stesti.s.knihou
komentáře u knih
Ukradený příběh
Elizabeth Coleman
Pokud máte rádi Bridget Jones a jí podobné romantické komedie, pak vás bude tato knížka pravděpodobně bavit.
Vypráví o Vanesse, rozvedené matce dvou děti, která pracuje jako zubní asistentka. Jejím velkým snem je napsat román, což se jí po několikaletém úsilí podaří, záhy však přijde odmítavá odpověď z nakladatelství. Vanessa si z toho nedělá těžkou hlavu, přece jen, jedná se o prvotinu, která ve většině případů nikdy neláme rekordy v počtu prodaných výtisků, a hlavně má stále naději, že román může zkusit poslat i do jiného nakladatelství, kde jí třeba neodmítnou. O to větší šok však zažívá, když její oblíbená autorka románů vydává o pár týdnů později novou knihu, která je, světe div se, téměř totožná s Vanessiným příběhem. Vanesse je v tu chvíli jasné, že její dílo nebylo odmítnuto z důvodu neatraktivnosti, ba naopak, atraktivní bylo příliš, ale pro jinou, již známou autorku.
Vanessa se začne soudit, jejím právním zástupcem je rozvedený tatínek, kterému se Vanessa moc líbí (of course - přece jen je to romantický příběh :D), na pomoc jim přichází ještě slavný obhájce Marcus, bývalý manžel oné autorky, která “ukradla” příběh, jelikož svého muže krátce před touto kauzou opustila kvůli jinému vztahu, a Marcus tak využívá příležitosti pro pomstu. No a do Marcuse se zase bláznivě zamiluje Vanessa. Vzniká tak milostný trojúhelník, uprostřed nějž stojí chaotická Vanessa, která se snaží všem dokázat, že si celou kauzu nevymyslela a román je opravdu jejím dílem.
Zápletka je taková nijaká, já vím, také jsem od knihy neměla žádná větší očekávání, mile mě ale překvapila. Je to nenáročná vtipná oddechovka, která aspiruje na filmové zpracování :)
Lalečka
Amira Keidar
Kniha s názvem Lalečka pojednává o židovské dívce Ráchel (přezdívané Lalečka), která od narození zakoušela těžký osud polských židovských obyvatel v období 2. světové války. Ráchelina matka, ve snaze zachránit svou malou dcerku, ji jako malé miminko propašovala z ghetta ke své nejlepší kamarádce. Postarala se tak Lalečce o budoucnost, kterou by dívka bez odvahy své matky zřejmě vůbec neměla.
I přesto se ale Ráchel potýkala s nelehkými situacemi židovského děvčátka - její “teta” ji vydávala za křesťanskou dívku, opatřila jí nové doklady a snažila se dívku během trvající války střežit a chránit. Po válce měla být Ráchel poslána do Izraele za strýcem, jediným žijícím příbuzným. Zde teprve Ráchel začíná pořádně vnímat, co se kolem ní a s ní vlastně děje, všemu ale chybí pochopení souvislostí, kterého ještě malá dívka není schopna. Sledujeme její smutek a strádání během neustálých přesunů mezi sirotčinci a během čekání na cestu do Izraele, její touhu najít místo, kde se bude konečně cítit chtěná a milovaná.
Knihu hodnotím 3 hvězdičkami. Oceňuji, že se jedná o skutečný příběh, ne jen o další román napsaný někým, kdo se chce svézt na “popularitě” tématu. Bohužel, i tak je na mě knih s tematikou války nějak moc. Kniha přináší pohled na osudy malé židovské holčičky, součástí je samozřejmě popis života v ghettu, hrůzy prováděné na židovském obyvatelstvu... Ale pořád je to něco, co jsme zřejmě už všichni četli v dalších minimálně deseti titulech.
