St.Evelin komentáře u knih
Mladá Kateřina, mladá nevěsta, výlet za dobrodružstvím na Nový Zéland se svým manželem. Zní to jako pohádka, že? Jenže následuje bití, ponižování, zabavení mobilního telefonu,...
*
Téma domácího násilí je důležité, o tom žádná. Byť mnohdy má člověk pocit, že jsou psány "přes kopírák". A já si nedokážu představit tu obrovskou míru sebezapření, ponížení, zneuctění a bolesti, kterou oběti často musely prožít a zažít.
*
Nicméně, toto (řekla bych spíše) terapeutické cvičení než kniha nemá ani pořádnou dějovou linku, ani charakter postav, ani spád. Chybí mi nadhled, odstup, lepší popis, vše je pro mě zmatené, rychlé... Chápu, že přesně takhle nějak se míhají hlavou vzpomínky a myšlenky, ale mě jako čtenáři ta kniha nebyla schopna poskytnout hlubší zážitek. Tak děkuju alespoň za ten happy end.
*
Věřím, že Kateřině tato kniha terapeuticky pomohla. Utřídit myšlenky, vzpomínky, vypsat se a nechat za sebou to špatné. Nicméně, ve formě blogu, kratších postů na sociálních sítích by úroveň celého textu obstála lépe.
Suzette je máma sedmileté holčičky Hanny, která nemluví a se kterou tak nějak neví, jak být, vycházet. Hanna matku od malička odmítá, nechce si s ní hrát, mluvit, radovat, vyžaduje pouze, aby se o ní matka starala (nachystala ji oblíbené jídlo, atd) a přitom se jí v duchu posmívá, jak je hloupá. Táta Alex je oproti tomu mlýnský kámen v dívčím světě, v holčičí válce.
*
Komplikovaný vtah matka-dcera je jedno z nejznámějších klišé, tady tedy výrazně zaobalené lítostivou povahou matky a psychickou vyšinutostí dcery. Přišlo mi to přitažené za vlasy, v duchu jsem se tomu posmívala, ale!!! Kniha mi zůstala pod kůží, pořád přemýšlím, co za vším stalo, kde to začalo, proč, kdo si začal? Protože ne, není normální, že sedmileté dítě plánuje zabít svoji matku, aby mohlo být s tatínkem, není normální vyměňovat rodičům léky, abychom jim ublížili, stejně tak není normální zavírat dítě na zahradu na celé odpoledne, zavřít se do koupelny, nevěnovat se dítěti, ukazovat na něj nenápadně prostředníček. Otevřený konec kvituju, protože mě fakt zajímá, jak tohle dopadne!
*
Ústředním tématem je pro mě láska, opravdová obrovská láska. Láska mezi dvěma dospělými, kteří se tak moc milují, že už asi nemají dost lásky a něhy pro dítě, stejně tak nekonečně silná láska holčičky k tatínkovi, která ho chce mít jen pro sebe a nejpozději na začátku puberty mu bude chtít vlézt do postele.
Tomáš Krása, hlavní postava, je bývalý elitní policista. Příběh plynule navazuje na první díl Advokát. Děj nás zavedl na Kladno, kde si Tomáš otevřel advokátní praxi. Poměrně záhy však přichází nabídka, která nejde odmítnout a Tomáš se stává senátorem.
*
Ono se říká "jednou policajt, navždy policajt", takže kromě své praxe a Senátu Tomáš začíná věnovat pozornost i sebevraždě bývalého ministra. Jenomže politika je vysoká hra, se spoustou vlivných lidí, kteří mají moc, peníze a ani o jedno nechtějí přijít. A nikdo jiný si neumí dělat nepřátele jako právě Tomáš Krása ????
*
Za mě opět zajímavý vhled do zákulisí české politiky, který poodhaluje oponu na místech nejvyšších. A z toho, co člověk zahlédne mu dobře není. Pokud vás zajímá zákulisí politické scény, s chutí do toho, ale na vlastní nebezpečí! Na knize je dobře znát, že sám autor má zkušenosti z policie, politiky i advokacie.
Autorka knihy je o 2 roky starší než já a já byla mnohdy překvapená, jak odlišná mohou být dospívání děvčat, jak odlišná mohla být 90.léta. Já ve 14 letech poprvé použila řasenku, nevěděla jsem, co je projímadlo, nestahovala si ňadra obinadlem. Být baletkou jsem vždy vnímala jako nádherné povolání, být lehká jako pírko, vznášet se na prknech, která znamenají svět.
