Šura komentáře u knih

Jednoznačně zaujme. První polovinu jsem doslova zhltla. Část o psaní knihy mě začala nudit, a tak jsem knihu na čas odložila. Při správné náladě jsem ji dočetla jedním dechem do konce.
Líbil se mi styl psaní, zejména u příběhu psaným kurzívou, a obrázky z přírody. To s tím krahujcem a tak.
Těším se, až někdy dcera zabrousí do mé knihovny s otázkou, co si má přečíst (tak jak já chodím k našim), a já ji doporučím Si Lap Lapa.

3 19.03.2019

Od autora jsem četla obě předchozí knihy, přičemž z erotikonu jsem byla nadšená. Začala jsem příběhem Veroniky, který jsem četla až do brzkých ranních hodin - nemohla jsem přestat. Moc se mi líbil. Jáchym byl kluk, kterého bych chtěla potkat, kdybych neměla svého super chlapa :-) Velice se mi líbil jazyk vyprávění - sprostými slovy autor nešetřil, což bylo jako u nás doma. Líbilo se mi, jak jsou postavy podnikavé - každý měl nějaký nápad, jak začít vydělávat a nebál se ho realizovat. Propojení Jáchyma a Amy už na mě bylo sice moc, ale jo.. Akorát by autor mohl vynechat líčení snů - to jsem vůbec nemohla skousnout a gor když byl sen delší než jeden odstavec. Celkový dojem - super oddechovka.

3 15.11.2017

Ale jo, po předchozím dílu, z kterého jsem byla víceméně zklamaná, to celkem šlo. I když, ... věděla jsem už v první polovině knihy, kdo za vším bude stát, některé pasáže byly přehnané viz. disputace Smithe, ... Ve výsledku mě to ale bavilo.

3 28.10.2017

Tato kniha byla mou první od Patrika Hartla a jsem z ní opravdu nadšená. Skvělý vánoční dárek, jsem ráda, že mi zůstane v knihovně a po nějaké době se k ní budu moci vrátit. Přečtená za dva dny. Smála jsem se nejvíc u dialogů Cyrila a Tomáše. Smích střídalo dojetí a přemýšlení o životě. Vůbec se mi nechce do další knihy, a to mě čeká můj oblíbený autor.

3 29.12.2016

Pro mě byla kniha Aleše Palána pohlazením po duši. Tak krásně se mi po milých slovech Míly Nevrlého usínalo. Honí se mi hlavou spousta slov, kterými bych chtěla ocenit "náčelníkovo" povídání, ale přijde mi, že žádná nejsou dost dobrá. Jsem jím unešena.
Z knihy bych vyzdvihla pasáže o ptácích, o stáří, o duchovnu, ... Mám se nad čím zamýšlet a určitě se, minimálně k některým částem knihy, vrátím. Také se ráda nechám inspirovat k přečtení některých zmiňovaných knih, ať už jeho, či jeho oblíbených.

2 26.08.2024

Kniha se mi četla skvěle, líbila se mi forma vyprávění i jazyk. Cílová skupina je jasná, ten kdo Sestry neposlouchá, nebo neměl podobný styl života jako hlavní protagonisté, asi knihu patřičně nedocení. Za mě super.

2 11.02.2024

Knihu jsem přečetla za dva dny. Byl to velmi zajímavý námět. Vztah matka a dcera. To mě na tom moc bavilo. Taky bláznivá babička. Až na to, že 60 není žádný věk, častokrát mi přišlo, že se mluví o starší ženě, nebo o šedesátileté babičce kdysi. A co se týče moudrých myšlenek v knize - některé byly dobré, bylo jich tam až moc, čímž příběh získal na kostrbatosti. A hlavně mám pocit, že tohle nepotřebuju číst. K životní moudrosti si každý přichází sám skrz svoje zkušenosti. Autorka si podle mě trochu protiřečí - volnomyšlenkářská babka, která sere na to, kdo si co myslí a žije čistě podle sebe, o to se na své cestě k dospělosti snaží i Rosie a částečně i Milada, ale autorka má jakoby ten správný návod na život a hodně názorů na všechno, které čtenáři až cpe. Proto ubírám jednu hvězdu.

2 01.10.2023

Kniha není žádným literárním skvostem, ale bavila mě od začátku do konce. Autorka krásně zpracovává intimní témata, mateřství, ženské přátelství a především vztahy. "Coura" je asi v každé z nás, záleží, kolík jí dáme prostoru.

2 05.03.2022

Moc milá kniha povídek ze života - nejlepší byly ty závěrečné. Určitě se k některým ještě vrátím.

