StihOMam
komentáře u knih
Pán hor 1
Hana Marie Körnerová (p)
Pohodova oddechovka s realiemi a odrazem tehdejsi doby, zvyku nebo potizi zamerenych na "lepsi spolecnost". Neurazi nenadchne, tak nejak mnou pribeh prosel a nic moc nezasel, tak uvidime, jestli zkusim dat sanci Panu hor c. II.
Slunce zapadá na východě
Věra Nosálová
Opravdu velká nálož života na pár stránkách. Jakoby na vás ukrutná bolest číhala na jedné straně, aby vzápětí mohla ustoupit straně druhé, nejčistšímu štěstí. S obdivem pak přihlížíme, jak umně jedna bytost oběma stranám nastavuje tváře.
Mě tato knížečka nejak zvláštně okouzlila a zcela si me podmanila.
Očima kriminalistů
Miroslav Vaňura
Zajimave pocteni, respekt vsem zpovidanym, nicmene nic prevratneho.
Spolubydlící
Beth O’Leary
Mne se tahle romantarna libila, velmi prijemne me prekvapila a navrch i potesila. Jasne, byly tam nektere momenty, kdy mi neco na nektere z postav nesedlo. Urcite bych mohla mit nejake vyhrady ke specifickemu pojeti dialogu. Nekdo by dokonce treba namitl, ze dej se vlekl. Ale mne osobne se zda, ze se autorce pekne podarilo zachytit atmosferu, vtahnout ctenare a donutit ho fandit, cist, usmivat se, cist, drzet pesti, cist.. A to je u romanticke pohodovky splneny cil, ne?
Mile, ja doporucuji.
Ukradený polibek
L. J. Shen
Má to šťávu, šmrnc, věrohodné dialogy, vyváženou míru sexuálních interakcí a překvapivě dobrou formu i jazyk. Bavila jsem se.
Nadech mafianskeho prostredi je tedy místy oproti skutečnosti mírnější, az bych rekla vlidny a optimisticky ladeny, ale budme uprimni, v romantickem romanu asi realie z daneho oboru necekame, ze?
Odvaha nebýt oblíbený
Koga Fumitake
Dlouho jsem přemýšlela, jak toto hodnocení pojmout, abych nebyla příliš kritická. Nicméně v průběhu čtení jsem se musela nutit nepřeskakovat a vlastně to celé i dočíst.
Adlerovské pojetí jako takové je celkem zajímavé, místy velmi hloubavé, dokonce i podněcující. Plynulost a přirozenost dialogů však značně narušuje studentovo přihlouplé opakování toho, co předtím řekl profesor; papouškování konců vět navozuje dojem stupidního žáčka, nikoliv důstojného oponenta přemýšlivému filozofovi. Kvalitou rozhovorů si tak publikace v ničem nezadá např. s dílem Úterky s Morriem, a kdo měl to štěstí strávit čas s touto povedenou knihou od Mitche Alboma, ten zaručeně srovnávat bude.
Vila v Itálii
Julie Caplin
Vezmu to od konce: autorka závěrem knihy totiž zmiňuje, jak na ni okolí občas útočí s dotazy, kdy napíše „real book“. Na to přirozeně reaguje, že čtenářky v jejích románech dostávají, co očekávají, tak proč na tom něco měnit?! Z odpovědi tedy jasně vyplývá, že i zde naleznete, pro co si jdete. Zápletka je místy růžovoučká, až by i Barbie mohla závidět. Řešení celkem nestandardní situace je nebývale úžasné, pohádkové, až naivní, ale aspoň vám dají na pár italsky provoněných chvil zapomenout na nákupní seznam nebo naprdnutýho šéfa.
Nicméně z celé série musím tento díl hodnotit jako nejslabší.
