Sova15 komentáře u knih

Přesně - Agata Christie nikdy nezklame. Hastigse mi taky bylo někdy líto, ale byl to jeho první případ s Poirotem, a ten je stále svůj. Pracují mu šedé buňky mozkové naplno. Knížku jsem poslouchala na CD, takže postavy ke mě vstupovaly domů a strávily se mnou pár hodin.

10 21.10.2022

No, co dodat, když v komentářích bylo vše napsáno. Stále jsem váhala s výběrem knihy do bodu výzvy - Kniha vydaná víc jak před 100 lety. A tahle kniha byla opravdu výzva. Že by opravdu něco takového napsal Oscar Wilde? Ale konečně proč ne? Spíše se divím, že toto dílko vycházelo ve staré Anglii na pokračování. Je dobře, že neznali cenzuru.
Knížka mě šokovala, pobavila, zkrátila chvíle marodění. A tak to má být,

10 25.08.2021

Paráda. Tak to byla četba. Přítomnost se prolínala s minulostí. Příběh Minky je strhující. I příběh o upírovi tam patřil. A konec - nečekaný.

10 16.06.2021

Nejprve jsem myslela, že budu muset knížku odložit. Před půl rokem mi zemřela maminka na stejnou diagnózu. Byla strašně statečná, ale mě zůstalo v srdci prázdné místo a prázdný zůstal i byt. Deja vu.
Ale jsem moc ráda, že jsem vydržela, knížka je čtivá (podobně jako Panda v nesnázích). Pozoruji, zda mi maminka nedá nějaké znamení, jako Barboře babička. Kdyby bylo takovéto nebe, jak ho autorka popsala, určitě by se jí tam líbilo.
Děkuji a dávám se do rekonstrukce bytu, ve kterém plánuji bydlet.

10 13.04.2021

Klasika, co musí znát každý. Stránky jsem hltala.

10 23.05.2020

Nevím, zda můžu napsat - krásná kniha? Když je o takových hrůzách. Film jsem před lety v půli vzdala, a tak jsem trochu odkládala i knihu. Díky výzvě jsem se do ní dala. Po málo záživném, ale pro děj důležitém začátku už byla velmi čtivá a až do konce jsem se strachovala o lidské osudy. Klobouk dolů pane Schindere! Přimlouvám se, přečtěte si knihu a nedopustme aby byl holocaust zapomenut.

Díky Ládíkovi se mohu přenést na místa, kam se asi nedostanu. Závidím, ale přeju, odvahu s jakou se vrhá do putování. Být mi o pár desítek let méně, zkusila bych to asi také. Díky zápiskům, které nejsou typickým deníkem, jsem se dozvěděla spoustu věcí o životě v Gruzii a Arměnii. Čím dále jsem četla, bylo mi víc a víc líto, že dojdu na konec knihy. S Ládíkem se ale neloučím na dlouho. Za pár dní jdu na přednášku Prázdniny v Evropě, ze které si určitě odnesu další knihu.

10 15.03.2019

Knížka vypadá opravdu jako děti, ale jsou v ní hluboké myšlenky. Mnohdy mají ke "staříkům" lepší vztah vnuci a vnučky. Že by to bylo tím, že je nevychovávali a oni je neviděli v plné síle a nepřijde jim smutné jejich fyzické a duševní chřadnutí?
Kniha je psaná nadsázkou. Mě se ale moc líbila myšlenka, přistoupit, pokud nás starý člověk " zve" do svého vnitřního světa, ve kterém žije, nechat se pozvat a "hrát s ním tuto hru". ze své zkušenosti vím, je to pro obě strany jednodušší a i příjemnější. Konec není žádný happy end, ale naprosto dědečka chápu. Víc nemůžu prozradit.

10 18.12.2018

Také souhlasím - velmi nadčasová kniha. Problém, kdy není vhodné, aby lidi mysleli, tu už několiktrát byl. A také doufám, že se nebude už opakovat. Bohužel nás ale technologie obklopují čím dál více a není to vždy jen ke prospěchu věci. Pozor -zkuste být někdy off line, bez TV....Taky bych si neuměla představit život bez knih, jako ti, co psali přede mnou.

10 15.05.2017

Kniha je psaná krásným jazykem, poučila jsem o historii. Naštěstí mne neodradila tloušťka knihy.