Nicméně pokud jste milovníkem tohoto tématu, nebo vás ku příkladu minuly knihy s touto tematikou, Lalečku doporučuji, minimálně pro dokreslení celé situace zase z trochu jiného pohledu. Mně však bohužel nepřinesla nic moc nového
Poslední vlak do Londýna
Meg Waite Clayton
Knih o 2. světové válce vychází mnoho. Ač jsem v dobách svých studií tuto literaturu hltala, přece jen tehdy bylo takových knížek jako šafránu (a když už se nějaká objevila, byl to povětšinou skvost - jakožto Chlapec v pruhovaném pyžamu, Zlodějka knih, Ostrov v ptačí ulici nebo ku příkladu komiks Maus). Dnes je válečná tematika dosti oblíbená, což samozřejmě generuje množství příběhů právě z tohoto období (a já už je přestala monitorovat).
Před nedávnem se mi ale do rukou dostala kniha Poslední vlak do Londýna. Pokud jste čtenáři těch současných populárních válečných titulů, zřejmě se vám tento příběh líbit nebude. Pokud si však chcete přečíst něco z válečného období a zároveň dostat “něco navíc”, tahle kniha vám to dodá.
Nečekejte popisy koncentráků, holení hlav, plynových sprch, románků mezi židovkou a nacistickým vojákem... Hlavní hrdinkou je Tante Truus, žena, která se před vypuknutím druhé světové války zasloužila o záchranu několika tisíců židovských dětí jejich převozem do bezpečných zemí. Příběh je naplněn emocemi - strachem, láskou, odvahou a odhodlaností, které se na vás střídavě budou přelévat. Truus byla reálnou postavou, o které zřejmě málokdo z nás ví. A ač sama nikdy děti mít nemohla (a možná i díky tomu), zasvětila svůj život záchraně dětí cizích, jejichž osud by, bez jejího zásahu, zdaleka nebyl tak růžový (a možná by ani žádný nebyl). Je velmi dojemné číst o tom, jak se matky dobrovolně vzdávaly svých malých dětí a posílaly je do zahraničí s vědomím, že už je nikdy neuvidí, jen proto, aby je zachránily před nacisty.
Krásný příběh, o to krásnější, že je založen na reálných událostech a reálných postavách.
Cizinka v Paříži
Joanna Rees
Až po začtení se do příběhu jsem si uvědomila, že mi k pochopení všeho jaksi chybí první díl knihy, Dívka na útěku. Nevadí, Paříž byla silnější a proto jsem tuto pětisetstránkovou bichličku přečetla i bez znalosti prvního dílu.
Pakliže jste také milovníky Paříže, jistě budete potěšeni. V nejromantičtějším městě na světě se ocitáme ve 20. letech spolu s hlavní hrdinkou Vitou, která působí jako švadlena ve známém večerním klubu Les Folies. Vita má za sebou špatné zážitky se svým bratrem, pokud jste však nečetli první díl, nezjistíte úplně přesně, o co šlo, pouze víte, že se před ním ukrývá. V knize sledujeme rozvoj Vitiny kariéry a osobního života a také to, jak jí pomalu ale jistě začíná dohánět minulost. Více prozrazovat nebudu, abych nezmínila nějaký spoiler.
A teď můj názor. I přes absenci předchozího dílu se mi Cizinka v Paříži líbila. Když pominu atmosféru Paříže, zaujalo mě také prostředí módního průmyslu a snahu Vity prosadit se v oblasti dámského spodního prádla, které v té době bylo v počátcích. Děj byl napínavý, postupná gradace nutí čtenáře číst dál a dál a v závěru knihy jsem se až divila, do jakých patálií se Vita ještě může dostat. Příběh mě dokonce zaujal natolik, že mám v plánu pořídit si první díl a doplnit si chybějící místa. A už teď se těším na pokračování, které jistě bude následovat :)
Příliš vysoká očekávání
Karolina Hošek
Pokud jste se v devadesátkách narodili nebo v nich vyrůstali, pravděpodobně se vám tahle knížka bude líbit stejně jako mně. Začíná rokem 89, kdy během listopadové revoluce přichází na svět hlavní hrdinka. Postupně sledujeme její dětství a mládí formou krátkých deníkových zápisků a vězte, že vám kniha zajisté vyvolá spoustu vzpomínek na vaše vlastní vyrůstání :)
Paní autorka vychází z vlastních zážitků (na příklad život v zahradním domku a množství mladších sester), kniha je ale samozřejmě fikcí.