*
Tato kniha mě vyvedla z omylu. Úplně a zcela. Popis drilu, fyzické náročnosti, osamocení na internátu, večírky, sex, alkohol, drogy, soutěživost. Syrový popis baletní pripravy přesně vystihuje anotace knihy - baletky mají dvě tváře... Nejen baletky, ale celý baletní svět.
Rok 2017, nejmladší stát světa a český chirurg Tomáš Šebek. To jsou tři základní pilíře knihy, která popisuje Tomášovu další misi pod záštitou Lékařů bez hranic, tentokrát v Jižním Súdánu.
*
Své zkušenosti a dovednosti otestoval již na Haiti a v Afghánistánu. Tentokrát svůj um předvedl v tropickém prostředí pod africkým nebem. Tam, kde šamani a tradiční léčitelství má daleko větší váhu. Ale i zde předvádí koncert chirurgických a běžeckých (!!!) výkonů, za které smekám klobouk. A jako, 10 km pod africkým nebem, pod 50 minut? Respekt! Za běh, odvedenou práci nejen na misích, za zápisky z cest.
*
Děkuji vám, pane doktore, za vše, co a s jakým nasazením děláte!
*
(SPOILER) Před sebou neutečeš! aneb návod, jak trefit po hlavě rovnou a přímo do prdele.
*
Hynek Grábl, bývalý chirurg na elitní pražské klinice nyní slouží na chirurgii v příhraničí. Zde se ocitl po svém alkoholovém karambolu, který zanechal stany nejen na jeho profesním životě, ale zejména tom soukromém. Román o horské životní dráze, o tom, jak se Hynek snaží, o tom, že život je nahoru-dolu a někdy spíš dolů a ještě níž. Alkohol, dospívající děti, nespokojená manželka, úmrtí otce, milenka, průšvihy v práci,... Radost pohledet.
*
Skvělé zpracovaný román z lékařského prostředí, které bylo popsanot více než věrohodně. A skvělá četba, pokud potřebujete ujistit v tom, že někdo se má ještě (o malinko nebo o malinko víc) hůř než vy :-)
Kniha Vzdělaná jasně odkazuje na poselství, že vzdělání je opravdu důležité, díky vzdělání člověk může změnit svůj život od základů a nemusí jen přežívat.
Nemusí jen doma zavařovat nekonečné množství broskvových kompotů pro případ konce světa, nemusí dřít na šrotišti a bát se úrazu, nemusí se enchat ponižovat a týrat despotickým otcem a starším bratrem. Nemusí.
Příběh Tary, která se narodila někdy na konci září v Idahu, vás vtáhne do rodiny náboženských fanatiků, kteří se připravují na konec světa a vzpírají se systému, své děti neposílají do školy, ale doma je také neučí. Vtáhne vás do cesty ke svobodě, j vlastnímu já, ke vzdělání, ke světu okolo, k životu.
Myslím, že tyto memoáry vznikly v rámci psychoterapie Tary, protože to, co zazila, si vlastně ani nedokážu představit v plném rozsahu. Často mi hlavou proběhlo, že je ufňukaná a neví, co chce a že vlastně ani nechce využít šance, které se jí naskytly, ale... Ono se vlastně není čemu divit, vše kolem pro ni bylo jiné, nové, všechny informace okolni svět.
Život Eugénie Egertové Janečkové a plzeňský hotel Continental sloužily jako předloha k napsání tohoto románu. Domluvený sňatek, starosti o chod hotelu, druhá světová válka, bombardování, okupace, děti. Koktejl nelehkých životních událostí a osudů.
*
Kniha se četla příjemné, svižně, celý příběh mi tak nějak ubíhal, ale přesto mi po dočtení zůstala určitá pachuť, pocit smutna, toho, že vlastně nevím, co si myslet... Eugénie na mě ve finále působila spíše nešťastným a místy až chladným dojmem (hlavně ve vztahu ke svým dětem). Měla jsem pocit, že hledá problémy vlastně i tam, kde nejsou. *
Na konci knihy jsem měla pocit, že se ode mě očekává nějaké velké aaaaccchhh a ooochhh, jak to celé zvládla a jak měla náročný život. Ale to si já úplně nemyslím. Celá její postava na mě působila tak nějak povrchně. Nicméně, pro mě, velmi zajímavé osudy a historie jednoho hotelu, které jsem si ráda přečetla.
Promo téhle knížky začíná slovy: "Hrůzná, ale úžasná! Detektivka roku je tady… O téhle knize nebudete moci přestat mluvit."...
*
Hmmm, jako takhle, za mě ne. U této knihy se mi přesně potvrdilo, že když je kolem něčehoo hype, je lepší dát raději ruce pryč.