2 21.11.2021

Přečteno za jeden večer. Intimní zpověď ženy, matky, dcery, manželky, sestry, vnučky... Inspirativní příběh. I když jsem sama nebyla ve fázi alkoholismu, přestala jsem s občasným pitím, možná i na základě blogu Zápisník alkoholičky. Nikdy není dost upozorňování na problém, který se v naší společnosti týká obrovského množství lidí, mužů i žen. Doufám, že se ve společnosti zabydlí to, že kdo nepije, není divný. V mém okolí začíná takových lidí přibývat.
Co se týče literárního zpracování - nevadilo mi prolínání vyprávění s FB příspěvky, opomíjím taktéž těžce formulované věty, či chybky. Nejhorší pro mě bylo otevřené popisování problémů ve vztahu v závěru knihy, kdo komu co psal, co ten druhý odpověděl, ... Kniha by se podle mě bez těchto detailů obešla. Autorce Michaele upřímně fandím, aby ve své abstinenci vytrvala!

2 27.09.2020

Pro mě zatím nejslabší z přečtených Dánovek. První část knihy jsem přečetla jedním dechem, avšak do druhé půle jsem se již musela nutit. Přišlo mi to trošku překombinované. Jo a zlobily mě chyby. Ještě zkusím jeden díl a uvidím.

2 09.12.2019

Nejslabší z Hartlových knih. Četla se lehce, bylo tam pár hezkých myšlenek, se spoustou situací jsem se mohla ztotožnit. Největší mínus je pro mě autorovo líčení snů, tady už to bylo tak přehnané, že jsem měla chuť knihu nedočíst. Příběh Berta pro mě byl málo uvěřitelný a Andreina vánoční štědrost také. Působilo to na mě jako šité horkou jehlou.

2 28.12.2018

Klasický příběh z druhé světové války. Nedozvěděla jsem se nic moc nového. Příběh české dívky očima francouzského autora se četl snadno. Již tolikrát zpracované téma utrpení nevinných lidí, jak v knihách, tak ve filmech, bylo ozvláštněno existencí tajné knihovny v Osvětimi. Kladně hodnotím to, že je příběh založen na vyprávění skutečné ženy, s níž autor strávil nějaký čas. Také se mi líbilo povídání o knihách, co vše mohou pro člověka znamenat, jak si jich lidé dovedou vážit. Vadilo mi střídání slovesných časů v začátku knihy, jež ve mně vzbuzovaly pocit amatérského psaní. Mezi knihami s válečnou tematikou, jež jsem četla, zaujme tato asi nejnižší pozici.

2 22.07.2018

Od hodnocení odpad jsem upustila a dávám Havlíčkové jednu hvězdu za skvělý nápad, jak vydělat. Metoda octo codes, na níž si postavila svůj byznys, škatulkuje lidi do osmi šuplíků. Když do žádného nezapadáte, označuje vás Havlíčková jako pragmatické, peskující, pesimistické, protivné puritány. Já osobně jsem se samozřejmě nenašla v žádném z uvedených stylů a neidentifikovala jsem ani nikoho ze svých blízkých. Mé děti (4 a 5) nejsou ovlivněny typickými rodičovskými větami, jimiž Havlíčková ve své knize nešetří, a rozhodně si neberou příklad z mého či manželova stylu oblékání, přirozeně sahají po holčičích kouscích a přesto charakterové vlastnosti korespondují s úplně jinými styly dle typologie. Celá tato metoda je podle mě pouze bravurní marketingový tah zaměřený zejména na nesebevědomé ženy a milovníky návodů "jak žít". Mně je dobře v mém životě s mými blízkými a je mi úplně jedno, kdo do jakého stylu spadá, tolerujeme se navzájem bez této "objevné" metody, stejně tak i v pracovním životě. A větu, že dítě potřebuje bezpodmínečnou lásku, opakující se v knize víckrát, již opravdu ponechávám bez komentáře. Autorka se v knize často zaměřuje na sebe a svou rodinu. A styl psaní bych označila "jak mi zobák narost". Knihu mi půjčila tchyně, takže s radostí vracím.

2 09.07.2018

Hodně drsná kniha, ve které je spousta krutosti a utrpení. Přečteno jedním dechem. Hezký pocit ve mně nezanechala, chuť na další díl ano.

2 16.03.2018

Pohltila mě, četla jsem dlouho do noci a druhý den nebyla schopná nic dělat. Za tři dny přečteno. Přesto ubiram jednu hvězdu. Některé pasáže byly zdlouhavé a v některých momentech už mi to trošku přišlo "na jedno brdo". Těším se na poslední díl HH, který už mám rezervovaný v knihovně, a jsem zvědavá, jak to celé dopadne.

2 11.01.2017

Jednoznačně nejlepší díl.

2 30.10.2016

Stephen King patří k mým oblíbeným autorům. Tuto knihu jsem však četla téměř půl roku. Nemohla jsem se prokousat přes Policajta - ten mi nesedl. Nejlepší byli Časožrouti.

1 03.06.2024

Velmi čtivá kniha. Zaujalo mě střídání různých časových rovin. Děj měl spád.

1 03.11.2023

Rozhodně velmi čtivá a oddechová kniha. Byla pro mě však předvídatelná a za pár dní nebudu vědět o čem to bylo. Na léto ideální.

1 23.07.2023