Myslím, že tento počin může být vhodný i pro nepravidelné čtenáře díky jednoduchému, lehkému a vtipnému stylu, jakým je kniha napsána.
Na saních
Kateřina Pojkarová
Krása místo popela - Na saních je druhým dílem série. Já osobně jsem četla pouze tento druhý díl, ale vůbec ničemu to nevadilo, jednalo se o samostatný příběh, který jen pár zmínkami navazoval na předchozí díl.
Musím přiznat, že nejsem prvoplánovým čtenářem fantasy a většinou jsem k těmto knihám dost skeptická. Tahle útlá knížečka mne ale velmi mile překvapila!
Děj se odehrává v zasněžených horách, hlavní hrdinku Chriss si prostě musíte zamilovat, stejně tak Toryho, který jezdí se psím spřežením. Velmi sympatické je mi i to, že se nejedná o fantasy plné čarodějů, víl, vlkodlaků a příšer, ba naopak, postavy jsou zcela “reálné” a vy máte pocit, že čtete příběh, který se klidně mohl stát.
Příběh je takovým pohlazením na duši, což je obzvláště v těchto časech velmi potřebné. Ale nebojte, v knize se najde i napětí a nějaká ta vražda, romantická linka taky nechybí - prostě má to vše a dokonce i víc, než jsem od toho čekala.
Pohlednice z Itálie
Alex Brown
Kniha Pohlednice z Itálie je takovou laskonkou mezi knihami - stejně sladkou, stejně lehkou. Ano, jedná se o hodně slaďoučký román, ale ono to už tak nějak jde cítit z názvu, z obálky i z anotace :)
Hlavní hrdinka Grace pracuje v takovém tom typu skladů, které známe z reality show - když někdo nezaplatí nájem, majetek ze skladu propadá skladovací společnosti, která s ním může naložit, jak uzná za vhodné. A přesně to se jednoho dne stane - Grace otevírá jeden z nezaplacených skladovacích prostorů, ale k jejímu překvapení zde nachází doslova poklad. Prostor je aranžován do podoby obývacího pokoje, společně s luxusním vybavením, drahými obrazy a šperkovnicí plnou diamantových šperků. Grace, která si v osobním životě (samozřejmě) prožívá peklo (podvedl jí snoubenec, její stará nemohoucí matka jí využívá od rána do rána), je naprosto uchvácena deníkem, který zde najde, ztotožňuje se s osudem majitelky skladu a vydává se hledat potomky paní, jež ve svém skladu zanechala nemalé jmění. A, světě div se, v pátrání jí pomáhá velmi krásný, inteligentní, bohatý a hodný muž - však já vás na začátku upozorňovala, že je to laskonka :)
Ale jako na to, že je to červená knihovna, to bylo docela dobrý. Obrovské klišé typu chudinky utlačované podváděné hrdinky, která najde muže, který v reálném životě snad ani neexistuje, je doplněno zajímavými pasážemi odkrývajícími život svobodné matky v období druhé světové války. Co musím dále ocenit jsou krásné popisy Benátek a dalších italských městeček, které vás, obzvlášť v tomto deštivém období, jistě potěší.
Pokud máte rádi slaďárny, určitě se vám kniha bude líbit. Pokud máte spíše rádi jiný žánr knih, bude vám kniha zřejmě připadat stejně úsměvná jako mně, ale spíše v tom dobrém slova smyslu :)
Já už budu hodná
Clara Weiss
Thriller Já už budu hodná rozhodně patří mezi ty, které si musíte přečíst. Do posledního momentu netušíte, kde se ukrývá pravda (já teda měla podezření, ale pořád jsem si říkala, že tam musí být ještě nějaký háček).
