stesti.s.knihou komentáře u knih

Všude samí lháři je typická Šlapena, jak ji známe i z ostatních knih. Zápletka je poměrně jednoduchá - zmizí devítiletá dívka a rozbíhá se pátrání po tom, co se stalo. Zároveň s tím ale autorka rozjíždí pro ni typickou psychologickou hru s postavami - každý podezřívá každého, všichni mají nějaké tajemství, dlouholetí známí se na sebe najednou začnou dívat jiným pohledem. A právě tohle Shari Lapeně tak jde a máme to v jejích knihách rádi.
Nemohu bohužel soudit, zda je tato novinka lepší nebo horší než ostatní, jelikož jsem nečetla všechnu její tvorbu. Knihu každopádně hodnotím 3,5/5, jelikož se jedná o psychologický thriller, který mě sice neuchvátil tak, že bych ho nemohla odložit, na druhou stranu jsem ale dostala přesně to, co jsem očekávala, tedy malé městečko, sousedy, intriky, tajemství a rozuzlení, které jsem nečekala :)

1 14.05.2024

Když jsem po knížce Neobyčejní sahala, ještě jsem netušila, jakou nádhernost dostanu.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze #spoluprace a já za ní moc děkuji, protože tohle se opravdu povedlo.
Mladá Zoey se stěhuje do záhadné rezidence Chmýříčkov do bytu, který podědila po své matce. Název získala rezidence díky tyrkysovým ptáčkům, kteří žijí na stromech v zahradě a chovají se, jako by věděli mnohem více, než by běžní ptáci měli vědět.
Zoey se cítí osamocená; její otec si po smrti manželky našel novou partnerku s malými dětmi a dívka záhy zjistila, že v jejich novém rodinném seskupení není vítaná. Stěhování do Chmýříčkova tak bere jako příležitost - dozvědět se více o minulosti matky a zároveň se spřátelit se sousedy.
Krátce po nastěhování dojde v rezidenci k úmrtí a Zoey začne pátrat nejen po matčině minulosti, ale rovněž po tom, co se doopravdy stalo. Zároveň se seznamuje s jednotlivými obyvateli rezidence, jejich životními příběhy a tajemstvími.
Kniha je plná lásky, pokory, vzpomínek na milované osoby, přátelství. Magický realismus je v knize všudypřítomný a dodává příběhu snový nádech.
Mně se to líbilo moc! Při čtení některých frází a myšlenek mě až mrazilo, jak hezké a přesné to bylo. Tato kniha je opravdu neobyčejná

1 27.03.2024

Hlavní hrdinka Nora má za sebou poměrně dramatické dětství; její otec byl sériový vrah, který své oběti vraždil ve sklepě jejich rodinného domu. Překonání traumatu trvalo Noře dlouho, nakonec se z ní však stala úspěšná chirurgyně, která si děsivou minulost nepřipouští k tělu. To se jí daří do chvíle, kdy je nalezena oběť, zavražděna stejným způsobem, jakým oběti vraždil její otec. A co víc, tato oběť je bývalá Nořina pacientka. Pozornost detektivů se okamžitě zaměřuje na Noru, jelikož její otec sedí bezpečně ve vězení a nemůže tak být strůjcem zločinu. Nora navíc začne doma ve sklepě nacházet zvláštní úkazy, které znamenají, že se v jejím domě pravděpodobně pohybuje někdo další

Zápletka super, ALE.. :D Pro mě se jedná přesně o ten typ thrilleru, který zhltnete jako jednohubku, zároveň si ale druhý den po dočtení nepamatujete, o čem to bylo.
Hodnotím tedy 3,5/5, jako oddechovka rozhodně fajn, zároveň ale thriller nikterak nevyčnívá z řad současných thrillerů.

