stesti.s.knihou komentáře u knih
S Alenou Mornštajnovou jsem měla trochu rest. Věřte nebo ne, ale Hana je první autorčina kniha, kterou jsem měla tu čest si přečíst (ušima). A bylo to vynikající!
Naprosto mě ohromila hned první zápletka týkající se žloutkových věnečků, no a pak už se to vezlo. Mistrně vystavěný příběh, perfektní vykreslení postav, které se odkrývá postupně, a ač se jedná o v dnešní době dosti tuctové téma koncentračního táboru a druhé světové války, příběh není tuctový ani trochu.
Pokud jste knihu ještě nečetli, honem to napravte, mohu rovněž doporučit audioverzi, která byla skvěle načtená a při poslechu mě často mrazilo.
Heřmánkové údolí je knížka, kterou mohu s klidným svědomím doporučit všem. Nečekejte v ní nic extrémně napínavého či dechberoucího. Ba naopak. Tato knížka je krásná tím, že sleduje životní osud Anny, mladé dívky, manželky, matky, hrdinky. Anna si opakovaně procházela nelehkými životními situacemi, ale vše dokázala řešit s obdivuhodnou životní energií a odvahou.
Miluju tyhle knížky, které vás donutí přemýšlet nad životem, dokonce třeba i přehodnotit některé situace, o kterých jste si mysleli, že jsou těžké a nezvladatelné. V porovnání s osudy hlavní hrdinky se spousta z nich pravděpodobně bude zdát banálními.
Hodnotím 5/5 a přeji nám všem ženám (i mužům samozřejmě :D) stejnou sílu, odolnost a lásku, jakou měla Anna.
Les v domě, kniha, která celkem pochopitelně obletěla média a sociální sítě, nejen díky kauze, která knihu doprovází od samotného počátku.
Příběh nás seznamuje s jednou nekompletní rodinou, jejímž středobodem je malá dívka, dcera a vnučka. Očima této dívky sledujeme celý příběh - pocity osamění, strachu, nepochopení v kontrastu s touhou po lásce a porozumění. Tato dívka, přezdívaná cácora, má od dětství slušně naloženo. Opustil je tatínek, matka i babička mají směrem k cácoře velmi toxické chování, nad kterým zůstává rozum stát, a v domácnosti s nimi žije ještě dědeček, který všemu tiše přihlíží. Cácora se cítí všemi nenáviděna, nechápe svůj úděl na světě plném lidí, kteří ji nenávidí, a při první příležitosti přilne k někomu, kdo o ni projeví alespoň částečný zájem. Ani tento vztah však nedopadne vyloženě happyendem a cácora je víc a víc utvrzována v její nedůvěře vůči lidem.
Celá kniha je protkaná zoufalstvím - jak hlavní hrdinky, tak i čtenáře, který už už čeká na nějaký obrat směrem k lepšímu, který však nepřichází. No a závěr celé knihy tomu nasadí korunu...
Líbilo se mi to moc, dávám 5/5 a všem, kteří ještě nečetli, moc doporučuju.
Nikdy jsem moc nechápala to šílenství okolo knih Roberta Bryndzy. Jasně, jsou to fajn detektivní série, ale takových vám na první dobrou vyjmenuju dalších pět.
Při čtení Osudného svědectví jsem na to ale možná přišla :) Ony jsou ty knihy totiž extrémně jednoduše napsané. Žádné retrospektivní kapitoly, žádné prolínání děje z pohledu více postav, na začátku knihy se prostě stane zločin a silná ženská vyšetřovatelka jde hezky krok po kroku a odhaluje vraha. Žádné velké překvapení se nekoná, čtenář má děj více méně pod kontrolou. Kapitoly jsou navíc krátké a písmena celkem velká, kniha se tak čte extrémně rychle a fakt se na ni nemusíte moc soustředit.
Já naopak vždy kvituji knihy, ve kterých se střídají časové linky či postavy - čím víc tam toho je, tím lépe, proto jsem se asi nikdy nezařadila mezi Bryndzovy skalní fanoušky.
Jinak k samotné knize - líbila se mi z důvodu výše popsaných, řekla bych, že autor má mistrně zvládnuto psaní těchto oddechových detektivek. Jednou za čas je takováhle pohodová knížka o vraždě fajn a určitě po Bryndzovi v budoucnu znovu sáhnu.