Sledujeme zde příběh Judi, která se přistěhuje do podnájmu k mladé herečce. Judi studuje na vysoké škole, vydělává si porůznu brigádami, penězi neoplývá a spolubydlení je tedy jasná volba. Obzvlášť pokud má za spolubydlící sympatickou Grétu, jež svůj život zasvěcuje herectví a ve volném čase také úklidu. Idylu však záhy začnou narušovat neobjasněné vraždy, ke kterým v domě dochází. Krom nich se také začíná objevovat záhadná postava Charlotty, jež je už několik měsíců pohřešovaná, aleJudi v bytě mladé herečky nachází důkazy o tom, že zde působila. Je do vražd zapletená herečka, která na první pohled působí přátelsky, brzy však vidíme její nenávist vůči nové spolubydlící? Nebo za všechno muže záhadná Charlotta, která se již nějakou dobu pohřešuje? Či kdokoli z jiných nájemníků domu?
Všichni víme, že thrillerů vychází nepřeberné množství, tohle je však jeden ze skrytých pokladů. Pokud chcete do poslední chvíle tajit dech a přemýšlet nad tím, jak to vlastně celé je, sáhněte po této knize.
Víš, kdo se dívá?
Catherine Ryan Howard
Mladá bloggerka a instagrammerka Natalie je zavražděna v rekreační chatě, kam se vydává prozkoumat nevěru svého manžela. Její smrt je zachycena na kameře, která je umístěna v ložnici chaty, aniž by o ní rekreanti věděli. O Nataliině smrti však nikdo netuší a její manžel i četní sledující si myslí, že si dala na pár dní pouze oddech od sociálních sítí a od lidí. Když však mladá žena nekomunikuje déle než týden, manželovi začne blikat varovná kontrolka a zmizení své ženy nahlásí na policii. Začíná se odehrávat kolotoč pátrání po slavné Natalii. Kdo mohl mít důvod ji zabít? Někdo z jejích závistivých followerů? Její manžel, kterého Natalie podezírala z nevěry? Nebo majitel chat, který měl v každé ložnici nainstalovanou kameru, aniž by o ní hosté věděli?
Jo, mně se tenhle thriller líbil. Zejména prolínání časových os jednotlivých aktérů příběhu. Celá kniha začíná scénou, kdy je Natalie zavražděna a majitel chaty tento čin sleduje na videu. Postupně začínáme sledovat, co Natalie vedlo k návštěvě chat a jaké byly její poslední dny před smrtí, to se prolíná se samotným pátráním po Natalie a samozřejmě, jako v každém správném thrilleru :D, ani zde nechybí reportérka, která o tom všem píše článek.
Kniha vás svou dynamičností nenechá usnout na vavřínech, krátké kapitoly a neustálé střídání postav a časových os ve vás zaručeně udrží pozornost.
Je fakt, že mě poměrně brzy napadlo, kdo by mohl být pachatel (a že to ve většině thrillerů většinou neuhodnu), ale myslím, že to ničemu nevadilo. Překvapivě zde nefigurovalo ani žádné za vlasy přitažené rozuzlení, jak tomu ve spoustě thrillerů bývá.
Muž, který si hrál s panenkami
Magnus Jonsson
Ve zkratce k ději: vrah zabíjí mladé dívky a po smrti je aranžuje jako porcelánové panenky. Do vyšetřování vražd je povolána mladá IT expertka, která má ale sama divokou minulost v antifašistické straně. A co by to bylo za detektivku, kdyby nedořešené záležitosti z minulosti nezasáhly do vyšetřování současných vražd :)
A víte co, mě se to líbilo. Jasně, nejsem znalec severských detektivek, nemám jich načtených stovky. Občas si přečtu nějakého Nesba nebo Keplera, případně něco, co se mi dostane pod ruku. A tahle knížka měla vše, co bych od severské detektivky tak nějak čekala. Napětí, vraždy, vyšetřování, vyšinutý vrah, nějaké ty vztahy, popisy Stockholmu... Bavilo mě to a jelikož se jedná o první díl série, vůbec bych se nebála sáhnout po dalším. Pro někoho, kdo louská jednu detektivku za druhou, to asi nebude žádné velké vzrůšo, ale pro rekreačního čtenáře detektivek, jako jsem já, je to příjemná změna.