1 27.03.2024

Závěrečný díl mojí oblíbené YA série! Nebudu se tu o něm moc vypisovat, protože bych spoilerovala, ale můžu připomenout, o čem série vlastně je, pokud jste ji doposud nezaznamenali :)
Hlavní hrdinka Pipa žije v malém městečku, ve kterém dojde k hrůzné vraždě náctileté dívky. Policie vraždu přišije prvnímu podezřelému, který je na ráně, ačkoli některé souvislosti tak úplně nesedí. Pipa v rámci školního projektu začne natáčet podcast, ve kterém se snaží očistit jméno údajného vraha, což v podstatě odstartuje Pipinu kariéru detektivky ve všech navazujících dílech :D
Tento poslední díl úzce navazuje na díly předešlé, je tedy potřeba mít jména a události v čerstvé paměti (já je neměla a dělalo mi to celkem problém).
Nicméně celá série je fajn, nejsem cílovka young adult knížek, ale sérii Návod na vraždu pro hodné holky mohu doporučit všem :)

1 09.02.2024

Závěj. Knížka, jejíž stránky vám ubíhají pod prsty, vy se snažíte hledat souvislost mezi třemi zdánlivě nesouvisejícími příběhy a do toho čtete o mnoha nechutnostech, které si pro vás autorka nachystala. Ne nadarmo jsem si knihu označila jako nechutnou oddechovku :D
Závěj si určitě přečtěte v zimě. Odehrává se totiž v zasněžené, zmrzlé krajině; příběh je navíc takové postapo - svět, ve kterém se rozšířil neznámý virus, který postupně zabijí lidi.
Je to částečně hororové, zároveň ale dost nereálné. Já knihu hodnotím 3,5/5 - vadilo mi, jak tam dle mého názoru byly některé scény nacpány vyloženě na sílu, taky mi vadily všechny ty nechutnosti, jejichž množství bylo zbytečné. Četlo se to dobře, protože knížka nevyžaduje moc pozornosti; thriller na zimní období fajn, ale že bych z nějak byla nějak extra nadšená, to říct nemohu.

1 10.01.2024

Jelikož si na @audiolibrix platím členství, každý měsíc se mi připisuje kredit, za který si můžu pořídit novou audioknihu. A občas se mi tam těch kreditů nasbírá více a já sáhnu po náhodné neověřené knize.
Stejně tomu bylo v tomto případě. S autorkou jsem doposud neměla zkušenost, celkem mě zaujala anotace knihy, tak jsem ji koupila a až poté začala pátrat, co vlastně autorka píše a jak to čtenáři hodnotí. A byla jsem překvapena! Jedná se tedy spíše o čtení pro ženy, ale autorka je v posledních letech poměrně plodná a evidentně i oblíbená (na Databázi mají všechny její knihy nad 80%).
Zjistila jsem také, že Kniha víš, že nemusíš? je volným pokračováním prvního dílu s názvem Nemusíš! Tu jsem tedy nečetla, ale ničemu to nevadilo.
V knize Víš, že nemusíš? se prolínají osudy dvou hlavních postav, Marie a Katky. Každá z nich je v jiné životní situaci, v podstatě řeší nástrahy každodenního života a to, jak se s nimi vyrovnat. Marie - svobodná, těhotná žena, na níž se upne bývalý přítel z minulosti. Katka - fotografka, rozvedená, s dospělým synem, který celé dny sedí doma a hraje hry. Řekla bych, že se jedná o takové prototypy ženských hrdinek a situací, které řeší. Ale ve finále mi to asi nevadilo. Kniha je fajn díky pozitivnímu vyznění, které obsahuje.
V porovnání s jinými českými autorkami realisticky popisujícími každodenní život rodin/žen/mužů (napadá mě hlavně Petra Soukupová) mě tato kniha až tak moc nenadchla, budu tedy jedna z mála, která nebude hodnotit tak vysoko. Nicméně poslech to byl fajn, oddechový, s přesahem a objev autorky mě překvapil :)
3,5/5