Noční dům
Jo Nesbø
První část dokáže zábavnou a čtivou formou čtenáře vcucnout jako prehistorický telefonát ze starého dobrého sluchátka a vlastně musím souhlasit, že vám opravdu dá i po Kingovsku čuchnout. Nicméně pak už se příběh valí z mírného kopce a byť je myšlenka skvělá, výpravná část úspěšná, tak celkový dojem ne. Navíc mi závěr naprosto kazila skutečnost, že jsem jistý charakteristický prvek odhadla hned na začátku. Patrně to nebylo nic moc těžkého, protože s Holem – se starým dobrý Harrym – s tím se mi to nikdy nestalo…
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Na začátku roku si k vypsaným tématům Čtenářské výzvy ráda přiřazuji knihy, které se, někdy i dlouhodobě, chystám číst a plním tak okénka mnoha přitažlivými tituly. Letos jsem zajásala nad jasnou volbou pyšnící se v mé knihovně a s chutí se vypravila za bohyněmi. Nic kromě literárního zážitku jsem neočekávala, protože očekávání jsou z mé mnohaleté zkušenosti největší osudovou chybou na všech úrovních, tudíž jsem mohla pouze získat. A taky že ano. Příběh mě dokázal přesvědčit a vtáhnout. Vývoj životních událostí hlavních postav v době komunistického režimu názorně vystihuje nelidskost politických příslušníků a jejich počínání. Vnímám tuto publikaci jako přínos české literární scéně a vyzdvihuji i její historickou hodnotu.
Trochu mě proto nutí zamýšlet se nad komentáři posledních dnů, kdy jak vidno, čtenáři nečtou, ale poslouchají. Audioknihy jsou úžasným nástrojem, ale asi se nikomu z vás nepodaří přesvědčit mě, že celkový dojem z knihy je stejný. Podle mě posluchač snáze nechá utéct myšlenky, dělá vícero věcí zaráz, nesoustředí se plně na jednotlivá slova, necítí je stejnou silou. Upřímně řečeno, přijde mi dost odlišné prožívat život s Dorou po jednotlivých řádcích nebo si ho nechat nadiktovat do uší.
Možná jsem už stará konzerva a nechápu, proč začleňovat poslouchanou knihu do výzvy, která už v samotném názvu má ČTENÁ.
Možná mě jenom zaráží ta audiohodnocení, která se mi ve své podstatě jeví jako zkreslená, nerovnocenná, odfláknutá.
Možná to tak vnímám jenom já.
Dalajlamova kočka
David Michie
Z mnoha důvodů se mi knížka doma posouvala na stále vzdálenější a méně přístupná místa v knihovně, než ji letos vytáhla na světlo čtenářská výzva. K mému velikému překvapení jsem pak zjistila, že schovávat ji byla nesmírná škoda!
Asi budu jenom opakovat recenze napsané dříve, když vám povím, že se jedná o vskutku krásný souhrn poznatků nebo různorodých přístupů k životu napsaných lehce, originálně a svěže, navíc s naprosto neuvěřitelně příjemnou, uvolňující energií. Příběhem vás sice provází kočka, ale nenuceně, až by se chtělo říci mile. Takže i nekočkaře toto buddhisticky laděné vyprávění potěší, a možná jim do duše vnese prchavý kousek štěstí.
4,5*
Láska po španělsku
Elena Armas
Knihu hodnotím jako nikterak výraznou červenou knihovnu s celkem fajn prostředím i nápadem. Neskutečně mě však při četbě rušilo neustálé opakování některých frází, ustavičné zdůrazňování toho a totéž, poukazování na tři až čtyři charakteristiky stejným popisem. Co se mi ale zdálo pochybné a nevěrohodné, jak autorka najednou přistoupila na lacinou vulgaritu, když došlo na sex. Nejenom ten jazyk, ale i ten způsob. Nějak mi to nesedlo k dosavadnímu vyprávění. Mám romanťárny ráda, ale tuhle úplně doporučovat nebudu.
13!
Pavel Tomeš
I tady dostává pan Tomeš své pověsti a s ironií sobě vlastní nás provází (nejen) „svým životem“. Povídky považuji za literární výzvu a vnímám je jako těžký žánr, který se vyznačuje náročností na psaní a někdy díky své různorodosti i na četbu samotnou. Nicméně obvykle mi stačí, když alespoň jeden z příběhů mě zasáhne natolik, že se mi vrací druhý den nebo třeba za týden, klidně i za měsíc. Zkrátka má přidanou hodnotu. Ideálně jsou-li v knize takto silné příběhy přinejmenším tři. A líbivé další tři...