S Kyou se osud nemazlil. Jako malá dívka zůstala opuštěná v chudé chatrči v bažinách; postupně ji opustili sourozenci i rodiče a dívka, odkázaná sama na sebe, bez patřičného vzdělání či základní výbavy do života, byla nucena naučit se žít v úzkém sepětí s přírodou. Vyrostla z ní plachá, avšak velmi inteligentní a krásná bytost, jejíž život je prolnut s ptactvem, pláží a bažinami.
O dívce z bažin kolují v nedalekém městečku různé pověsti, nikdo si však za nimi nepředstavuje krásnou a chytrou mladou dívku, v níž Kya vyrostla. I proto je lákadlem pro místní mladíky, kteří se snaží onu záhadnou dívku dobýt. Dva z nich dokonce s Kyou naváží užší přátelství.
Jednoho dne dochází k tragédii, jeden z mladíků je nalezen mrtev a oči všech obyvatel městečka začnou okamžitě s výčitkami pohlížet právě na outsiderku z bažiny, která je opředena tajemstvím. Spouští se vyšetřování, které má za cíl najít vraha (nebo najít dostatek důkazů k obvinění dívky?).
Krásný příběh, který má snad všechno: hlavní hrdinku, která stojí sama proti všem a od začátku jí držíte palce, nádherné (avšak ne zdlouhavé) popisy přírody, romantiku, napětí, lehce zábavné momenty… Boží. Kyina čistá povaha je pohlazením na duši, stejně tak bažiny, které mají být sice odpudivým místem, avšak jejich čistota a krása vyvolává ve čtenáři pravý opak.
Nádherná knížka, skvěle napsaná.
Miluju krátké příběhy, které jsou tak nadité emocemi, že vydají za knihu o 400 stranách. Přesně tohle jsem dostala ve Vranách od Petry Dvořákové. No a Vířivka od Lucie Konečné se tomu taky poměrně přiblížila.
Hlavní hrdinka Helena je skoro padesátnice; po letech byla propuštěna z vězení a postupně se snaží opět začlenit do běžného života. Zpočátku nevíme, co Helena provedla, pouze cítíme obrovskou bolest nad ztrátou rodinných vazeb. Helena začne pracovat na poště, kde pomocí těžké fyzické práce zapomíná na svou duševní bolest, díky čemuž se ji poměrně daří vést normální život. To se ale změní ve chvíli, kdy ji postupně začne dohánět minulost a útočí na její křehký, nově vybudovaný život.
Kniha byla skvělá. Počtem stran je to chuťovka na jedno odpoledne, množstvím emocí však ve vás zůstane mnohem déle než ostatní knížky. Děj má spád, druhá část knihy je napínavá, celý příběh prolíná veliká bolest a jakási netečnost vůči světu, která je patrná z každé strany.
Bylo to skvělé, hodnotím 4,5/5 a určitě si přečtu ještě další autorčinu knihu, Houpačky.
Kniha mě šokovala, překvapila, v mnohém otevřela oči. Všichni asi tušíme, že život v KLDR není procházka růžovým sadem, avšak číst o konkrétních životech a situacích, o tom, jak je většina obyvatel utlačována, naprosto všichni jsou kontrolováni a sledováni, jeden donáší na druhého a nemůžou věřit ani své nejbližší rodině, je doslova dechberoucí.
Tuto knihu doporučuji všem, příběhy jsou poměrně krátké, mají spád a čtou se velice rychle, ovšem to svědectví, které dokáží předat na pár stránkách, je ohromné.
Můj první Backman. A rozhodně ne poslední!
Jedná se o příběh devětapadesátiletého muže, který přišel o práci a nyní tak nějak neví, co se svým životem. Ove je typickým morousem - ráno vstává ještě za tmy a chodí na obchůzky po obytné čtvrti, aby zkontroloval, zda se nedějí nějaké výtržnosti; nerad se baví s lidmi, obecně si tak nějak myslí, že jsou všichni nešikovnými hlupáky. Žije sám, jediným jeho hnacím motorem bylo donedávna každodenní chození do práce, o což je však nyní ochuzen. Ove už nemá důvod žít, přišel o vše, co mu v jeho životě dávalo smysl; to se ale změní ve chvíli, kdy se do protějšího domu nastěhuje nová rodina - těhotná Parvaneh s manželem a dvěma malými dětmi.