1 22.12.2023

Mojenka je jedna z těch knížek, jejíž hlavní postavou je dětský hrdina stíhaný nelehkým osudem. Připadá mi, že za poslední roky se s takovými knihami celkem roztrhl pytel (namátkově můžu jmenovat Vrány, Soběstačného, Les v domě, Símku apod.). A vlastně proč ne, téma je to aktuální, malých dětí žijících v těžkých životních situacích je spoustu a je potřeba na to upozorňovat.
Čtenářsky mě tyto knihy už moc nepřekvapují, avšak musím uznat, že Mojenka byla trochu jiná. Možná to bylo tím, že jsem knihu poslouchala v audioverzi s krásnou interpretací Terezy Dočkalové. Ale hlavně spíš tím, jak je v knize nádherně propojena příroda s lidským životem. Jak je k přírodě i k nemoci přístupováno s respektem. Navíc je zde dokonale vykreslena nevinnost dětské duše.
Mojenka je, ač s těžkým tématem, pohlazením na duši.
4,5/5.

1 15.12.2023

Příběh o tom, jak snadné je propadnout depresi a úzkostem. O tom, co se může stát, když ztratíte kořeny. O tom, jaké to je, ocitnout se v psychiatrické léčebně. O lidech, kteří za zamřížovanými okny sledují “blázinec tam venku. A taky o vlivu medikamentů na tělo a mysl.
Tohle bylo zajímavé počtení, ovšem připravte se na nelehké téma a úzkost, kterou budete v průběhu čtení pociťovat.
3,5/5. Do vyššího hodnocení bych potřebovala, aby šla kniha více do hloubky; chyběl mi větší vhled do myšlenek a emocí hlavní postavy a také do procesu léčení. V některých momentech mi připadalo, že se až moc skáče v čase, aniž by čtenář chápal, co se stalo. To ovšem nic nemění na celkovém vyznění knihy, které vás donutí zamyslet se nad sebou samými.

1 15.12.2023

Vše temné a nebezpečné je fajn thriller, u kterého se rozhodně nebudete nudit.
Začátek má možná trochu pomalejší rozjezd - seznamujeme se s Isabelle, jíž bylo přesně před rokem uneseno dítě. Zajímavý je na tom fakt, že dům, ve kterém rodina spala, byl uzamčen zevnitř a nenašly se žádné důkazy nasvědčující únosu. Případ je tedy u ledu, policie je v koncích a proto se Isabelle snaží po celou dobu brát iniciativu do vlastních rukou. Účastní se různých rozhovorů a true crime festivalů; když se objeví příležitost o únosu dítěte povyprávět v podcastu, Isabelle souhlasí. A právě tato událost dá věci do pohybu; moderátor podcastu je o případu informován víc, než by Isabelle bylo příjemné, do toho se sama musí potýkat s insomnií a děsivými zážitky z dětství, které ji donutí přemýšlet o tom, zda za zmizení syna nenese odpovědnost sama.
Autorka si se čtenáři po celou dobu hraje a směřuje jejich pozornost na různé osoby, nic ale ve finále není tak, jak to vypadá. Oceňuji také přesah týkající se poporodní psychózy, který kniha a má (a víc už nebudu prozrazovat).
4/5 a za mne doporučení :)

1 15.12.2023

Mělčina mě velmi zaujala anotací, ačkoli hodnocení nebyla až tak závratná.
Hlavní hrdinka Emma, máma dvou dětí a žena úspěšného manžela, má na první pohled vše - krásnou rodinu, bohatého muže, život plný pozlátka a štěstí. Jednoho dne však nastane zlom - její dcera Kiki na svém YouTube kanále zveřejní video, které shodou okolností zachycuje vraždu sousedky. A co je nejhorší - vrah vypadá jako Emmin manžel. V tu ránu se poklidný rodinný život mění v úprk, zároveň se postupně odkrývají střípky z manželova života, o kterých Emma neměla tušení. Rodina nastupuje na jachtu a pluje na soukromý ostrov ve snaze vyhnout se lidem, kteří po nich pátrají, Emma se snaží chránit děti před manželem, který vůbec není tím, kým si myslela.
Zápletka zajímavá, ale zpracování nic moc.. Chybělo mi podrobnější vysvětlení toho, co se vlastně stalo, čím se Emmin manžel zabýval, vyvrcholení až moc nereálné a romantická linka v průběhu to nezachránila už vůbec :D Cením naopak dějovou linku, kdy rodina pluje na jachtě a jsou společně zavření na malém prostoru s člověkem, jehož chování se mění z minuty na minutu, to bylo slušné drámo :)