Zkrátím to: tady jsou.
13! považuji za výslednou kombinaci talentu, zkušeností i snahy. Pátou hvězdu ale uděluji zejména díky výzvě, výmluvě a přílohám.
Králíček Sameťáček
Margery Williams
Tak jako jine i me dovedla ke Kralickovi Sametackovi ctenarska vyzva. A opet se mi potvrdilo, proc se do vyzvy opakovane zapojuji: dostavam se diky tomu k publikacim, ktere bych jinak - bohuzel - opomijela. Pritom pribeh o Sametackovi me tak neuveritelne pohladil po dusi, ze uz hledam tu nejkrasnejsi obrazkovou publikaci, abych se o tento laskyplny pribeh mohla podelit s detmi.
Hypotéza lásky
Ali Hazelwood
Takhle to ma vypadat, kdyz si chce zenska oddechnout, vypnout a stravit cas se skvelou, inteligentni, byt kapku caklou kamoskou. Trapit se jejimi bolistky, kulit oci u devadesate devate lzi, fandit ji, kdyz ma tremu a uzivat si nakazlive zarive stesti.
Ocenila jsem nejenom originalni prostredi, ale i krystalizaci postav a bohaty, uveritelny dej. Slupla jsem to - k memu vlastnimu neuvereni - cele za den. Proste me to chytlo :-)
Les v domě
Alena Mornštajnová
Recenze čtu povrchně; snažím se jim nevěnovat příliš mnoho pozornosti, abych se následně nekategorizovala mezi zaujaté čtenáře. Ale tady jsem pochybila. V tomto případě bylo rozhodně na místě se informovat lépe, namísto automatické volby oblíbené autorky. Možná trochu z nepřipravenosti (a možná tento názor sdílí i někdo další) pak znamenalo prvních sto čtyřicet stran těžkou, smutnou, neutuchající depresi. Hodnotím to jako skutečný výkon prokousat se tím utrpením, protože jsem se musela neskutečně přemlouvat k pokračování v bláhové naději, že se to zlomí, zlepší, že už to zlo nebude tak děsně bolet. To jsem se samozřejmě nemohla víc mýlit, protože zhruba v polovině se to zlo propadlo do pekla a tam zůstalo.
Taková neskutečně hrůza se nemá dít. Už vůbec ne dětem, ne v rodině, ne a ne a ne – nikdy a vůbec! Nicméně děje. Rve mi srdce slyšet o takových hrůzách v reálném světe, takže je logicky nevyhledávám ani na papíře. Autorka pravděpodobně literárně velmi "uspěla", protože se jí podařilo vykreslit tragický dětský osud i s jeho důsledky skutečně věrohodně. Opravdu umí. Ale já knihu obratem prodávám. Tohle doma nechci.
Řeka pod hladinou: Vědomím proti času
Pavel Kolář
Odvážné. Příběh u mě celkem záhy evokoval Londonova Tuláka po hvězdách, ale tady zašel autor mnohem dál. Nebýt konce, asi bych to vnímala jako alternativní pojetí paralelních životů: jako celkem poutavě odvyprávěnou zdánlivě nepochopitelnou příhodu, která je však stále jen subjektivním zážitkem. Ponechává dost prostoru k představivosti, otázkám a samozřejmě i následné diskuzi. Nicméně konec mi přišel jako docela nepatrný tlak na čtenáře, co si má myslet. Asi bych potřebovala další vstupní data, abych mohla hodnotit sílu nebo věrohodnost obsahu knihy. Čte se však velmi dobře a s trochou nadsázky se dá i tvrdit, že místy skutečně "baví“.
Každopádně skvěle zvolený titul, který se příběhem úžasně vine!