V jediném okamžiku
Jo Callaghan
Oddechová četba je potřeba a pro mě jsou jako oddechovky většinou nejlepší thrillery nebo detektivky. I z toho důvodu jsem sáhla po knize V jediném okamžiku, kde se vyšetřuje série nevyřešených zmizení.
Zní to jako klasická detektivka, ale není tomu tak. Policejní tým totiž v rámci inovace dostane na pomoc umělou inteligenci - AI hologram detektiva Locka. Superintendantka Kat Franková je zvyklá celý svůj život spoléhat na svou intuici, která jí už pomohla vyřešit velké množství případů. Ale umělá inteligence intuici samozřejmě nezná a neuznává.
Kat a Lock při své spolupráci naráží na souboj intuice zkušené vyšetřovatelky a analytiky umělé inteligence, která porovnává a zpracovává miliardy dat a na základě toho vyhodnocuje postupy. Tato “spolupráce často tvoří velmi vtipné momenty a zaručuji vám, že si Locka v průběhu čtení oblíbíte :)
Hodnotím 3/5, nebyla to žádná záležitost, ze které bych byla nadšená, ale zapojení AI do vyšetřování zločinů mě pobavilo.
Zatloukání hřebů
Vilém Koubek
Tohle je knížka na strašidelnou halloweenskou atmosféru jako dělaná!
Partička mladých lidí má zálibu v urbexu, tedy prozkoumávání starých, rozpadlých, neosídlených budov. Rádi si svá dobrodružství natáčejí na video a tvoří něco jako vlogy. Jednoho dne se rozhodnou prozkoumat odlehlé paneláky pověstné tím, že v nich žila rodina uznávající Satana. A… Něco se stane.
Bavilo mě to moc! Kniha je poměrně útlá, o to víc cením tu atmosféru, kterou autor dokázal na takovém počtu stran vybudovat. Jak už víte, mám ráda prolínání dějových a časových linek, což jsem dostala i v této knize - ona totiž ta partička urbexových nadšenců prozkoumávala budovy před několika lety; nyní sestra jednoho z nadšenců, Ema, retrospektivně pátrá po tom, co se mohlo stát. Vše zjišťuje skrze popis kamerových záznamů, který vás vtahuje přímo do děje a máte pocit, že jste na místě přímo s protagonisty.
Děj postupně graduje a vrcholí, jediná výtka z mé strany je za ten konec, který byl teda super šílený, ale taky super otevřený :D Asi si to budu muset dát ještě jednou, abych to pobrala trochu lépe. Každopádně tohle stojí za přečtení a budu napjatě očekávat další autorovu tvorbu!
Všechno je v pohodě
Cecilia Rabess
Kniha Všechno je v pohodě ve mně zanechala jeden velký otazník. Pouštěla jsem se do ní totiž s očekáváním, že dostanu příběh dvou mladých lidí, Afroameričanky Jess a privilegovaného Američana Joshe. Příběh měl dle anotace zkoumat otázky identity a sociální třídy. Což se vlastně i stalo, ale.. Nebudu lhát, Jess mě strašně štvala.
Čekala jsem, že zde do kontrastu bude stavěn původ dívky, která se ocitá v převážně maskulinní společnosti americké burzy, všichni jí budeme fandit, aby prorazila v nelehkém prostředí, navíc se svým původem (mladíci z bohatých rodin z nejprestižnějších univerzit versus Jess, pocházející z nekompletní rodiny bez finančních prostředků). Jenže Jess se dle mého názoru chovala otřesně a veškeré sympatie jsem k ní ztratila hned ve druhé kapitole.