1 20.11.2023

Tahle Odeonka je sice útlá co do počtu stran, zato dost silná obsahem.
Autorka retrospektivně vzpomíná a analyzuje moment, kdy při tragické nehodě přišla o svého manžela. Kniha je plná výčitek a není to lehké čtení. V každé kapitole autorka analyzuje jednotlivé situace předcházející nehodě a také to, že kdyby se sebemenší detail odehrál jinak, k nehodě by vůbec nemuselo dojít.
Je to velmi bolestivé čtení plné bezmoci, bohužel je to však realita odehrávající se lidem v mysli při takto zlomových momentech.
Hodnotím 4/5, kniha stojí za přečtení, jen se připravte na instantní depku

1 20.11.2023

Na Sběratelku příběhů jsem na instagramu četla dost chvály. Knížka má zajímavý nápad, rozhodně to není špatné čtení, ale do mých top knih tohoto roku se bohužel nezařadí.
Janicin život i práce jsou poněkud monotónní. Její manželství stojí za starou bačkoru a na práci uklízečky se spousta lidí divá skrze prsty. Janice si svůj život ale umí zpříjemnit - sbírá totiž příběhy lidí. Ať už svých klientů při úklidu, nebo různých náhodných útržků rozhovorů, které zaslechne. Jednoho dne však její osud zkříží paní B. Je to stará a protivná důchodkyně, která téměř přiměje Janice dát výpověď. To se ale změní ve chvíli, kdy se paní B. začne vyptávat na příběh Janicin. Postupně se tak dozvídáme, co skutečně stojí za její mlčenlivostí a nostalgií, proč žije v manželství, které ji nenaplňuje a hlavně - proč sbírá příběhy ostatních a snaží se zakrýt ten svůj.
Téma knihy je skvělé, avšak zpracování mě až tak nenadchlo. Příběh je milý, příjemný, oddechový, ale nic, co bych si potřebovala přečíst znovu. Nejvíc mě bavily pasáže se psem - kdo četl, ví :D
Knihu hodnotím 3/5 - jako oddechovka fajn, ale kniha ve mně nic moc nezanechala.

1 24.09.2023

Musím říct, že k prvnímu dílu jsem měla značné výhrady (ostatně recenzi si můžete dohledat u mě na profilu). Moc jsem byla zvědavá, jak se autorka popasuje s díly dalšími - slyšela jsem, že je to knihu od knihy lepší. A s radostí to mohu potvrdit. První díl měl spoustu much, které však ve druhém díle byly pozabíjeny, nebo alespoň odehnány (kolik metafor je hodně metafor?:D).
Mám už dočtený i díl třetí, k němu vydám recenzi za pár dní, ale tento díl mě bavil dvojnásobně více než ten první.
Knihu hodnotím 3,5/5 - pořád jsou tam věci, které mi úplně nesedly, trend je ale rostoucí a to je důležité :)

1 05.09.2023

Děj knížky Modré tóny se odehrává v Dánsku v blízké budoucnosti. Dánská farmaceutická společnost právě testuje lék na protrahované (rozumějte dlouhodobé, paralyzující) truchlení. Jedním z členů výzkumné skupiny je i univerzitní profesor Thorsten, který analyzuje dopady a vedlejší účinky nového léku před uvedením na trh. Záhy však zjišťuje, že lék má dost závažné vedlejší účinky, které se začaly projevovat již při úvodním testování, někdo tedy pravděpodobně cíleně upravuje výsledky tak, aby uvedení léku na trh nic nezabránilo. Thorstenovi s odhalováním pravdy pomáhají dvě jeho studentky, které píší diplomovou práci týkající se diagnózy protrahovaného truchlení a k tématu mají velmi blízko.
Proč někdo cíleně upravuje výsledky testů? Jaký dopad na pacienty mají vedlejší účinky léku? Proč je v nejvyšším zájmu Elizabeth, vynálezkyně léku, aby byl lék distribuován co nejdřív na světové trhy?
Tohle mě bavilo moc! Univerzitní a vědecké prostředí, akademické a odborné popisy, zároveň ale upravené tak, aby byly čtenářsky záživné a srozumitelné. Moc mě bavily postavy, moc mě bavil kontrast obou studentek (jedna navíc s OCD poruchou), moc mě bavily pohledy jednotlivých postav na celou situaci.
Kniha je navíc poměrně krátká a úderná, neobsahuje žádné složité popisy; pár věcí si musíte domyslet (částečně včetně závěru), ale já mám ráda, když autor čtenáři nepřipraví vše na stříbrném podnose.
S ohledem na množství přečtených knih je těžké mě překvapit - ale Modrým tónům se to povedlo!

