Šungitka komentáře u knih
Pro mě to byl příběh velice strhující. Kniha ve mně zanechala opravdu hluboký dojem, ať už příběh sám nebo popis života v bažinách... Krásně napsaná kniha.
Musím přiznat, že mě tato knížka nenechala lhostejnou. Rozhodně bych se v takovéto katastrofické situaci nechtěla ocitnout. Ale jsou i jiné krizové situace (v dnešní době už to ani není sci-fi, ale skutečnost), a jak bych se zachovala já? Jak mé okolí, jak druzí lidé?
Několik jednoduchých příběhů, náznaky, zamyšlení nad vírou, trochu černého humoru (z pohledu potkanů) i naděje, a ejhle - zásah. Zasáhlo mě to, a já tu knížku mohu jen doporučit...
Pro moji představivost bylo úžasné (a proto děsivější), že se větší část příběhu odehrávala v místech, která jsem důvěrně znala.
Velmi lehká a humorná detektivka. Nejvíc jsem se nasmála na samém začátku při cestě vlakem...
Musím souhlasit s AVEL.
Promíchání časů, osob a míst - to není pro mě. Nemám šanci si to srovnat, bylo to na mě moc chaotické a tím pádem únavně dlouhé...
Uf... Šest týdnů jsem trávila každý den chvilku s Bílou velrybou (častokrát mě uspala). Občas mě i napadlo ji odložit - ale nemohla jsem. Zvláštní kniha - pro někoho možná nezáživná. Pro mě to byla směs populárně-naučných popisů velryb a velrybářského života, filozofických a náboženských úvah, básnického jazyka a někdy až divadelního patetického projevu. Vždycky se našlo něco, co mě oslovilo. Určitě mě nenechala lhostejnou. Jsem ráda, že jsem ji četla, ale podruhé ji už číst asi nebudu.
Jako zdánlivě klidná řeka, ale pod hladinou jsou skryté proudy, víry, hloubky. Tak na mě působil další příběh Gamacheho. Navenek nikterak akční, ale zato silná vnitřní dynamika, a opět hluboký vhled do lidských duší. Důvěra, lidskost, odpuštění... Smekám paní Penny...
Pro mě opět velmi příjemná pohádka pro dospělé, kde dobro vítězí nad padoušstvím, a kde muži jsou odvážní a ženy statečné. Čtu L´Amoura moc ráda...
To se mi fakt líbilo. Vyhovovalo mi, že se děj odehrává v uzavřeném prostředí a jen určitý počet lidí, takže jsem se stále dobře orientovala. Bylo to napínavé a dobře napsané. Rozuzlení trochu náhlé, ale nijak mi to nevadilo.
Knížka se mi četla docela dobře, byla jsem zvědavá, jak to dopadne, i když mi to bylo jasné už dost brzy. Přečetla jsem ji rychle, ale... je mimo mé chápání to časté omdlévání a potácení se, to mi šlo vysloveně na nervy. Na druhou stranu mám přítelkyni, která prodělala vztah s mužem, který ji fyzicky i psychicky týral, tak jsem viděla, že opravdu je ta žena (v tu chvíli) neschopna vlastního úsudku a rozhodování.
Knihu bych zařadila spíše do růžové než červené knihovny - což je pochvala. Žádné erotické vsuvky, za což jsem byla velmi vděčná. Je to lehké, ale svým způsobem napínavé čtení. Nebudu se bránit tomu si zase někdy něco od paní spisovatelky přečíst.
Tak tento díl mě moc neoslovil. V první půlce mně připadá Racher jako zamilovaný puberťák, a do dvou třetin knížky to bylo takové nijaké, poslední třetina už měla spád. Ani erotiku, ani spousty krve nemusím - to naopak. Mám ráda takové to vnitřní napětí, které mě vtáhne do děje. Tento díl mě většinou nechával nezaujatou. Třeba to bylo jen mým nedostatečným soustředěním...
Musím přiznat, že jsem k této knížce přistupovala s velkou rezervou. Pendergast od Childa a Prestona mě příliš neoslovil, tak jsem čekala něco podobného. Navíc vysloužilý voják, střílečky a tak (komentuji tímto i druhý díl)... Zcela překvapivě mě to vtáhlo do děje, Jack Reacher je sympaťák a vůbec mi nevadí, že to je nesmrtelný superman. Kupodivu se zaujetím sleduji jeho způsob uvažování, povídání o zbraních mi nevadí a jeho proměřování úhlú střelby úplně vidím před sebou. To bych u sebe nečekala. Prostě mě to nějakým způsobem oslovilo. Ve svém žánru je to pro mě dobře napsaná kniha, i když mezi své hodnotné knihy bych ji nezařadila. Ale to tento žánr splňovat nemusí. Tudíž to hodnotím v rámci thrillerů...
Asi dva měsíce jsem oddalovala otevření této knížky. Chtěla jsem si prodloužit tu dobu těšení se, když už ji mám v ruce. A pak jsem oddalovala dočtení. Nechtělo se mi ukončit setkání s přáteli, s lidmi, kteří mi jsou velmi blízcí.
Nikdo není černobílý, každý máme svou světlou i temnou stránku...
Miluji knihy s Gamachem, nejsou to "jen detektivky" - to zdaleka ne. Zasahují mnohem hlouběji do duše, do svědomí. Pokud je tam člověk pustí...
Knížky od L´Amoura jsou pro mě odpočinkem a pohlazením po duši.
Pro mě důležitější než detektivní zápletka bylo vysoce aktuální téma vlivu lidí na včely, a včel na lidi. Jako audioknihu jsem to poslouchala jedním dechem.
Bylo to velmi napínavé čtení, zajímavě propletené osudy. Nad čím si ale lámu hlavu je to, že mi asi nějak uniklo, jak týrané ženy mohly přežít. Celý jeden rok být přišitá k posteli, se zašitými ústy...
Nebyla žádná zmínka o umělé výživě - jak je krmil a dával jim pít? Totálně ochablé svaly... Ty proleženiny by také asi těžko byly k přežití, natož v těchto podmínkách porodit zdravé, usměvavé dítě... Jestli jsem něco přehlédla nebo jsem jen detailistka - nevím.
Pominu-li tyto "detaily", tak mě příběh velmi vtáhnul do děje, Willa mám moc ráda a budu v sérii dál pokračovat.
Četla jsem tuto knihu před mnoha lety a velmi mě oslovila. Hlavně její duchovní rozměr - bylo to v době začátků mých hledání odpovědí na věčné "PROČ". Takže moje hodnocení je za to přečtení tenkrát.