Více tady prozrazovat nebudu, knihu si přečtěte či poslechněte, abyste se dozvěděli, jaký vztah se vyvine mezi starším morousem a mladou aktivní roztěkanou rodinkou. Za sebe mohu říci, že se mi příběh opravdu moc líbil. Z počátku jsem měla trochu problém si Oveho oblíbit, přece jen - protivný morous asi není nic, co bych ve svém okolí či v knihách vyhledávala. Postupně jsem ale Oveho chování pochopila (i díky retrospektivním kapitolám) a v závěru si ho i velice oblíbila.
Kniha v sobě snoubí humor, nostalgii, smutek a nelehké mezilidské vztahy, vše je v pořádných dávkách přenášeno i na čtenáře. Momenty, kdy se smějete, jsou záhy střídány momenty, kdy máte slzy v očích, aby je nahradily situace, kdy byste Oveho nejraději poslali k šípku.
Bylo to skvělé, určitě si knihu poslechnu nebo přečtu ještě několikrát.
Knihu U severní zdi jste už na sociálních sítích pravděpodobně zaznamenali. A pokud ne a jsem první člověk, u koho knihu vidíte, honem si ji běžte koupit! U mě je zatím v žebříčku nejlepších knih za rok 2023 na prvním místě. Něco tak silného, děsivého, odpudivého a zároveň založeného na skutečných událostech jsem snad ještě nečetla.
Kniha totiž představuje příběhy politických vězeňkyň během komunistického režimu v České republice. Tyto ženy byly vězněny v pankrácké věznici a autorka dost věrně popisuje osudy těchto žen a jejich dětí. Tyto příběhy jsou navíc oblečeny do thrillerového až hororového kabátku - hlavní dějová linka se totiž odehrává v domově pro seniory, ve kterém se s příchodem nové pacientky začínají dít zvláštní věci..
Kniha je mistrně napsaná, autorka popisuje osudy žen a zločiny na nich páchané tak, že ač je vlastně vůbec nechcete číst, čtete je jedním dechem.
Jako většina lidí po dočtení této knihy, i já mám v plánu zajet se podívat na Ďablický hřbitov, kde byly v dobách komunismu pohřbíváni političtí vězni, ženy, muži, děti. U většiny z nich je příčina úmrtí nejasná
Skvělé, bravurní, dechberoucí - 5/5!
Staré odrůdy jsou takovým tím typem knížky, jež není příliš bohatá co do děje a zápletek, o to bohatší je ale atmosférou a pocity, které vyvolá ve čtenářích.
V knize sledujeme střet dvou žen, mladé dívky Sally a farmářky Liss. Každá z nich je jiná, uznávají jiné hodnoty a mají odlišné cíle; o to zajímavější je sledovat jejich soužití a postupné uvědomění si, že pokud se člověk oprostí od hektického městského života, dělají mu radost úplně základní jednoduché věci. Věci, které tu vždy byly a budou, jen je potřeba najít si k nim přes veškeré vymoženosti moderního života cestu.
Sally i Liss utíkají před lidmi, každá však z jiného důvodu. Aniž by si řekly, co se jim stalo, nachází útěchu jedna ve druhé a v práci, kterou je potřeba na farmě vykonávat. Během života na statku si obě neplánovaně přehodnotí svůj dosavadní život a díky sepětí s přírodou najdou skutečné hodnoty, které jejich životům dávají smysl.
Příběh obsahuje krásnou atmosféru venkova, podzimu, přírody a zvířat; myslím si, že nejeden čtenář zatoužil při čtení strávit nějaký čas na statku pěstováním hrušek a chovem zvířat. Nádherná, něžná knížka a ještě nádhernější pocit, který jsem při jejím čtení a po dočtení měla.
Doporučuji všem, kteří hledají hezké, něžné, pomalu plynoucí čtení, které vás zasáhne v těch pravých místech.
V knize se vyvíjí vztah Alice a Richarda od prvního rande až po společné manželství a rodinný život. Alice s Richardem nejsou úplně typickým zamilovaným párem, od začátku tak nějak cítíte, že to úplně neštymuje. A čím déle jsou spolu, čím více se mezi nimi rozvíjí onen manželský stereotyp, tím hlubší se mezi nimi tvoří propast. Zda půjde dlouholetý vztah zachránit či zda se každý vydá jiným směrem, to už si přečtěte sami :)
Od knihy rozhodně nečekejte napětí, složité dějové linky či akce. Příběh představuje sondu do vztahu dvou lidí, jimž se jejich láska rozpadá mezi prsty z důvodu každodenních nedorozumění. Myslím si, že každý z nás zde musí najít jisté asociace se svým životem - ať už z dětství, nebo z prožitých vztahů (a pokud ne, jste asi šťastnými jedinci).