*
Námět knihy mi přišel zajímavý - Hadrový panák - hrůzný nález "těla", které je vlastně sestaveno že 6 obětí, k tomu seznam dalších... Motiv zajímavý, ale tahle šance zůstala nevyužitá. Ani jedna postava si nezískala moje sympatie, navíc jich tam bylo na mě prostě moc.
*
Pro nenáročného čtenáře detektivních příběhů, proč ne? Na dovolenou, proč ne? V neděli ke kávě, proč ne? Ale nějaký hlubší literární zážitek, za mě, bohužel, nehledejte. Nenašli byste jej.
"Yesterday, all my troubles seemed si far away..." oblíbená písnička od Beatles, takový normální song, řeknete si. Ne tak v 70. letech 20. století. Za tenhle popěvek vás můžou z trampského výletu bez soudního procesu zavřít na půl roku do pracovního tábora. A pak může být z půl roku klidně rok, dva anebo taky deset! Deset let v lágru, o samotě, bez návštěv, za nelidských podmínek, téměř bez jídla v totálním pracovním nasazení.
*
Fuj, hnus, hnůj!!! Pardon, abyste mě správně pochopili... Kniha je skvělá! Neskutečný literární zážitek.
Ale vykreslení těch poměru, té doby, z toho mi bylo blino a úzko. V kontextu toho, že je to naše historie, jen pár let zpět a ti, kteří za to mohou, kteří tohle zaštiťovali, stále sedí v Poslanecké sněmovně, to je... K neuvěření.
*
Prosím, ať se tato kniha dostane do povinné četby. Prosím, ať není taková hodinová dotace na pravěk a Přemyslovce, ale víc se věnuje právě novodobým dějinám. Prosím. Za své malé děti předem děkuju.
Za mě další povedená detektivka z pera zkušeného autora. Kate je mi daleko sympatičtější než Erika z předešlé série, na druhou stranu zde bylo pár věcí, které byly až moc přitažené za vlasy. Ale četlo se skvěle! Tyhle dektetivky pro střední proud Robert prostě umí.
Banální zápletka dnešní doby - muž, žena, manželství, dvě děti. Mužský si najde mladší milenku a už to jede. Vyprávění je ale neobyčejné - můžeme se na celou situaci podívat očima zhrzené ženy Vandy, očima nevěrného manžela Alda a také jejich dětí. Jeden příběh, tři pohledy na věc, v tomto je kniha jedinečná. Ta schopnost vžįt se do pozice jednotlivých postav, vystihnout jejich myšlenkové pochody a emoce a dokázat je vylíčit čtenáři, to je umění.
*
Nejpřesněji to vystihuje text Iva Jehelky z písně "Soudili se": "Svou pravdu máš, já mám zase jinou, možná se sejdou a možná se minou. Já vím, tenhle svět snad jednu vadu má, že každý z nás jen tu svou pravdu má. Soudíme se ..."
Stijn a Carmen, muž a žena, mladí a neklidní, krásní a bohatí. Spolu a svojí roční dcerkou si užívají života plnými doušky. Iluzi dokonalého života nabourávají četné milostné pletky Stijna, ale tou opravdovou ranou je diagnostika rakoviny prsu.
Naprosto trefně to shrnul podtitulek samotné knihy: " láska za časů rakoviny". Tahle kniha vám naservíruje snad všechny emoce - lásku, naštvání, bezmoc, vztek, pochopení, smíření, naději, zoufalství,... Všechno dohromady spolu ladí, ikdyz vás kniha psychicky drtí.
Kniha hraje na citlivou strunu čtenáře, přibeh je až srdceryvný, ale mě osobně vadil způsob "vyprávění", který o to více narušovaly vysvětlivky pod čarou a v rámečcích.
Ove miluje svůj vůz značky Saab a svoji ženu. Tak trochu nerudný starý pán odvedle, který má svůj svět, své principy a nechápe, že je někdo nechápe.
*
Jako vždy, tak i v této knížce si mě Fredrik něžně povodil příběhem hezky na provázku. Zamíchal emoce a cit a vznikl z toho přenádherný smutný, něžný, dojemný, ale i veselý příběh o lidské povaze a lásce.
*
Vrcholem pro mě stále zůstává Medvědín a My proti vám, ale opět mě stránky knihy hladily po duši.
*
"Láska je podivuhodná věc, dostaví se úplně znenadání."
????
"Ona hrála barvami. Všemi jeho barvami."
Věřím, že dokument "V síti", který teď okupuje česká kina, jste zaznamenali. Mediální masáži kolem se zřejmě nedá zcela vyhnout a já jsem jedině pro.
*
Kniha je doplňkem k dokumentárnímu filmu, najdeme zde rozhovory s některými herečkami, predátory, ale i oběťmi z reálného světa, jejich rodiči, lékaři a nebo také třeba Petrou Hůlovou, která se rozhodla se internetu vzdát.