10 05.09.2016

Jodi Picoult si nevybírá lehká témata. Líbilo se mi, že příběh byl vyprávěn více osobami. Každá má svůj pohled na problém a každá má svou pravdu. Vůbec bych nechtěla být v roli Sáry - matky. Nechci jí vyčítat, že se soustředila jen na Kate, ostatní děti hodně zanedbávala. Ale mohla to zvládnout? Chudák Anna mi přišla jen jako "dítě na součástky pro porouchanou sestru." Myslím, že příběh této rodiny mi z hlavy jen tak nezmizí.

9 24.07.2024

Smutný, dojemný příběh, občas se mi chtělo brečet. Ani maminka ani Štěpán to neměli jednoduché. Uživit se s dítětem z jednoho platu, i když by neměla pracovat, ale léčit se....Štěpán byl moc fajn, předčasně dospěl, uměl se postarat nejen o sebe...Jeho táta byl na pár facek.

9 18.12.2022

Krásná odpočinková knížka, kterou jsem přečetla hodně rychle. Island by mě lákal... Už jsem četla Kavárnu v Paříži a ještě se určitě k autorce vrátím.

9 21.10.2022

Knížku jsem si našla do výzvy, ale i proto, že moje dcera studuje žurnalistiku, je na půlročním Erasmu v Dánsku a na střední škole si přivydělávala jako baristka. Takže hodně důvodu. A knížka nezklamala, Kate mi byla sympatická, fandila jsem ji a všechno zvládala. A já se teď těším na návrat dcery a doufám, že mi přiveze domů hygge styl myšlení.

9 17.06.2022

Nevím, proč si v poslední době vybírám samá temná témata. Knihu jsem četla proto, že se podobný příběh stal kamarádovi mých rodičů, také skončil nevinně v Jáchymově. A i já jsem jezdila na vandry, a jak už tu někdo psal, zpívali jsme si Kryla, Hutku...
Ale ke knize - brutální, hrozné, možná až horší zacházení než v koncentračních táborech. Ve vězních chtěli dozorci vzbudit stejný pocit - bezmoc, nemyslet, zlomit je a využít ke svým brutálním "hrátkám."

9 28.11.2021

Krásná kniha, popisující charaktery dvou francouzkých pensistů. Film byl také velmi povedený.

9 23.05.2020

Četla jsem v době mládí, na Portě jsem několikrát byla. Že bych zase zavzpomínala? Byly to časy, sednout do vlaku a jet někam - kamkoliv, poznávat přírodu, spát pod širákem. Nechci být nostalgická, ale to už je pryč.

9 23.05.2020

četla jsem až po roce od předchozího "dílu". Opět krásné, prožívala jsem s hrdinkou všechna dobrodružství, nezdary, zklamání, radosti. jakoby jsem se v ní trochu našla. Moc jsem jí fandila a bylo mi líto, že příběh končí.

9 31.07.2019

Díky, krásné cteni. Ani na dovolené jsem se nemohla odtrhnout od knihy. Autorka mě nezklamala, četla jsem už Hanu, tak jsem se těšila.
I když píše o smutných událostech, tak jak je život přináší, knížka opět nepůsobí smutně. Je to dar, tak ať nám paní Morstajnova nadeli další příběhy.

9 26.09.2018

Děj knihy ve mě stále doznívá a musím na Chrise často myslet. Nemyslím, že byl nějak lehkomyslný, na cestu se dost dlouho připravoval. I když dá se vždy připravit na vše? Měl podle všeho opravdovou smůlu, jinak by obstál a možná se pak usadil....
Mísí se ve mě pocity - matky, která by řekla, že to bylo zbytečné hazardování, neodpovědné... a pak chápající pocit - co tím asi chtěl Chris dokázat sám sobě. Mohl žít, pokud by se na cestu nevydal, ale žil by spokojeně, kdyby neuskutečnil svůj velký sen? On vědět, že riskuje, neměl vše promyšlené do detailů. Ale to by nebyl potom nebyla tulácká cesta. A máme my vždy vše promyšlené a neriskujeme denně nejen na svých cestách? Zranit se a zemřít můžeme i doma. Tak hurá na cesty, ale opatrně.

9 03.07.2018