Moc se mi líbila ta zdánlivá jednoduchost a nenáročnost, která po dočtení knihy vyplyne v hloubku celého příběhu.
Malý život. Nezapomenutelná kniha. Mnozí ji řadí mezi to nejlepší, co kdy četli, a já mezi ně nově patřím.
Kniha sleduje příběh čtyř kamarádů žijících v New Yorku od jejich studentských let až do středního věku. Příběh začíná zlehka, říkáte si, že to bude fajn, asi občas smutné, nějaké ty lásky a hledání sebe sama. Ale to ještě zdaleka nevíte, co vás čeká.
Kniha je plná kontrastů - láska/nenávist, souznění/nedůvěra, závislost/odtažitost, bohatství/chudé poměry, radost/bolest, naděje/utrpení; takto bych mohla pokračovat dlouho. Autorka si se čtenářem pohrává, máte pocit, že už to snad ani nemůže být horší, a ono se to vždy pokazí o kus víc. Nádherná sonda do mysli a pocitů, do mezilidských vztahů.
Nečekejte žádný pozitivní závěr či myšlenku, která by vás nějak namotivovala. Snad jen - obklopujme se těmi, kteří nás milují, a važme si toho, co máme.
Nebudu zde zacházet do přílišných detailů, jen chci zdůraznit, že každá nahuštěná strana téhle 600 stránkové bichle za to stála.
Autorce má v tomto roce vyjít v českém překladu nová kniha a já se už nyní moc těším!
A samozřejmě - 5/5!
Babička pozdravuje a omlouvá se je druhou knížkou Backmana, kterou jsem četla (respektive poslouchala jako audio). Tou první byl Muž jménem Ove, který byl fajn, ovšem Babička ho dle mého názoru mnohonásobně předčila.
Hlavními hrdinkami knihy jsou skoro osmiletá Elsa a její skoro sedmdesátiosmiletá babička. Obě spolu mají velice speciální a blízký vztah plný vtipných historek a hlubokého citu. Babička Else vypráví množství příběhů, které jsou zasazeny do pohádkového světa. Tento svět je pro obě únikem ze všední reality, pomáhá vypořádat se s nelehkými situacemi či pochopit chování některých lidí.
Jednoho dne se Else převrátí život vzhůru nohama; dívka je odsouzena čelit nelehké realitě, jedinou jistotou jsou babiččiny příběhy, které v sobě nesou mnohem hlubší poselství, než si Elsa vůbec byla schopna představit…
Více nebudu a ani nemůžu prozrazovat, ostatně i oficiální anotace je taková nicneříkající, nicméně pokud máte chuť na krásný, dojemný, vtipný a zároveň napínavý příběh plný emocí, citů a mezilidských vztahů, vřele vám tuto knihu doporučuji. Jako jeden z mála ve mně tento příběh zůstává i delší dobu po dočtení a asi mohu říci, že se jedná o jednu z nejhezčích knih, jakou jsem kdy četla. Audiokniha v podání Valerie Zawadské mimochodem také nemá chybu.
Pokud vás minula zatím dvoudílná série detektivních příběhu s Josie Quinn, rozhodně neváhejte a sáhněte po ní. První kniha Mizející dívky byla super, pozadu nezůstal ani druhý případ s názvem Dívka beze jména.
Hlavní hrdinkou je náčelnice oddělení dentonské policie. Josie je třicet, je to kariéristka a z drobných náznaků můžeme cítit, že má za sebou nelehkou minulost. Josie je právě uprostřed svatebních příprav, když se dozvídá, že jedna žena čerstvě po porodu byla brutálně zmlácena a v bezvědomí převezena do nemocnice, její novorozené miminko se pohřešuje, a co víc - další pohřešovanou osobou je Luke, Josiin snoubenec. Josie začíná vyšetřovat velmi osobní případ, snaží se zachránit jak ono novorozeně, tak i svého partnera, o kterém však začínají na povrch vyplouvat zarážející informace.
Jako obrovské pozitivum knihy hodnotím krátké kapitoly a styl psaní autorky. Příběh ubíhá opravdu rychle, autorka vás neustále udržuje v pozoru a napětí. Jako méně pozitivní už hodnotím komplikovanost celého příběhu. Připravte se na to, že je zde opravdu hodně postav, které se vám pravděpodobně budou plést. Nicméně dá se to zvládnout. Za mne bych však u napínavé, svižné detektivky preferovala i menší komplikovanost.