*
Za mě hodně zajímavý počin. Samotný dokument rozhodně nenahradí, ale je takovým pomyslným stripkem do skládačky.
Zaznamenali jste dvoudílný film České televize s názvem Vysoká hra? Jestli ano, tak predlohou byla právě tahle knížka!
Já po shlédnutí nelenila a hned rezervovala v knihovně, protože zákulisí politických tahanic, kdo s koho, kdo s kým... To mě ba!
*
Nicméně, po pár stranách a pak desítkách stran jsem zjistila, že společným jmenovatelem knihy a filmu byla "jen" postava hlavního hrdiny Tomáše Krásy. Bývalý policista, nyní advokát. Tak trochu podvádí, tak trochu lže, má dobré srdce a balancuje na ostré hraně práva, nepřátel z politiky, policie, advokacie i podsvětí. Jo, tohle mě bavilo.
Tři povídky na téma ženy a jejich (ne)sebevědomí. První hrdinky mi bylo líto, jaká byla důvěřivá a lehce manipulovatelná, v některých situacích až slepá. Leč bohužel věřím, že v reálném životě podobné životy žije spousta žen. Druhý příběh mě zcela pohltil, moc se mi líbil styl psaní (e-mailová komunikace mezi ženou a knězem) a žen náboženský fanatismus byl třešinkou na dortu. A třetí příběh má jako ústřední motiv fyzickou krásu, kdy možná tělo je odrazem duše?
*
Naprosto fascinující. Přišlo mi fakt úžasné, že všechny tři příběhy napsala jedná autorka, jelikož mi přišlo, jako by jej stvořili různí lidé.
*
Z celé knihy mi bylo ve finále úzko. Kolik forem sebevědomí existuje, tolik způsobů jeho podkopání je možných. Buďme sebevědomé a hlavně - važme si, ženy, samy sebe.
"Není lhostejné, zda budete vně, nebo uvnitř sítí. Rybolov začíná!"
Ehm... Jakože... Cože?!? Tuhle knihu jsem prostě asi nepochopila. Anotace říká, že se jedná o: "zpověď stárnoucí prostitutky, která s humorem a nadsázkou popisuje příhody při vykonávání nejstaršího řemesla."
*
Jako za mě jedno WTF. Kniha není ani kontroverzní, ani vtipná a za mě vlastně ani zajímavá. Celý text je poskládaný bez ladu a skladu, kniha nemá vlastně ani žádný děj. S knihou jsem chtěla prásknout do knihovny asi po 20 stranách, ale bohužel, dočítám všechny knihy. Byť má kniha asi 150 stran, tak jsem se s ní trápila týden. Co je obdivuhodné, tak fakt, že někdo dokáže napsat v tomto stylu celých 150 stran, to by se dalo považovat za lingvistický experiment, ale jinak prostě ne.
Neuvěřitelný příběh nenápadného pohoří na Slovensku - Tríbeč. Jeden kopeček, druhý kopeček, lesní cesta, čáry máry fuk a člověk je pryč. A za pár let další a další a další... Autor vyprávění a vlastní zkušenost čtenáře, který ho kontaktoval, sepsal, doplnil i své poznámky, ověřil zdroje a z toho všeho dohromady vznikla tahle knížka.
*
Fakta nebo fikce? Takové knižní "Věřte nevěřte" a je jen na čtenáři, na jakou stranu se přikloní. A vy, co jste četli - věříte? Nevěříte?
*
///V r. 2019 na Slovensku běžel dvoudílný seriál podle.knizni předlohy ///
Krátké, ale o to intenzivnější. Na pár stránkách popsaný komplikovaný vztah matka-dcera. Máma nervózní a pedantská knihovnice, jejíž největší starosti je úklid a "co by tomu řekli lidí". Proti ní dvanáctiletá Bára, pro kterou nemá vlídné slovo ("Smrdíš, jdi se osprchovat."), oslovuje ji Baruno, která se realizuje skrz barvy a papír, hlava v oblacích.
*
Pro mě kniha bolavá, slzavá. Protože rodinu si člověk nevybírá. A protože pochopení dětské duše a respekt k dítěti není samozřejmost. Proto, že člověk (na můj vkus až moc často) může z okolí do těchto roli dosadit někoho, koho zná. Proto, že roztáhnout křídla bývá někdy jedině východisko. A nejvíc proto, že něco podobného bolí dodnes.
*
Díky, Petro, že otevíráte i tato témata ???? Přečtěte si to vy, co děti máte, i vy, co je třeba jednou chcete mít.