Pořád jsem čekala, že snad dojde k nějakému přerodu a Jess přestane veškeré útrapy světa svádět na svůj afroamerický původ, přestane se neustále stavět do pozice oběti, ale nestalo se tak. Josh samozřejmě také nebyl nejsvatější, myslím si ale, že se jí snažil vytvořit takové prostředí, aby Jess neměla pocit “jinakosti, ona ho ale vyloženě mít chtěla.
Příběh jako takový byl vlastně docela fajn, bavila mě ta lovestory, ale všechno mi bohužel kazila hlavní hrdinka. Očekávání nebyla naplněna, namísto dívky, která i přes nepřízeň osudu prorazila, jsem dostala akorát dívku, která není ztotožněna se svým původem, se svou historií, s tím, že má okolo sebe lidi pocházející z odlišných poměrů. Nakonec jsem byla tak trochu naštvaná i sama na sebe, že asi nemám dostatek pochopení nebo empatie.
Když žena píše ženě
Ivana Bartáková
Když žena píše ženě je kniha, kterou doporučuji všem ženám (mužům taky, ale podle mě vám nedá tolik jako nám ženám, pardon, pánové). Jedná se totiž o krátké texty formou dopisu, které píší jednotlivé ženy jiným ženám. Ať už samy sobě, do minulosti či budoucnosti, svým dcerám, matkám, sestrám, kamarádkám. Jednotlivými autorkami dopisů jsou inspirativní ženy, které vás prostřednictvím dopisu pustí do svého nitra. Krom dopisu s nimi úžasné @ivanabartakova_ a @janabrazdil vedou rozhovor, jenž obsah dopisu rozvíjí. Mezi autorkami dopisů najdete třeba Martinu Viktorii Kopeckou, Veroniku Sovadinu Kašákovou, Pavlínu Saudkovou a další.
Texty jsou plné pokory, myšlenek, ve kterých si, to vám garantuji, najdete takové, se kterými budete více než souznít; jsou navíc plné lásky k nám ženám, což je věc, na kterou bychom neměly zapomínat.
Nezapomeň na mě
Julie Soto
Nezapomeň na mě není knížka, po které bych sáhla v knihkupectví. Dostala jsem ji ale na blogerském dýchánku od @knihkupectvi_luxor v rámci spolupráce za účelem recenze #spoluprace. No a když už si ke mně našla cestu, využila jsem situace a vzala ji s sebou na dovolenou.
A přesně tam se hodila. Je to totiž oddechová, odpočinková romanťárna, jejíž hlavní hrdinkou je svatební koordinátorka Ama. Ta si pomalu ale jistě rozjíždí svůj svatební business a stává se v tom víc a víc úspěšnou. Jednoho dne ji k nohám přistane opravdu obrovská zakázka: svatba herečky a influencerky. Ama se svého úkolu zhostí s odvahou, do momentu, než zjistí, že jako květinář je najatý její bývalý přítel Elliot. Z počátku nevíme, co se mezi nimi stalo, víme však, že jejich vztah je aktuálně na bodu mrazu. Retrospektivní kapitoly nám postupně odhalují jejich příběh a prolínají se s aktuálními přípravami na svatbu. No a co myslíte, bude na konci happy end? :D
Jako oddechovka to vlastně bylo fajn. Příběh tak akorát hodící se na lehátko někde u moře, nebo na večer po opravdu náročném pracovním dni. Nečekejte žádný světoborný děj a zápletky, ale ve finále to tak nějak hraje dohromady. Jednu výtku ale mám, a sice explicitní erotické scény, toho já asi nejsem úplně příznivcem :D
Sečteno podtrženo, 3,5/5
Cirkusový vlak
Amita Parikh
Tahle knížka na sociálních sítích moc vidět nebyla (nebo alespoň já ji moc nezaregistrovala) - a je to škoda! Protože tohle je tak hezký příběh plný lásky a porozumění, že si ho podle mě musíte chtít přečíst!
Mladá dívka Lena prožívá život, který jí nejedno dítě závidí - je totiž dcerou slavného iluzionisty a cestuje s cirkusovým vlakem. Denně je obklopena umělci, gymnasty, kouzelníky a zvířaty. Má to ale jeden háček. Ona sama se do této společnosti tak trochu nehodí - je totiž na invalidním vozíku.