Jako celek to každopádně funguje dobře. Sympatická hrdinka, zajímavá zápletka, rychlý spád - není to žádný skvost mezi detektivními příběhy, mohu vám ale garantovat, že se u série s Josie Quinnovou rozhodně dobře zabavíte.
Hlavní hrdinkou je třicetiletá Maddie, která dostává nabídku na letní přivýdělek - obsluha na luxusní jachtě v Chorvatsku. Jelikož je Maddie nezaměstnaná, neváhá a nabídku přijímá. Kontrast mezi obsluhující Maddie, holkou krev a mlíko pocházející z chudších poměrů, a osazenstvem jachty nemůže být větší. Loď si na dva týdny pronajal milionář společně s modelkami a jejich přáteli. Ti si velmi rádi užívají luxusu, drahého oblečení a neokázalých večírků. Maddie si hned při prvním setkání s nimi uvědomí, že je považována za pouhou nevkusnou služebnou s kily navíc, která je potřeba vždy jen v případě úklidu či přípravy jídla, jinak je pro ně neviditelná.
Jelikož se ale jedná o správnou patetickou letní romanťárnu, Maddie nezůstane neviditelnou dlouho a i ona začne prožívat románek s jedním z členů lodního osazenstva.
Ano, je to slaďárna jako blázen, žádnou vysokou literaturu od toho nečekejte, co vám však kniha může nabídnout je naprosto dokonalá atmosféra letní dovolené, Chorvatska, moře, jachty - zkrátka přesně to, co chcete o dovolené u moře číst. Anebo co chcete číst, když jste doma, nikam nejedete, ale chcete se k moři přenést alespoň ve své fantazii ????
Na Zuzanin dech jsem se dlouho těšila (a on se těšil na mě, když na mě koukal déle než rok z knihovny a pozoroval, jak dávám přednost stále novým knihám). Kniha má perfektní recenze a neznám snad nikoho, komu by se nelíbila. A já se přidávám k těmto nadšeným čtenářům.
Na knize mě bavil příběh, vykreslení hlavních hrdinů, neotřelý styl, jakým je kniha napsaná, a celkový spád děje. Co mě už tak moc nebavilo bylo téma druhé světové války. Ne že by ho Katalpa zpracovala špatně, ale myslím si, že je knižní trh zamořen takovým množstvím titulů s válečnou tematikou, že se toto důležité období dějin stává již lehce tuctovým.
Krátce k ději: Zuzana je dcerou bohatého židovského cukrovarníka, celé její dětství je opředeno bohatstvím, luxusem a láskou. Jejími dvěma nejlepšími kamarády jsou Hanuš a Jan, dva synové zaměstnanců továrny, kterou vlastní Zuzanin otec. V knize sledujeme osudy těchto tří postav od útlého dětství po dospělost. Tři přátelé spolu zažívají dětské hry, dospívání, první lásky, příchod Němců a postupné vykořisťování Židů až po válku a její následky. Do okouzlující Zuzany jsou oba chlapci zamilovaní, Zuzana si však vybere pouze jednoho z nich.
Příběh je skvělý; díky tomu, že vývoj postav sledujeme od dětství, na vykreslení jejich psychologie je v knize hodně prostoru a autorka toho využívá. Děj má spád, v knize snad nebylo hluché místo, které by mě nudilo.
Nenechte se odradit neatraktivním názvem knížky, který evokuje patetický románek. Tohle byl jeden z nejhezčích romantických příběhů, jaký jsem za poslední dobu četla. A nejspíš to bude tím, že ta milostná dějová linka je spíše okrajová, mnohem více se tady pomocí retrospektivních deníkových zápisů řeší láska sesterská.
Celý děj se odehrává v Paříži, což je moje srdcovka, hlavní hrdinka je moje věková kategorie, což je sympatické, a trpí panickými záchvaty, což je zajímavé. Když k tomu přičteme, že záchvaty paniky zde nejsou z pouze důvodu ozvláštnění příběhu, ale taky proto, že jsou způsobeny událostmi z minulosti, jimž pomalu přicházíme na kloub, kniha zajisté zaujme nejednu čtenářku (a dost možná i čtenáře).
Nelekejte se anotace, ta ani zdaleka nevystihuje to, co z knihy získáte. I mně ukápla v závěru slza, a to jsem celkem tvrďák :)
Za mě zatím nejlepší kousek z Edice Sedmilásek.
