanika, historie, taxidermie, psychologie, teorie strachu, literatura, místa jako Poznaň, Drážďany, ale především ornitologie, a v rámci ní zejména kavky.

02.02.2020

Chtěla jsem si přečíst legendu o apoštolu Jakubovi, ale anotace má naprostou pravdu: je (asi jen zanedbatelným) jedním z bohatých motivů, z nichž přední galicijský spisovatel Suso de Toro složil pestrou mozaiku svého románu...
Modernistická změť (využívající do té slavné autorovy mozaiky i různé typy písma, což je jen další obtěžující prvek) nezaujala, odloženo.

Pozn.: Pokud se dobře pamatuji, i druhou autorovu knihu v češtině jsem musela odložit.

Jednoduchá, čtivá, předvídatelná jednohubka: jak se vybabrat ze smutku po ztrátě partnera - "snadno", když se vrátíte domů a když tím domovem je Itálie, kde máte spoustu přátel, s nimiž jste vyrůstali, a kde máte i nemovitost, kam se hodláte uchýlit. Ale bez lásky by to nešlo, však "dědek" (mimořádně zachovalý šedesátník drandící na závodním kole den co den) je šikovný a pracovitý a milý fešák...
Příjemně čtivé, ale nic nového pod sluncem. 65%

(Pozn.: "chléb s provolone a prosciuttem (se sýrem a se šunkou)" - óch, kolik se toho - voňavého a chutného - ztratilo v překladu...)

30.01.2020

Pěkné povídání o Anglii, Walesu a Skotsku na základě šestitýdenního putování od Land's End až po John o'Groats, především vlakem a hojně pěšky. Autor v 90. letech zkoumal místa, která znal z let 70. (a jasně viděl změny), i místa nově objevovaná - cíleně či náhodou. Brysonův nadhled (sám sebe zove "buran z Iowy") a lehký čtivý styl mám ráda, i když tady mi v příliš mnoha případech připadal skutečně arogantní, jak se do lidiček na cestě obouval, nebo jak něco následně aspoň v knize nezapomněl zkritizovat.
Kniha mne bavila tím, že jsem si mohla porovnat vlastní dojmy s autorovými (s chutí jsem se ve vzpomínkách vrátila do velkolepých měst Londýna, Oxfordu, Cambridge či Edinburghu), nebo s překvapením číst o místech nenavštívených, jako třeba pobřeží s oblíbenými letovisky.
Není to žádný kompletní a komplexní průvodce, a navíc není úzkostlivě "korektní", ale čiší z něj láska autora k Malému Ostrovu Velké Británie, a jeho postřehy, nápady, názory a fakta rozhodně mohou obohatit.
K téhle knize napsal před pár lety aktualizovanou verzi Nová cesta po malém ostrově - Znovuobjevení Velké Británie, a dle mého za nějakých 10-15 let bude muset napsat další, post-brexitovou, něco jako Malý Ostrov daleko od Velké Evropy...

(Kniha mne navnadila, abych si - nejen pro sledování změn v Británii v čase - opět přečetla "naše" Anglické listy.)

30.01.2020

Kniha o knize, příběh o příběhu. Vypadá to zprvu jako skoro tuctový, tisíckrát opakovaný, příběh z války vyprávěný budoucím generacím. Ale on tuctový není, hlavní hrdina je český žid Leopold Weisenberg z Leitmeritzu (tak si Litoměřice pamatuje, spolu s Labem), kterému Angličané později přisoudí jméno West, Poxl West, když začal působit jako pilot bombardéru v britském praporu RAF (jako jediný žid), zejména v bojové akci bombardování Hamburku.
Autor velmi dobře na vcelku malé ploše vykreslil ty méně často v literatuře vzpomínané rysy války - ztráty civilistů, lásek, lidí vůbec v postupu války v Holandsku a Británii, také anglickou krajinu i daleko od Londýna rozrytou od bomb, dlouhodobý odchod civilistů z cílových oblastí bombardování do bezpečí třeba jeskyní v Kentu, záchranné práce a zázemí záchranářů při dlouhodobém bombardování Londýna, důsledky dopadu bomb s fosforem, i čistě přírodní nešťastné jevy při leteckém nasazení jako námraza na letadlech či úder bleskem.
Ale to pořád vypadá, jakoby o tom už bylo napsáno mnoho knih. Jenže závěr knihy ukazuje něco jiného, ale tak nejistě a nejasně, že z toho moudrá nejsem (podobný účinek na mne snad mělo jen Pí a jeho život). Prostě nevím, co si o tom všem myslet. Snad za vším jsou prostě mimořádně traumatické zážitky...? Přesto ohodnotím 85%.
Škoda že knihu četlo tak málo lidí a ještě nikdo ani nepřičinil komentář. Takže (nejen proto) knihu doporučím a budu se těšit na dojmy ostatních.