Závistivě proto pozoruje mladé skotačící ohebné gymnastky, které ji nezapojují do svých her, jelikož je to pro ně zkrátka omezující. Lena tak tráví svůj život ponořená v knihách a učení.
Jednoho dne se ve vlaku objeví Alexandre - nemocný vyhublý mladík, který při krádeži jídla omdlí a je tak neplánovaně nachytán. Ředitel cirkusu chce chlapce okamžitě předat policii, obzvláště proto, že je židovského původu. Ano, celý příběh se totiž odehrává těsně před a během druhé světové války. Otec Leny se za chlapce zaručí a začne ho vychovávat jako svého nástupce v oblasti magie a iluzí.
Mezi Lenou a Alexandrem vzniká silné přátelství, které je zkoušeno válkou, podlostí některých lidí a dlouhým odloučením. Na konci mi málem ukápla slza!
Opravdu hezký příběh, který stojí za pozornost.
4,5/5 (palec mi významně cukal nad pětkou, ale tu chci přeje jen dávat opravdu výjimečným příběhům, které ve mně rezonují delší dobu).
Čas písku
Edith Blais
Edith Blaisová ve svém memoáru Čas písku líčí jednu velmi nepovedenou poznávací cestu. V roce 2018 se s přítelem vydali cestovat po Africe; v té době byli oba již velmi zkušení cestovatelé, kteří během svých cest mysleli na vše. Téměř.
Při přejezdu hranic z Burkiny Faso do Beninu si neprověřili místní situaci, což se jim stalo osudným. Kousek za hranicemi je přepadla ozbrojená skupina a z dvojice se stali na patnáct měsíců zajatci ukrývaní uprostřed pouště.
Autorka popisuje každodenní život v poušti, zážitky s jednotlivými dozorci, postupné studium arabštiny a konverzi k islámu. Kniha neoplývá dějem, jelikož život vězňů v poušti je poměrně jednotvárný - obzvlášť, když musíte celý den ležet zahaleni v přístřešku v padesátistupňových vedrech a vůbec nevylézat (ani v případě vylučování), jelikož jste vězeň a ještě k tomu žena.
Odstrašující kniha, po jejímž přečtení si budete sakra dávat pozor na to, kdy a kam cestujete. Klobouček před autorkou, která to vše zvládla a napsala o tom zajímavý příběh.
Empusion
Olga Tokarczuk
Kniha Empusion byla mým prvním setkáním s autorkou Olgou Tokarczukovou, držitelkou Nobelovy ceny za literaturu.
Nebudu lhát, očekávání jsem měla velká, nebyla ale naplněna :( Kniha o sobě tvrdí, že se jedná o přírodní léčivý horor. Přírody tam bylo dost, ale horor jsem hledala marně. Nevadí.
Hlavní hrdina Mieczysław přijíždí do lázní Görbersdorf, které se specializují na léčbu tuberkulózy. Ubytovává se v penzionu pro pány, kde se postupně seznamuje s ostatními pacienty. Pomalu se také dozvídá více o místu prodchnutém tajemnem, ve kterém se právě nachází.
Děje v knize nebylo moc, autorka se zaměřila spíše na filozofické rozpravy jednotlivých protagonistů, popisy místa a různorodých detailů, kterými vždy jakoby zpomalila děj.
Námět jako takový je fajn - lázně s tajemstvím, záhadně zde umírají lidé, náš hrdina přijíždí a zjišťuje, co se děje. Akorát to zpracování Takhle, kdyby o sobě kniha netvrdila, že se jedná o horor, asi bych zklamaná ani nebyla. Ono je to ve finále ale spíš okno do názorů společnosti a mužů v první půlce 20. století, silném patriarchátu a až doslova odpudivých myšlenkách týkajících se žen a jejich poslání - a tento obrázek je velmi děsivě porovnatelný se současnou polskou společností. Pokud tedy autorka chtěla poukázat na toto a zasadit příběh do lákavého prostředí - ok, fajn, ale netvrďme o knize, že se jedná o horor, jelikož hororové vyznění tam téměř vůbec nebylo. Ačkoli možná ta názorová shoda společnosti z tehdejší a současné doby je tím hororovým prvkem...