1 10.07.2023

Kniha Černý dort mě zaujala hned z několika důvodů:
1. Anotace - sourozenci Byron a Benny se snaží vyrovnat se smrtí matky a zároveň podivným dědictvím, které po ní zbylo: černým dortem a hlasovou zprávou, která naprosto mění vše, co o svém původu sourozenci věděli. Začínají rozplétat dávná rodinná tajemství, odhalují křivdy, které si po dlouhou dobu nesou ve svém nitru a snaží se na čerstvě zbořených základech jejich životů postavit nové, snad ještě pevnější.
2. Recenze čtenářů - pokaždé, když si vybírám knihu, koukám i na zahraniční ohlasy. Černý dort má v tuto chvíli na Goodreads 4,12 hvězdiček od více než 122 tisíc čtenářů, tušila jsem proto, že mohu očekávat kvalitu.
3. Knihu doporučuje Barack Obama :)

Sečteno podtrženo, dle bodů výše zmíněných jsem tak nějak tušila, že knížka bude stát za to, a nemýlila jsem se.
Ač je v knize velké množství postav a perspektiva vyprávění se často mění, po čase jsem se v knize zorientovala. Vyprávění plynulo snadno, přestože témata, o kterých pojednávalo, vůbec snadná nebyla.
Kniha se dotýká rasových otázek, rodinných vztahů, násilí, postavení žen ve společnosti, síly přátelství.
Knihu hodnotím 4,5/5 a rozhodně všem doporučuji!

1 20.06.2023

New York, devadesátky, epidemie AIDS a dva mladí kluci hledající své místo mezi tím vším.
Moc se mi to líbilo. Kniha vás dokonale přenese do tehdejší atmosféry, máte pocit, že jste součástí komunity, kterou v příběhu sledujeme. Moc mile mě překvapilo, že tou stěžejní dějovou linkou není vztah dvou kluků, ale opravdové problémy tehdejší generace týkající se viru HIV, boje proti němu a zároveň postavení gayů v tehdejší společnosti. V každé kapitole najdete nenásilně uvedené zmínky o devadesátkových písničkách - já si je v průběhu čtení poctivě pouštěla a bylo to skvělý, nádherně to dokreslí atmosféru.
Co dodat, tuhle knížku vám rozhodně doporučuju, i pokud zrovna nejste čtenářem young adult.

1 11.06.2023

Další přečtená kniha z edice beletrizovaných životopisů, tentokráte o Egonu Schielem. Všeobecně vám tuto edici mohu doporučit, každá kniha je zážitek, jsou napsány velmi čtivě a poutavě, zároveň se ale dozvíte informace o životech významných osobností světové historie. Spojíte tak příjemné s užitečným :)
Kniha Čtyři múzy pojednává o čtyřech ženách, jež se staly inspirací pro známého rakouského malíře. Dozvíte se o původu nejznámějších Schieleho obrazů i o osudech nejvýznamnějších žen jeho života.
Knihu jsem přečetla na dva zátahy, přestože je to celkem bichlička.
A jedna zajímavost na závěr - některá díla Egona Schieleho máme vystavená v Praze v Národní galerii :)