Zlá milá
Pavel Šrut
Nejsem lyrik, basnicke strevo mi vypadlo s prvnim zubem. Mozna proto me poezie obchazi, jen obcas se mi nejaka prichyti na chleba spadeny na zem tou nespravnou stranou. Nicmene: Zla mila musi byt v me knihovne. Dovolim si odmenu pysnit se vlastnim vytiskem, protoze ve mne nektere basne stale uzravaji. Ale verse zde nesmradnou jako teplem hlazene syrecky. Zla mila je neuveritelne jazykove podmaniva, nechybi ji vytribenost, kouzelna komplikovanost a zabavne asociacni komparismy. Jedna se o vyjimecne vytribene radky, ktere stale opakovane a rada procitam, az mi z toho kolecka v hlave drnci.
Slysite?
Zla
mila...
Zla
mila...
S láskou tě nenávidím
Jo Watson
Co si budeme nalhávat Když dosahují osobní dramata míry únosnosti, je na čase sáhnout po nenáročné slaďárně, která alespoň na malé chvíle umožní únik do světa „Všechno je možné“. Sice se tak dostáváme do pásma nevymezené zeměpisné šířky i výšky, kde víme, co dostaneme, ale nemáme zatím sebemenší tušení jak moc ne/příjemným způsobem. Všeobecně zde však platí, že se vaše problémy scvrknou a mozek naprogramuje úlet v hlavě. Vy následně „s objektivním nadhledem“ sledujete houstnoucí atmosféru, která tak jiskří, že váháte, jestli ještě přiložit nebo už raději hasit. Autorce se takové napětí podařilo vykreslit od prvních stran a celkem působivě se ho držela. Trochu nevěrohodné se mi ale zdály některé charakteristické vlastnosti hlavních postav. Nebýt jejich explicitního zdůrazňování, ani bych je nezaregistrovala; popis zkrátka místy neladí s probíhajícími událostmi. Natož dialogy... Ale co už, svezla jsem se na vlně lásky, restartovala se a vrátila pevně nohama na zem. Celkem dobré.
Božidara
Veronika Hájek Hurdová
(SPOILER) Prostý příběh o ne/setkání tří generací ženského pohlaví. Lingvisticky nenáročná četba. Děj plyne, hlavní postavy se pomalu krystalizují. „Skryté“ rádobyposelství bude pro každého pravděpodobně jiné, ale Tady pro mě nastává kámen úrazu. Celá kniha na mě působí, jako kdyby autorka vykradla sebe sama. V podstatě kopíruje Moje milá smrti. Smutně si musím přiznat, že ve mně Božidara zanechala pachuť duplikátu, jen v moderním bestsellerovém kabátu.
Nicméně mnohonásobně rušivější se pro mě ukázaly být především mentální rozpory:
s. 146 reakce Božidary na magneťák: „čím jsem starší, tím víc mi lahodí ticho“ XXX s. 152 „já strašně ráda poslouchám hudbu“
nebo
š. 147 „nešla jsem v jeho botách“ „Naučila jsem se, že soucit je vždycky lepší než odsouzení“ XXX s. 166 „chodit v sargonu jako všechny tlustošky, co si myslí, že když se zamotají do kusu barevného hadru, tak si nikdo nevšimne špeku, co pod ním mají“
???
s. 275 278 v podstatě obhajoba hulení trávy +++
s. 279-280 kritika kurzů ala „Probuď v sobě ženu“ se zdůrazněním „že přes tyhle semináře se (žena) ke spokojenosti nedostane“
+++ s. 488 „nějaký nadržený běžec, který si po ránu potřeboval vymastrubovat ego svými pěti kilometry“
??? to vážně ???
Za mě ne. Za mě se to tak úplně nepovedlo. Ta vyzrálost tam není. Takže dárek jménem Božidara s lehkým srdcem věnuji dál, aby někomu učinil radost tak, jak má.
Až na ten konec dobrý
Pavel Tomeš
Za me dobry, a to az do konce! Presne takhle ma podle me vypadat roman s nalepkou "humorny". Zde jsou oceneni, predni mista v knihkupectvich i hlasita doporuceni na miste. Tuhle si kupte, tu doma chcete mit ;-)