Hodnotím 3/5, jsem z knihy rozpolcená a vlastně nevím, co si o ní myslet. Netvrdím, že je špatná, nicméně jsem dostala úplně něco jiného, než co jsem čekala a na co jsem byla připravena.
Holky z Detroitu
Tori Whitaker
Holky z Detroitu mě dle anotace velmi nadchly - dvě dějové linky, hlavní hrdinka ze současné dějové linky postupně odhaluje, co se v minulosti událo, a paralelně s tím je vyprávěna linka minulá, která ukazuje, co se doopravdy stalo. Tento typ příběhů mám obvykle moc ráda a @nakladatelstvimetafora má na svém kontě obrovské množství takových knížek.
Ale, bohužel, Holky z Detroitu mě zklamaly. Respektive zklamala mě ona současná časová linka, která mi přišla zbytečná - naprosto bych si vystačila s tou minulou.
Ve zkratce k ději: Melanie zdědí od pratety auto, krásného veterána, v němž najde i tetin deník. Zdá se, že jej tam teta Violet zanechala cíleně, aby se Melanie dozvěděla více o historii auta a spolu s tím i o Violetině životě. Melanie se dá pomalu do renovace starého veterána, čím více odhaluje historii, tím si je jistější, že dělá dobrou věc. Violet v denících popisuje svůj život po roce 1920 - to, jak chtěla být silnou sebevědomou ženou, která si chce užívat život a nepotřebuje, aby byl jeho smysl naplněn manželem a dětmi (což bylo v té době samozřejmě nemyslitelné). A to byla přesně ta linka, která mě bavila - tehdejší konvence, pravidla, povinnosti žen versus mladá dívka, která žije sama, má kariéru a po práci nasedne do svého auta a prohání se ulicemi Detroitu.
Knihu jsem ohodnotila 2,5/5 - a to jenom díky historické dějové lince. Možná, že kdyby kniha byla jen o ní, dostane se na hodnocení 4/5...
Nicméně všeobecná hodnocení jsou spíše nadšená, je tedy možné, že jsem jen velký hejtr, jelikož mám podobných knížek načteno už celkem dost :D Ostatně posoudit můžete po přečtení každý sám :)
Podivuhodný život Augusta Marche
Aaron Jackson
Podivuhodný život Augusta Marche je fajn humorná, sarkastická a oddechová knížka. Hlavní hrdina Augustus je tak trochu smolař od narození. Narodí se v divadle známé a vyhledávané herečce, která však ví, že by jí dítě zničilo kariéru, a tak jej zanechá v koši na prádlo. Augusta se následně ujme stará kostymérka a divadelní pomocnice, která má s výchovou dětí společného asi tolik jako sáňky s létem. Augustus je tedy od narození odkázán sám na sebe a vyrůstá z něj malý podivín, který je sice přehnaně vzdělaný v divadelních dramatech, avšak nepoužitelný pro běžný život.
Osud Augusta sledujeme až do jeho dospělosti, do fáze, kdy se osamostatní a snaží se najít spřízněnou duši - ani to se však neobejde bez peripetií pro Augusta typických.
Knihu jsem ohodnotila 3/5 . Není to špatný příběh a zápletka je rozhodně originální, nejsem však příznivcem humoristických knih. U knihy jsem se párkrát zasmála, musíte ji však brát hodně s nadhledem - myslím si, že autor sám se snažil napsat bizarní příběh a na něm poukázat na rozdílné stránky lidské povahy zobrazené v těch nejkrajnějších a nejpodivnějších situacích. Jako oddechovka, která občas nutí k zamyšlení, je to fajn, znovu se k ní ale nevrátím.