1 11.06.2023

Tahle knížka právě získala Magnesii Literu za prózu a já mohu hrdě prohlásit, že jsem ji už četla :))
Jedná se o sbírku povídek, které se zabývají vztahy. Vztahy mezi lidmi, partnery, rodinou, vztahy mezi vlastními emocemi a psychikou. Povídky jsou náročné na čtení, rozhodně se nejedná o lehké čtivo - ať už samotnými lehce depresivními tématy či kompozicí povídek, které nehýří dějem, spíše se zaměřují na myšlenkové pochody postav. Já ale mohu říci, že mě to bavilo. Není to oddechovka, při čtení budete přemýšlet a analyzovat - to, co dělají hlavní postavy, budete porovnávat s tím, co znáte z vlastního života. A já mám tyhle knihy vyvolávající hloubavé myšlenky ráda :)
4/5 (chci si knihu přečíst ještě jednou, lépe nasát tu atmosféru; četla jsem ji na dovolené a tohle přece jen není úplně dovolenková četba - pak se možná moje hodnocení ještě o kousek zvedne).

1 20.04.2023

Kdo knihy Caplinové znáte, stoprocentně víte, co máte očekávat. Schéma je stále stejné - ženská hrdinka, která se obvykle rozejde po dlouhém a nešťastném vztahu, odjede někam do zahraničí nebo do jiného města, tam začne pracovat a shodou okolností najde i novou lásku (většinou někoho, kdo jí během prvního setkání rozčiluje). Autorka se i v nové knize drží této konstrukce, ale pořád to funguje, pořád se na její knížky těším a jsou to fajn oddechovky. Musím ale říct, že Hrad ve Skotsku mi připadal trochu slabší - dala jsem mu 3/5. Stále u mě vede Čajovna v Tokiu.
Nicméně pokud budete mít náladu na fajn oddechovku s kapkou cestování a velkou dávkou romantiky, rozhodně neprohloupíte, když sáhnete po jakékoli knize Julie Caplin

1 20.01.2023

Ostrov ztracených vzpomínek je kniha, jejíž anotace zní skvěle - obyvatelům záhadného ostrova čas od času zmizí nějaká věc z každodenního života a to způsobí, že na ni obyvatelé zapomenou. Na příklad růže - jednoho dne se ostrované probudí s podivným pocitem a když vyjdou ven ze svých bydlišť, vidí, že řeka je plná okvětních plátků růží. Ty postupně mizí a pokud má náhodou někdo růže doma, musí se jich zbavit. Následně většina obyvatel na danou věc úplně zapomene - téměř neví, že někdy existovala, nemohou si vybavit název oné věci a tím, že už ji ve svém životě nevídají, naučí se fungovat bez ní. Je zde však hrstka lidí, kteří nezapomínají. Ti se musí ukrývat před tajnou policií, která po těchto zvláštních případech pátrá a odváží je neznámo kam.
Ano, přesně tenhle popis mě nadchnul; mám moc ráda utopické romány a tahle zápletka zněla velice slibně. Kniha je navíc dílem japonské spisovatelky a pokud mě sledujete už delší dobu, možná víte, že japonskou či korejskou literaturu mám ve velké oblibě.
No, kniha mě bohužel trošku zklamala. Příběh si po celou dobu drží nádech tajemna, jelikož netušíme, co se vlastně děje, proč lidé zapomínají, věci mizí a ti, co si pamatují, musí utíkat. Čekala jsem nějaké šokující rozuzlení, to ale bohužel nepřišlo. Příběh popisuje zvláštní věci, místy jsem i přemýšlela, zda mi neunikla nějaká zásadní informace na začátku knihy, díky čemuž nechápu zbytek. Ale ne, nic mi neuniklo, ono to je prostě na čtenáři, jak příběh pochopí a jakou paralelu v něm spatří.
Jednoznačně bych vyzdvihla prvky magického realismu, který v knihách miluju, a zároveň lehkost a poetičnost, s jakou je kniha napsána. Zbytek trochu pokulhával, avšak musím uznat, že je kniha díky svému tématu velmi dobře zapamatovatelná.
Hodnotím proto 3/5.

1 20.01.2023