09.01.2020

Zklamání. Na to, že to má být "lexikon historie" tomu ale hodně historického chybí, především kdo vládl a co se v zemi v tomto století dělo. Na samotném konci, po dlouhém hledání, jsem na jedné stránce, v jediném odrážkovém seznamu poprvé našla jména našich panovníků s opravdu ničemnými několika heslovitými událostmi. A vězeň na Bezdězi, o něm jmenovitě není nikde nic..., pokud to není schované třeba v sekci sídla a interiéry...

08.01.2020

Psycho-thriller z pro nás nezvyklého města ve městě (Harlem před 60 lety měl populaci skoro milion černochů) a z pro nás nezvyklé doby rasismu (i když o něj v příběhu principiálně nejde, jen hlavní hrdina dost rozjímá nad svojí tmavou barvou kůže).
Z komplexní perspektivy - příběh zobrazuje situaci 50. let v Harlemu (copyright 1954) a autor se ještě nepustil do série skutečně detektivních/krimi příběhů 87. revíru (vycházely od roku 1956 a Město New York v nich již není autentické aspoň co do toponym) - je to neskutečně obsažné dílo na 200 stranách mini formátu). Psychologie všech postav je skvělá (hlavnímu hrdinovi by chtěl každý čtenář dozajista pomoci), myšlení i jednání všech (včetně záporáků) uvěřitelné, zápletka děsivě brilantní, sociální podtext/kontext jasný a přitom nerušivý...
Autor měl vskutku nejen vytříbené vnímání světa, ale naštěstí pro nás čtenáře i skvělé nadání jej úsporně a přitom komplexně a autenticky vyjádřit slovy.

07.01.2020

Nezaujalo: v úvodu stručný přehled toho, co se týkalo Marie Terezie před i po korunovaci, zejména pak její tvrdohlavost a související válka o Slezsko a krvavá porážka Rakouska. Do toho se rychle vloudí příběh Vidláka...
Nevyrovnaný styl - výklad historie střídá romanticko-dobrodružný příběh z té doby. Nelíbil se mi způsob psaní a ty hrubky k tomu, darmo mluvit. 55%

03.01.2020

Něco víc než dobrodružný román - čtivý průvodce aztéckými (i jinými mexickými původními indiánskými) kulturami, náboženstvím, rituály, léčitelstvím, mýty a mystikou. To vše v kontrastu s křesťanstvím a Španěly (postupně i Portugalci a conversos) zaplavujícími Nový Svět, Nové Španělsko. Čtivé, drsné, žhavé.
Hlavní hrdina, mestic měl dobré "západní" vzdělání od katolického kněze a k němu přidal ještě jako náctiletý podrobné znalosti indiánského života, jazyků a znalostí. A léčitelství, od svého druhého "otce", k němuž se přidal na útěku před španělskou pokřivenou spravedlností. Mestic byl tehdy ještě míň než indián, jeho hříchem bylo už se narodit (ovšem katolickým španělským otcům se plodit děti s indiánkami zřejmě za hřích nepředhazovalo).
Přestože kniha obsahuje i historické reálie a postavy, není to úplně historicky přesné, dle doslovu záměrně. Ovšem podle poslední poznámky ke čtenáři byl román napsán XY podle podkladů a poznámek autora uvedeného na přebalu. (Podle wikipedie napsal sám jen dva díly série - Azték a Podzim).
V každém případě se děj odehrává až v 17. století (na jehož počátku také vyšel často citovaný Don Quijote), nikoli v 16. století uvedeném naším vydavatelem na předsádce. 75%

01.01.2020

Tucet špinavců, v jiné (po)době a prostředí. Rudý, tedy krvavý teror se svištící gilotinou stále vládne v roce III. Ale lúza opět bere své zbraně do rukou, takže oficiální vojsko má co dělat na frontách domácích i cizích. A Bonapartova generálská hvězda stoupá vzhůru...
Velmi čtivé, samozřejmě válečně drsné, ale díky historickému kontextu a zákulisním děním schůdné i pro dámy a velmi informativní pro všechny. A tak akorát dlouhé. 85%

01.01.2020

Začátek dobrý, postupně se z toho ale stal opravdu výhradně romantický příběh dvou hrdinů, kteří neustále na Cestě řeší své místo v životě a svoji budoucnost a současně stále řeší staré i nové domácí rodinné trable. Takže Chemin ani Camino je moc neosvobodilo od zátěže jejich vlastních životů (duchovního v celé anabázi ze strany ani jednoho z nich nebylo nic, jak je už skoro na téhle pouti zvykem).
O trase a místech to není, ale atmosféru a různorodost náhodných společenství to ukazuje zdařile.

28.12.2019