Pokud chcete dobrý, napínavý thriller s až hororovými prvky, povinně si přečtěte Mráz pod kůží! Když jsem si tuhle knížku vybírala, říkala jsem si, že to bude další z těch klasických thrillerů, který nenadchne nezarmoutí, během pár dní jej přečtete a nezanechá ve vás žádnou hlubší emoci. Ale tahle knížka naprosto předčila má očekávání a ať vzpomínám, jak vzpomínám, nemyslím si, že bych někdy něco podobného vůbec četla.
Sledujeme zde partu pěti přátel, kteří se po deseti letech setkávají na horské chatě v Alpách. Všechny je spojuje jejich láska ku snowboardingu a horám, před lety působili jako profesionální závodníci na u-rampě. Přesně před deseti lety však došlo k jistému neštěstí, které dodnes není vyřešeno - jedna z jejich kamarádek a zároveň soupeřek beze slova zmizela těsně před závodem. Její tělo nebylo nikdy nalezeno, z toho důvodu byla nakonec prohlášena za mrtvou. Poté, co celé zbývající partě přijde pozvánka na víkend v horách za účelem zavzpomínání si na staré časy, všichni (ať už s menšími či většími obavami) souhlasí. Ihned po příjezdu si však začnou uvědomovat, že se vůbec nejedná o přátelský víkend na horách, ale o holý boj o přežití. Ocitají se na opuštěné chatě bez personálu, kde jim někdo neznámý připravil “hru”, díky které se začnou otevírat staré rány a na povrch vyplouvají dlouho ukrývaná tajemství.
Tahle knížka mě velice bavila, v podstatě jsem se od ní nedokázala odtrhnout od prvního momentu; když jsem ji v noci četla sama v pokoji, byla jsem doslova vystrašená, napětím je naplněná téměř každá strana, střídání současnosti a minulosti vás neustále udržuje v pozornosti a o překvapivé momenty zde taky není nouze.
Vrány. Nejlepší kniha, kterou jsem letos doposud četla. Po přečtení jsem si musela dát pár dní oraz, abych byla schopna vůbec napsat tuhle recenzi. U knížek běžně nebrečím, ono vlastně i celkově nejsem člověk, který by moc dával najevo své emoce. To ovšem neplatilo po dočtení Vran. Co si budem, slzavé údolí, stálo mě spoustu sil přestat brečet a začít myslet na něco jiného, dokonce mě musel utěšovat i přítel, což je, uznejme, na knížku o 180 stranách hodně silná reakce. Ale kdo ji četl, zřejmě mi bude rozumět.
Velmi smutný příběh, nádherně popsaná nevinnost dětské duše a hlavně naprosto dokonalá symbolika vran prolínající celý příběh od začátku až do konce. Vrány, které pro někoho symbolizují naději, lásku, volnost, svobodu...
Asi o téhle knížce nedokážu nic víc napsat, aniž bych vás okradla o jedinečný dojem z jejího přečtení. Je až neuvěřitelné, jak silný pocit dokáže v člověku vyvolat útlá knížečka na jeden večer. Pokud jste Vrány ještě nečetli, doporučuji všemi deseti. Tohle je knížka, na kterou jen tak nezapomenu a to je přesně ten stav, který chci zažívat po každé dočtené knize!
Poslední dobou mám obrovské štěstí na audioknihy (ano, velkou roli v tom hrajou tipy od @zanicenyknihkupec :)).
Jedním z takových tipů byla i Honzlová. A panebože, to bylo skvělý.
Román se odehrává v Česku v období těžkého komunismu. Hlavní hrdinka Jana Honzlová tráví osamocené léto v Praze. Osamocené proto, že jako jediná členka souboru písní a tanců Sedmikrása nemohla odjet do zahraničí, jelikož není členkou strany a nedostala tak propustku.
Na příběhu mladé dívky je zde zobrazeno, jak moc ovlivňovalo budování socialismu životy lidí. Autorka Zdena Salivarová do románu vnesla autobiografické prvky, knihu rozepsala ještě během života v Praze a dokončila ji po emigraci v Torontu.
Audioknižní verze je skvělá! Přechody mezi kapitolami obohacují úryvky lidových písní podtrhující text. Interpretace Denisy Barešové nemá chybu.
Asi první audiokniha v mém životě, která způsobila, že jsem šla během poslechu po ulici s otevřenou pusou - tak moc jsem byla šokovaná věcmi, které se v knize odehrávaly.
Drsné, surové, bolavé, fascinující.